Jak vlastně vypadá závod horkovzdušných balónů? Laici vidí jen vznášející se barevné koule, občas s problesknutím plápolajících a syčících hořáků, koule, které podle síly větru za krátkou či delší dobu zmizí někde za obzorem. Pro účastníky však jde o vážnou, zpravidla vícedenní akci, která dokáže důkladně prověřit znalosti, odvahu a sportovní zdatnost nejen letové soutěžní posádky, ale také jejího pozemního doprovodu. Posádky jednotlivých balónů při ní bojují o co nejlepší umístění, přičemž například v Česku se jim nejlepší výsledky z jednotlivých soutěží v roce započtou pro stanovení ranklistu tj žebříčku, podle kterého se pak piloti nominují k reprezentaci ČR na ME a MS.
Před každým letem soutěžní posádky na brífingu obdrží příslušné informace a podklady, především jsou na něm vyhlášeny disciplíny pro konkrétní soutěžní let, přičemž během jednoho letu může být vyhlášeno i více disciplín. Důležitou osobou briefingu je pochopitelně i meteorolog, který seznamuje posádky s aktuální povětrnostní situací. Běžné zadání letu kromě popisu disciplín stanovuje tzv. startovní okno, neboli časový interval pro uskutečnění startu balónu, místo nebo místa startu, vymezuje soutěžní prostor, třeba oficiální mapou soutěže (viz např. mapa balónového MČR 2007) a limitní čas pro splnění jednotlivých disciplin či celého soutěžního letu. Dnes je již samozřejmostí, že každý soutěžící balón mívá GPS logger, na němž se zapisuje průběh celého letu se všemi požadovanými údaji o časech, místech a výšce letu. Loggery musí mít soutěžící při soutěžích organizovaných bez observerů – rozhodčích, kteří ověřují platnost výsledků, přičemž, jak je všeobecným trendem v leteckém sportu, v posledních letech se prosazuje organizování soutěží s omezeným počtem rozhodčích a s loggery. Pokud je soutěž s observry, loggery být nemusí.
Během letu soutěžní pilot z balónu odhazuje své vlastní markery, což je technicky řečeno pruh látky široký 10 cm a dlouhý 170 cm s přítěží 70 gramů většinou v podobě přišitého pytlíku s pískem, a snaží se jimi zasáhnout zadaný cíl, nebo vymezit konkrétní bod na zemi pod trasou letu balónu. Cíle pro soutěže balónů jsou "kříže" z bílých plachet, vytyčené rozhodčími někde v soutěžním prostoru, pochopitelně nikoli někde v lese pod stromy či pod mostem, ale na volné ploše, většinou na poli či louce. Jakmile marker dopadne z balónu na zem, přítomní cíloví rozhodčí zaznamenají jeho polohu a změří vzdálenost markeru od cíle. Po skončení letu pilot odevzdá GPS logger hlavnímu rozhodčímu a z něj se vyhodnotí průběh letu, podobně jako u normálních navigačních soutěží například UL letadel. Systém bodování závisí především na vzdálennosti dopadu markeru od vytyčeného cíle, ale též na dodržení časů, prostoru letu, atd. Systém bodování vždy definují propozice závodu či soutěže, vydané organizátory s patřičným předstihem a většinou respektuje oficiální sportovní řády balónového létání, ať už národní, či FAI.
V oficiálních sportovních řádech pro soutěže volných balónů je definováno dnes celkem 18 základních podob soutěžních disciplin, které může ředitel soutěže různě modifikovat. Jsou to tyto disciplíny:
Pilotem zvolený cíl : Soutěžící se snaží odhodit marker co nejblíže cíle vybraného soutěžícím před letem
Rozhodčím určený cíl Soutěžící se pokoušejí odhodit marker co nejblíže cíle určeného rozhodčím
Váhavý valčík: Soutěžící se pokoušejí odhodit marker co nejblíže k jednomu z několika určených cílů, většinou bývají tři. Cíle jsou určeny rozhodčím. Startovní místo si volí soutěžící sami.
Fly In - Let na cíl Soutěžící si sami zvolí místo startu a pokoušejí odhodit marker co nejblíže k určenému cíli nebo kříži.
Fly On - Pokračování v letu Soutěžící se pokouší odhodit marker co nejblíže k cíli vybranému a deklarovanému soutěžícím během letu.
Hon na Lišku Soutěžící sledují nesoutěžní balón, tzv. „Lišku“ a pokouší se odhodit marker co nejblíže ke kříži vyloženému Liškou po jejím přistání, ve vzdálenosti ne více než 2 metry proti větru od koše Lišky na zemi.
Potopení lodi Soutěžící letí k místu startu balónu „Liška“, sledují ho a pokouší se odhodit marker co nejblíže ke kříži vyloženému Liškou ve vzdálenosti ne více než 2 metry proti větru od koše Lišky po přistání.
Gordon - Bennetův memoriál Soutěžící se pokouší odhodit marker ve stanovené(-ých) soutěžní(-ch) oblasti(-ech) co nejblíže k stanovenému cíli.
Crat Soutěžící se pokoušejí odhodit marker do soutěžní oblasti co nejblíže ke stanovenému cíli. Soutěžní oblast(-i) má(-jí) omezenou dobu platnosti.
Nejrychlejší odhoz Soutěžící se snaží odhodit marker v co nejkratší době do určené soutěžní(-ch) oblasti(-í).
Loket Soutěžící se pokoušejí během jediného letu dosáhnout co největší změny směru letu, neboli pomocí 3 bodů určených během letu z vlastního letícího soutěžního balónu vytyčit co nejostřejší úhel změny směru letu. Jeho variantou je Úhel Soutěžící se pokouší dosáhnout co největší změny směru letu od stanoveného směru. Změna směru je úhel mezi stanoveným směrem a čárou letu "A - B".
Klondike Soutěžící se pokouší dosáhnout největší plochy trojúhelníku tvořeného body A, B,C, definovaných shozem vlastních markerů za soutěžního letu.
Nejmenší vzdálenost Soutěžící se pokouší po minimální (např. hodinové i delší) stanovené době letu odhodit marker co nejblíže společnému místu startu.
Nejkratší let Soutěžící se pokouší odhodit marker co nejblíže společnému místu startu v hodnocené(-ých) oblasti(-ech).
Dvojitý odhoz s minimální vzdáleností Soutěžící se pokouší odhodit dva markery ve dvou různých soutěžních prostorech tak, aby vzdálenost dopadů markerů byla co nejmenší
Nejdelší vzdálenost v čase Soutěžící se snaží odhodit marker co nejdále od společného místa startu před vypršením maximální doby letu.
Největší vzdálenost Soutěžící se pokouší odhodit marker v hodnocené(-ých) oblasti(-ech) co nejdále od místa startu.
Dvojitý odhoz s maximální vzdáleností Soutěžící se pokouší odhodit dva markery v hodnocené(-ých) oblasti(-ech) co nejdále od sebe
Při klasických balónových soutěžích se většinou během dne uskuteční dva lety. Neodpustím si malé rýpnutí do soutěžních navigačních pilotů aerodynamicky řízených letadel, chtěl bych je vidět, jak vstávají pro první, ranní let, který běžně u balónářů začíná brífinkem mezi 5.00 - 6.00 hod. ranní a končí odevzdáním záznamových loggerů zhruba v 10.00 hod. Druhý, večerní let využívá zklidněné vzdušné atmosféry zhruba od 18.00 teoreticky do 24.00 hod. Noční lety však nejsou povoleny. Nesoutěžně se ve světě létá noční let VFR, což znamená, že balón vzletí před východem slunce a přistává do světla. V Česku se nepraktikuje, chybí schválené osvětlení a nakonec i rozšířená kvalifikace pilotů pro tuto činnost.
V České republice probíhá každoročně Mistrovství ČR, od roku 2005 spojené s Mistrovstvím Slovenska a v současné době pořádané jako otevřená soutěž. Výsledky posledního MČR v létání horkovzdušnými balóny, Smraďavka 2007, které pořádal Aeronautic club Brno ve dnech 5. až 9. září 2007 pod záštitou Českého balónového svazu jsou uvedeny zde:
Pořadí Závodník Celkové skóre
1 Torok S. 2308
2 Linek D. 2160
3 Skorpik M. 2085
4 Nociarova A. 1997
5 Kostrhun P. 1912
6 Suchy M. 1870
7 Koncir B. 1832
8 Merinsky P. 1767
9 Stana L. 1720
10 Brezan J. 1587
11 Dillinger P. 1565
12 Adamek D. jr. 1355
13 Kubicek P. 1242
14 Stejskal T. 1000
15 Pirner T. 1000
16 Kalafut J. 875
17 Crkva L. 389
18 Vitek P. 333
Co se týká ustanovování a překonávání sportovních rekordních výkonů v balónech, dnes je ve světě „nejaktivnější“ kategorií AX, tj. horkovzdušné balóny. O českých národních balónových rekordech nevím, podle mne nejsou zřejmě ustanoveny žádné, ale mohu se mýlit, evidenci leteckých národních rekordů všech kategorií vede Aeroklub ČR. V podstatě jde u balónů o tři druhy rekordů, o dosažení maximální výšky, o dosažení maximální vzdálenosti od místa startu a o dosažení maximální výdrže (tj. nejdelšího času) ve vzduchu. Je zmiňována i zvláštní kategorie - oblet zeměkoule na čas. Samotné podtřídy AA i AX se dále dělí na AA (AX)-01 až AA (AX)-15, podle objemů, tj. do 250m2, do 400m2, do 600m2, do 900m2, do 1200m2, do 1600m2, do 2200m2, do 3000m2, do 4000m2, do 6000m2, do 9000m2, do 12000m2, do 16000m2, do 22000m2 a nad 22000m2. Hodnoty rekordů světových snadno najdete na stránkách www.fai.org, respektive na http://records.fai.org/balloons, kde například i zjistíte, že převážná většina rekordů byla ustavena před rokem 2000. Nicméně i loni jich bylo několik nově překonáno.
Není jednoduché ustanovit letecký rekord, potažmo ani v balónu ne. Laik by řekl, vyletí se a změří se, a pokud je výkon lepší než stávající rekord, nový rekord je na světě, že? Kdo se chce ale pustit do pokusů o rekordy s balónem, musí být dobře a přesně seznámen se sportovními řády FAI pro ballooning, FAI Sporting Code, Section 1 - Aerostats, Class A - Free Balloons. Na stránkách FAI jsou volně ke stažení v angličtině, příjemně mne ale překvapilo, že stále platí znění z roku 2003. Tohle je možno balónářům závidět, v jiných kategoriích letadel se řády často mění či zpřesňují co půlrok. Ze znění řádů jasně plynou podmínky, za nichž je možno ustanovit rekord v balónu třídy AA či AX, jaké formální náležitosti jsou povinné, termíny a formuláře příslušných protokolů, atd. Technické podmínky pro záznam a dokumentaci rekordu jsou též popsány v řádech FAI, všechna v nich popsaná záznamová zařízení pro rekordy preferují loggery na bázi GPS a v principu se neliší od těch, která běžně používá sportovní létání při záznamech soutěžních např. navigačních letů obecně.
Před pokusem o konkrétní rekord musí potenciální rekordman mít jasně promyšleno a vyzkoušeno, jakou technikou se o něj a s kým pokusí, jaké jsou možnosti a parametry balónu, jaké jsou možnosti jeho případných úprav pro rekordní pokus, jaká bude taktika letu, jaký bude pozemní doprovodný tým, jak se postarat o sportovního komisaře, mít v pořádku všechny papíry balónu a pilotů včetně jejich platných vystavených sportovních licencí FAI, atd.. A při vlastním pokusu o rekord je třeba mít kliku na počasí.
Co se týká bezpečnosti letu, při rekordních pokusech většinou posádky či pilot balónu mají na sobě záchranný padák, při letech na výšku pochopitelně používají dýchací přístroje a teplou výstroj. Pro extrémní výšky bývají použity buď individuální skafandry posádky či přetlaková gondola. Prozatím se u balónů ve větší míře prakticky nepoužívá padákové záchranné zařízení jako u ULL letadel, které by v případě nouze, tj defektu obalu padáku či nečekaného spotřebování veškerého plynu z bomb ve větší výšce, celý balón i s posádkou v klidu sneslo na zem. Ale co není, může v budoucnosti být, řády to nezakazují.
Balónové sportovní létání má v Česku dlouhou a relativně zajímavou historii a rozhodně „neumírá na úbytě“ ani v současné době. Nejde o nijak levnou záležitost, ale to už jaksi k létání obecně patří. Samotné letecké balónové rekordy v Česku však víceméně stagnují. Což je škoda. Přerstože peníze hrají v létání dnes důležitou roli, nezdá se, že nákladnost letů je jediným důvodem současného nezájmu o rekordní balónové létání v Česku. Snad pilotům chybí motivace, snad i informace, jak to udělat. Často dokonce takový let realizují, ale nedotáhnou administrativu. Osobní prožitek převáží nad získáním rekordního diplomu. Pokud by to ale někdo z balónových pilotů chtěl se svým balónem změnit, jsem mu jako letecký komisař k dispozici.
A ke konci jeden bonbónek z historie. Jestlipak víte, že v Česku existuje jediný na světě hangár pro balóny, v tomto případě pro upoutané pozorovací vojenské balóny? Všude jinde byly a jsou obdobné objekty určeny pouze pro vzducholodě. V Česku jde o zachovalý a funkční hangár v Příbrami, i když byl postaven někdy na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století pro tehdejší balónovou letku československé armády. Měl ušetřit (a také ušetřil) armádě náklady za vypouštění a nové napouštění plynu do pozorovacích balónů armády, protože umožňoval uskladnění balónů v natlakované podobě. Dodnes se v Příbrami tomu místu říká "Na Balónce". Přesuny těchto „nafouklých“ vojenských pozorovacích balónů z domovských kasáren v Příbrami do prostorů různých cvičení, apod. pak probíhaly unikátně vzdušnou cestou. Balóny byly pro tento přesun vybaveny provizorní gondolou s motorem (zachovaná je v NTM) a ještě provizornějším řízením s kormidlem umístěným na zádi namísto spodního nafouklého stabilizačního laloku – stabilizátoru. Vpodstatě tak vznikla malá netuhá řiditelná vzducholoď. Cesty s ní však byly malé i větší dobrodružství, neboť například lana řízení jen volně visela ve vzduchu od gondoly ke kormidlu a při jakémkoli větru se volně a nekontrolovatelně prověšovala.
Když už jsem se dostal ke vzducholodím, přidám malinkou noticku i o jejich soutěžení. Z možných soutěží volných vzducholodí se pořádají dnes pouze ty v kategorii teplovzdušných vzducholodí – tj. podtřída BX. Na mistrovství světa teplovzdušných vzducholodí v roce 2008 v Rusku budou vypsány tyto disciplíny: Slalom – rychlostní disciplína na trati, tvořené různě umístěnými bránami 50 – 100m od sebe. Závody okolo pylonů na trojúhelníkové trati (3 – 5 okruhů), přičemž start probíhá stylem závodu 24 hodin Le Mans. Navigační soutěž klasického typu. Soutěž v ovladatelnosti (pilotáži) hodem markeru na cíl z kabiny za letu a v přesnosti přistání do vymezeného prostoru. Tzv. velitelské úkony – plnění řady speciálních úloh za letu, které vyžadují mezipřistání a technické manipulace se vzducholodí (ekvivalent např. výměny kol u automobilů v závodním boxu na čas, doplňování paliva na čas, apod.) pozemním družstvem.
Co se týká rekordních výkonů, vzducholodě jsou definovány ve třech podtřídách, jako plynové neztužené BA, plynové ztužené (s vnitřní konstrukcí vztlakového tělesa), někdy také označované jako historické s ozn. BR a horkovzdušné BX. Dělí se na devět kategorií dle objemu, první je od 400 do 900m3, druhá do 1600m3, třetí do 3000m3, čtvrtá do 6000m3, pátá do 12000m3, šestá do 25000m3, sedmá do 50000m3, osmá do 100000m3 a poslední devátá je jakákoliv nad 100000m3 objemu. Rekordy se registrují podobně jako u balónů, přibyla pouze rychlost. Mimochodem, velkou část světových rekordů v této třídě drží známý dobrodruh a bohužel dnes nezvěstný a za mrtvého prohlášený Steve Fosset.
V Česku se dnes s horkovzdušnými ani s plynovými domácími vzducholoděmi nelétá. Dva kusy horkovzdušné vzducholodi vyrobili v Brně u Kubíčka, jejich majitelé jsou v zahraničí. A protože náklady na provoz jsou vysoké, tak v Česku dnes nespatříte vzducholoď jinak než při přeletu našeho území při reklamním tažení Evropou. České národní rekordy pochopitelně ustaveny v kategorii vzducholodí nejsou.
Ing.Ivo Pujman, letecký komisař R-105
