Nevím, kde se bere v člověku vztah k letadlům, ale každopádně jsem s přehledem poznal, co mi letí na hlavou už dávno před zahájením školní docházky. Po většinu mého života se mi pak „velká“ letadla vyhýbala, stavěl jsem a létal s modely, což jsem v nedávné době evolučně dotáhnul až k RC modelům vrtulníků. Ne nadarmo se říká, že dospělý chlap se od malého kluka liší jenom cenou svých hraček :) Před pár lety jsem také létal s Boeingem a hlavně pak s Airbusem na virtuálních linkách sítí IVAO a VATSIM. Airbus byl profi addon, jehož manuály měly stovky stran a oživit A310 ze stavu „cold cocpit“ dalo dost čtení a práce, než se probral a byl připraven k letu.
Volba padla na ultralight
Revoluce přišla z ničehož na sklonku letošní zimy. Jednoho rána jsem se vzbudil a zahlídnul na internetu krátkou kamarádovu poznámku o jeho otci, dostal k narozkám vyhlídkový let. Letěl, byl nadšen. Cvrnk, bylo to jako zaklínadlo. Někde uvnitř mého já se opět probudil ďábel našeptavač a tentokrát už se nedal umlčet. Nahrála mu i dostupnost ULL výcviku a ohromný pokrok v oboru umožňující usednout do kokpitu „skutečného letadla“ za peníz přijatelný i pro průměrnou českou výplatu.
Pročetl jsem Aeroweb a hned se přihlásil na akci „Pilotem na zkoušku“. Byl konec února, blížil se začátek sezóny. Abych neztrácel čas, napsal jsem dotaz na možnost výcviku do zdejšího AK a rovnou jsem si také domluvil lékařskou prohlídku. Za týden nato jsem už s Medical 2 v kapse domlouval vstup do AK s výcvikem na Vivata, v knihkupectví jsem koupil Učebnici pilota a z dlouhé chvíle jsem si dělal testy ULL na Aerowebu.
Vše běželo jako dobře namazané soukolí, když tu přišla první hrst písku mezi zuby – Vivat se ne a ne vrátit z prohlídky. Vzápětí jsem kvůli nemoci musel zrušit Pilotem na zkoušku, sen o lítání se začal vzdalovat. Komplikace s Vivatem nakonec vedly k rozhodnutí udělat si průkaz na ULL. V tu chvíli mi bylo celkem jedno, s čím konktrétně budu létat – chci dostupné letadlo za rozumný peníz na místním letišti, do budoucna je ULL perspektivnější než Vivat. Navíc AK rozhodl o koupi ULL, nejpozději do dvou měsíců ho máme v hangáru. Člověk míní, život mění. Ultralight není kilo brambor, nedá se koupit v krámě na každém rohu, kdy si vzpomenem.
Přišel první máj, lásky čas, ale letadlo bylo stále v nedohlednu. To už ve mě začal sílit pocit, že jestli něco neudělám, proteče mi letošní sezóna jako voda mezi prsty. Dal jsem šanci poslednímu jednání ohledně koupě ULL a když nedopadlo, kontaktoval jsem dvě letecké školy. Větší, známější a poměrně vzdálená mě zaujala letadly (líbilo by mi se létat Zephyra) a pak jednu školu méně známou, nicméně v dosahu hodiny jízdy autem. Z čistě organizačních důvodů jsem zvolil školu bližší, přeci jen dojíždět přes 200 kilometrů je neúnosné. Často jsem v různých článcích a reakcích četl názor, kdo má chuť a peníze na výcvik, dojíždění na druhou stranu republiky ho nezastaví. Zastaví, je to otravné a žere to spousty času. Člověk musí jít do letadla relativně odpočatý, což po 3 hodinovém martyriu na českých silnicích nehrozí. S takovou dobou dojezdu může být i problém dostatečně pružně reagovat na změny počasí.
Aeroklub vs. letecká škola
Zmíním rozdíl mezi leteckou školou a aeroklubem. AK funguje více či méně převážně o víkendech. Počet členů obvykle značně převyšuje počet letadel. Člen AK dělí svůj čas mezi létání, zajištění leteckého provozu a brigády či jiné práce ve prospěch klubu. Time management lítání je často zajištěn klasickým „kdo dřív přijde ten dřív mele“ s vyjímkou příchozích platících zájemců o „fotolety“, nebo „seznamovací lety“ z řad veřejnosti. To není nic jiného než česká ulička pro vyběhnutí s nesmyslnou bruselskou legislativou ve věci vyhlídkových letů. Ceny letových hodin jsou obvykle velmi příznivé, AK létá pro radost, nikoliv s cílem tvorby zisku.
Letecká škola je opakem aeroklubů, škola se přizpůsobuje jednotlivcům, svým klientům. Klient se věnuje létání, od údržby a zajištění provozu je odstíněn. Netroufám si porovnat, co je lepší, oboje má své plusy i mínusy, někdo má rád holky jiný zase vdolky. Nicméně dovolím si učinit zcela nezávazné doporučení – je-li pro zájemce o létání zásadní prioritou číslo jedna cena výcviku, vystupte z řady dva kroky dopředu, pro vás bude ideální aeroklub. Vám ostatním doporučuji zkousnout vyšší ceny letových hodin a obrátit se na leteckou školu. U výcviku je totiž velice důležité létat pravidelně, nejlépe několikrát týdně. Jinak se potřebné návyky vstřebávají velmi pomalu, adept na pilota pak tráví mnoho času opakováním již „zvládnutého“, což je jednak dražší a druhak jste méně spokojeni s pokrokem. Za sebe pak mohu říci, ze mi vyhovuje život v aeroklubu a intenzita výcviku ve škole. Bude-li mi dán prostor dalšího článku, seznámil bych vás s průběhěm samotného výcviku pilota ULL.
