Za 19 měsíců, od dubna 2021, se tedy Číně podařilo zkompletovat orbitální stanici o hmotnosti cca 80 tun, skládající se ze tří prostorných modulů a velikostí se blížící někdejší ruské stanici Mir. A to takovým tempem, které jí mohou ostatní kosmické mocnosti jen závidět.
Například výstavba ISS započala 20. listopadu 1998 startem ruského bázového modulu FGB Zvezda a pravda, už v prosinci následoval americký modul Unity. Ovšem na další modul Zarja se čekalo (z technických a finančních důvodů) až do července 2000 (!) a teprve v únoru 2001 vynesl raketoplán Atlantis další modul NASA Destiny, přičemž šlo o moduly rozměrově asi tak poloviční, než jsou ruské a jejich potomci moduly čínské...
Vždyť tato kosmická laboratoř s tradičně poetickým názvem Mengtian (Snění o nebesích) je 17,9 metru dlouhá, 4,2 metru široká a o váze zhruba 23 tun je v současnosti nejhmotnějším jednolitým tělesem vypuštěným do vesmíru. Podle CMSA (China Manned Space Agency) má celkový objem téměř 110 metrů krychlových, včetně přibližně 32 metrů krychlových hermetizovaného prostrou pro posádku.
Mengtian se připojil k hlavnímu uzlu v ose bázového modulu Tianhe, a proto bude v příštích dnech přemístěn pomocí manipulátoru Chinarm do levého bočního spojovacího uzlu, čímž bude dokončeno finální uspořádání stanice ve tvaru písmene T. Předchozí laboratorní modul Wentian (Hledání nebes) byl koncem září přesazen do spojovacího uzlu na pravoboku. Tím pádem bude stanice připravena k přijmu další nákladní lodi Tianzhou-5, s jejímž startem se počítá už v příštích dnech. Ta mj. přiveze i zásoby pro nadcházející pobyt tchajkonatů z „božské“ lodi Shenzhou-15, kteří dorazí v polovině listopadu.
Beze spěchu, ale jistě
Mimochodem, první čínský kosmonaut – tchajkonaut Jang Li-wej – vzlétl do vesmíru teprve v roce 2003. Čína postupovala krok za krokem a vybudování Tiangongu jako národní vesmírné laboratoře se třemi moduly tak představuje významný milník ve dvacetileté éře čínského národního pilotovaného kosmického programu. Po létech tápání a pokusů o konstrukci vlastní kosmické lodě (viz seriál „Čínský drak ve vesmíru“ – Aeroweb 2017) vsadili na licenci sovětské/ruské kosmické techniky a na její bázi postavili svůj kosmický pilotovaný program. Nešlo však o slepé kopírování ruské kosmické techniky.
Číňané čerpají poučení i z jiných zemí a kosmických projektů než jen ze sovětské/ruské orbitální stanice Mir. Poučili se i z výstavby Mezinárodní kosmické stanice (ISS).
Konstruktéři Tiangongu si například všimli problému, kdy především solární panely některých modulů Miru zůstaly ve stínu vrhaném jinými panely nebo některým z modulů. Takovýto nedostatek lepšího plánování s sebou přinášel častou neefektivitu výroby elektřiny. Na druhou stranu, plánovaná životnost Miru byla pět roků, přesto byl v provozu patnáct let. Ovšem kosmonauti-údržbáři si mákli...
Pokud jde o ISS, Číňané došli k závěru, že mnoho různých států/dodavatelů s ne vždy kompatibilními systémy způsobuje problémy při provozu orbitální laboratoře.
Taková situace mohla například vést k neefektivnímu využívání energetických a elektronických systémů apod. Pravda, Čína zpočátku měla zájem podílet se na ISS, ale USA byly zásadně proti. A tak se Peking vydal vlastní cestou. A pochopil, že vzhledem k náročnosti a velikosti projektu a času, který zabralo jeho dokončení, je ISS finančně velmi náročná kosmická konstrukce.
Obecně řečeno, Čína se proto snaží mít jednotný, optimalizovaný design pro Tiangong s lepší systémovou integrací. Cílem je být pro tchajkonauty bezpečnější, umožnit jim vysokou efektivitu práce a zároveň zůstat i nákladově efektivním projektem.
Než Čínská kosmická agentura (CNSA) přikročila k budování stálé orbitální základny, zvolila cestu postupných kroků od kosmické lodě Šen-čou přes malogabaritní experimentální stanice Tiangong 1 a 2 (délka 10 m, hmotnost 8 600 kg) a konstrukci a ověření nákladní lodě Tianzhou schopné vynést náklad kolem 6 tun. Tam si také čínští tchajkonauti odzkoušeli několikatýdenní pobyty ve vesmíru i první výstup do volného prostoru.
Pak teprve přišel 29. dubna 2021 čas na zahájení budování Nebeského paláce 3 (Tiangongu) složeného ze tří modulů ve tvaru T.
Definitiva?
Současné osazenstvo Tiangongu – historicky první Číňanka v kosmu Liou Jang (2. start) a nováček Cchaj Sü-če pod velením Čchen Tunga (2. start) – tak během své půlroční mise úspěšně dobudovalo stálou orbitální stanici, na které může pracovat až 6 kosmonautů.
V příštích dnech budeme svědky i první plynulé výměny posádky stanice za plného provozu, což znamená začátek plné operační fáze stanice. Tiangong Čína plánuje udržet v provozu po dobu nejméně 10 let a plánuje provádět vědecké experimenty včetně experimentů mezinárodních prostřednictvím iniciativy United Nations Office for Outer Space Affairs (UNOOSA). V budoucnu by také měla hostit zahraniční astronauty, například z European Space Agency (ESA), na což už se jistě těší Italka Samantha Cristoforettiová, byť se nedávno vrátila z ISS. Ona už totiž s tchajkonauty trénovala...
Není tajemstvím, že v budoucnu CNSA hodlá k Tiangongu přidat další moduly, celkem jich může být až šest. Ovšem jako první má následovat tzv. optický modul – jinak to orbitální optický kosmický dalekohled třídy Hubble – zvaný Xuntian (CSST – Chinese Survey Space Telescope). Jeho start je plánován už na konec příštího roku či na počátek roku 2024. Xuntian má dvoumetrové primární zrcadlo a 2,5gigapixelový fotoaparát. Díky svému širokému zornému poli (bude 300 až 350krát větší než u Hubbleova vesmírného dalekohledu – HST) má v průběhu deseti let prozkoumat přibližně 40 procent oblohy. Co je ale důležité, na rozdíl od HST bude schopen se připojit k Tiangongu kvůli údržbě (!) a případným opravám, což v případě HST vyžadovalo vždy speciální mise raketoplánů.
Inu, Číňané se opravdu rychle a dobře učí. Až tak dobře, že v NASA mají strach o to, aby je náhodou tchajkonauti nepředběhli s přistáním na Měsíci...
