Americký stíhací letoun P-51 Mustang se stal legendou druhé světové války, působil však ještě řadu let po jejím skončení. Jeho historie se začala psát na evropském kontinentu, kde Velká Británie sváděla nelítostné vzdušné souboje s nacistickým Německem. Pro posílení svých řad měla zájem o americké stíhací letouny Curtiss P-40. Jejich výrobce však měl velké množství objednávek od americké armády, britská vláda proto oslovila leteckého výrobce North American, aby pro ni letouny vyrobil. Ten se rozhodl pro ostrovní království postavit zcela nový a lepší letoun. Vznikl P-51 Mustang.
P-51 Mustang / Foto Ameliaslanding.com
„Nestavme zastaralý letoun, postavme nový. Dokážeme navrhnout a postavit lepší letoun,“ přesvědčoval šéfdesigner North American Edgar Schmued ředitele společnosti Dutche Kindelbergera. K budoucím bojovým úspěchům letounu dopomohly zejména dvě inovace - použití laminárního profilu, který výrazně snižuje odpor a využití takzvaného „Meredith efektu“, kdy odpor chladiče překonává tah vystupujícího ohřátého vzduchu. Na konci května 1940 si britské letectvo objednalo 320 letounů, jímž dalo název Mustang.
Americký výrobce postavil prototyp letounu za neuvěřitelných 102 dní, kvůli dodávce motoru Allison V-1710 se však první let uskutečnil až 26. října. V dalším roce Británie obdržela první sériově vyráběné stroje a podnikala s nimi první nálety nad území Německa.
S původním motorem Allison V-1710 se Mustang osvědčil jako taktický průzkumný letoun a stíhací bombardér, teprve pozdější zástavba motoru Rolls-Royce Merlin v něm probudila srdce stíhacího letounu a výrazně zlepšila jeho letové schopnosti ve výškách přesahujících 4 500 metrů. S ním se Mustang Mk.III, ekvivalent amerického P-51B/C, dokázal postavit i těm nejlepším německým strojům.
Za svůj život se dočkal řady modifikací, i američané pochopili přínos výkonnějšího motoru Merlin a začali jej umísťovat do vlastních modelů. Mezi lety 1940 a 1947 vzniklo téměř 16 tisíc těchto ikonických strojů. Zatažením opony jeviště druhé světové války však jejich služba zdaleka neskončila. I nadále působily v americkém letectvu a pod vlajkou OSN zasáhly do korejské války, ačkoli bylo zřejmé, že nadvládu nad vzdušným prostorem přebírají proudové stroje. Dnes se s těmito ikonickými letouny můžeme setkat zejména na leteckých přehlídkách a závodech. Vždyť model P-51H z konce války dosahoval úctyhodných 782 km/h.
