Franklin Davis „Frank“ Robinson se narodil roku 1930 v nevelké obci Carbonado, vzdálené přibližně 80 kilometrů jihovýchodně od Seattlu ve státě Washington. Vyrůstal během velké hospodářské krize jako nejmladší ze čtyř dětí a stejně jako miliony dalších Američanů v té době neměl lehké dětství.
Jeho otec, nezaměstnaný horník, se snažil uživit rodinu, jak se dalo. Lovil, rybařil a pěstoval zeleninu. Frank už od dětství pomáhal vylepšit finanční situaci rodiny lovem norků a prodejem jejich kožešin a později přispíval do rodinného rozpočtu penězi vydělanými na obchodních lodích na Aljašce.
Traduje se legenda, podle níž ve svých devíti letech zahlédl v místních novinách fotografii Igora Sikorského pilotujícího prototyp vrtulníku VS-300. Stroj, který může za letu viset na místě, malého Franka fascinoval a snad právě tento okamžik stál u zrodu jeho budoucího úspěchu.
Frankova talentu si všiml jeho učitel matematiky, který pak podporoval jeho zájem o mechaniku a přesvědčil ho, že by se měl přihlásit na Washingtonskou univerzitu, kam byl Frank sice přijat, ale rodina neměla dost peněz na studium. Pracoval proto tedy dál na obchodních lodích a později vstoupil do armády a také sloužil v Koreji. Po odchodu z armády si mohl dovolit financovat školu z úspor a z příspěvku od armády.
Podílel se i na vývoji typu MD 500
V roce 1957 získal Frank D. Robinson bakalářský titul a dokončil svou absolventskou práci v oboru konstrukce letadel na univerzitě ve Wichitě.
Svoji kariéru leteckého konstruktéra započal jako zaměstnanec firmy Cessna, kde pracoval na vývoji vrtulníku Cessna CH-1 Skyhook. Jeden rok strávil ve firmě Umbaugh, kde spolupracoval na certifikaci vírníku U-17, a poté čtyři a půl roku ve firmě McCulloch. Zde se už věnoval možnostem projektů cenově dostupného vrtulníku.
Další rok pracoval ve firmě Kaman a poté dva roky v Bellu, kde se osvědčil jako expert na ocasní rotory. V roce 1969 odešel do firmy Hughes Helicopters, kde pracoval na vývoji několika projektů včetně nového ocasního rotoru pro model 500 a projektu helikoptéry se sníženou hlučností.
Úsilí amerických výrobců vrtulníků však bylo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let upřeno k vývoji a výrobě nových vojenských vrtulníků pro válku ve Vietnamu a civilní provozovatelé tak používali až na několik málo výjimek vrtulníky, které vznikly úpravou původně vojenských strojů.
Hughes v té době vyráběl (mimo jiné) model 300, který s cenou 33 630 dolarů patřil mezi nejlevnější stroje na tehdejším trhu. Frank Robinson se snažil přesvědčit svého zaměstnavatele o tom, že by se vyplatilo pustit se do výroby nízkonákladového vrtulníku a zaměřit se na civilní trh.
Firma začínala doma v garáži
Tento návrh se však u Hughese nesetkal s pochopením a Robinsonův přítel, bývalý obchodník a letecký nadšenec „Gus“ LeFiell, mu poradil, aby si tedy založil vlastní firmu.
Nebylo to vůbec snadné rozhodnutí: Robinson byl krátce po rozvodu, měl tři děti a žádné prostředky, přesto se tehdy třiačtyřicetiletý Frank Robinson nechal přesvědčit a 29. června 1973 oficiálně založil firmu Robinson Helicopter Company. Adresa firmy byla u něj doma v Longhill Drive v Rancho Palos Verdes, kde také zahájil stavbu prvního prototypu. Pozice viceprezidenta se ujal tehdy pětasedmdesátiletý LeFiell.
V jednom z pozdějších rozhovorů Frank Robinson popsal vzpomínky na své začátky takto: „V předchozích sedmnácti letech jsem získal nezbytné znalosti v různých oborech, jako jsou letové testy, konstrukce, řízení a stabilita, analýza pevnosti a únavové testy. Kromě toho jsem byl pevně přesvědčený, že můj projekt je dobrý a nemám žádnou konkurenci.“
Podnikatelský úspěch ohrozily nehody
Přímo ve svém obýváku zahájil vývoj malých vrtulníků R22 konstrukcí ocasního rotoru. Rozměry listů byly údajně omezeny velikostí kuchyňské trouby, kterou používal k dosažení správné teploty pro vytvrzení spojů. Později stavbu prototypu přesunul do garáže a nakonec, po stížnostech sousedů, na letiště v Torrance. Pronajatý plechový hangár neměl přípojky vody ani elektřiny.
Trvalo přibližně dva roky, než byl prototyp dokončen a v roce 1975 vzlétl pod dohledem FAA k prvnímu testovacímu letu. Stroj řídil sám Frank Robinson, který k tomu později prohlásil, že vše šlo tak hladce, až to bylo děsivé.
Maximální vzletová hmotnost vrtulníku byla 558 kg, stroj byl poháněn motorem Lycoming O-235-C2C o výkonu 86 kW (115 hp) při 2 800 otáčkách za minutu. Certifikace se však neobešla bez problémů: během testování autorotace došlo k vážnému poškození prototypu a později byl dokonce prakticky zničen.
Testovací pilot Robert „Bob“ Golden během jednoho z testovacích letů naprosto klidným hlasem zahlásil do vysílačky: „Musel jsem ztratit ocasní rotor a asi spadnu do moře.“ Vrtulník skončil po několika otočkách vývrtky v chladných vodách Pacifiku nedaleko pobřeží, pilotovi se naštěstí podařilo kabinu opustit a zachránit se. Stroj byl s pomocí potápěčů po několika dnech z vody vyproštěn a z jeho trosek byl postaven druhý prototyp se zesílenou konstrukcí ocasní části.
16. března 1979, po třech letech testování (žádost byla podána na začátku roku 1976), získal konečně Robinson R22 typovou certifikaci FAA a v tomtéž roce byly první kusy dodány zákazníkům. Už během prvního roku produkce firma nashromáždila 587 objednávek.
V prvních letech provozu však hrozilo, že nezpochybnitelný komerční úspěch typu R22 bude zastíněn narůstajícím počtem nehod. Ve většině případů byly tyto způsobeny nerespektováním provozních omezení a firma zareagovala zavedením výcvikového programu pro instruktory, prvním svého druhu schváleným FAA. Tomuto programu se připisuje snížení počtu nehod o 80 %.
Po úspěchu R22 následují další typy
V roce 1980 byl zahájen vývoj čtyřmístného vrtulníku, který jako R44 poprvé vzlétl v roce 1990 a certifikaci FAA získal v roce 1992, o rok později byly zahájeny dodávky zákazníkům. S rostoucí popularitou R44 se Robinson rozhodl rozšířit produkci o model Newscopter a speciálně vybavenou helikoptéru určenou pro policii. V roce 2002 byl na trh uveden model Raven II, verze R44 s přímým vstřikováním paliva, a brzy se stal nejúspěšnějším modelem. Do konce roku 2010 bylo na celém světě prodáno více než pět tisíc kusů modelu R44.
V roce 2001 vznikly první zárodky designu pětimístného vrtulníku s turbínovým motorem, naplno se však na tomto projektu začalo pracovat až v roce 2005, kdy Robinson dosáhl dohody s firmou Rolls-Royce a byla naplánována výroba turbínového motoru RR300. Konkrétní výsledek přišel v roce 2010, kdy získal FAA certifikaci model R66. Dodávky zákazníkům byly zahájeny ve stejném roce a do konce roku měla firma více než 100 objednávek.
Robinson mi umožnil dělat tuhle práci
Celkem bylo do současnosti vyrobeno už více než 13 000 strojů a firma Robinson Helicopter Company se stala celosvětovým lídrem ve výrobě malých civilních vrtulníků. R22 je držitelem nejvíce rekordů ve své kategorii, včetně maximální rychlosti a dostupu.
Piloti, kteří s vrtulníky Robinson létají, se shodují v tom, že Frank Robinson odvedl skvělou konstruktérskou práci a podařilo se mu vyrobit opravdu výjimečný stroj, který je cenově dostupný, spolehlivý a nenáročný na údržbu.
Robinsony znamenaly přelom v dostupnosti tohoto druhu létání po celém světě a samozřejmě i v Česku. Na počátku devadesátých let létaly na našem území maximálně jednotky vrtulníků typů jako kupř. Mi-2 v rámci letecké záchranné služby, provozované armádou nebo policií, u nichž vycházela cena letové hodiny řádově v desítkách tisíc korun a létání na nich bylo pro širokou veřejnost nedostupné.
Příchod typu R22 na trh tuto situaci radikálně změnil, dveře do světa dostupného vrtulníkového létání se tak otevřely stovkám pilotů, pro které by to jinak bylo něco zcela nereálného. Potvrzují to slova zkušeného pilota a instruktora na strojích Robinson Antonína Kabelky: „Nikdy jsem si o sobě nemyslel, že bych se mohl stát pilotem vrtulníku, ale právě Frank Robinson mi umožnil dělat tuhle krásnou práci.“
Aktuálně v Česku létá 186 vrtulníků, z toho 102 Robinsonů.
Karavana jede dál
Robinsonův přínos pro civilní letectví byl oceněn mnoha prestižními cenami, za všechny jmenujme třeba Guggenheimovu medaili, kterou obdržel v roce 2012 za „koncept, konstrukci a výrobu tichých, cenově dostupných a spolehlivých vrtulníků“.
V roce 2010, krátce před dokončením certifikace R66, odešel Frank Robinson ve věku 80 let ze své funkce ředitele Robinson Helicopter Company a předal ji svému synovi Kurtovi. Firma pod jeho vedením drží krok s dobou, zachovává to nejlepší z původních konceptů, ale přidává moderní prvky, jako glass cockpit nebo autopilota. Úspěšný příběh Franka Robinsona a jeho vrtulníků tak nekončí a lze očekávat, že Robinsony budou otevírat cestu do světa vrtulníkového létání dalším generacím pilotů.
