Jako správné dítě dnešní doby jsem odchován mj. televizí a v ní občas běžícími napínavými snímky s leteckou tématikou. Nezřídka si jako téma svého dílka vybrali filmaři nouzové přistání letadla následované utrpením přeživší posádky při hledání civilizace během svého pokusu o záchranu. Ostatně, i kdyby nebyla televize, určitě bych se mohl nechat obdobně vzdělat vyprávěním příběhu Alexeje Petroviče Maresjeva při svitu svíčky v zemljance.
Jsa náležitě postrašen, jal jsem se podniknout něco preventivního na svou vlastní záchranu. Přeci jen pohled na opuštěné kraje alpské či rozlehlé pláně severské nahlodá dušičku i toho nejodvážnější Ikara červíčkem pochybnosti: „Co kdyby ….“. Jelikož jsem si při zabezpečování své maličkosti vcelku „užil“, rozhodl jsem se napsat těchto pár řádek pro případ, že se někdo další máte také rádi a chtěli byste podniknout něco pro usnadnění své záchrany. Předesílám, že nejsem odborníkem na toto téma, jen běžným uživatelem Internetu, který zasedl k počítači a „googloval“ skoro jak o život.
Nouzový lokalizační vysílač
Dost řečí a pusťme se do toho. Mým záměrem bylo používat nějaký vyhledávací systém, který v případě havárie v odlehlém kraji řekne někomu ochotnému, že kdosi kdesi potřebuje pomoc. Zvláštní důraz jsem klad na to „kdesi“. Samozřejmě, jako první mne napadlo využití nějakého ELT přístroje. ELT jest zkratkou od Emergency Locator Transmitter, tedy něco jako nouzový lokalizační vysílač určený pro použití v letadlech (jeho námořním příbuzným je EPIRB – Emergency Position-Indicating Radio Beacon). Jeho princip je jednoduchý – vysílá signál povětšinou na frekvenci 406 MHz, který je zachycen družicovým systémem Cospas-Sarsat a přenesen tak k záchranným složkám, které se následně vysílající zařízení pokusí lokalizovat pomocí triangulace. Celý proces pěkně popisuje tento obrázek (převzato z Wikipedie):
Zájemcům o hlubší seznámení se s touto technologií doporučuji začít na http://en.wikipedia.org/wiki/Emergency_Locator_Transmitter, kde je vše popsáno – nemá smysl, abych zde opisoval něco, čemu sám do hloubky moc nerozumím a rozumět ani nechci. Pro mne důležité a podstatné byla/je existence technologie, která může ušetřit cenný čas v případě nějaké nehody v odlehlém koutu země nebo i v obydlené oblasti, ale za situace, kdy jsem rád, že jsem přežil a na nějaký přesun ke komunikačnímu zařízení či lidem prostě a jednoduše „nemám“.
Koupí PLB věc nekončí, dobrodružství začíná
Když už jsem věděl, co hledám, jal jsem se hledat prodejce (jak jinak než na Internetu) a podrobnější informace o nabízených produktech. Během tohoto výzkumu jsem nabyl dojmu, že ELT zařízení jsou takoví trošku neohrabaní brontosauři, kteří jsou v dnešní době nahrazováni menšími a mnohdy i lepšími přístroji z řad PLB (Personal Location Beacon) – znovu připomínám, že jde o můj subjektivní názor, který jsem si udělal na základě pár hodin u počítače a „brouzdání“ na Internetu. Zajímavá stránka s širou nabídkou je například Wingsandwheels.com ( http://www.wingsandwheels.com/page13.htm). Bohužel, českých stránek na toto téma jsem mnoho nevygoogloval, takže jsem se časem orientoval jen do zahraničí. Nespornou výhodou PLB je i jeho mobilita – zařízení je relativně malé a lehké, takže jej lze vzít s sebou do baťůžku na tůru do hor či na výlet plachetnicí na opuštěný ostrov.
Hledajíce vhodné PLB, „zakotvil“ jsem na stránkách firmy McMurdo (www.mcmurdo.co.uk), která byla v mnohých článcích doporučována. Velmi mne zaujal jejich model Fastfind Max-G (http://www.mcmurdo.co.uk/products/product.html?product_type=2&product_sector=4&product=99). To „G“ v názvu je velmi důležité. Nejen proto, že má milovaná žena se jmenuje Gabriela, ale hlavně proto, že označuje GPS modul v uvedeném PLB instalovaný. Při vysílání nouzového signálu je tak vysílána i GPS pozice a záchranné složky nemusí hledat v okruhu několika kilometrů jak je tomu při triangulaci, ale jdou „na jisto“. Pravda, cena 340EUR není málo, ale mám se rád, tak jsem se pro koupi rozhodl. Koupí však celá věc nekončí, ba naopak, to správné dobrodružství teprve začíná.
Každé takovéto nouzové lokalizační zařízení vysílá unikátní signál, dle kterého záchranné složky přesně vědí „vo koho ‘de“. A aby to opravdu věděli, je potřeba provést registraci. Brnkačka, řekne si nováček mého formátu, ale opak je pravdou. PLBčko objednávám v Marine Super Store (obchod s nejlevnější cenou na evropském kontinentu, který nevypadal hned na první pohled jako podvod - http://www.marinesuperstore.com). Do týdne opravdu přichází vybrané zařízení a s ním i příslušný registrační formulář.
Nikdo nechápe, co po nich vlastně chci
Během 5 minut mám vyplněno a odesílám do UK k registraci. Během následující hodiny se však dozvídám, že sice PLB má britský kód, ale já jsem, stejně jako mé letadlo, občanem CZ a tudíž bych se měl registrovat tam. Na můj dotaz, kde že v CZ je něco takového možného jsem obdržel adresu ČTÚ. Nutno podotknout, že britští záchranáři byli po celou dobu naší komunikace velmi ochotní a proaktivní, stejně jako o pár měsíců později i jejich čeští kolegové – pánové, DĚKUJI! Představa „dobývání“ ČTÚ mne naplnila depresí, nicméně napsal jsem popisný email a tento odeslal. Jelikož se do týdne nic nestalo, rozhodl jsem se svůj tlak zestupňovat a použít telefon. ČTÚ nezklamalo. Postupně jsem byl přepojen asi na 4 různá oddělení, kde nikdo moc nechápal, co po nich vlastně chci.
S prosíkem se tedy obracím přímo na výrobce, firmu McMurdo, s žádostí o radu. Ještě tentýž den zasílají odkaz na SAR (Search and Rescue) kontaktní bod pro Českou Republiku, který je údajně v Moskvě. Brrr! Ještě toho trochu. Nicméně nemám na výběr, tak telefonuji na východ. Bohužel, opět se toto okázalo jako slepá kolej, pravděpodobně od vyhnání ruských vojsk s námi už nechtějí mít nic společného.
Tak šupky dupky zpět do Británie, kde jsem od McMurdo dostal jako nouzovku kontakt na UKMCC (United Kingdom Mission Control Centre - http://www.ukmcc.rafmountainrescue.com/). Opět velmi ochotní, kapitán McDonald mi posílá velmi slibně vypadající příslib registrace i s formulářem. Bohužel, má radost byla předčasná. Po zaslání se dozvídám, že dle vyplněných údajů bude přístroj převážně používán mimo území UK a proto nelze registraci přijmout. Nicméně kromě odmítnutí obsahuje zpráva i odkaz na online databázi Cospas-Sarsat (http://www.cospas-sarsat.org/BeaconsCodingGuideRegistrationAndSelection/registrationIntroduction_E.htm), kde by mělo být možné zařízení určené pro ČR registrovat.
Skutečně, na zmíněných stránkách nacházím mezi zeměmi i ČR. Pouštím se do vyplnění formuláře. Ups, opět problém – já jsem sice občanem ČR, ale ID mého PLB je anglické a tudíž mne systém velmi slušně odkazuje na registraci v UK. Magický kruh se uzavřel. Energie je vyčerpána, nezbývá než doufat, že mne přijdou zachránit i bez registrace.
První v republice
O měsíc pozdě náhodou hledám na stránkách ÚCL formulář pro přidělení ICAO kódu kvůli novému S-kovému odpovídači a ejhle! Nenacházím sice to, co hledám, ale nacházím formulář na registraci ELT i s odkazem na české záchranáře! V mých očích je ELT a PLB prakticky totéž, takže vyplňuji formulář a zasílám do Jenče. Stejně jako Britové, i „naši“ se mi obratem ozývají. Mám problém. Tedy mám víc problémů. Tak za prvé, přestože je PLB v některých zemích bráno jako plnohodnotná náhrada ELT pro UL letadla, naše „pružné“ ministerstvo dopravy nevydalo žádné pokyny jak s těmito zařízeními zacházet. Dalším problémem je anglické ID přístroje, které česká databáze nemůže přijmout. Nicméně je zde cesta k finálnímu řešení. Jednak si záchranáři nechají můj registrační formulář „bokem“, kdyby něco, tak jej dokáží použít a dále mi radí, abych si zařízení nechal u výrobce překódovat na české ID a vysílání sériového čísla. Poté bude možné zařadit mé PLB mezi ostatní ELT. McMurdo s tímto nemá žádný problém a po 14 dnech mám překódované zařízení opět na stole.
Oprava formuláře, z AIPu vytahuji email a emailem (ano, světe, tedy ÚCL, div se, občas lze i v letectví použít email), zasílám novou registraci. Druhý den telefonát, kde si záchranáři ověřují správnost všech údajů, zejména nouzových kontaktů a JSEM REGISTROVÁN!!!! Co je smutné, první v republice. Je možné že „ostatní“ jsou registrováni v online databázi, ale minimálně je to zvláštní.
Co z této anabáze plyne?
Zařízení je nutné koupit u nás (opravdu netuším kde) nebo si jej rovnou nechat přeprogramovat na české ID. Poté je třeba buď provést registraci v online databázi Cospas-Sarsat na Internetu (http://www.cospas-sarsat.org/BeaconsCodingGuideRegistrationAndSelection/registrationIntroduction_E.htm) nebo odeslat vyplněný formulář (http://www.ucl.cz/download/doc/Reg_form_ELT_406_MHz_2.doc) do Jenče buď poštou – adresa je v záhlaví – nebo mailem (z AIPu - rccpraha@ans.cz).