ČSA jsou definitivně minulostí. Na ÚCL vlála česká vlajka na půl žerdi

26.10.2024

101 let, nespočet letů po celém světě a pozice 5. nejstarší aerolinky na světě a 2. v Evropě. To vše skončilo společně s posledním letem ČSA, který v sobotu přistál na pražském letišti. Uzavřela se tak jedna éra českého letectví.

Speciální livery ke stoletému výročí
Speciální livery ke stoletému výročí (Zdroj: Jetphotos | Emanuel Nargil)

Dvě dekády dlouhé finanční problémy Českých aerolinií (ČSA) definitivně přinesly pád společnosti 17. května letošního roku, kdy Smartwings jakožto vlastník oznámil konec značky. Od této neděle už budou všechny lety operovány pouze Smartwings a zanikne tak označení letů OK. Zbývající letadla v majetku ČSA se přesunou do flotily nyní už jediného českého dopravce, čtveřici objednaným Airbusům A220-300, které mají být doručené letos a příští rok, se pak přemaluje logo. O půlnoci ze soboty na neděli také zanikne členství ČSA ve SkyTeamu a taktéž i věrnostní program OK Plus.

Letadlo Farman F.60 Goliath Československých státních aerolinií v roce 1929
(Zdroj: Wikimedia Commons)

 

Za touto „změnu obchodního modelu“, jak je celý proces označován, stojí podle Smartwings zjednodušení přehlednosti. „Je potřeba neustále optimalizovat náklady na provoz společností v rámci skupiny a zjednodušovat procesy. Klientům zároveň budeme moci nabídnout konzistentní, přehlednou a srozumitelnou nabídku produktů a služeb na všech našich letech,“ uvedl předseda představenstva společnosti Smartwings Jiří Jurán. Jedním z kroků přerodu byla i „vlastnická rošáda“. Zatímco doposud byl Smartwings vlastníkem ČSA, od 1. října se role obrátily a jediným akcionářem holdingu, včetně firmy na provoz soukromých tryskáčů, se staly právě zaniklé aerolinie. Jméno ČSA tak bude i po 26. říjnu stále naživu, půjde už ale jen o schránku kdysi světového dopravce.

Konec historie zarmoutil krom široké veřejnosti i ředitele Úřadu pro civilní letectví Davida Jágra, který před pondělním státním svátkem nechal před budovou úřadu u starého terminálu stáhnout českou vlajku na půl žerdi. „Nelze zasahovat do svobodného rozhodování právnických osob, ale pocity lze vyjádřit i během nastávajícího státního svátku. Nedělám to často, ale občas ta vlajka musí vlát níž,“ uvedl Jágr společně s fotkou na svém Facebooku.

O víkendu před státním svátkem se většinou vlajky vyvěšují, před budovou ÚCL ale vlají na půl žerdi (Zdroj: Facebook | David Jágr)

Historie ČSA

Tehdy ještě Československé aerolinie vznikly rozhodnutím vlády 6. října 1923. Prvním ředitelem státních aerolinií se stal major Karel Huppner, jenž byl druhým velitelem československého armádního letectva. První let se konal téměř na den přesně, jako samotný zánik společnosti – 28. října. Pilot Karel Brabenec s letounem Aero A-14 tehdy sice jen symbolicky obletěl kbelské letiště, o den později ale už s novinářem Lidových novin odstartoval pravidelnou linku do Bratislavy. Tato linka definitivně skončila až v roce 2019.

První proudový letoun ČSA – Tupolev TU-104A (OK-LDA). Dnes k vidění v Leteckém muzeum Koněšín (Zdroj: X | Letiště Praha)

 

Poprvé se letadlo ČSA podívalo na pravidelné lince za hranice až po sedmi letech existence. První prázdninový den roku 1930 vyrazil čtrnáctimístný letoun Ford 5 AT-C Trimotor z Prahy přes Bratislavu do chorvatského Záhřebu. Později se linka prodloužila až do Rijeky, 11. září se přidala trasa Praha–Brno–Košice–Užhorod–Kluž–Bukurešť, v dalších letech pak linky do Moskvy, Bruselu, Paříže nebo Říma a ČSA se postupně začaly etablovat na rychle rostoucím trhu.

Nástup totalitních režimů

První náraz do zdi zažily rozvíjející se aerolinie s vypuknutím 2. světové války, kdy nacistické Německo provoz úplně přerušilo a Luftwaffe letadla buďto přemalovala a pohltila do své flotily, nebo je demontovala. V září 1945 se sice provoz obnovil a o dva roky později se ČSA poprvé podívalo s linkou do Káhiry na jiný kontinent, blížil se ale rok 1948 a socialistické znárodnění. Na několik dekád tak skončila éra západních strojů, které byly vyměněny za Jaky a Tupolevy. Komunistický režim ale nutně neznamenal úpadek. V 60. a 70. letech aerolinie začaly létat na Kubu, bez mezipřistání do Asie a Afriky a v roce 1970 dokonce do tehdy imperialistického New Yorku.

Tupolev Tu-134A v květnu 1975 na letišti v Pise (Zdroj: Wikimedia Commons | Piergiuliano Chesi)

 

Privatizace a doba temna

Po pádu socialistického režimu přišel ještě za dob federace přerod ze státního podniku na akciovou společnost. V roce 1995 se firma přejmenovala na České aerolinie a v roce 2001 vstoupily do aliance SkyTeam. Zde ale přichází další zásadní bod historie. V roce 2003 přichází privatizace aerolinií a do jejího vedení usedá tehdy už bývalý ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Jeho expanzivní strategie – masivní rozšíření flotily a významné zvýšení platů zaměstnanců – dovedla firmu k výraznému navýšení provozních nákladů. Společnost se navíc zavázala k velkým investicím, jejichž návratnost nebyla v tehdejší situaci realistická. Situace tak dospěla k tomu, že společnost v roce 2009 vykázala ztrátu 3,76 miliardy korun. Mimochodem, tak špatně na tom nebyla ani za covidu...

Konec socialistického režimu znamenal návrat k západním strojům – ať už k Airbusům, ATRkám nebo Boeingům
(Zdroj: Wikimedia Commons | Konstantin von Wedelstaedt)

 

Následující léta už byly jen obdobím temna. Společnost rozprodává co může, majetkově se drolí mezi pojišťovnu Generali, Korean Air a právě Smartwings (tehdy ještě Travel Service), některé linky se sice otevírají, spousta ikonických jich ovšem zaniká. Veškeré další pokusy o záchranu společnosti pak přerušil lockdown. „Nebýt pandemie onemocnění covid-19, měly ČSA od roku 2020 ve flotile nejmodernější letadla nové generace a strategie společnosti počítala s rozvojem destinací a sítě linek, včetně dálkových. Místo toho zisková společnost začala bojovat o své přežití. ČSA byly nuceny přistoupit k realizaci bolestných, ale nevyhnutelných úsporných opatření k zajištění dlouhodobé stability,“ vysvětlila tehdy mluvčí Smartwings Vladimíra Dufková. 

Setkání dvou letadel ČSA – Něco, co už asi nikdy neuvidíme... (Zdroj: X | Letiště Praha)

 

Ze kdysi globální společnosti, která v roce 1965 měla až 75 letounů tak po 101 letech zbyde jen jméno, zastrčené v obchodním rejstříku, a pár červenobílých letadel, které ale jistě v průběhu následujících let někdo přemaluje. Označení OK tak bude k vidění už jen na letadlech, nikoliv na číslech letů, a pozice v TOP 5 nejstarších leteckých společností převezme Finnair, který byl jen o tři týdny mladší. Nezbývá než říci „Sbohem České aerolinie, odpočívejte v pokoji...“

Mohlo by vás zajímat

Marek Baloun

Šéfredaktor portálu Aeroweb.cz a dlouholetý sportovní novinář. Také letecký nadšenec, který před vypuknutím pandemie Covid-19 chvíli pracoval i na Letišti Václava Havla. Absolvent mediálních studií na Metropolitní univerzitě Praha a celoživotní skaut.



Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář