Národní úřad pro letectví (FAA) sleduje trend zvyšování provozního dosahu letadel, který s sebou přináší nárůst jejich hmotností. Ta se mimo jiné promítá do většího opotřebení pohybových ploch a s tím spojených nákladů na údržbu. Úřad proto pomocí speciálního vozidla o hmotnosti téměř sto deset tun simuluje pohyb letadel s cílem nalézt odolnější, ekonomičtější a ekologičtější materiál, který lépe odolá zatížení, kterým na něj podvozky letounů působí.
Vozidlo simulující velké zatížení pohybové plochy / Foto USACE ERDC
Dálkově řízené Vozidlo simulující velké zatížení letištní plochy (HVS-A) se již v minulosti osvědčilo při testování odolnosti letištního značení. Jiné následky s sebou však přinese extrémní zatížení v kombinaci s teplotami povrchu sahajícími k 70 až 80 °C, na které je vozidlo schopno dráhu ohřát a které mnohdy odpovídají provoznímu stavu. Kromě čtyř venkovních pásů dráhy použije úřad vozidlo rovněž uvnitř dvou budov, kde letadla stojí delší dobu na jednom místě.
Podle výpočtů FAA se zatížení od podvozku moderních letadel jako Boeing 787 nebo Airbus A350 může pohybovat v hodnotách desítek kilogramů na cm2, přičemž na přední podvozek připadá až pětina celkové hmotnosti. Pomocí vozidla jsou inženýři schopni klást na daný povrch opakované zatížení a pozorovat jeho důsledky. Jedním z cílů je možné použití populárních asfaltových směsí připravovaných za nižších teplot (WMA) než je tomu u klasických směsí (HMA). Úřad tedy posuzuje levnější a ekologičtější materiály, které by mohly nabídnout větší odolnost, pevnost a lepší provozní vlastnosti. Provozovatelé letišť by ušetřili při výstavbě pohybových ploch, jejich údržbě a opravách za použití povrchů s delší životností.
Výstavba Národního letištního centra pro výzkum povrchových materiálů (NAPMRC), kde FAA testy provádí, skončila po dvou letech v květnu letošního roku. Kvůli omezenému počtu testů však úřad prozatím nevydal žádná doporučení ohledně materiálů pro letištní povrchy.
