Takový titulek zní možná trochu nadneseně, ale Amerika to tak chápe. Po řadě letošních technických odkladů konečně odstartovala superraketa SLS s kosmickou lodí Orion směr Měsíc. A po potřebných manévrech zamířila k padesát let opuštěnému souputníku. NASA tak zahájila dlouho připravovaný „návrat na Měsíc“, program Artemis.
Dosud nejsilnější kosmická raketa zvaná stále ještě SLS – Space Launch System, se konečně 16. listopadu ráno v 1:47 místního či v 7:47 našeho času s kosmickou lodí Orion bez lidské posádky vydala ke zkušebnímu letu Artemis 1.
Po mnoha peripetiích, střetech zájmů a handrkování o dolary se Spojené státy konečně postavily čelem k velkému, nákladnému a časově náročnému projektu, jakým je trvalá přítomnost lidstva na Měsíci a v perspektivě let na Mars a jeho kolonizace.
Tentokrát totiž nejde o závody, kdo bude první na Měsíci, jako v šedesátých létech minulého století (viz program Apollo), ale jde o první velký kosmický program směřující dál od oběžných drah kolem Země, kde se lidé „motají“ už nějakých 61 let. A navíc: jde o program, který je podobně jako Mezinárodní kosmická stanice (ISS) realizován v rámci mezinárodní spolupráce.
Od počátku se totiž na projektu podílí tisíce lidí v Japonsku, Kanadě či z Evropy v rámci ESA a jsou na to pyšní. Pokud budou ideje programu Artemis naplněny, stane se tak naše civilizace skutečně civilizací kosmickou.
Několikrát odložený start
Ani program Artemis, který vyhlásil prezident Donald Trump v rámci své vize „USA First“, však neměl na růžích ustláno. Za prezidentování Baracka Obamy byl doslova o pověstný fous zachráněn vývoj nosné rakety a kosmické lodě Orion.
Definitivní cíle a letový plán pak dostaly konkrétní podobu po prohlášení Trumpova viceprezidenta Mika Pence 26. března 2019 na setkání s čelnými představiteli NASA v alabamském Huntsville: „Tentokrát, až na Měsíci přistaneme, tak už tam zůstaneme. A pak použijeme to, co se na Měsíci naučíme, k dalšímu velkému skoku: k vyslání astronautů na Mars.“
Pravda, Donald Trump, který doufal, že se Američané vrátí na Měsíc už v roce 2024, americkým prezidentem už není. Nicméně let Artemis 1 je prvním pokusem (byť s jistým zpožděním) splnit první etapu Trumpem vyhlášeného programu Artemis, zvaného jinak „Moon to Mars“ (Z Měsíce na Mars).
Mimochodem, první start rakety SLS byl plánován už na prosinec 2016 (!), kdy ještě ani Trump nevládl a program se realizoval za skřípění zubů Baracka Obamy, který kosmickým letům nijak moc nepřál a pod heslem „Na Měsíci jsme už byli, proč se vracet“ blábolil o letech k asteroidům. Nebylo tedy kam spěchat.
Od té doby byl ale start SLS z nejrůznějších technických důvodů, týkajících se především hlavního stupně rakety, celkem sedmnáctkrát odložen. I letos NASA vyvezla raketu na rampu k tzv. mokrým zkouškám, tedy k tankování paliva, už v březnu a doufala, že odstartuje už v květnu. Poslední ostrý pokus o start z Kennedyho vesmírného střediska (KSC) na mysu Canaveral byl zrušen 3. září 2022, když NASA ohlásila potíže s únikem vodíku při tankování. A později ještě jednou, tentokrát vzhledem k počasí, konkrétně 27. září kvůli hurikánu Ian.
Ještě 11. listopadu zamotala startovní plány subtropická bouře Nicole, nicméně raketa stojící na rampě 39B vichr až na maličkosti přestála a NASA start pouze posunula o dva dny na 16. listopadu.
Tedy, maličkosti... Nejprve se objevila hrozba spojená s poškozením izolace na centrálním stupni rakety, což vyvolalo vzpomínky na havárii raketoplánu Columbia, kdy urvaný kus izolace (na snímcích je to ta rezavá „barva“ centrální nádrže STS či hlavního centrálního stupně SLS) poškodil náběžnou hranu křídla raketoplánu, který se posléze rozpadl v atmosféře. Jde o materiál zvaný RTV, který se v důsledku hurikánu uvolnil na rozhraní mezi návratovou kabinou Orionu a jejím záchranným systémem přerušení startu.
Z Columbie jsme se poučili
„Myslím, že bych byl pošetilý, kdybych řekl, že Columbia nebyla v mysli každého z nás“, řekl Jim Free, ředitel průzkumných systémů NASA v rozhovoru pro CBS News. „Analýza opravy, kterou děláme, je zakořeněna v poznatcích, které jsme získali z raketoplánů. S ohledem na poučení z Columbie provedli inženýři důkladnou analýzu a dospěli k závěru, že izolace SLS není věrohodnou hrozbou," dodal Jim Free.
Manažer mise Artemis 1 Mike Sarafin na tiskové konferenci prohlásil, že řídicí tým NASA v pondělí přezkoumal hrozbu, kterou představuje hurikánem poškozená izolace, a schválili start nosiče za 4,1 miliardy dolarů „tak, jak je“, čili bez opravy. „Zeptal jsem se, jestli existují nějaké nesouhlasné názory, žádné nebyly,“ řekl Sarafin. „Přijali jsme zdůvodnění a v našem plánu pokusit se odstartovat se nic nemění,“ doplnil Mike Sarafin. Jak se ukázalo po startu, snímky z kamer zaznamenaly několik náznaků, že během letu vypadl další materiál, a inženýři nyní stále studují data, aby zjistili, co, pokud vůbec něco, vypadlo z Orionu během stoupání nosiče.
Zasahoval „Rudý tým“
Ovšem další „maličkost“, a sice opětovný únik paliva z ventilů při tankování vodíku, mohla znovu vrátit SLS z rampy do montážní budovy stejně jako už letošního 3. září. „Byl to mrazivý okamžik, když senzory detekovaly další únik paliva,“ řekl Mike Bolger, manažer programu Exploration Ground Systems, na briefingu po úspěšném startu. Tyto úniky byly skutečným prokletím existence této rakety během předchozích pokusů o start. Když se v úterý 15. listopadu během odpočítávání objevil další únik, mnohým se zdálo, že jsme svědky dalšího zmařeného startu nebo ještě hůře, návratu do montážní budovy kosmodromu k opravám.
Zatímco svět v přímém přenosu NASA TV sledoval, zda by tento únik paliva mohl být opraven, řídicí tým mise Artemis 1 učinil riskantní rozhodnutí: poslal tzv. Červený tým, což je specializovaný tým techniků, na tzv. nulovou palubu na úpatí základny rakety plné paliva, aby se pokusil únik kapalného vodíku zastavit.
Trent Annis a další dva členové „Red Crew“, Billy Cairns a Chad Garrett, byli posláni na mobilní startovní plošinu, aby utáhli tzv. balicí matice, což je hardware, který vytváří perfektní utěsnění na tzv. doplňovacích ventilech, kterými je kapalný vodík čerpán do základního stupně měsíční rakety SLS po ukončení hlavního tankovacího procesu až do okamžiku startu.
Vzhledem k tomu, že molekula vodíku je tak malá, že dokáže najít cestu i z těch opravdu nejtěsnějších těsnění, v praxi to znamená, že NASA musí doplňovat palivové nádrže jak po dokončení hlavního tankování, tak i po celou dobu odpočítávání startu.
Trent Annis z Red Crew týmu pak řekl reportérům NASA TV, že i když bylo děsivé být pod raketou s palivem, jeho tým se soustředil hlavně na práci. „Řekl bych, že jsme se velmi soustředili na to, co se tam děje. Protože raketa je, víte, živá, vrzá, vydává zvuky, je to doopravdy docela děsivé. Takže ano, na nulté palubě mi pěkně pumpovalo srdce. Nervy pracovaly, to ano, ale dnes jsme se předvedli,“ dodal hrdý Annis. Jeho kolega Bill Cairns, který sloužil v tomto týmu celých 37 let a nebyl nikdy předtím povolán k opravě plně natankované rakety, až teprve v tomto případě, lakonicky dodal: „Tedy, bylo to hektické“.
A letíme k Měsíci
Mise Artemis 1 s kosmickou lodí Orion, bez astronautů na palubě, už krouží kolem Měsíce a přeletěla nad místy přistání prvních výprav programu Apollo, Apolla 11, 12 a 14. V pátek má být navedena na vzdálenou retrográdní oběžnou dráhu, podle nejnovějších odhadů ve vzdálenosti cca 93 000 km od Země, což je mnohem méně, než se původně předpokládalo (450 000 km), ale zároveň mnohem více, než kudy vedla dráha poškozeného Apolla 13.
Orion se bude na této oběžné dráze pohybovat po dobu pěti dnů a dosáhne maximálního přiblížení k lunárnímu povrchu zhruba 40 tisíc kilometrů nad odvrácenou stranou. Poté stráví několik dalších dní na oběžné dráze Měsíce a vrátí se na Zemi, kde přistane do vod Pacifiku u pobřeží San Diega v Kalifornii ve 12:40 východního času už 11. prosince.
Tato mise v délce celkem 25 dnů je NASA považována za tzv. krátkou variantu oproti uvažovanému letu o délce 42 dnů, po které by býval Orion pobýval v kosmu při dvou předchozích pokusech o start. Podle představitelů NASA ale i tato kratší mise dosáhne všech cílů testu, byť v omezenějším časovém rámci.
