Minulé dny a týdny v kosmu byly především poznamenány očekávaným a stále odkládaným startem první novodobé, byť bezpilotní, lunární mise NASA – Artemis 1. Ale v kosmu i na oběžné dráze kolem Země se toho odehrálo mnohem více.
Za zdařilou akci můžeme považovat především zkoušku o vychýlení asteroidu Dimorphos z dráhy v rámci mise „Armagedon“ americkou sondou DART (Double Asteroid Redirection). To byl první reálný pokus svého druhu ověřující, zda by šlo těleso řítící se na Zemi odklonit z kritické dráhy. A bylo zajímavé sledovat v přímém přenosu, jak DART ťukne do Dimorphosu, obíhajícího družně větší Didymos, a to rychlostí cca 24 000 km/hod. Náraz nebyl nic moc, ale účel splnil – prověřil možnost realizace budoucí planetární obrany před nežádoucími návštěvníky. Astronomy pak odměnil vznikem ohonu zářících trosek táhnoucích se tisíce kilometrů od asteroidu podobně jako chvost komety...
Střídání stráží
Pozornost komentátorů pilotované kosmonautiky i odborníků ale přitahovala výměna posádek na Mezinárodní kosmické stanici (ISS). Na první pohled šlo o již rutinní rotaci v rámci ukončení tzv. Expedice 67 a začátku Expedice 68, jak jsou členěny a číslovány turnusy astronautů na ISS.
Je tu bohužel jedno ALE – válka na Ukrajině. Takže po startu tříčlenné, po dlouhé době čistě ruské posádky Sojuzu MS-21 pod velením veterána Olega Artěmjeva 18. března (která se proslavila kombinézami v „ukrajinských“ žluto-modrých barvách při vstupu do ISS) se na Zemi dost licitovalo ohledně možné výměny křesel v ruských a amerických kosmických lodích.
Poslední smluvní let Američana (viz ruská „taxi služba“ po uzemnění raketoplánů) na ruském Sojuzu totiž skončil přistáním Marka Vandeho Heiho (v Sojuzu MS-19 v březnu letošního roku), který strávil na stanici rekordních 355 dní v rámci Expedic 53, 54, 64, 65 a 66. A vzhledem k situaci zvyšujícího se napětí mezi Západem a Ruskem kvůli situaci na Ukrajině a embargu vůči Putinovu Rusku nejen ekonomickému, ale i přímo se dotýkajícího řady kosmických projektů vůbec, nebylo jasné, jak dlouho bude ještě normální spolupráce zúčastěných států (zejména americké NASA) s Roskosmosem pokračovat. Faktem je, že stabilní zájem o udržení ISS v provozu do let 2028–2030, a tedy o spolupráci s Ruskem, měla především americká NASA, když se z ruské strany ozývaly hlasy, že ruský segment stanice může být i oddělen či opuštěn, což by existenci největší pozemské výspy v kosmu mohlo výrazně ohrozit.
Vedení NASA kupodivu zachovávalo chladnou hlavu a vždy reagovalo slovy, že na stanici i mezi řídícími středisky kosmického letu vše funguje „profesionálně“ a v zásadě bez problémů.
Dnes už bývalý šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin posléze tvrdil, že Rusko přestane na ISS spolupracovat už v roce 2024 a nijak zvlášť asi nefandil ani připravované tzv. „křížové výměně“ křesel v kosmických lodích. Pravidlo, že by v ruské či americké kosmické lodi startoval vždy jeden člen posádky druhé strany, má zajistit, že na ISS bude vždy takové složení astronautů, které je nezbytné nejen pro zvládnutí pilotáže „cizí“ lodi v případě mimořádné události na stanici, ale i pro běžné sladění práce řídicích systémů ruského a amerického segmentu.
Pravda, už od jara se hovořilo o letech těchto „integrovaných“ rusko-amerických posádek s tím, že ruská strana preferuje pro let na Crew Dragonu v misi SpaceX Crew-5 svoji jedinou kosmonautku Annu Kikinovou. Nicméně Rogozin dokonce postavil otázku bezpečnosti amerických soukromých lodí, a to nejen problematického Starlineru od Boeingu, ale i dnes běžně používaného Muskova Crew Dragonu.
Takže teprve 15. července, několik hodin po odvolání Rogozina z funkce ředitele Roskosmosu a jeho nahrazení Jurijem Borisovem, tj. necelých sedm týdnů před původně stanoveným termínem startu Crew-5 (prvního září), NASA i Roskosmos oznámily, že bylo dosaženo nezbytné dohody a dříve avizovaná výměna se opravdu uskuteční. Takže základní posádku Sojuzu MS-22, který měl startovat o nějaký ten den později než Crew Dragon Endurance, definitivně doplnil Francisco Carlos Rubio, jinak to bývalý pilot vrtulníku UH-60 Blackhawk, který prošel výběrem astronautů Group 22 v r. 2017.
A do posádky Dragonu mise Crew-5 byla zařazena právě Anna Kikinová.
Přehozené starty
Rubio tedy odstartoval v Sojuzu MS-22 už 21. září s ruskými kosmonauty – velitelem Sergejem Prokopjevem a palubním inženýrem Dmitrijem Petelinem.
Trojice se po spojení s ISS připojila k ruským kosmonautům Olegovi Artěmjevovi, Denisi Matvějevovi a Sergejovi Korsakovovi (Roskosmos) a astronautům NASA Bobu Hinesovi, Kjellu Lindgrenovi a Jessice Watkinsové a nynější velitelce expedice Samantě Cristoforettiové (ESA). „Frank“ Rubio, po rodičích Salvadorec, se tak stal prvním americkým astronautem, který od počátku ruské invaze na Ukrajinu startoval na ISS v ruské kosmické lodi.
Přílet posádky Sojuzu MS-22 pak odzvonil přítomnosti doslouživšího velitele stanice Olega Artěmjeva a jeho kolegům v kosmu. Jejich Sojuz MS-21 přistál po 195denní misi poblíž kazašského Džezkazganu už 29. září. Artěmjev tak má na kontě během tří expedic nasbíraných 561 dní ve vesmíru, což jej posunulo na 12. místo v seznamu nejzkušenějších kosmonautů či astronautů.
Jeho nástupci, Prokopjev s Petelinem, plánují během svého letu 5 výstupů do vesmíru, které budou zaměřeny především na práce s modulem Nauka. K prioritě patří přenesení automatizované přechodové komory a tepelného radiátoru z vnější strany malého laboratorního modulu Rassvět na nejnovější modul Nauka. Oběma kosmonautům při tom má asistovat u Evropské robotické ruky (ERA) Anna Kikinová, která dorazila na ISS 6. října jako členka posádky SpaceX Crew-5 – oproti plánu o měsíc později, a tedy až po Sojuzu MS-22.
Osmatřicetiletá Sibiřanka (* 1984 Novosibirsk) Anna Kikinová, toho času jediná žena mezi ruskými kosmonauty, čekala na svůj start deset let. Absolventka Novosibiřské státní akademie vodní dopravy, kde v r. 2006 získala titul inženýra hydrotechniky a o dva roky později další titul Ing. ekonoma-manažera. Kupodivu několik let pak pracovala v rádiu Sibiř-Altaj jako programová ředitelka. Teprve v r. 2012, kdy jí bylo už 27 let, se v ní probudila touha po vesmíru a zúčastnila se náboru nových kosmonautů. A mezi 304 zájemci se probojovala mezi 8 úspěšných uchazečů.
Po ukončení výcviku a létech čekání byla teprve loni v září zařazena do letové osádky Sojuzu MS-22 právě s Petelinem a Prokopjevem s tím, že absolvuje 188denní misi na ISS.
Výše uvedená „integrační“ dohoda mezi NASA a Roskosmosem pak zamíchala i jejím osudem a byla nominována do posádky americké lodi SpaceX – na misi Crew-5. Tím došlo také k přesunu Franka Rubia do jejího původního křesla v Sojuzu MS-22.
Velitelem mise Crew-5 byla poprvé v historii SpaceX žena, americká plukovnice letectva námořní pěchoty a první astronaut indiánského původu Nicole Aunapu Mannová, kupodivu také nováček. Mimochodem, Nicole byla původně nominována na 1. pilotovaný let lodi Starliner, ale jak pokračovaly problémy a odklady bezpilotní mise OFT-2, byla přeřazena na Crew Dragon. Pilotem Crew-5 je také nováček Josh A. Cassada a nejzkušenějším členem posádky tak zůstává Japonec Kóiči Wakata, pro kterého půjde už o pátý start, a to ve třetím typu kosmické lodi. Také Cassada a Wakata měli původně letět na Starlineru, podobně jako Nicole Mannová, ale až při první ostré misi Starliner-1.
Start Anny Kikinové v Crew Dragonu je zajímavý hned z několika hledisek. Především k němu došlo v období zvýšeného napětí mezi Ruskou federací a USA vzhledem k ukrajinskému konfliktu. Kupodivu přes stále se zostřující rétoriku obou stran spolupráce v kosmu funguje, jako by se nechumelilo. Už jsme psali, že na ISS se jedna strana bez druhé těžko obejde, americký tlak na (bezplatnou) výměnu křesel v kosmických lodích nevyjímaje.
A není bez zajímavosti, že startu Crew-5 se na Kennedyho kosmodromu mj. zúčastnil i šéf programů pilotovaných kosmických letů v Roskosmosu, ostřílený kosmonaut Sergej Krikaljev. Ten na postartovní tiskové konferenci 5. října ocenil dlouhodobou spolupráci mezi Spojenými státy a Ruskem v civilním vesmíru a dodal: „Pokračujeme v tom, co jsme začali před mnoha lety v roce 1975, kdy posádka lodí Apollo-Sojuz spolupracovala na oběžné dráze. Nyní v této spolupráci pokračujeme na ISS a novou fází s výměnou sedadel mezi NASA a Roskosmosem.“
Krikaljev také poopravil výroky o ukončení ruské angažovanosti na ISS s tím, že výroky o tom, že Rusko ukončí svou práci na ISS po roce 2024, neznamenají, že to bude bezprostředně po roce 2024. „Už jsme mluvili s našimi mezinárodními partnery a mluvíme s našimi specialisty v Rusku, zkoumáme technické možnosti stanice k letu a chápeme, že má smysl pokračovat v létání,“ řekl Krikaljev na briefingu. „Ponecháme si tuto možnost i v budoucnu a uvidíme, jak dlouho bude stanice schopna létat, protože hlavní omezení je technické.“
Řekl také, že Rusko plánuje vybudování vlastní orbitální stanice, ale její plánování je ještě v samých počátcích. „Zatím neexistuje žádné konečné rozhodnutí, ale budeme pokračovat v práci na ISS, dokud nebude tato stanice postavena,“ konstatoval.
Krikaljevův pobyt na startu Anny Kikinové tak nebyl jen zdvořilostní, neboť jak se šušká, připravoval setkání šéfa NASA Billa Nelsona s novým ředitelem Roskosmosu Jurijem Borisovem. Ani jeden z těchto pánů to nedementoval. Jak je vidět, ve vesmíru platí poněkud jiná pravidla „hry“ než na Zemi.
Vraťme se ale k Anně Kikinové. Svým startem se stala teprve šestou kosmonautkou z Ruska či SSSR po Valentině Těreškovové, Světlaně Savické, Jeleně Kondakovové či Jeleně Serovové, počítaje v to i herečku Juliji Peresildovou z října 2021, kdy natáčela na ISS epizody z fimu Výzva. Navíc se po dvaceti letech stala prvním ruským kosmonautem, který odstartoval na americké lodi po letu Nikolaje Budarina v rámci letu STS-113 raketoplánu Endeavour v listopadu/prosinci 2002.
Podle slov Joela Montalbana, manažera NASA pro ISS, se bude ve výměně sedadel v amerických a ruských lodích pokračovat a NASA hodlá dohodu rozšířit i na opožděný Starliner, jakmile Boeing dostane certifikaci pro pilotované lety.
Zatím jsou známé posádky pro lety Crew-6 a Sojuz MS-23. Na Dragonu poletí spolu s Američany Stephenem Bowenem a Warrenem Hoburgem i Sultan Al Neyadi z Emirátů a ruský letecký inženýr a vojenský pilot Alexandr Fedjajev.
V posádce Sojuzu MS-23 nahradí Fedjajeva Američanka Loral O´Harová, nováček z výběru NASA z roku 2017, absolventka v oboru leteckého inženýrství na univerzitě v Kansasu a na Purdue University, jinak to specialistka na podmořskou robotiku.
