Stoupající počet obyvatel a nedostatek vhodného terénu či městská zástavba, to spolu s rostoucím zájmem o leteckou dopravu vytváří na mnoha místech problém při expanzi letišť. A týká se to především Asie, kde poptávka po přepravě vzduchem roste raketovým tempem každý rok a kde se městské aglomerace vyznačují vysokou hustotou obyvatel.
Vybudováním vzdušného přístavu na umělém ostrově se často vyřeší nejen kapacitní problém, ale zmizí i těžkosti s hlukem přistávajících a startujících letounů a umožní provoz 24 hodin denně. Letadlům také nehrozí žádné nebezpečí, které by mohly představovat vysoké budovy a jiné překážky.
Na druhou stranu však vyvstávají jiné, nepoměrně větší těžkosti. Finanční náročnost výstavby letiště na umělém ostrově, nutnost vybudování veškeré infrastruktury od nuly a vypořádání se s rozmary počasí – to vše a mnoho dalších aspektů výrazně přibližuje tyto projekty k označení „nesmyslné“ či „neproveditelné“. Historie nám však již na několika případech ukázala, že „nic není nemožné“ a vzdušné přístavy na uměle vybudovaných ostrovech mohou existovat a fungovat.
A nejde zrovna o malá letiště…
Testováno na Japoncích
Japonské Mezinárodní letiště Kansai u Ósaky, dnes jedno z největších v zemi, se v roce 1994 stalo vůbec prvním vzdušným přístavem vybudovaným na umělém ostrově a zapsalo se tak nejen do historie letecké dopravy, ale i do učebnic stavebnictví a architektury. O jeho vybudování rozhodovali místní v 60. letech minulého století, kdy region ztrácel na důležitosti na úkor Tokia a bylo nutné jej ekonomicky pozvednout. I když se mělo původně nacházet nedaleko města Kóbe, plány se změnily a dnes jej nalezneme v ósacké zátoce.
Celý projekt v hodnotě 15 miliard dolarů byl zahájen v roce 1987 vybudováním umělého ostrova. Během následujících tří let se obrovské množství dělníků podílelo na stavbě čtyřkilometrové a 2,5 kilometru široké plochy, kterou s pět kilometrů vzdáleným pobřežím propojil nový, dvouúrovňový most.
Inženýři museli myslet nejen na rozmary počasí a země, v Asii tolik časté tajfuny a zemětřesení, ale i na fakt, že vahou terminálů a dalšího vybavení se umělý ostrov potopí díky nevyhovujícímu podloží dle původních výpočtů o více než 5 metrů. Z tohoto důvodu vytvořili speciální zařízení, které napomáhá tomu, aby se ostrov a celé letiště se svým vybavením nepotopilo do hlubin oceánu.
Stavební práce na terminálu a dalším vybavení odstartovaly v roce 1991 a již po třech letech, 4. září 1994, byl zahájen pravidelný letecký provoz. V následujících několika měsících pak letištěm procházely vedle cestujících i řady prostých návštěvníků, kteří si chtěli technologický zázrak jen prohlédnout.
Brzy poté ale letiště potkaly dvě obrovské zatěžkávací zkoušky. Nejprve několik měsíců po otevření letiště postihlo Japonsko těžké zemětřesení s epicentrem vzdáleným pouze 29 kilometrů od aeroportu. O dva roky později na místě udeřil dokonce tajfun. Naštěstí, díky technologickým prvkům použitým při výstavbě obě tyto zkoušky letiště vydrželo prakticky bez úhony.
Dnes třetí největší letiště v Japonsku představuje moderní vstupní bránu do prefektury Ósaka. Po nezbytných dostavbách a dalších úpravách, které mimo jiné zpomalily neustálé „potápění“ ostrova, disponuje Kansai dvěma vzletovými a přistávacími drahami, na kterých ročně proběhne zhruba 180 tisíc pohybů. Vedlejší dráha byla zprovozněna v roce 2007, a protože se na původní umělý ostrov již nevešla, museli dělníci vybudovat hned vedle další.
Dva terminály odbaví více než 26 milionů cestujících a s pobřežím jej spojuje vedle mostu Sky Gate Bridge i vlakové a lodní linky. Hlavní terminál 1 je se svou délkou 1,7 kilometrů jednou z nejdelších letištních staveb světa. Jeho specifická střecha je nejen architektonickou zajímavostí, ale slouží i k praktickým účelům, když její tvar napomáhá cirkulaci vzduchu a napomáhá tak pohodlí pasažérů. Terminál 2 slouží výhradně nízkonákladovým dopravcům a tomuto účelu je i uzpůsoben. Jednodušší stavba umožňuje letišti nabízet služby tohoto terminálu s nižšími poplatky.
Pokud jde o seznam destinací, ze kterých můžete do Ósaky letět, je letiště Kansai propojeno s mnoha městy v Japonsku, prakticky s celou Asií a s několika destinacemi v Evropě a v Austrálii či na Novém Zélandu. Je také významným nákladním letištěm.
Někteří jej hodnotí jako stavební zázrak, jiní jej – zejména díky pomalému potápění do hlubin zátoky – označují za stavební katastrofu. A co je nejvíce paradoxní? Na dohled od letiště Kansai, také v Ósacké zátoce, byl v roce 2006 otevřen jiný aeroport vybudovaný na umělém ostrově, nepoměrně menší letiště Kóbe.
Hongkong: ikona střídá legendu
Asi nejznámějším letištěm vybudovaným na umělém ostrově je hongkongský vzdušný přístav Chek Lap Kok, který v roce 1998 nahradil legendární Kai Tak. Dnes funguje jako moderní vstupní brána do oblasti a důležitý obchodní uzel a patří mezi největší letiště světa. Samotnému Hongkongu zajišťuje i důležitý ekonomický příjem, a co víc, představuje zaměstnání pro více než 60 tisíc místních obyvatel.
O novém letišti v Hongkongu se začalo hovořit již před více než 50 lety, protože bylo jasné, že Kai Tak nemá prostor pro další expanzi a také hustá městská zástavba činila velké problémy pilotům. Asi všichni známe fotografie a videa z přistání v Hongkongu na staré letiště. Letadla přelétající nízko nad výškovými budovami a přistávající na dráze „končící“ v zátoce Kowloon. Výkon, který od pilotů vyžadoval opravdové umění, končil občas i špatně. Tehdy, byla-li dráha pro přistávající stroje „příliš krátká“.
Přípravné práce a studie trvaly mnoho let. Plány počítaly s tím, že nový vzdušný přístav vznikne na nově vybudovaném umělém ostrově, jehož základ budou tvořit dva přírodní ostrůvky Chek Lap Kok a Lam Chau. Vedle nedostatku místa (na jedné straně hory, na druhé moře) vše stěžoval i fakt, že Hongkong byl britskou državou, která se brzy měla stát součástí velké Číny, a nebylo jasné, jak se ona k dalšímu fungování letiště později postaví.
Nakonec bylo letiště po šesti letech výstavby otevřeno 2. července 1998. Jako první zahraniční návštěvník zde přistála americká hlava státu Bill Clinton na palubě ikonického Air Force One. První obchodní let vykonala symbolicky opět společnost Cathay Pacific.
Podle dostupných zdrojů je Chek Lap Kok nejnákladněji vybudované letiště a jedna z nejpozoruhodnějších staveb 20. století vůbec. Vedle veškeré letištní infrastruktury museli i zde inženýři vybudovat nové příjezdové cesty, most či železnici a zároveň v případě každé jednotlivé stavby vzít v potaz nevyzpytatelné počasí. Kvůli častým tajfunům například zkonstruovali speciální „flexibilní“ střechu terminálů s využitím takzvaného „A ramena“, které umožní její pohyb pod náporem větru hned v několika směrech.
Vedle samotné náročné výstavby vzdušného přístavu letiště proslulo i tzv. velkým přesunem veškeré techniky a vybavení. Po odletu historicky posledního pravidelného letu z Kai Taku (linka Cathay Pacific do Londýna) tisíc vozidel a různých dalších strojů v noci projelo městem tak, aby již o pár hodin později mohlo zaujmout pozice na novém letišti.
Hongkongské mezinárodní letiště dnes disponuje dvěma hlavními terminály, dvěma vzdálenými budovami a také dvěma vzletovými a přistávajícími drahami. Svou základnu, hangáry a kancelářské budovy zde mají například společnosti Cathay Pacific, Cathay Dragon či Air Hong Kong. Vzdušný přístav nabízí cestujícím, kterých jím projde více než 700 milionů ročně, moderní a pohodlné zázemí a seznam míst, odkud z Hongkongu můžete letět, čítá několik desítek míst po celém světě.
Dohromady jedenáct a další vznikají
Ósaka a Hongkong nejsou jedinými dvěma letišti postavenými na umělých ostrovech. Ve světě bychom jich podle dostupných informací nalezli celkem jedenáct. Protože Japonci byli vždy technologicky velmi vyspělý národ, hned pět vzdušných přístavů tohoto typu a různé velikosti jich leží právě v této zemi (letiště Čúbu, letiště Kansai, letiště Kitakjúšú, letiště Kóbe, letiště Nagasaki). Další tři nalezneme v Číně (letiště Ta-lien Čou-šuej-c’, letiště Chek Lap Kok, letiště San-ja), dvě v Turecku (letiště Ordu-Giresun, letiště Rize-Artvin – nyní v rekonstrukci) a jedno na Macau (letiště Macao).
V Evropě se téma „ostrovních letišť“ skloňovalo v posledních letech v souvislosti s navýšením leteckopřepravní kapacity Londýna. Myšlenku na zbudování nového letiště na umělém ostrově v estuáru řeky Temže, která měla oporu především v osobě tehdejšího metropolitního starosty Borise Johnsona (pročež byl ostrov přezdíván jako „Boris Island“), však v říjnu 2016 minimálně prozatím „uzemnila“ britská vláda, která dala souhlas k rozšíření letiště Heathrow.
I tak se počet letišť na umělých ostrovech v budoucnu zcela jistě rozšíří; nové již vznikají především v Číně. A i když se jejich tvůrci jistě inspirují důmyslnými opatřenými, která použili stavitelé v minulosti, půjde stále o neuvěřitelné stavby, které svědčí o technologické vyspělosti dnešního světa.
