Letecká muzea: Flygvapenmuseum Linköping ve Švédsku

Flygvapenmuseum je součástí muzeí švédských ozbrojených sil a bylo založeno v roce 1984. Důvod založení leteckého muzea právě na tomto místě nespočívá jen v existenci letecké základny Malmen, kterou často využívá i letecký výrobce Saab, ale také historie tohoto místa. Švédové jej totiž považují za kolébku svého letectví, protože Carl Cederström, pionýr švédského letectví přezdívaný „létající baron“, zde už v roce 1912 založil první leteckou školu v zemi.

Teď už ale k samotnému muzeu. Za mé návštěvy se venkovní expozice skládala z proudového bombardéru English Electric Canberra, dopravního letadla Sud Aviation SE-210 Caravelle a transportního letounu Douglas DC-3/C-47 (resp. dle švédského značení pak TP-52, TP-85 a TP-79). Za zmínku stojí, že přes různá původní určení těchto letounů všechny sloužily ve švédském letectvu nakonec převážně ve výzvědné činnosti. A právě výzvědné činnosti se věnuje jedna z vnitřních částí expozice o roli Švédska ve studené válce.

Během ní neutrální Švédsko možná mohlo vypadat relativně neškodně, ale mezi Sověty a Švédy to (zpravidla pod „závojem všeobecného nevědomí“ společnosti) docela vřelo: obě země se navzájem špehovaly a z této situace vyplynuly různé více či méně závažné incidenty, mezi nimi např. odhalení přítomnosti sovětských ponorek ve švédských výsostných vodách, včetně známého uvíznutí ponorky S-363 nedaleko přístavu Karlskrona v roce 1981.

Aféra Catalina

Mezi další incidenty pak patří sestřelení dvou švédských letadel během tzv. aféry Catalina. První, špionážní „Dakota“ DC-3, odletěla ráno 13. června 1952 ze stockholmského letiště Bromma na misi do Baltského moře, aby monitorovala sovětské radarové stanice v baltských státech. Ve stejnou dobu probíhalo cvičení sovětského námořnictva nedaleko Estonska. V 11:20 přijalo švédské řízení letového provozu nouzové vysílání o sestřelení a byl to na velice dlouhou dobu poslední záznam o osudu tohoto stroje.

Během hledání trosek letounu nad Baltským mořem pak došlo k dalšímu sestřelu: švédský stroj typu Consolidated PBY Catalina byl poškozen, přesto piloti dokázali přistát na moři. Posádka byla poté vyzvednuta německou lodí a navrácena do Švédska. Sověti zprvu odmítali sestřelení obou švédských letadel, později ale prohlásili, že Catalinu sestřelili poté, co pronikla do sovětského prostoru a měla zahájit palbu na sovětské migy.

Sestřelení DC-3 Moskva nicméně stále odmítala. Změna přišla až v roce 2003, kdy byly za pomoci sonaru nalezeny trosky letounu. Na křídlech i na trupu letadla byly nalezeny díry po projektilech. Trosky letounu byly vyzvednuty a dnes se nachází právě v muzeu v Linköpingu v expozici „Činy v utajení – DC-3, která zmizela“.

Studené válce jsou věnovány ještě další dvě expozice: první s názvem „Očekávání nejhoršího“ ukazuje běžný život švédských občanů v kontrastu jaderné hrozby. Druhá seznamuje návštěvníky se švédským jaderným programem, který probíhal mezi lety 1945–1972.

V hlavní hale muzea jsou pak vystavena letadla využívaná především ve švédském armádním letectvu (Flygvapnet). Jsou tu i stroje, na nichž začínali první švédští vojenští letci. Vystaven tu je např. Albatros B.IIa a Nieuport IV. Ze švédských pionýrských letadel je zde vystaven Thulin G nebo FVM Ö Tummelisa, což je jednomotorový dvouplošník z roku 1920, jehož zálet shodou okolností proběhl na zdejší základně Malmen. Tento na svou dobu pokročilý výcvikový letoun byl ve švédském letectvu používán až do poloviny 30. let, celkem bylo vyrobeno 28 strojů a dodnes letá několik replik, přičemž jedna z nich havarovala v roce 2019 na leteckém dni Airpower v rakouském Zeltwegu.

Z dalších vystavených letadel domácí švédské produkce krátce představím Saab 17. Tento střemhlavý bombardér/hlídkovací letoun vznikl na žádost Flygvapnet. Středoplošník s hvězdicovým motorem mohl být přizpůsoben pro provoz na sněhu lyžemi, resp. pro provoz na vodě plováky. Zajímavostí je, že na tomto letadle se v roce 1944 testoval koncept vystřelovací sedačky. Úspěšný test provedlo švédské letectvo ve výšce 1200 metrů v rychlosti 405 km/h. Celkově bylo vyrobeno přes 300 kusů letounu, z nichž se 47 dostalo do výzbroje poměrně exotické Etiopie. Muzeum vlastní dvě tyto letadla, jedno je ve stálé expozici a druhé se nachází v letuschopném stavu a vystupuje na leteckých dnech.

Dále jsou vystaveny švédské proudové stíhačky od první verze Saab A 21R až po JAS 39 Gripen. Saab A 21R je upravený nekonvenční proudový letoun, vycházející z typu J 21A-3, který byl poháněn tlačnou vrtulí. Vývoj dále pokračoval přes Saab 29C Flygande Tunnan, tzv. létající sud, což byla první západoevropská proudová stíhačka s šípovitým křídlem. Saab později představil nástupce dvoumotorového bombardéru B 18 a již zmíněné nekonvenční stíhačky J 21A - tím se stal Saab 32 Lansen. Ten byl používán nejen jako stíhací letoun, ale i jako bitevní nebo průzkumný letoun. Také to byl první letoun švédské výroby, který dosáhl rychlosti mach 1.

Od Drakenu ke Gripenu

Dalším klenotem švédské konstrukční školy je J 35 Draken, supersonický stíhací letoun, který byl jako první schopen provést manévr zvaný kobra a kromě toho také dosáhl rychlosti mach 2. V kontextu studené války a švédské neutrality bylo Švédsko nuceno se ve vývoji stále posouvat a mj. firma Saab tak neustále pracovala na vývoji pokročilejších letadel. Díky tomu poprvé vzlétl 8. února 1967 víceúčelový AJ/JA 37 Viggen. Ten byl revoluční svou kachní koncepcí, tedy jeho vodorovné řídící plochy jsou umístěny před křídlem. Viggen čili „blesk“ zůstal ve službách švédského letectva až do roku 2005, kdy ho nahradil Gripen.

Tento dnes již úspěšný víceúčelový letoun to ale zpočátku neměl snadné: první prototyp havaroval už při svém šestém letu. Výrobce Saab se však nenechal počátečním neúspěchem odradit, a tak dnes můžeme Gripeny spatřit ve službách vzdušných sil Švédska, České republiky, Maďarska, Thajska, Jihoafrické republiky nebo Brazílie. 

Kromě švédských letadel jsou zde dále vystaveny např. již zmíněná Catalina, Lim-1 (tedy MIG-15 vyráběný v Polsku), Gloster Meteor a mnoho dalších strojů. Muzeum se také pyšní posledním Junkersem Ju 86 na světě. Přestože bylo vyrobeno přibližně 900 kusů všech verzí, dochoval se už pouze ve Švédsku licenčně vyrobený JU-86 K-4. Jeho kariéra začala v roce 1938 u švédského letectva, později byl přestaven na civilní verzi, v níž létal do roku 1958. V této civilní verzi se také dochoval až dodnes, takže ačkoli je vystaven ve vojenských barvách, zbraně nenese žádné.

V muzeu je také interaktivní část, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet simulátor stíhačky, principy aerodynamiky v malém aerodynamickém tunelu nebo testy pozornosti. Součástí muzea je i kavárna a obchod, kde jsou k dostání nášivky švédského letectva, plastikové modely nebo letecké oblečení. Návštěvu tohoto muzea s velmi pečlivě zpracovanou expozicí rozhodně doporučuji.