Asi před šesti lety, když jsem dokončil výcvik ulla, zaobíral jsem se myšlenkou na to, jak by to bylo pěkné létat si se svým vlastním letadlem. Prostě se sebrat, odletět a vrátit se až se mi bude chtít. Samozřejmě to byla velká fantazie v mé hlavě, ale věřil jsem, že se mi to jednou splní. No a vida. Letos se mi konečně vyplnil další z mých snů. Cesta k němu byla klikatá a trnitá, ale když se chce, tak všechno jde. Takže tady je: Yetti 03 OK-KUU 91.
Netvrdím, že je to zrovna superbrus, ale je to příjemné a pohodové éro. A o to jde. Prostě si polítat pro radost, někam se podívat, a zároveň se zdokonalit v pilotních dovednostech. I když jsem zvyklý na Cessnu a na Zephyra, tak i přesto jsem po prvních letech spokojen. Síly v řízení jsou sice trochu větší, ale zase to odpustí spoustu chyb. Zkrátka je to fajn éro na víkendové polítáníčko.
Yetti je vzpěrový hornoplošník s cestovní rychlostí kolem 130km/h. To už se dá i někam doletět. Kabina je prostorná, výhled exkluzivní. Ačkoliv nejsem příznivcem svépomocí stavěných ul, tak tady se jedná o skutečně kvalitně odvedenou prácičku. Díky pane Rákos. Taky motor je slušný Nissan Micra 1,2 s reduktorem a výkonem 80Hp. Spotřeba cca 10 l/hod. Stoupavost ve dvou cca 3 m/s, v sóle asi 5 m/s. Nádrže 2x18l jsou na cca 3 hod. letu. Je tedy potřeba s předstihem řešit dotankování při delším letu.
Jediným problémem, zdá se tak být pouze přeškolení. Jde o ostruhový typ a ten má odlišný způsob řízení při vzletu a přistání. Při vzletu se musí nejprve potlačit, a pak teprve éro odlepit od země. Při přistání zase normálně podrovnat, a pak dosednout na tři body. Druhá variantou přistání je dosednout na malých klapkách na přední kola, potom potlačit a držet na předním podvozku éro než si sedne i na ostruhu. Je to prostě jiné než u letounu s příďovým podvozkem, kde nejpve dosednete na hlavní podvozek, a potom teprve i na přední kolo. Taky není moc vidět dopředu, díky zdvižené přídi, a tak se při pojíždění musí kličkovat. Ale nemějte strach, to se zvládne.
Můj kolega se už stihl přeškolit, a tak můžeme vyrážet na první air-tripy. Zatím jsme stihli Ještěd a okolí, ale chystáme se na i Moravu. Určitě se objevíme i na některých srazech a doufám, že zažijeme samé pěkné věci. Letu zdar.
BTW: Také jsem se přeškolil. Celkem tři hodiny, ale že bych se naučil perfektně přistávat, to nemůžu říct. Chce to svůj čas a trpělivě trénovat okruhy. To je základ! Ale ten pocit z letu ve vlastním éru, ten je nepopsatelný!!!
