Je právě 9.00 jednoho podzimního dne a nastávají cca 3 hodinky sondy do mé duše a osobnosti. Hektický začátek prohlídky popsané v minulém článku máme za sebou a jde se vyšetřovat "hlavička-makovička", důležitý to nástroj pilota. Ještě před samotným nástupem na prohlídku jsem přečetl mnoho různých článků a hlavně diskuzí na téma psychotesty a mám pocit, že mnoho nastávajících pilotů si dělá hlavní problém ještě předtím, než nastoupí k této obávané proceduře.
To samé se mi potvrdilo po četbě diskuzí po mém prvním článku a poměrně hodně telefonátech na toto téma. A proto všem dopředu radím nebojte se a zachovejte klid. Uděláte tím první krok pro to, aby jste uspěli. Přijít vystresovaný a s myšlenkou „neudělám to a hroutí se mi svět“, je začátek konce. O tom právě toto vyšetření je. Uvést Vás do stresu, zatlačit do kouta a nechat se vařit ve vlastní šťávě. Zjistit jak se chováte v tomto stavu, jestli panikaříte, házíte flintu do žita, nebo zachováte klid a snažíte se věcně řešit situaci, jestli se v tomto stavu ještě dokážete soustředit a jste schopni dál přemýšlet. Kdo podlehne končí a může si dát opáčko.
"Obávaná plachta"
Ale jsme teprve na začátku. Sestřička mne usadila na místo ke stolu a začínáme. Prvním testem je obávaná „plachta“. Dostal jsem papír cca formátu A3, na kterém jsou shluky čísel a písmen. Vše je úhledně seřazeno do sloupců a po krátkém zkoumání je jasné, že to množství čísel a písmen má svůj řád a je relativně snadné se v něm orientovat. Mým úkolem bude poslouchat z magnetofonu hlášené skupiny čísel a písmen a zaškrtávat je na papíře. Poté co jsem zjistil tuto informaci jsem zajásal, protože jsem z pracovního procesu zvyklý si takto krátkodobě pamatovat určité kombinace čísel a písmen, tudíž levá zadní a mám to. Jenže hned poté jsem byl zase rychle na zemi, protože mne sestřička upozornila na to, že to až tak jednoduché nebude.
Magnetofon totiž hlásí dvě skupiny čísel a dvě skupiny písmen dohromady. Je třeba tyto dvě skupiny rozdělit, vyhledat a zaškrtat. A to začíná ta pravá sranda. Magnetofon se roztáčí a mozkové závity stejnou rychlostí taky. První skupina a dostavuje se panika. Nemám ani jednu dvojici. Hledám, tápu a po chvilce už ani nevím co jsem měl hledat. Jede další dvojice. A jsem v podstatě hned v tom stresu a tlaku o kterém jsem psal. Teď je čas se na věc začít stoprocentně soustředit a myslet jen na to, co slyším a co vidím. I přes neodbytnou a vytrvalou sbíječku pod oknem místnosti, na které se skoro jisto jistě třepe dělník z nedávno velice populární země na východ od slovenských hranic, se to zadařilo. Z další dvojice chytám jednu kombinaci. Pomalu se uklidňuji a zbytek testu už je jen rutinní záležitostí. Pokud se nezadaří občas něco pochytit, tak nezoufejte. Nevyplatí se hledat zabedněně vysílanou kombinaci a přeslechnout další dvě nové. To spadnete do zoufalosti a upečete se.
Test inteligence
Jak rychle test začal, tak také končí a hned po něm následuje další. Tentokráte celkem klasický test na inteligenci. Kdo se někdy zajímal o výši svého IQ čísla, případně prošel nějakými psychotesty, třeba na vojně jako řidič (i můj případ), tak si na něj jistě vzpomene. Klasické doplňování posloupnosti děje... těžko se to vysvětluje, ale jak jsem uviděl rychle jsem pochopil. Navíc sestřička vše pečlivě vysvětlila, takže nebyl žádný problém.
V tomto případě bych jen upozornil, že tento test je časově omezen a je třeba se nezdržovat a rychle přemýšlet. Tím „časově omezen“ je myšleno zhruba to, že Vám nikdo neřekne, jak dlouhý čas na něj budete mít. Jen to opravdu není mnoho, s tím že Vás sestřička bude opět uvádět do presu slovy, že budeme již brzo končit a vy přitom máte sotva polovinu. Opět znovu a už naposledy. Zachovejte klid, soustřeďte se a přitom pekelně rychle kombinujte a snažte se udělat co nejvíce otázek. Pokud se u nějaké zaseknete a nejste schopni ji vyřešit, jděte dál.
Pokud ani další ne... jděte zase dál. Neztrácejte zbytečně čas. Dojděte tímto stylem až na konec a poté se vracejte znovu k těm otázkám, které jste nevyřešili.Tímto bych ještě chtěl upozornit, že toto není recept na to jak tento test, nebo další testy udělat. Je to jen způsob, jakým jsem postupoval já, jak jsem přemýšlel a jak se v zátěži choval. Každý člověk je jiný, každý bude postupovat jinak a každý vyřeší jiné otázky. Ale myslím, že tento způsob vám umožní projít v časovém limitu celý test a zbytečně třeba kvůli času nepřijít o pár bodíků. Po ukončení testu jsem z něj neměl příliš dobrý dojem, protože jsem měl pocit, že až příliš otázek zůstalo nevyřešeno. Při vyhodnocení se následně ukázalo, že jsem prošel průměrně bez nějakých problémů. Tímto úvod a začátek končí a jde se na počítač.
Počítač
Vše začíná výběrem jazyků od slovenštiny, polštiny přes ruštinu, angličtinu, němčinu až po španělštinu. Samozřejmě s češtinou na prvním místě. Jsme přeci doma, tak si dáme češtinu. A tady je ten krásný okamžik a můj jediný ZÁDRHEL během celé prohlídky, kterého se tak hezky chytila jedna diskutující po první části tohoto článku. Vesele jsem si dal ČESKY a hned jsem se smutně koukal na stránku anglického textu. Návod na první elektronický test. Sice základy angličtiny mám, ale přesnou podstatu toho, co je po mně žádáno jsem nepochopil. Což se následně hned poté ukázalo, protože na začátku testu je několik zkušebních otázek, na které jsem musel odpovědět správně, aby mně počítač pustil k ostrému testu. Což se mi napoprvé nepodařilo.
Tudíž jsem požádal sestřičku, aby mi vše vysvětlila. Bohužel její slova zněla asi takto:„Jejda, víte, to je tady nové a já vůbec ale vůbec nevím co s tím a ani tomu nerozumím. Zkusíme to vypnout a zapnout“. Tak jsme vypnuli a zapnuli a byli jsme zase na začátku. Krása. Měl jsem velikou radost, že jsem zase o něco chytřejší. V tu chvíli jsem byl v takovém stresu, že jsem si neuvědomil, že na tento recept jsem přišel již někdy kolem roku 1990, když jsem si svobodně z nedalekého Rakouska dovezl svůj první počítač Commodore64 nebo jak se to tehdy jmenovalo a podobnou situaci jsem takto dnes a denně řešil, když se mi zasekla nějaká počítačová hra typu Tetris, kterou jistě všichni dobře znají. Poté jsem učinil pokus číslo dvě. Protože jsem vlastně žádnou radu nedostal, tak samozřejmě opět neúspěšně.
Tak jsem opět potupně požádal sestřičku o pomoc. Tentokráte už ne o vypnutí a zapnutí, protože jak jsem si uvědomil i v této nepěkné situaci, je tento úkon hodný podprůměrně inteligentní opice a ne budoucího pilota. Požádal jsem sestřičku, aby mi zavolala pana doktora, že potřebuji ale už opravdu poradit. Pomaličku jsem pochopil, že mnou žádaný Medical Certificate 1 se mi lehce vzdaluje, ale stále jsem byl odhodlán bojovat. A potom se to stalo. Přišel pan doktor. Kouknul na mně. Já na něj.
Slušně a zřetelně jsem pana doktora požádal o to, že jsem nepochopil anglické zadání úvodního testu a že bych potřeboval poradit. Bylo mi stručně a jasně, také slušně řečeno, abych panu doktorovi nekřivdil, že dělám obchodního pilota a na to že potřebuji angličtinu. Tím to pro něj skončilo, otočil se a odešel. Já si v šoku pravou rukou zavřel ústa, což mi způsobila rychle spadlá brada a začal jsem bojovat dál. Zkráceně řečeno mi kolega za mnou poradil co vůbec mám dělat ,abych se dostal přes úvodní otázky na zkoušku a dostal se k ostrému testu.
Tímto mu velice děkuji, protože na něj nemám kontakt. Vím jen, že létá u nejmenované místní charterové společnosti jako stevard a chystá se na kariéru obchodního pilota. Rád se s tímto budoucím pilotem, který prošel na výbornou, setkám a podám mu ruku. Na druhou stranu jsem seděl vedle kolegy, kterého jsem žádal také o pomoc a který se mnou neměl absolutně žádné slitování. Tímto mu také velice děkuji a budu rád, když ho nikde na letišti nepotkám. O podávání ruky v tomto případě asi taky nebude řeč. Nedokážu si představit s někým takovým sdílet společný kokpit. To jen na okraj.
Tento test sestává z jedné prostorové kostičky, na které jsou různé znaky a k této kostičce jsem musel hledat tu stejnou kostičku, která je ale pootočena v různých osách vůči té vzorové. Docela zajímavé zadání, ale po další konzultaci s kolegou jsem asi po 5 otázkách pochopil, že jsem vše dělal naprosto opačně a konečně jsem se dostal do pohody :-)
Takže shrnuto a podtrženo díky panu doktorovi, který zřejmě neměl svůj den, jsem přišel o šanci na 1.třídu. Myslím, že si tento pán vůbec neuvědomil, že tento test a obecně tyto testy nejsou o tom, jestli někdo umí anglicky nebo ne. Ale o tom, jestli má člověk prostorovou orientaci, je inteligentní, má rychlé a přesné reakce a je nějakou přijatelnou osobností. Je to o to smutnější, že dodatečně zjišťuji, že přesně takto jsem nedopadl jen já, ale těchto uchazečů je víc. Musím pana doktora upozornit a myslím že by bylo vhodné upozornit i pana ředitele zmíněné instituce, že testy angličtiny jsou jistě součástí kariéry obchodního pilota, ale na ÚLZ se neskládají. Stejně tak jako se na ÚCL nebo ČTÚ nedělají psychotesty.
Test s letadélky
Následuje zábavnější test s letadélky, také na prostorovou orientaci. Jak jistě všichni víme, tak letadlo se pohybuje v prostoru a otáčí se kolem tří os. Svislé, podélné a příčné. A toto si uvědomit bude teď mým hlavním úkolem. Na začátku testu mám opět anglické zadání, ale v tomto případě je téměř hned jasné, co je požadováno a proto se dostávám rychle přes cvičnou sekci a pokračuji na ostro. Na levé straně obrazovky je silueta letadélka v prostoru, je zde umělý horizont a růžice kompasu. Na pravé straně obrazovky to samé, akorát posunuto do polohy, do které mám letadlo dostat.
Mým úkolem je označit, ve kterých osách a kterým směrem je třeba letadlo vést, aby se podařilo dosáhnout polohy na pravém obrázku. Je pravda, že tento test bude mnohem snazší pro někoho, kdo už v letadle seděl, než třeba pro mne, který jsem neměl za kniplem ani minutu. Ale pro člověka, který se zajímá trošku o létání, což se dá předpokládat, když dělá tento test nebo pro někoho, kdo létá třeba jen simulátory na PC, by to neměl být problém. Jen upozorním, že když máte úlohu s letadlem, které letí podvozkem hore, je potřeba si uvědomit, kam s ním, aby neletělo opačně, než by letět mělo.
Testy na koordinaci pohybů
No a už nám zbývají jen testíky na koordinaci pohybů, rychlost reakcí a osobnostní testy. Prvním nádherným testem je testík na koordinaci pohybů. Mým úkolem bylo udržet takovou výseč, která se pořád nějakým bláznivým způsobem pohybovala, na značce uprostřed monitoru. Je to taková mrška, která ani na vteřinku nepostojí v klidu. Když už se vám zdá, že ji máte pod kontrolou, zase odjede úplně někam jinam nebo si lehne na stranu, a tak pořád dokola. Ovládá se oběma rukama i nohama. Pravou rukou ovládáte kývání výseče, levou rukou pohyb výseče po obrazovce a nohama vzdalování a přibližování výseče . Zvláště pohyby nohama musí být jemné, protože pedály jsou poměrně dost citlivé, a proto je dobré se před začátkem testu co nejlépe usadit a udělat si pohodlí.
Protože po několika minutách budete mít pekelně těžké nohy. Test trvá asi 10 minut a byla to docela dobrá dřina. Ke konci už budete mít v nohách pocit jako po půlhodinovém běhu. Po tom, co jsem skončil, následovala výměna pedálů za jiné,nasadil jsem si slušivá sluchátka a pustil se do testu rychlosti reakcí. Dostal jsem speciální ovládací klávesnici, jestli tomu zařízení tak lze říkat, na které jsou velká různobarevná kulatá tlačítka a ve středu dvě obdélníková tlačítka. Na obrazovce se rozsvěcují pekelnou rychlostí různobarevné body a já mačkal stejnou pekelnou rychlostí stejné barvy na klávesnici.
Do toho mi šel do sluchátek buď vysoký nebo hluboký tón a na ten je třeba zase mačkat ona obdélníková tlačítka ve středu ovladače. K tomu se na obrazovce rozsvěcuje pravý nebo levý pedál, který je potřeba taky občas použít. No a tak jsem mačkal a mačkal. No spíš bych řekl, že třískal a třískal. Stejně jako ostatní.Každý se snaží mít co nejkratší reakční čas a tak když se sejdou dva, tři zkoušení, co dělají test ve stejnou dobu, tak je v místnosti docela dobrá kanonáda. Něco na způsob jakou má kadenci… známá to hláška z filmu Černí baroni. Je to prostě tatatatata a možná ještě víc po dobu osmi minut. Jak čas plyne tak z toho budete čím dál víc vedle, vaše ruce a nohy budou mačkat pomaleji a pomaleji a mačkat absolutně odlišné barvy, než které Vám blikají před očima. Ale mačkejte a mačkejte, dokud neuplyne nekonečná doba testu. No a jsem skoro u konce.
Osobnostní test
Následuje již jen několik stovek otázek osobnostního testu a pár otázek o tom, jaké jste měli dětství, jak by jste charakterizovali své rodiče a takové ostatní maličkosti. No maličkosti. Pro kolegu, který mi dal cenné rady, byl například nepřekonatelný problém, co napsat o svých rodičích. Tak jsem mu dal na oplátku pár tipů, co by se asi dalo napsat a byl z toho také venku.
K těmto testům v podstatě žádnou radu nemám. Odpovídejte podle pravdy. Na některé otázky je docela těžké odpovídat, ale nějak je třeba se s tím poprat. Třeba otázka jestli si myslíte, že svět je v podstatě dobrý, mně docela pobavila.
Na světe je přece v podstatě dobrých spousta věcí, ale taky spousta věcí zlých. Nedá se na ni nějak jednoznačně odpovědět. A těchto otázek je v testu spousta. Prostě jen odpovídejte, logicky uvažujte a pak budete překvapeni, co jste vlastně zač. Já byl taky. Řekl bych, že tak 75 procent mého profilu vyšlo tak, jaký opravdu jsem a 25 procent bylo po diskuzi s mými rodinnými příslušníky a přáteli, kteří mně dobře znají, celkem mimo.
Tak tři hodinky dřiny jsou pryč. Trošku zklamání, trošku úleva a následuje čekání na přijetí u pana psychologa. V podstatě to u mě byla jen taková krátká návštěva u něj v kanceláři. Kolega stevard se na rozdíl ode mě pobavil více... skoro 45 minut. Asi si padli do oka. My spolu ne.
Bylo mi jen řečeno, že mám mírně podhraniční test na prostorovou orientaci a hraniční, i když vyhovující test s letadélky a že mi 1. třídu dát nemůže. Po mé námitce, že jsem pouze nerozuměl zadání (což věděl, když za mnou byl), mi bylo řečeno, že mi dá laskavě druhou třídu a za rok, až něco nalétám, mám přijít znovu, že se má prostorová orientace jistě zlepší.
Což už jsem nekomentoval, protože jsem ze života zvyklý, že když někomu něco dvakrát jasně řeknu a ten člověk má v pořádku sluch a je na určité inteligenční výši, tak nemá cenu mu to říkat potřetí. Verzi poškozeného sluchu jsem totiž zamítl, protože jsem viděl, že pan doktor normálně reaguje na otázky a verzi snížené inteligence také, protože předpokládám, že když má někdo titul Mudr. tak by měl být v pořádku. Na což jsem mu řekl že dobře, že mi je to stejně jedno, protože neplánuji, že bych celý výcvik až do CPL dokázal udělat v jednom roce. Navíc jsem byl poměrně slušně zhnusen jeho jednáním a nechtělo se mi s ním trávit čas nějakou diskuzí. Na druhou stranu, jsem po tom jak to vypadalo byl vůbec rád, že mi dal tu dvojku.
Návštěva psychiatra
A následuje pár posledních zastávek a kontrola je u konce. Po psychologovi běžím k psychiatrovi. Je to jen takové povídání s příjemným postarším pánem, spíš pokec o mém rodném městě a o lidech kolem létání. Pan doktor byl fajn a v pohodě. Opět chvála po zklamání u psychologa. Ještě mi zbývá nosní, ušní a krční. Zde jsem si chvilku poseděl, protože kolega přede mnou měl zřejmě nějaký problém a strávil u paní doktorky snad půl hodiny. Poté, co jsem vešel, jsem se posadil, kuk do ouška, kuk do druhého, pak stejným způsobem nos a nakonec krk. Paní doktorka obdivně zhodnotila mé mírně zvětšené mandle a propustila mne dál. Byl jsem rád, že jsem ji potěšil. Zase chválím a rád se za rok v této ordinaci ukážu.
Na očním
Předposledním stanovištěm je oční. Zde mi zase příjemná paní doktorka zkontrolovala kvalitu mého zraku na klasické tabuli, kterou všichni známe, postupem jedno oko zakrýt a druhým číst a naopak. Poté jsem měl přečíst kousek droboučkého textu a nakonec barvocit opět z notoricky známé pomůcky očního lékaře. Následuje kontrola očního tlaku a pár dalších drobností. Opět příjemné a rychlé vyšetření a poslední zastávkou je neurolog.
Neurologie
Mladý a napohled vtipný pan doktor nezklamal. Proběhlo pár prostocviků v dobré náladě, jako je stoj na jedné noze, trefování se patou jedné nohy na koleno druhé nohy. Klasický opilecký test, trefit se ukazováčkem na nos při zavřených očích pravou a poté levou rukou. Ještě se uložit na lůžko, nějaké polechtání, poklepání a zjištění, že tělo funguje po neurologické stránce jak má a je to. Rozšafné doktorovo „u mě jste absolutně bez omezení schopen“ končí prohlídku na ÚLZ.
Co říci závěrem
Snad jen to, že vynikající a dobrou práci celého kolektivu doktorů a sester dokáže pokazit jeden jedinec. Ale tak to prostě na světě chodí a těžko se s tím dá něco dělat. Jeho neprofesionální a povýšený přístup ke mně byl odstrašujícím příkladem toho, jak se má lékař ke svému pacientovi, nebo chcete-li zákazníkovi chovat.
Ať přemýšlím, jak přemýšlím nad touto situací, stále dokola mám pocit, že takový člověk s takou odpovědností, nemá na tak důležitém místě co dělat. V zásadě by se dalo říct, že i když budete psychicky a fyzicky způsobilí k práci pilota, tak pokud si někdo postaví hlavu, může Vám cestu k vysněné pozici pěkně znepříjemnit.
Nemůžeme říct, že znemožnit, protože máte možnost odvolání nebo opravy, v krajním případě změnu instituce a vydat se do zahraničí. V tom nejjednodušším případě na Slovensko. Je to bohužel daň za monopolní postavení ÚLZ v ČR a s tím související i neúměrné zdražování služeb, které se po letošním dalším cenovém skoku dostaly v mnoha případech již nad úroveň cen v západní Evropě.
Sám jsem ochoten bez řečí a připomínek i toto respektovat , ale rád bych za to dostal dobrou a hlavně spravedlivou ČESKOU službu v ČESKÉM JAZYCE a plně profesionální a lidský přístup všech.
Tímto děkuji absolutní většině doktorů, sester a dalšího pomocného personálu, kteří na ÚLZ v Praze pracují za velice dobrou, řekl bych i výbornou práci, kterou mně povedli celým maratonem prohlídek a tomu 5-ti procentnímu zbytku neděkuji, ale přeji vše dobré. Věřím tomu, že tento článek určitě rozpoutá velikou diskuzi a povede třeba i k zamyšlení někoho odpovědného a zodpovědného. Přece jen je už teď jasné, že můj případ není jediným.
