Devětačtyřicetiletý Ťing Chaj-pcheng (třetí start) a sedmatřicetiletý Čchen Tung v pohodě pracovali na palubě čínské experimentální družicové stanice Tchien-kung 2 (Nebeský palác 2) téměř třicet dní a signalizovali tak světu, že se definitivně zrodila třetí kosmická velmoc.
Historii sice můžeme měnit v českých učebnicích, ale její tok stejně nezměníme. Pravdou tak zůstává, že Čína dala naší civilizaci rakety, Rusové kosmonauta a Američani Měsíc. A je historickým paradoxem dějin, že nejlidnatější země této planety, jejíž mniši a vojáci kdysi, před staletími, odpalovali prachové rakety z bambusových stvolů, se stala až třetí v pořadí z těch, které vypustily člověka do vesmíru vlastní raketou.
Prababička raket létala už ve staré Číně…
Můžeme se ptát: Má to smysl, když i vyspělá Evropa raději spoléhala na americká a dnes spolu s NASA jen na ruská kosmická plavidla? Pro někdejší „Zemi středu“ určitě. Především prestiž byla vždy hnacím motorem čínského raketového a kosmického výzkumu od poloviny 50. let minulého století. Jediné, co jejím vládcům ještě chybělo do trojlístku atributů, charakterizujících v pojetí 20. a 21. století postavení supervelmoci – mezikontinentální balistická raketa, atomová bomba a kosmický let – byl právě Číňan ve vesmíru v čínské kosmické lodi. Tento sen si Číňané splnili až 42 let po Gagarinovi.
Úspěšný jednodenní let „Božského člunu“ Šen-čou 5 a tchajkonauta Jang Li-weje 15. října 2003 (na den přesně 39 let po explozi první čínské A-bomby) byl symbolickým potvrzením toho, že miliardová Čínská lidová republika po technologické stránce v supervelmoc dospěla.
Jang Li-wej s Vladimírem Remkem (ASE, Praha 2009)
Ostatně to potvrzuje i tehdejší komentář agentury Nová Čína ze 17. října téhož roku, kde stojí: „Odpálení první čínské atomové pumy 16. října 1964 šokovalo svět. O tři roky později (sic!) následoval úspěšný výbuch naší vodíkové bomby. Pak, v roce 1970, přišla první čínská družice, která z vesmíru zahrála píseň ‚Vesmír je rudý‘ a ohlásila světu, že Čína zvládla technologii vynášení umělých družic, což potvrdilo správnost politických rozhodnutí první generace čínského vedení v čele s Mao Ce-tungem… Odtud pak vedla cesta ke kosmické lodi.“
Nastražme uši: Velký kormidelník Mao ještě není zapomenut? Každopádně ne jeho ambice. Ty čínští vůdci další generace převzali. Ale na rozdíl od něj pochopili, že nejprve musí ze zaostalé a revolucemi sužované země udělat moderní, technicky a vědecky vyspělý stát. Cesta to ale nebyla jednoduchá.
Přerušené líbánky
Lze konstatovat, že Čína měla šanci stát se třetí kosmickou mocností mnohem dříve. Ale přes okatě najevo dávané přátelství mezi tehdejšími SSSR a ČLR, které kulminovalo v polovině 50. let minulého století, byla už od Stalinových dob mezi Mao Ce-tungem a sovětským vedením zakořeněna nedůvěra a rivalita. Stalin se už spálil s „Rudým generálem“ Čankajškem, kterého podporoval nejen v bojích proti Japoncům. Ten ale po porážce Japonců znovu obrátil své zbraně proti Maovým komunistům, které sice Stalin moc nemiloval (Mao prostě nerespektoval Stalinovy „moudré rady“), nicméně ti i díky svému někdejšímu „Dlouhému pochodu“ mezi provinciemi Ťiang-si a Šen-si v první polovině 30. let a rozhodnému boji proti Japoncům posléze válku o kontinentální Čínu roku 1949 vyhráli.
Sověti pak pomáhali budovat čínský průmysl a vědecko-technickou základnu a mimo tisíců mladých vědců, které vychovávali na svých univerzitách včetně „raketových“ fakult (ostatně stovky jich studovaly i v Praze), předali svým čínským kolegům i několik prvních raketových střel R-2 krátkého doletu, odvozených od německých „odvetných zbraní“ V-2.
V letech 1956-58 provedli v poušti Gobi několik společných startů. To už u nich asistoval jistý profesor Čchien Süe-šen, k jehož neopominutelné osobě se ještě vrátíme.
Raketa Dong-Feng 1 (Východní vítr). Sice kopie ruské R-2 (dolet 590 km), ale odkaz na von Braunovu V-2 je nesporný
To ale Maovi nestačilo a dosti důrazně vyžadoval po sovětském vůdci Chruščovovi i atomovou bombu (kterou ale nazýval „papírovým tygrem“) – respektive technologii její výroby. A to (přesněji řečeno nejen to) se už Sovětům přestávalo líbit a odmítli. V roce 1959 došlo k definitivní roztržce, k zastavení sovětské technické a hospodářské pomoci.
Přesto o rok později odpalují Číňané svoji první „vlastní“ raketu TF-1. A jak jinak, jde o vylepšenou verzi von Braunovy V-2, alias ruské R-2. Roku 1964 první atomovku. Ale pozor – o šest roků později vybuchuje poblíž jezera Lob-nor další čínská atomovka, ovšem dopravená na střelnici raketou středního doletu! Čína tak dává najevo, že se od své cesty nedá odradit. A že šilhá nejen po raketových nosičích jaderných pum, ale také po vesmíru, dokazuje start první čínské družice už v dubnu 1970. A nikdo netuší, že se na dvacet pilotů už tehdy začalo intenzivně připravovat na kosmický let.
Datum plánovaného prvního startu tchajkonauta: polovina roku 1973.
Učenlivý student
Byl (až na Borise Čertoka, Koroljovova náměstka) posledním žijícím z řady raketových průkopníků a lze jej právem označit za otce čínského raketového a kosmického programu. Byť měl rudou knížku Čínské komunistické strany, byl zároveň plukovníkem americké armády. Podepisoval se Qian Hue-sen, ale odborníci jej znají jako profesora Čchien Süe-šena. Dožil se vysokého věku (1911-2009) a dočkal se tak nejen startu prvního Číňana Jang Li-weje v „Božském člunu“ Šen-čou 5 na oběžnou dráhu kolem Země, ale i výstupu prvního čínského tchajkonauta Nie Chaj-šenga do volného vesmíru v září 2008 (Šen-čou 7).
Nicméně – osud si s ním dost pohrál...
Mladý Čchien Süe-šen na Caltech
Čchien Süe-šen se narodil v rodině šikovného obchodníka v Chang-čou, 180 km od Šanghaje. Ale už v jeho třech letech se rodina stěhovala do Pekingu, kde otec dostal místo na ministerstvu školství. A tak synek posléze studoval na střední škole a později po univerzitním extempore absovuje v roce 1935 šanghajskou strojírenskou fakultu. Ale třicátá léta jsou pro Čínu léta velmi neklidná, občanská válka střídá boj proti Japoncům, a tak mladý Čchien zvedá kotvy a míří do Spojených států, na slavný Massachusetts Institute of Technology (MIT), kde už za pouhý rok obhajuje magisterský titul (Master of Science). Vzdělání dokončuje na Kalifornském technologickém institutu (Caltech) v Pasadeně doktorátem z aeronautiky.
Tam se také setkal s jedním z nejvýznamnějších odborníků na aerodynamiku maďarského původu, Theodorem von Karmánem, a padli si do oka. Na von Karmána udělal velký dojem už při obhajobě své doktorské práce svými precizními odpověďmi na otázky. Společně pak řeší řadu obtížných matematických problémů a Čchien je zván i do rodiny.
Navíc se krátce po svém příchodu na Caltech spřátelí s Čechoameričanem Frankem Malinou, rovněž žákem von Karmána, neboť jej fascinují jeho ideje konstrukce raket a letů do vesmíru. Spolu s dalším studentem Jackem Parsonem konají v Guggenheimově laboratoři první experimenty s raketovými motory.
A odtud už není daleko k založení slavné Jet Propulsion Laboratory (Laboratoře tryskového pohonu). Ano, Theodor von Karmán, Frank Malina a Čchien Süe-šen, to je trojice, která roku 1943 stála u zrodu JPL (JPL od 60. let pracuje např. pro NASA mj. na meziplanetárních sondách). Tato skupina pak stojí u prvních pokusů o sestrojení raketových motorů a kapalinových raket, což je v době druhé světové války logicky přivádí do armády, kde se podílí na konstrukci prvních amerických bojových raketových střel.
Raketový odborník
Už jako plukovník pak Čchien Süe-šen vede spolu s von Karmánem v poraženém Německu skupinu odborníků, kteří shromažďují veškeré poznatky o německé raketové technice, zejména von Braunově V-2. Navštěvuje také Peenemünde i Nordhausen, raketového genia Wernhera von Brauna (pozdějšího konstruktéra měsíčních raket Saturn 5) také vyslýchá a doporučuje jeho internaci v USA, kam jej odváží spolu s rozpracovanými střelami V-2 do USA americká technologická rozvědka. Možná se tam setkává nebo míjí i s „otcem“ sovětské kosmonautiky, Sergejem Koroljovem, který měl stejný úkol.
A protože se Američanům povedlo odvézt na stovku kompletních raket, mají i hoši z JPL šanci pokračovat ve svém studiu v USA, na střelnici White Sands…
V poraženém Německu, 1945. Zleva Hugh L. Dryden, Ludwig Prandtl, Von Karman a Čchien
Čchien se také stačí v září 1947 v Šanghaji (ještě ne maoistické) oženit s operní zpěvačkou Jinag Ying a vrací se do USA, na Caltech a do JPL. Ovšem jeho paní má jednu vadu, která se stane zjevnou až po Maově vítězství – je dcerou jednoho z lídrů Kuomintangu Jiang Bailia…
V USA to nevadí – Čchien řídí raketovou sekci Národního obranného systému a na podkladě V-2 (podobně jako Koroljov v Rusku) navrhuje dálkové balistické střely. A snad inspirován také Eugenem Sängerem a jeho hypersonikem America Bomber mimo jiné navrhuje už v roce 1949 raketový suborbitální letoun o hmotnosti 44 tun a s doletem pět tisíc kilometrů, který by měl 120 pasažérů dopravit z New Yorku do Los Angeles za 45 minut… Jeho koncepty raketoplánů pak Američani využijí v projektech Dyna Soar i Space Shuttle…
Čchienův hypersonický dopravák…
Jenomže na počátku korejské války roku 1950 a v atmosféře strachu a nedůvěry je FBI obviněn ze sympatií ke komunismu a členství v americké KS. Zřejmě na tom něco bylo – už na Caltech se Čchien potajmu scházel s bratrem Roberta Oppenheimera Frankem a v éře tzv. mccarthismu to začalo být podezřelé. Otec americké A-bomby Robert Oppenheimer totiž skutečně inklinoval ke komunismu a byl později také McCarthyho Výborem pro neamerickou činnost vyslýchán. A jeho bratr s Jackem Parsonem a dokonce i Frankem Malinou spolu s ruským židem Sidney Weinbaumem organizovali jakousi komunistickou buňku v Pasadeně. Takže došlo i na ně.
Frank Malina u „své“ rakety z JPL, WAC Corporal (1945)
Čchien byl zadržen 6. září 1950, aby vypovídal před Výborem pro neamerickou činnost a FBI. Dva týdny strávil ve vyšetřovací vazbě v Terminal Island, ve federální věznici nedaleko Long Beach. Byl sice brzy propuštěn, ovšem s označením člověka „znamenajícího potenciální nebezpečí pro USA“, neboť jeho jméno se mělo vyskytovat na jakémsi dokumentu KS Spojených států už z roku 1938. Byl tak odstavem od armádních raketových projektů a věnovat se mohl pouze teoretickým pracím a přednáškám na Caltech. Zákaz práce na tajných projektech jej pochopitelně znechutí, a tak se rozhodne vrátit do Číny, kde zatím upevňuje svoji moc „Velký kormidelník“ Mao Ce-tung. Čhienovi vědečtí přátelé i prezident Catech Lee DuBridge se snaží zvrátit jeho rozhodnutí, ale on si už postavil hlavu: „Nebudu vyvíjet rakety proti svému vlastnímu lidu,“ nechá se slyšet.
Američané jej pochopitelně nepustí a uvalí na něj domácí vězení. Uvědomují si, že tento člověk je nabitý strategickými informacemi o raketovém výzkumu ve Spojených státech a jeho znalosti tudíž mají nedozírnou cenu. Čchien ale píše tehdejšímu čínskému premiérovi Čou En-lajovi a po pětileté korespondenci mezi čínskou stranou a USA se Američani dopustí strategické chyby: v roce 1955 jej přes Hongkong propouštějí do Číny. Výměnou za 11 sestřelených letců z korejské války.
A tak v září 1955 odplouvá na palubě parníku President Cleveland s Čchien Süe-šenem geniální mozek, který posléze dostane Čínu do vesmíru. Jenže v USA se domnívají, že pět let je dostatečně dlouhá doba, aby profesor Čchien ztratil kontinuitu s nejnovějšími poznatky raketové techniky…
Už v roce 1956 ovšem vidíme Čchiena jako supervizora při výstavbě první raketové základny v provincii Kan-su a šéfkonstruktéra, který pracuje na první raketě Dong-Feng (TF-1). V roce 1958 vstupuje do KS Číny, což mu vynáší i ministerské křeslo a titul předsedy Čínské astronautické společnosti. A premiérovi Čou En-lajovi předkládá plán na vypuštění čínské umělé družice…
