Skutečně, už před čtvrt stoletím odstartoval v rakouském Friesachu Ivan Tuček, absolutní mistr světa v letecké akrobacii z roku 1978, ke svému poslednímu letu, který skončil fatální leteckou nehodou. Cílem ale není oživovat „senzace“. Mojí snahou je připomenout Ivana Tučka jako nezapomenutelnou osobnost leteckého světa, protože takový rozměr jeho jméno skutečně mělo. Nicméně u jeho nehody za zdůraznění stojí fakt, že Ivan nemohl překvapit nikoho z těch, kteří ho jako pilota poznali, ničím víc.
Sám jsem s ním strávil v kokpitu letadla mnoho hodin, protože jsem měl tu čest být jeho žákem. A i když jsme převážnou část času létali kolečkama vzhůru, nikdy jsem při této činnosti neměl větší pocit jistoty. Navíc všichni, kteří Ivana znali, znali i jeho uměřenost ke zbytečným potřebám se za každou cenu v éru předvádět. Proto když mi kolega z aeroklubu oznamoval 25.8.1999, že z rozhlasu slyšel onu smutnou novinu, byl jsem svými osobními poznatky veden k tomu, vyvracet mu omyl a nabídnout mu jména jiná, protože to Ivanovo bylo prostě k neuvěření. Bohužel technická závada na letadle, která byla příčinou jeho nehody, měla navíc pro leteckou akrobacii důsledky, které by si určitě Ivan nepřál.
Letadlo Zlín Z 142, ve kterém havaroval, bylo jako pozůstatek svazarmovské flotily nejrozšířenějším cvičným akrobatickým letadlem v českých aeroklubech. I když mu bylo vytýkáno ledacos, je nesporné, že se na něm dal provádět i nácvik prvků vysoké pilotáže, jen s výjimkou tzv. kopaných výkrutů. Jedinečné bylo zejména to, že instruktor a žák seděli vedle sebe, viděli činnost druhého, a v případě potřeby na sebe dosáhli. Po nehodě tehdy už kapitalistický pohrobek původního výrobce Moravan Otrokovice, a.s. však zareagoval svérázně, a ještě před došetřením příčin nehody rozhodl, že na letadlech Z 142 je zakázáno akrobaticky létat, a to navždy. A kdo by snad chtěl, že si musí u firmy koupit zhruba za milion křídla nová, a vyměnit je za ta, která si koupil s letadlem, a na kterých mu výrobce garantoval akrobatický provoz po celou dobu životnosti stroje. Tento originální obchodní počin zůstal ze strany většinového vlastníka strojů Aeroklub ČR bez patřičné odezvy a nemaje na křídla nová, odzvonil stočtyřicetdvojkám v aeroklubech akrobatický umíráček.
Ale zpět k Ivanovi. Pokud jsou prameny nezkreslené, pak titul mistra světa získal Ivan Tuček přesně po dvaceti letech od zahájení svojí letecké praxe, když v šestnácti letech (takže v roce 1958) zahájil na hradeckém letišti v Ruseku plachtařský výcvik, pro který mu první křídla poskytl cvičný československý větroň VF – 109 Pionýr. Absolvování následného motorářského kurzu a jeho talent jej dovedli až k nejtěžší letecké disciplíně, letecké akrobacii. V ní se cílevědomě propracovával do československé akrobatické špičky. Poprvé se Mistrem Československé socialistické republiky stal v roce 1973 a titul udržel i při následně konaných mistrovstvích v letech 1975 a 1977. Prvním výrazným mezinárodním úspěchem bylo vítězství ve srovnávací soutěži socialistických států konané v roce 1972 ve slovenské Nitře. První individuální medaile z mistrovství světa byla bronzová a Ivan Tuček ji vybojoval už v novém slavném akrobatickém Zlínu Z 50L na mistrovství konaném v roce 1976 v Kyjevě. Následující rok přidal medaili stříbrnou z individuální soutěže na Mistrovství Evropy 1977 v Chateauroux.
Rok 1978 a Mistrovství světa v letecké akrobacii na hosínském letišti u Českých Budějovic se stal díky celkovým výsledkům oslavou Československé letecké akrobacie, a to jak pilotního mistrovství československých reprezentantů, tak československé letadlové techniky zosobněné legendárními „padesátkami“, letouny Z – 50L. Ivanovi přineslo mistrovství vedle vítězství v soutěži družstev i vysněný titul absolutního Mistra světa v letecké akrobacii, a tak leteckou nesmrtelnost.
Čest jeho památce!
