Flying Bulls Aerobatics Team hledá výzvy, které doposud nikdo nesplnil, neustále. Při jedné z diskuzí vyplavala myšlenka pustit se do přemetu kolem mostu ve formaci. „Nakonec se s pomocí našich přátel a kolegů povedlo najít vhodný most v divoké skalnaté krajině Černé Hory,“ říká pilot Stanislav Čejka. A rázem navazuje s vysvětlením, proč akrobatické prvky nešlo realizovat v Česku. „Ačkoliv se nám pár mostů v České republice líbilo, nakonec žádný z nich nevyhověl. Především proto, že se v blízkém okolí nacházely dráty vysokého napětí.“
Prst na mapě tak zapíchli u mostu Mala Rijeka v balkánské Černé Hoře, asi dvacet kilometrů severně od hlavního města Podgorica. Bavíme se o hlubokém skalnatém údolí posetém řadou betonových pilířů, na nichž stojí železniční most. Už jen to činilo nezanedbatelnou zatěžkávací zkoušku pro psychiku. A stejně tak řada ošemetných specifik černohorského viaduktu. „Primárně to, že rovný nálet je možný jenom z jedné strany, což citelně znesnadňuje pilotáž. Na straně druhé údolí uhýbá do zatáčky, čímž se značně ztěžuje provedení akrobatických prvků. Pro jednotlivé letadlo by to bylo snadné. Ale pro formaci, jež má za letu dynamiku asi jako čtyřmotorový dopravák, šlo o daleko větší oříšek,“ doplňuje armádní pilot Čejka.
Začali diamantem
Akrobatická ekipa se základnou v Jaroměři ve složení Stanislav Čejka (vedoucí), Jan Tvrdík (pravé křídlo), Jan Rudzinskyj (levé křídlo) a Martin Špaček (slot) se ovšem na sofistikovanou vzdušnou akci dlouhodobě připravovala: „Soustředili jsme na atypické provedení našich tradičních prvků. Jako příklad mohu zmínit nácvik normálního přemetu. Nejenže jsme ho cíleně trénovali do nejnižší možné povolené výšky nad letištěm, ale museli jsme si vytvořit schopnost zaletět ho v jeho vrchní časti kompletně při záporném přetížení: to pro případné nutné opravy ve směru a výšce,“ analyzuje Stanislav Čejka.
Flying Bulls se na Formation Bridge Loop, uskutečněném mezi 7. až 9. říjnem, vypravili z letiště Nikšič. Svou vzdušnou symfonii odstartovali přemetem kolem mostu ve formaci zvané „diamant“. Jde o riskantní kousek, při němž musí piloti maximálně důvěřovat vedoucímu. „Pro nás na stranách a vzadu bylo velkou výzvou nevnímat periferně skály, které se míjely kolem, a most samotný. Soustředili jsme se pouze na vedoucího a následovali jeho trajektorii letu,“ uvádí Jan Tvrdík, taktéž armádní pilot.
Tlačený přemet v kaňonu
Současně by nemělo zapadnout, že přemet kolem mostu se neřadí do kategorie prostých přemetů. „Jelikož se naše formace během přemetu posunovala po směru letu a konec přemetu není v místě jeho začátku, bylo nutné natrénovat přemet, kdy nahoře na zádech při minimální rychlosti musíme tuto část protáhnout, abychom se dokázali trefit zase zpět pod most,“ rozebírá Stanislav Čejka.
Hlavní akrobatickou delikatesu však představoval tlačený přemet. Jedná se o přemet provedený „hlavou dolů“, tedy na negativním přetížení, při kterém na pilota na rozdíl od „běžných obratů“ působí záporné přetížení (krev z celého těla se tlačí do hlavy) a pilot je tlačen touto silou ven ze sedačky. „Tohle nelétá žádná akrobatická skupina ani v otevřeném terénu nebo nad letištěm, natož v úzkém skalním kaňonu!“ zdůrazňuje Jan Tvrdík s tím, že tento prvek považovali zpočátku za takřka neproveditelný. „Kdyby nám počasí více přálo a měli jsme malinko více času, jistě bychom přidali i nějaké další prvky. Jako třeba průlet ve dvojitém zrcadle, jehož provedení pod mostem, možná paradoxně, považujeme pro nás za technicky snazší,“ zamýšlí se nahlas Stanislav Čejka.
