Astronauti NASA Josh Cassada a Nicole Mannová, ruská kosmonautka Anna Kikinová a japonský astronaut Koiči Wakata přistáli 11. března ještě za tmy 9:02 místního času (12.3. 02:02 GMT) v kosmické lodi Crew-5 Dragon Endurance v Mexickém zálivu u pobřeží Tampy na Floridě. Krátce poté se ocitli na palubě záchranné lodi SpaceX Shannon a završili tak svůj 157 dnů trvající pobyt ve vesmíru.
Byla to kovbojka
NASA hovoří o tomto letu jako o premiérovém, protože třeba velitelka lodi Nicole Mannová, pocházející z indiánských kmenů Round Valley v severní Kalifornii, byla první etnickou indiánskou ženou ve vesmíru. A kosmonautka Anna Kikinová se zase stala první ruskou občankou, která (nepočítaje starty raketoplánů) letěla v americké kosmické lodi společnosti SpaceX Crew Dragon, zatímco Japonec Koiči Wakata absolvoval rekordní pátý kosmický let, a to už ve třetím typu kosmického dopravního prostředku.
Anna Kikinová obsadila sedadlo v Endurance na základě dohody USA a Ruské federace o pokračování letů „integrovaných posádek" na palubě svých kosmických lodí - pro případ, že by ruská kosmická loď Sojuz nebo americké komerční lodě nebyly po delší dobu k dispozici.
Dohoda je důležitá i pro havarijní situace, kdy je třeba, aby cizí kosmickou loď dokázal ovládat astronaut druhé strany. To se právě při pobytu této čtveřice málem stalo: ano, jde o malér z loňského 14. prosince, který byl jednoduše definován jako „díra v chladiči“ ruské lodi Sojuz MS-22 a o kterém jsme informovali. Podle tehdejší verze Roskosmosu se tak stalo po údajně prokázaném nárazu mikrometeoritu do chladícího systému servisní sekce, která tak přišla o veškerou chladicí kapalinu, což ji učinilo – s výjimkou nouzové situace – nezpůsobilou nést astronauty.
Dokud 11. února nenastal obdobný problém i u nákladní lodi Progress MS-21, která u ISS kotvila jen o měsíc méně než poškozený Sojuz, tedy od 26. října, bylo možné verzi „mikrometeorit či kosmické smetí“ věřit. Stejná trefa do stejného místa u jiné, avšak téměř identické kosmické lodi už ale nemůže být náhoda a mnoho komentátorů a odborníků nad tím nevěřícně kroutilo hlavou.
„Vesmír nám začal házet klacky do cesty a pak to byl opravdový blázinec,“ prohlásil ještě z ISS americký astronaut Josh Cassada během živé přenášeného rozlučkového přenosu posádky mise SpaceX Crew-5 ve středu 8. března, když hodnotil jejich téměř šestiměsíční pobyt na ISS. Jistě, chvílemi to byla „kovbojka“: během pobytu této čtveřice totiž došlo nejen k poškození citovaných ruských kosmických lodí, ale orbitální komplex se musel několikrát vyhnout i kosmickému smetí, naposledy 6. března.
Z výše uvedených důvodů se pak Frank Rubio z NASA a kosmonauti Sergej Prokopjev a Dmitrij Petelin museli smířit s tím, že si s velkou pravděpodobností prodlouží svůj pobyt ve vesmíru o půl roku. Původně se trojice měla vrátit už v březnu stejným Sojuzem, který je na stanici vloni 21. září dopravil.
Už 12. ledna Ruská kosmická agentura Roskosmos oznámila, že pro tři astronauty „uvízlé“ na ISS pošle jinou loď Sojuz bez posádky. Tím se pak stal Sojuz MS-23, který po několika změnách termínu a pečlivých technických prověrkách startoval z Bajkonuru 23. února. Původně měl startovat až v březnu s posádkou Loral O’Harová (NASA), Oleg Kononěnko a Nikolaj Čub (Roskosmos). Ti si tak na svůj start počkají dalšího asi půl roku, protože Roskosmos nemá k dispozici jinou kosmickou loď.
Ovšem problém, jak dostat v případě nutnosti členy Expedice 68 v pořádku na Zemi zůstal, vznikl tedy nápad využít kosmické lodi Crew Dragon společnosti SpaceX, která byla původně dimenzována až pro sedm astronautů k případné záchraně posádky ruského plavidla. SpaceX souhlasila, ale ruská strana se usnesla, že pokud by k havarijní situaci došlo, mohou ruští kosmonauti přistání přežít v kabině Sojuzu, když se tepelná zátěž sníží o jednu osobu. Nakonec se tedy do Endurance stěhovala pouze sedačka Franka Rubii a nebyla to jednoduchá záležitost.
NASA zvažovala celou řadu bezpečnostních otázek, než schválila Rubiovu sedačku pro přesun ze Sojuzu MS-22 na Endurance. Ale dostala od SpaceX ujištění, že v lodi SpaceX je dostatek kyslíku, že vydýchaný oxid uhličitý může být minimalizován, a proto přistání proběhne bezpečně. Endurance byla vybavena pouhými čtyřmi sedadly a doplnění o Rubia jako nečekaného pátého člena posádky vyžadovalo i chytré přerozdělení materiálů na oběžné dráze kvůli změně těžiště lodi.
„Byli jsme schopni dát popruhy přes Franka a pak sedačku, pokud jsme potřebovali, a pak ho připevnit k podlaze Dragonu,“ řekl Steve Stich, programový manažer programu NASA Commercial Crew Program, během tiskové besedy 25. ledna. „Také jsme si ověřili, že modifikace kosmických lodí mohou být v případě potřeby prováděny za letu, což umožňuje široké škále posádek využívat je pro další orbitální aktivity,“ dodal Steve Stich.
Pilot mise Crew-5 Josh Cassada pomáhal už 18. ledna Rubiovi vyzvednout sedačku ze Sojuzu, s pomocí několika popruhů sejmutých z nákladního Dragonu (CRS-26) ji přemístit do Dragonu a provizorně ji přimontovat do „přízemí“ lodě. Sama operace „přemístění“ nebyla ale jednoduchá a kosmonauti museli použít i hasák a různé klíče ze sady Endurance. Během operace instalaci konzultovali s japonským astronautem Akihiko Hošidem (Crew-2), který odzkoušel celou proceduru na zemi.
„Měli jsme spoustu problémů s povolením šroubů či matic, které nebyly zprvu zjevné a ukázaly se jako nepříjemné. Zvládli jsme to a Frankovi jsme vybrali skvělé místo. Vypadá docela pohodlně,“ pochvaloval si Cassada. Rubio by sice z této pozice viděl jen nohy výše sedících kolegů ve skafandru, neměl by s nimi ani spojení, ale jak pravil s úsměvem Cassada: „Alespoň by nám nemluvil do pilotáže...“
Sojuz přiletěl, pochybnosti zůstávají
Obdobná závada na „náklaďáku“ MS-21 jako na Sojuzu znejistila ruské odborníky připravující ke startu „náhradní“ Sojuz a objevilo se podezření, že jde o nedbalost pozemního personálu, nebo dokonce o skrytou technickou závadu systému.
Proto byl Progress MS-21 po zevrubné prohlídce pomocí kamer na manipulátorech 18. února odpojen od stanice, přičemž loď několik hodin létala ve formaci se stanicí, aby mohla posádka pořídit další videozáznamy a fotografie poškozené sekce. Prohlídka údajně neodhalila žádné vizuální poškození, nicméně se zvažovalo opětné dokování na volném uzlu modulu Pričal za účelem dalšího pokusu o objasnění příčiny ztráty tlaku nejen v chladícím systému.
Nakonec o den později vstoupila loď do hustých vrstev atmosféry, kde zanikla, stejně jako poškozená sekce Sojuzu, což samozřejmě znemožňuje fyzicky prověřit důvod závady. Pokud jde o tzv. vizuální poškození, Roskosmos si poněkud protiřečí, když posléze 21. února zveřejnil snímky otvoru na radiátoru servisního modulu lodi o průměru 1,2 milimetru...
Naštěstí v sobotu 26. února bezpečně dorazil čerstvý Sojuz MS-23 bez posádky, jehož servisní sekce byla podle slov výkonného ředitele programu pilotovaných letů Roskosmosu Sergeje Krikaljova natřikrát pečlivě prověřena, aby se u něj stejná závada neobjevila.
„Neříkáme tomu záchranný Sojuz. Nazýváme to 'náhradní Sojuz'. Měl letět v březnu, ale přiletěl o něco dříve,“ řekl novinářům programový manažer ISS Joel Montalbano ve snaze poněkud zklidnit situaci, zvířenou různými domněnkami o spolehlivosti nové lodě.
Podle zatím platného harmonogramu mají posádku Sojuzu MS-23 (původně tedy MS-22) vystřídat (viz výše) Rusové Oleg Kononěnko, Nikolaj Čub a Američanka Loral O’Harová. Start jejich lodi Sojuz MS-24 je plánován letos na 15. září. Otázkou je, zda do té doby Sojuz MS-23 přežije bez problémů.
10. března v ruské Izvestiji vyšla reportáž Olgy Kolencové, která se snaží vnést do problému jiný, kritický pohled. Píše mj., že podle některých odborníků oslovených reportérkou není vyloučeno, že příčinou mimořádné situace na ruských lodích je šlendrián ve výrobě nebo systémová chyba. Dublované, v podstatě identické poškození totožných systémů dvou lodí v tak krátkém časovém rozpětí je velmi nepravděpodobné, proto se objevuje názor, zda by nebylo moudřejší nešťastné „trosečníky“ stáhnout na Zemi co nejdříve, neexistuje-li jistota, jak dlouho bude Sojuz MS-23 v pořádku. Šušká se, že u výrobce kosmické techniky, tedy v korporaci Eněrgija, se uvažuje o přesunu termínu startu Sojuzu MS-24 z 15. září už na 7. června. Důvod?
Jak u pilotované, tak nákladní lodi došlo k selhání chladícího systému po zhruba třech měsících kotvení u ISS (85 dní u Sojuzu MS-22 a 108 dní u Progresu MS-21). Pokud by teoreticky mohl mít stejnou závadu i Sojuz MS-23, posunutí jeho přistání na červen by mělo dostat jeho životnost do snad bezpečného časového limitu cca 130 dní.
Kolencová pak dodává, že verze s defektem (či sabotáží?) chladícího systému lodí, způsobeným při montáži na kosmodromu je stále na stole, což potvrdil i šéf Roskosmosu Jurij Borisov. To by znamenalo, že riziko opakování úniku chladící kapaliny z radiátoru Sojuzu MS-23 zůstává. To by však nebylo moc lichotivé pro ruskou stranu, neboť na jejich lodích létají nejen ruští kosmonauti, ale recipročně i Američané (viz Rubio) a svádí to k domněnce, že Roskosmos se snaží přinejmenším mlžit ve svých informacích a že do vesmíru byla vyslána potenciálně poruchová kosmická loď.
Zdroje Izvěstijí pak doporučují urychlit start Sojuzu MS-24 s posádkou O’Harová, Kononěnko a Čub, kteří ze Sojuzu MS-23 sklouzli do Sojuzu MS-24. Bohužel, v současnosti není jisté ani přistání Sergeje Prokopjeva, Dmitrije Petelina a Franka Rubii, natož definitivní datum jejich startu.
Mezi tím ale u ISS zakotvila 3. března čtveřice Crew-6 na lodi Dragon Endeavour. Na šestiměsíční pobyt dopravila astronauty NASA Warrena „Woodyho“ Hoburga a Stephena Bowena, ruského kosmonauta Andreje Fedyajeva a astronauta Spojených arabských emirátů (SAE) Sultana Al-Neyadiho na palubě kapsle Dragon. Mimochodem, Al-Neyadi je prvním astronautem ze Spojených arabských emirátů, který byl vyslán na dlouhodobou vesmírnou misi. Snad bude jejich let klidnější, než Cassadova „kovbojka“.
