Poslední dobou se mě několik lidí nezávisle na sobě ptalo, jak vyměnit čelní sklo a jaké při tom použít materiály a tloušťky materiálu. Také jestli nemám nějaké finty, jak to udělat, aby to neprasklo. Obvykle doplní: „Přece jenom práce v servisu není úplně levná a rád si na letadle dělám sám, co jde.“
Protože jsem již několik skel vyměnil a zájemci o informace „jak na to“ tu mezi vámi jsou, rád vám tyto informace poskytnu, zrovna totiž přijelo jedno éro na výměnu skla.
Po večerech, když už šly děti spát, jsem vytvořil jakýsi návod i pro začátečníky. Doufám, že mi v textu prominete výraz „sklo“ i když se jedná o „polykarbonát“ tedy plast. Dole by mohla být diskuze, kde mne další kutil může opravit, že zná ještě lepší materiál nebo postup – milerád se přiučím a třeba to příště budu dělat jeho metodou, kdo ví?
Nářadí, materiál a podmínky na výměnu
Pracujte v teplém prostředí, nebo vytápěné dílně. S materiálem se tak lépe pracuje a omezí se možnost prasknutí. Potřebujeme teplotu alespoň 10-15 °C.
Spojovací materiál
Trhací nýty nebo šrouby (pokud se rozhodnete pro šroubované spoje), lepidlo (např. Efimastik PU 50) a možná nějaké hliníkové lištičky na zakrytování, popřípadě vyměkčovací podlepené pásky, které seženete v každém obchodě s nábytkem. Dále asi 30-40 kusů agrafů (jdou nahradit šroubky s matičkou, drátkem a pomocníkem).
Nářadí
Z nářadí užijeme ruční vrtačku s odpovídajícím vrtákem o 0,15-0,25 mm větším než nýty nebo šrouby, úhlovou brusku a teplovzdušnou pistoli. Práci nám velmi usnadní agrafy – ne každý je ale má. Práce bez agrafů bude složitější a bude vyžadovat pomocníka, který vám musí sklo přidržovat, ohýbat, přitlačovat a jistit.
Úhlová bruska bude vhodná malá – 150 mm nebo ještě menší – s několika rozměry kotoučů, například průměr 150 a 50 mm, popřípadě 40 mm a 35 mm. To vše v tloušťce kotouče nejlépe 1,6 mm. Přichystáme si nýtovací kleště, kleště na agrafy a lámací nůž.
Ochranné pomůcky
Ochranné brýle s bočním krytím
Přípravné práce
Přípravné práce spočívají v důkladném odstranění zbytků starého skla, lepidla nebo tmelu, nýtů až do zahloubení děr (tak, aby díra v rámu skla byla volná a netrčel tam zbytek nýtu). Odstraníme také všechny původní pomocné a překrývací lištičky. Rám očistíme a odmastíme, pokud budeme sklo i lepit.
Tam, kde zůstaly ostré hrany při styku se sklem, je musíme obrousit, vyměkčit, podložit, nebo odstranit podle toho, co je možné. Jak kvalitně si uděláte přípravu, tak vás pak nebude nic nutit znovu sundavat zčásti nainstalované sklo.
Šablona (Jaká šablona, takový výsledek!)
Pokud máte původní sklo zcela roztříštěné, vyrobte si prvně z kartonu nebo ohebné plastické hmoty vzor čelního skla. Můžete také natáhnout přes konstrukci drátěnou síť, která vám bude simulovat ohyby šablony a její správnou délku. Důkladně zkontrolujte, že šablona všude sedí k trupu, a vyvrtejte si do ní správné otvory, které budou pasovat k letadlu. To může být ze začátku velmi obtížné, ale po nějaké době v tom získáte jistou šikovnost.
Šablona po svých okrajích bude jistě ze začátku vypadat jako cedník se spoustou vadných děr, to nám nevadí, protože ty správné díry si označíme tužkou nebo lakem. Pokud tam bude místně „předěrováno“, přelepte to a pokračujte další přesnější dírou. Kde se nám bude šablony nedostávat, tam jednoduše izolepou přilepíme další kousek kartonu nebo PVC a opět ho přizpůsobíme. Je to práce titěrná, ale kvalitní šablona se vyplatí.
Máme tedy kvalitní všude padnoucí šablonu. Ti šťastnější, kteří měli sklo pouze prasklé, použijí jako šablonu svoje původní sklo, kde budou jednotlivé utržené prasklé části přelepené izolepou k sobě.
Vyčleníme si větší stůl a na něj položíme tabuli makrolonu. Najdeme si místo, kde je povrch ochranné folie od dopravy a manipulace nejméně poškrábán, a tam přiložíme šablonu. Celou šablonu obkreslíme lihovou fixou včetně všech správných (označených) děr k uchycení.
Potom dáme tabuli mezi dva stoly (nebo mezi stůl a pomocníka, který bude držet převislý konec) tak, abychom měli řez vždy volný. Do úhlové brusky vložíme řezací kotouč na ocel. Nasadíme si ochranné brýle, protože nic není tak nepříjemného, jako částečky makrolonu spolu s brusivem v očích.
Tam, kde budou dlouhé rovné řezy, nebo podlouhlé zaoblené, použijeme velký řezný kotouč. Tam, kde budou ostré prudké zatáčky při řezání, použijeme menší nebo nejmenší řezný kotouč. Při řezání dbáme správné rychlosti posuvu, abychom opravdu řezali. Nesmí se nám stát, že budeme desku polykarbonátu tavit.
Řezná rychlost se odvíjí od tloušťky materiálu. Můžeme si to vyzkoušet na odřezcích nebo na starém skle, které jsme si již obkreslili na tabuli (nerozřežte si šablonu).
Po úspěšném vyříznutí je třeba „odjehlit“ hrany (můžeme provést ostrým japonským nožem pod velmi malým úhlem k desce), vyvrtat potřebné otvory dle naznačených děr a větším vrtákem ručně zarovnat otřepy po vrtání.
Nakonec na takto upraveném polotovaru sloupneme asi 20-30 mm ochranného obalu skla na obou stranách a přilepíme je směrem dovnitř izolepou.
Takto upravené čelní sklo s ochrannou folií přiložíme k nejdelší a nejrovnější straně, vystředíme ho dle děr. Fixaci provedeme na dvou až třech místech agrafy nebo šroubky s matičkami.
Od této chvíle je třeba se obrnit velkou precizností a trpělivostí. Nic nikam nervat, když to nejde. Vždy několikrát přemýšlejte, co daný materiál potřebuje. Pokud někam nejde agrafa nebo šroubek, díru zkontrolujte a převrtejte podle vzoru z rámu.
Přes sklo je původní díra dobře vidět. (A to je jeden z důvodů odstranění ochranné folie z krajů skla. Ten druhý důvod je, že sklo při montáži neodřete, pokud lepíte kolem, tak ho nepokydáte lepidlem. A třetí důvod je, že pak folii jednoduše stáhnete, aniž by ulpěla mezi nýtem, sklem a rámem.)
Pomalu a opatrně fixujte sklo do letounu od prostředku na obě strany postupně zcela stejně. Díru za dírou vyplňujte agrafy nebo šroubky a zajistěte matičkou. Postupujte jemně. Pokud vám bude někde něco překážet, je potřeba to upravit (nejlépe tak, že opět vyndáte celé sklo). Vyvarujte se násilí.
Šroubky nebo agrafy vkládejte postupně do každé jedné díry, až budou ve všech. Poté zkontrolujte, zda se vám někde nedělá nějaká boule.
V ostrých přechodech mezi kabinou a náběhem křídla je nutné mít díry velkého průměru, tam jednoduše použijte úhlovou brusku k zaoblení poloměrů. Pokud řezný kotouč máte příliš velký, obruste si ho do požadovaného průměru.
Nepodařilo se vám celé sklo nainstalovat a když ohýbáte konce, stále to vypadá, že to spíš praskne než se ohne? Nevadí. Přitáhněte si sklo na několika místech k rámu vázacím drátkem a sklo v ohybu opatrně nahřívejte horkovzdušnou pistolí.
Teplota povrchu skla by měla být taková, abyste na něm ještě udrželi hrdinně ruku – asi 60-80 °C. Pro menší hrdiny taková, že se vám začne škvařit ochranná folie, ale nesmí se seškvařit úplně – pouze okraje nebo výstupky – tak jak to vidíte na fotkách.
Pokud takto sklo nahřejete, podaří se vám ho ohnout. Zafixujte ho agrafy nebo pomocníkem a dotáhněte šroubky. Znova opakuji, vše musí jít lehce, jinak to časem praskne.
Všechny díry v makrolonu musí být větší o zmíněných 0,15-0,25 mm než v rámu kvůli teplotní dilataci a roztažení nýtu. Pracujte s rozvahou a vědomím, že deska makrolonu není úplně levná a že moc pokusů nemáte.
Pokud se vám podařilo sklo uchytit v každé jedné díře agrafy nebo šroubky a rozhodli jste se, že sklo chcete ještě přilepit nebo přitmelit, vše znovu uvolněte, naneste na rám přiměřeně tmelu nebo lepidla a znovu opakujte předchozí postup. Nakonec vše zanýtujte tak, že vyndáte jeden agraf (nebo pokud nemáte, tak šroubek) a zanýtujete ho a tak dál a tak dál…
Výměna čelního skla je práce čistá a pohodová, trvá i s přípravnými prácemi kolem čtyř až pěti hodin. U složitých tvarů a nutnosti výroby nové šablony o 3-4 hodiny déle.
Přeji vám úspěšnou výrobu čelního skla – vy to zvládnete!
Letecká škola Vysočina - Filip Zejda Letecká škola Vysočina provádí výcvik na ultralehkých letounech, přeškoluje piloty na ostruhový podvozek, vyučuje létání na lyžích a pořádá také trénink bush flyingu. Sídlíme na letišti Zbilidy na Vysočině. http://www.letecka-skola-vysocina.cz |