Rekordní pokus, při němž byly najednou oba světové rekordy zalétnuty, proběhl v pondělí 23.7.2007 dopoledne na letištní ploše bývalého letiště v Milovicích. Těsně před devátou raní dlouholetý reprezentant České republiky v ultralehkém létání a zástupce ČR v komisi CIMA FAI, pan Jan Bém odstartoval z letištní plochy na svém rogale TL ULTRALIGHT TL-2 s křídlem CHRONOS a s Rotaxem 914. Za ním seděla coby copilot jeho dcera Jane – Marie. Oba oblečeni téměř jako kosmonauté, rogalo obtěžkané mimo jiné tlakovými láhvemi na kyslík, po startu stoupali vzhůru ustálenou rychlostí cca 4 - 5 m/s. Na palubě měli 30 litrů benzínu, dva loggery LX Colibri, dvě kyslíkové bomby, a asi milion různých hadiček, kabelů a kabílků. Přibližně za 30 až 35 minut Jan Bém sdělil po rádiu, že pro nespecifikované potíže s olejem v motoru přerušuje stoupání, ale naštěstí pro osud rekordního pokusu již v té chvíli dosáhl výšky cca sedmi kilometrů. Přibližně po hodině letu pak bezpečně i s dcerou přistál zpět na místě vzletu v Milovicích.
Jan Bém s dcerou tímto pokusem zaútočili po důkladné a dlouhodobé přípravě na tehdy stávající absolutní výškový rekord v kategorii dvoumístných motorových rogal. Do té doby činil 6245 m, ustavili ho dne 23.05.1998 pilot Robert MAIR a copilot Werner von ZEPPELIN na letišti v Griesau v Německu kteří k tomu tehdy použili ultralight Enduro XP. Jan Bém se svojí dcerou Jane-Marie Bémovou na svém OK-WZA01 dle předběžného vyhodnocení zápisu z loggeru, bez kompenzace na tlak a přepočtu dle povolené chyby měření dosáhl výšky cca 6940 m nad mořem a o cca 700 metrů překonali tak stávající výškový absolutní rekord. Po přepočítání časů bylo navíc jasné, že zároveň překonali i světový rekordní výkon v rychlosti stoupání do 6ti kilometrů nad místem startu. Stávající rekord činil 42 min 13 sec, a dosáhli ho maďarští letci dne 15.11.2001 pilot Gabor GUTI a copilot Olga LAZAR na známém maďarském letišti Bekescsába. Letěli tehdy na ULLt Apollo C15 RGT. Jan Bém s dcerou dosáhli stejného převýšení za 33 min 15 sec., což je o téměř deset minut lepší výkon!
Rekordní stroj byl OK- WZA 01 z roku 1992, důkladně vyzkoušený stroj, který dvakrát absolvoval lety v Himalájích a který byl perfekcionistou Honzou Bémem neustále kontrolován, zkoušen a seřizován, zkoušen a vylepšován. A není se co divit, rekordní lety do absolutních výšek patří k těm technicky a sportovně nejtěžším rekordům, které lze v ultralehkém létání dobývat. Nepřichází v úvahu sebemenší technická chybička na dýchačích, lajdárnička s oblékáním, podcenění maličkosti s nastavením přístrojů. Let „na bidýlku“ rogala v sedmikilometrové výšce s teplotami kolem - 30°-40°C, kde se běžně prohánějí pouze dopravní letadla s přetlakovými kabinami či vojenské stroje s piloty i v přetlakových oděvech, se může pak velmi rychle změnit v pustý hazard, při kterém jde o zdraví i o život.
Letištní plocha u Milovic byla vybrána pro skvělou spolupráci s řídícími létání na věži v Aeru Vodochody, kteří s nevšední ochotou vycházeli Honzovi Bémovi vždy vstříc. Ono v českém letovém prostoru otevřít na požádání "komín" do výšek cca 7,5 km pro sportovní pokus, který je významně závislý na okamžitém počasí, není nic jednoduchého a "vodochoďákům" za jejich vstřícnost patří proto velký dík. A ještě jednu výhodu mělo toto bývalé letiště, je totiž, jak se Honza smál, dobře vidět i z veliké výšky, takže při rekordním pokusu nelze zabloudit při zpáteční cestě na zem.
Z poletového rozboru vyplynulo, že v okamžiku dosažení nejvyššího bodu letu ještě stále rekordní letoun stoupal cca 2 m/s a paliva bylo ještě v nádržích na cca ¾ hodiny letu. Nicméně Jan Bém rozhodl let předčasně ukončit, neboť na ukazateli tlaku oleje začaly naskakovat divná čísla. Na zemi se pak ukázalo, že šlo jen o banální uklepaný drátek u pasivního čidla, což elektronika „nevydejchala“. Uklepaný drátek neměl a ani nemohl mít žádný vliv na chod motoru a bezpečnost letu, nicméně to v danou chvíli Jan Bém nemohl vědět, a tak jeho rozhodnutí přerušit let bylo zcela správné. Bráno do důsledků, vlastně si tak učinil prostor pro překonání svého vlastního rekordu někdy v budoucnu. Druhý rekordní výsledek v rychlosti stoupání do 6ti kilometrů nad místem startu nebyl původně Janem Bémem plánován, protože speciálně pro tento druh rekordů chce svůj TL-2 do budoucna ještě odlehčit, vyladit s novou speciální vrtulí a také si vybrat jinou dobu pro let, kdy bude možno stoupat od počátku v chladnějším vzduchu na plný plyn. Pak věří, že by mohl pokořit i světový rekord v rychlosti stoupání do tří kilometrů nad místem startu.
Chci jen připomenout, že Jan Bém s dcerou kromě dvou světových rekordů ustanovili zároveň ještě rekordy tři, tentokrát české národní. Národní rekordy jsou též absolutní dostup (stejný výkon jako světový) , rychlost stoupání do 6ti kilometrů nad startem (stejný výkon jako světový), a též i rychlost stoupání do tří kilometrů nad startem, což činí 14 minut 24 sec. Ten poslední je "jen" národní, protože nejlepší světový výkon je registrován jako čas 9 minut 19 sec.
Na závěr bych chtěl poděkovat kromě členům podpůrného sportovního týmu Jana Béma speciálně ještě leteckým komisařům Aeroklubu Čech a Moravy panu Jacku Kerumovi a panu Jiřímu Dodalovi, bez jejichž nezištné pomoci s vyplněním nových formulářů FAI pro dokumentaci světových rekordů by zřejmě bylo velmi složité zkompletovat „papíry“ pro FAI tak, aby byly rekordy Jana Béma s dcerou uznány jako světové.
Ing.Ivo Pujman, letecký komisař rekordního letu
