Muzeum polského letectví aneb na skok v Krakově

Nejenom starým židovským městem je možné se v Krakově procházet. I místní muzea oplývají lecčím zajímavým. Jedním z exponátů je obraz Dáma s hranostajem od Leonarda da Vinci. Tam jsem zanechal zbytek rodiny a přesunul jsem se na místo, které s Leonardem velice souvisí – totiž do Muzea Lotnictwa Polskiego. 

Krakovské letecké muzeum se nachází na ulici Jana Pawła II, č. p. 39. Převzalo několik budov a část areálu letiště Rakowice-Czyżny, jednoho z nejstarších vojenských letišť v Evropě. Muzeum vzniklo v roce 1964 a od té doby uchovává a vystavuje letadla, motory, automobily a další předměty. Začátky letiště sahají do konce 18.století, ještě k balonovému létání, a končí v šedesátých letech, kdy kvůli okolní výstavbě armáda a letecká společnost LOT letiště opustila.

Začínáme před novou vstupní halou, vítá nás trojice letadel TS-11 Iskra, konkurentů našeho Delfína. Je možné se občerstvit a vidět obchod se suvenýry, zvlášť nebezpečný pro peněženky kitařů. Jsou jich tam totiž stovky… Ve vstupní části jsou exponáty a modely určené k prozkoumání principů letu a aerodynamiky, je zde prototyp letadla PZL-105 Flaming, plánovaný nástupce známé Wilgy, určený k posezení za kniplem. Pod stropem visí různé experimentální a amatérsky vyrobené stroje, ve vitrínách spousty modelů, které souvisejí s polskou leteckou historií.

Hala, navržená polsko-německým architektonickým tandemem, je v provozu od roku 2010, pro expozice je k dispozici 1 022 m2 podlahové plochy. Bohužel, v době mé návštěvy nebyla zcela přístupná, takže exponáty visící v úrovni druhého patra jsme mohli pozorovat pouze z parteru, ve kterém ovšem najdete perly sbírky, např. letoun Messerschmitt Bf 109G-6 „červená tři“, má tovární číslo 163306. Závod Messerschmitt Werke v Řezně opustil 11. května 1944 a byl přidělen do výcvikové jednotky Jagdgruppe West. Na tomto letadle 28. května 1944, v časných ranních hodinách, Feldwebel Ernst Pleins vzlétl na cvičný let. V 8:30, těsně po zahájení tréninku, letadlo dopadlo do nedalekého jezera Trzebuń. Pilot zemřel na místě. Díky úsilí Nadace polského orla byl vrak v roce 2000 vykopán a zrestaurován.

Vedle stojící Supermarine Spitfire LF Mk.XVIE se značkami AU-Y byl vyroben v roce 1944 a přidělen 421. Royal Canadian Air Force Squadron (RCAF). V roce 1956 se ocitl v muzeu RAF v Hendonu. V roce 1967 se podílel na natáčení filmu Bitva o Británii a v roce 1977 byl převezen do krakovského muzea. V současné době je prezentován v barvách polské 308. stíhací perutě „Krakowski“, jako kopie TB995 ZF-O.

Bü 131 B Jungmann s výrobním číslem 13.113 a civilní registrací SP-AFO byl v roce 1945 převzat letectvem a po renovaci v Poznani byl v letech 1946-1955 provozován Aeroklubem Poznańskim. Poté, co byl vymazán z rejstříku, dostal se v roce 1963 do sbírky místního muzea.

Je tu množství letadel polské výroby, o jejichž existenci jsem neměl do této doby ani potuchy, např. PZL M-4 Tarpan, již zmíněný PZL-105 Flaming či RWD-13 z roku 1937. Nutno zmínit i stroj LWD Žuraw, plánovanou náhradu Po-2, se skládacím křídlem podobného tvaru, jako má Westland Lysander.

Dále zde stojí legenda polského letectví, PZL P.11C. PZL P.11C byl v září 1939 základním typem stíhačky v polském letectvu. Svět se ovšem již vydal jinou konstrukční cestou, stroje byly koncepčně zastaralé, ale díky dovednostem polských pilotů se podařilo i s touto technikou asi 120 sestřelů.

Prezentovaný kus létal u 121. perutě 2. leteckého pluku v Krakově. Toto letadlo je dnes symbolem, nejcennějším exponátem muzea letectví. Nedá se mluvit o materiální hodnotě, je totiž v současné době jediným existujícím polským stíhacím letadlem ze září 1939, symbolem marného boje s německou Luftwaffe.

Přejděme nyní do dvou následujících hangárů, jejichž expozice, ač časově vzdálené, dávají největší prostor pro zamyšlení nad dobou, kterou prezentují.

V hangáru vlevo je expozice konfrontačních a propagandistických aktivit západu i východu, můžete na vlastní oči spatřit, že způsoby přesvědčování mas o radostné budoucnosti a z toho vyplývající nutnosti likvidace „druhé strany“ se svým provedením vůbec nelišily – a stále se neliší. Je zde také sbírka vystřelovacích sedadel sovětské i západní výroby, další letecké výzbroje. V hangáru je umístěno dílo konstruktéra Clarence „Kellyho“ Johnsona (otec U-2, SR-71, ale i P-38 ), italský F-104 S Starfighter, spolu se švýcarským vrtulníkem S. A. Alouette III a kanadským Bell CH-136 Kiowa. Atmosféra v hangáru je – díky nasvícení a detailům – dost tísnivá a připomíná chvíle těsně před útokem.

Náladu vám příliš nezlepší ani hangár věnovaný první světové válce, je vytvořený s nevšední invencí, výtvarným talentem a citem pro památku létajícího personálu všech stran světového konfliktu. S trupy tehdejších letadel, Albatrosů několika verzí, Aviatika CIII, Halberstadtu, létajícího člunu Grigorowicz M-15 a mnohých dalších můžete v místním posádkovém kině poznat vůni války a pak se podívat na kulisu baru, kde piloti trávili svůj volný čas.

Z temné minulosti do slunečné reality vyjdete na plochu, kde je sbírka „rour“ od konce 50. let po MiG-29. Jsou to jen plechy a v mnoha případech prázdné pneumatiky, v žádném exponátu není motor (jsou v depozitáři) a příroda dělá vše pro to, aby dostala svoje materiály zpět. Jaguár, Corsair, Mirage, Harrier, opět F-104, Thunderstreak, Il-28… Je opravdu hodně co prohlížet.

Je zde také neobvyklý prototyp „polskiego samolotu fotogrammetrycznego“ MD-12F, čtyřmotorového vrtulového aparátu pro fotogrammetrické účely; zajímavé jsou dvoulisté vrtule malého průměru. Naproti stojí dvojice konkurentů, Lisunov Li-2 a francouzský licenční Amiot AAC.1 – Ju 52/3m. Projdete muzejní alejí MiGů a Suchojů, je jich zde mnoho variant včetně polských derivátů. Pro modeláře a znalce jednotlivých verzí učiněný ráj.

Pokračujete dále okolo vrtulníků Mil a WSK, podíváte se na hospodářské letectvo, dva kusy PZL-106 Kruk, jeden s klasickým ocasem, druhý s „téčkem“, PZL-101 Gawron. Okolo An-2 se dostanete k nejpodivnějšímu letadlu expozice, postřikovacímu PZL M-15, poháněném tryskovým motorem Ivčenko AI-25 (Jak 40, L 39), setkáte se s kavkou, která hnízdí v jeho děravé výškovce, a unaveni spočinete pod velmi korodujícím Tu-134. 

Hangár 2. leteckého pluku, kde je nejvíce exponátů, minete, je aktuálně (duben 2019) v rekonstrukci, exponáty jsou téměř všechny pod igelitem, nedostatek prostředků rekonstrukci zpožďuje. Při odchodu dostanete jako bonus prohlídku papežského vrtulníku Mi-8 a konečně se setkáte nejen s prototypem pokračovatele TS-11 Iskry – strojem PZL I-22 Iryda, Jaky 17UTI a Jakem 23, hrdinou filmu Nebe nad hlavou Fouga Magisterem, ale konečně i s L-29 Delfínem. 

Na muzeu je vidět, že parta nadšenců, která zde pracuje, dělá, co je v jejich silách, aby pro další generace zachovala důkazy spousty práce a invence lidí, kteří se na vývoji polského letectva podíleli.

Rád se sem zase vrátím…