V pondělí v noci přišla další smutná zpráva – odešel za svými předky muž, který jako poslední pozemšťan zanechal své stopy na měsíčním povrchu. Muž, který tam s sebou vzal i československou vlajku. Čechoameričan Eugen Cernan. Bylo mu 82 let.
Eugen Cernan v r. 1972, jako velitel kosmické lodi Apollo 17
Zbývá už jen málo mužů, kteří tvořili dějiny úžasné epochy dobývání vesmíru šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Jsou to osmdesátníci a Cernan svým odchodem na věčný výlet do kosmu tak nějak symbolicky uzavírá epochu prvních expedic na Měsíc, program Apollo.
Není to tak dlouho co jsme se loučili s Johnem Glennem, který jako první Američan obletěl Zemi. První muž na Měsíci, Neil Armstrong ukončil svou pozemskou pouť v roce 2012 ve věku 82 let. Nyní ho následoval „Gene“ Cernan, muž, který jako velitel Apolla 17 uzavřel etapu lunárních expedic. Bohužel se nedočkal jejich obnovení, byť si to moc a moc přál. Ti chlapi, kteří v minulém století usedali do těsných kabin kosmických lodí, to nedělali jen proto, že to byla výzva, ale s přesvědčením, že činí jen první kroky, že po přistání na Měsíci přijde na řadu permanentní stanice a pak, pak přeci Mars!
Eugen je příkladem splněného „amerického snu“. Jeho pradědeček Václav Cihlář byl jihočeský podruh a zemřel jako žebrák na tuberkulózu. Eugen se narodil už v Chicagu, kde ostatně žila početná česko-slovenská menšina. Jeho dědeček se jmenoval Štefan Čerňan, babička Anna za svobodna Lučanová. Pocházeli z Vysoké nad Kysucou v dnešním okresu Čadca. Tak jako mnoho Evropanů odešli i Čerňanovi do Ameriky a usadili se v Chicagu. Zde se jim narodil syn Andrew, který si později vzal za manželku dívku českého původu, Rosalii Cihlářovou. Její rodiče, František Cihlář a Rosalie Peterková, pocházeli z Bernartic na Písecku, a proto má slavný astronaut česko-slovenské kořeny.
Mimochodem Cernan rodiště svých prarodičů několikrát navštívil. Když v listopadu 2011 letěl armádním vrtulníkem navštívit vesničku Bernartice, stroj se zřítil. Osazenstvo zachránila autorotace vrtule, ale část posádky byla těžce zraněna. Cernan a náš kosmonaut Vladimír Remek vyvázli s lehčími zraněními a americký astronaut se pak jen usmíval, že už přežil druhou leteckou havárii…
Zubatá s kosou se mu opravdu dlouho vyhýbala, i když mu několikrát dýchala na krk. Například při jeho prvním letu v kabině Gemini 9 v červnu 1966, kdy jako třetí člověk v historii vystoupil do volného vesmíru s rozvrhem na dvě hodiny. Mimo jiné měl vyzkoušet i létající křesílko – AMU. To však už nezvládl. Jeho výlet byl bez předchozích zkušeností (Ed White byl v kosmu asi 20 minut) tak namáhavý, že když se zcela vyčerpán vracel do kabiny, musel jej jeho velitel Tom Stafford v podstatě násilím vtáhnout do lodi s rizikem, že to buď skafandr nebo muž nevydrží…
Původně se Stafford a Cernan měli spojit s adapterem ATDA – ale jak je vidět na snímku, s tímto „krokodýlem“ bylo to nereálné…
Gene byl na pokraji sil. Před očima mu tančily skvrny a celým tělem prostupovala neskutečná, bodavá agonie. Nemohl nabrat vzduch do plic, byl na pokraji bezvědomí. „Když o tom přemýšlím dnes, vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě a děkuji Bohu, že jsem z té zkušenosti vyvázl živý,“ píše Cernan ve svých memoárech.
I přes tuto drsnou zkušenost se Cernan vydal do vesmíru ještě dvakrát – na palubě Apolla 10, kdy v lunárním modulu Snoopy poletovali se Staffordem nad měsíčním povrchem jen ve výšce 15 kilometrů, ale přistát nesměli. Sestupu na lunární povrch se dočkal až při letu posledního Apolla k Měsíci – Apolla 17, kdy tam spolu s geologem Harrisonem Schmittem strávili 22 hodin a podnikli tři výpravy mimo lunární modul. A mimo jiné si riskli i malou rallye s tzv. lunar-roverem…
Eugen Cernan na roveru u lunárního modulu Challenger v kráteru Taurus-Littrow
Cernan se už do vesmíru nepodíval. Ale zdá se, že jeho myšlenky vždy do hvězdných dálek mířily. I při své poslední návštěvě Prahy v roce 2008 nabádal mladé lidi: „Miřte na Měsíc – a určitě skončíte někde mezi hvězdami…“
Gene Cernan před rokem, v únoru 2016 u soulodí Apollo/Saturn v NASA’s Johnson Space Center v Houstonu při natáčení dokumentu Poslední muž na Měsíci
Cernan jako řada jeho kolegů těžce nesla, že se kosmický výzkum „zaseknul“ na oběžné dráze Země a stále šilhal po Marsu. Věřil, že se tam lidé vypraví do roku 2025. A ani nevylučoval, že jej lidstvo v budoucnu osídlí. „Někteří naši potomci usoudí, že bude stát za to, aby se tam usadili, vypraví se tam dobrovolně,“ řekl při své poslední návštěvě v ČR. „A potom se budou podobně jako já, Cernan, vracet se na Zemi hledat tady své kořeny, stopy svých prarodičů…“
Jedna z posledních legend zlaté éry kosmonautiky v pondělí, 16. ledna, odešla za prarodiči. Eugen Cernan ale zanechal svoji památku nejen na Zemi, ale i na Měsíci v podobě přistávací sekce lunárního modulu Challenger. Najdete ho v údolí Taurus-Littrow v měsíčním Mare Serenitatis.