Při pohledu do pilotní kabiny dopravního letadla spatříme nejčastěji dva členy posádky, pod jeho křídly dva motory a ani se nepozastavíme nad tím, že se v průběhu cesty nacházíme hodiny letu od nejbližšího vhodného letiště. Byl to právě americký veterán 2. světové války, testovací pilot, konstruktér a technický ředitel společnosti Boeing Richard White Taylor, který pomáhal měnit letectví do dnešní podoby a byl u vývoje určujících letounů 20. století. Otec ETOPS a B737 zemřel zkraje tohoto měsíce ve věku 93 let.
Muž, který měnil pravidla dopravního létání, Richard W. Taylor / Foto Huffingtonpost.com
Po bojích druhé světové války nastoupil pan Taylor v roce 1946 do společnosti The Boeing Company. Působil v ní jako nejmladší testovací pilot letounu B-29 a později si zapsal více než 2 000 letových hodin na B-47, prvním větším proudovém letounu se šípovými křídly. V roce 1952 při testovacím letu o vlásek unikl smrti, když jen pár tisíc stop nad zemí získal zpět kontrolu nad strojem. Později se stal technickým ředitelem společnosti a stál u zrodu jednoho ze světově nejúspěšnějších dopravních letadel; Boeingu 737. Právě tehdy získal přezdívku „Otec B737“.
Stal se klíčovou postavou při snížení počtu osob v pilotní kabině ze tří na dva piloty. Nejtlustším písmem se však Richard Taylor do historie zapsal patrně díky zásluhám na prosazení ETOPS (Extended-range Twin-engine Operational Performance Standards) u dopravních letadel. To mimo jiné zahrnovalo přesvědčit kontrolní orgány ke snížení požadovaného počtu motorů pro přelety vodních ploch na dva místo tradičních tří nebo čtyř. Zvýšil tím ekonomiku provozu a pozměnil letectví do podoby, v jaké jej známe dnes. Vysloužil si tím přezdívku „Otec ETOPS.“
„Dnes si neumíme představit projektování dopravního letadla vyžadujícího obsluhu tří pilotů, tehdy se ale jednalo o skutečně radikální uvažování,“ naráží Steve Taylor na úskalí, která musel jeho otec překonávat.
Richard White Taylor se létání věnoval přes 70 let. Společnost Boeing opustil v roce 1991, i nadále se však věnoval konzultační činnosti. Jako člen Asociace experimentálních letadel (EAA) a seattleského Museum of Flight (MoF) se zakládal o rozšiřování vzdělávacích projektů.
Za svůj život získal řadu ocenění, mimo jiné za významnou službu od Federálního leteckého úřadu (FAA) či od magazínu Aviation Week za celoživotní zásluhy. Vlastnil několik sportovních letadel včetně Piperu Aerostar, do něhož si právě nechával instalovat moderní avioniku.
Ředitel MoF Doug King pronesl: „Od lidí jeho věku očekáváte, že se budou dívat do minulosti, on však hleděl stále dopředu.“
