A znovu! Jako už dnes několikrát točíme s kolegou, kapitánem, na finále dráhy 24 v Praze-Ruzyni. Letmým pohledem pod levý bok letadla poznávám atletický stadion v Houštce u Staré Boleslavi, kde jsem se něco naběhal… Dobře vím, že jsme zhruba v bodě Mike kbelského MCTR. Mraky nám dnes ve výhledu nebrání, a tak po dotočení finálního kurzu celkem bez potíží vidím jak dráhu letiště ve Kbelích, tak zelenou plochu přes silnici, kde tuším dva travnaté letňanské pásy. Vpravo se naopak jasně ukazují Vodochody a náš cíl, letiště Václava Havla, začíná v dopoledním osvětlení pomalu rýsovat své hrany.
„Flaps 1,“ prosím pilota neletícího o vysunutí klapek. Ten tak záhy nastavuje a volá pražskou věž s oznámením, že jsme „established on localizer runway 24“. Z ATISu už víme, že nám fouká jen pár knotů přímo do čumáku, a tak jen drobnými pohyby pravou rukou udávám skrze sidestick letadlu pokyn, aby drželo správný směr. Ačkoliv panují krásné VMC podmínky, snažím se soustředit jen na primární letový displej, aby povelová břevna flight directoru co nejvíce připomínala rovnoměrný kříž někde uprostřed umělého horizontu. Docela se to daří, a tak brzy velím „flaps 2“, krátce na to „gear down“ a pak postupně další klapky až do plných.
Foto Flysim.cz
Ačkoliv naše rychlost udržovaná autothrustem neustále klesá směrem k vypočítaným hodnotám pro přistání, práh dráhy se určitě přibližuje rychleji a rychleji. Nicméně teprve v minimech poctivě zvedám pohled nad úroveň panelu. Vidím nás trochu moc vpravo, ale dostává se mi ujištění, že od centrlajny nejsme zdaleka tak daleko, jak se může z mého místa zdát. A tak držím pravou rukou stejný směr, levou rukou plyny a čekám na Godota. Ten přichází nečekaně rychle a k tomu ještě oznamuje „fifty, forty, thirty, twenty, retard, retard, retard…“. Opět lehce zaskočen nezvyklou výškou podrovnání (holt Cessna musí ještě vyrůst…) stahuju na pokyn plyny, mírně tahám sidestick k sobě a za chviličku už cítím drncání kol na zemi. Docela se povedlo…
Sedíme na zemi, v Praze 6. Nikoliv však v Ruzyni, ale v činžovním domě na pomezí Dejvic a Bubenče, který ve svém přízemí skrývá netušený poklad – nový simulátor Airbusu A320.
As real as it gets!
„Většině pilotů se s tím podaří přistát v podstatě hned,“ povídá mi krátce po přistání ze zadní sedačky pro „cestující“ – mimochodem autentického kusu z Airbusu A310, který sloužil u ČSA – Jiří Steinbach, stavitel tohoto ne zcela všedního díla. Vlastním povoláním lékař před lety propadl lásce k leteckým simulátorům a vzhledem ke své vynalézavosti se pustil do složité, ale pro něj zábavné práce – stavby domácího kokpitu.
„Původně jsem chtěl postavit simulátor jen pro sebe, ale postupně se mi zalíbila myšlenka nabídnout ho také veřejnosti, a to nejen letecké, ale i laické. Úvahu tímto směrem pak ještě více umocnila příhoda mého známého, který dostal let v zážitkovém simulátoru jako dárek. Kromě toho, že tato zážitková maketa simulovala jen nejběžnější funkce spojené s řízením a plno systémů vůbec nezahrnovala, byl celý zážitek ukončen ‚pauznutím‘ chvíli před přistáním, neboť prý vypršel 30minutový alokovaný prostor a za dveřmi již nervózně čekala další ‚posádka‘,“ popisuje pan Steinbach genezi projektu Flysim.cz a svou motivaci postavit a nabízet kokpit Airbusu A320 také laické veřejnosti.
Je znovu důležité připomenout, že primárním cílem pana Steinbacha bylo postavit simulátor pro sebe, tedy pro „skutečné“ virtuální létání. Největší kouzlo simulátoru tak spočívá v jeho velmi podrobném zpracování, které si vskutku nezadá ani s profesionálními trenažery určenými výhradně k výcviku dopravních letců. Kvalitní hardwarová výbava doplněná autentickými panely, tlačítky, přepínači či realistickými doplňky by samo o sobě nebylo nic tak mimořádného. Nevšední je ovšem nadmíru realistické softwarové zpracování samotného letadla, které nabízí plně funkční prakticky všechny systémy, právě tak jako skutečný Airbus A320.
Foto Flysim.cz
„Myslím, že většina stavitelů zakoupí software a žijí s tím, co daný program umožňuje. Já velmi úzce komunikuji s vývojářem softwaru letadla a ladíme spolu nejrůznější detaily. Stejně jako já chce, aby výsledek co nejvíce připomínal realitu. Neustále mu tak předávám zpětnou vazbu od dopravních pilotů, kteří mi sem chodí simulátor testovat, a on všechny připomínky zapracovává a v pravidelných updatech doplňuje chybějící funkce či zpřesňuje ty, které se nechovají podle reálných scénářů,“ popisuje pan Steinbach třeba případ některých číselných údajů elektrického systému na displeji ECAM, které byly ještě do nedávna pouze grafickou ozdobou a nyní se již funkčně chovají jako v Airbusu.
V této snaze připodobnit simulátor v maximální možné míře realitě pomáhají staviteli skuteční piloti, pro které je létání na Airbusu A320 denním chlebem a z nichž někteří zároveň působí jako místní instruktoři. Zkoušejí na simulátoru nejrůznější scénáře včetně nouzových postupů a nestandardních situací a srovnávají chování simulátoru s chováním skutečného letadla. „Moje snaha o co nejvěrohodnější zpracování došla až to té míry, že jsme tu nedávno seděli s několika piloty ČSA a velmi pečlivě jsme podle jejich citu utahováním a povolováním šroubků nastavovali citlivost obou sidesticků, aby měli piloti v ruce pocit jako při skutečném létání,“ přidává pro ilustraci pan Steinbach.
Statický sim s puncem pohybu
Podívejme se tedy podrobněji na to, co celý simulátor vlastně tvoří. Vykreslování okolního světa obstarává osvědčený Prepar3D, doplněný asi dvěma desítkami prémiových scenerií letišť. Velice příjemnou zvláštností oproti jiným „domácím“ simulátorům je přenášení obrazu pomocí tří projektorů na půlkruhové plátno, díky němuž je možné rozhlížet se dobře jak před sebe, tak do stran. Výhled tak neruší žádné okraje monitorů a napojení obrazů z jednotlivých projektorů působí velice přirozeně.
V souvislosti s panoramatickým zobrazením se jen musím přiznat, že jsem se hlavně zpočátku nemohl zbavit dojmu, že vidím hůře a méně ostře než normálně. Projekce na plátno nebude pochopitelně nikdy tak dokonale ostrá jako zobrazení pomocí svítících diod na moderních LED monitorech, zlepšení by však měl přinést plánovaný nákup HD projektorů, které by rozlišení obrazu přeci jenom výrazně znásobily.
Foto Flysim.cz
Ačkoliv se trenažer řadí mezi tzv. fix-based simulátory, tedy simulátory s nepohyblivou základnou, i v tomto směru se dejvická „á-třistadvacítka“ odlišuje od svých nejbližších konkurentů. Sedačky pro piloty jsou totiž vybaveny speciálním vibračním systémem, který až nezvykle věrně navozuje atmosféru pohybu – cítíte tedy pojíždění letadla po zemi, otřesy v turbulencích, ale i zatahování či vysouvání podvozku. „Pochopitelně zde neumíme nasimulovat pocity přetížení jako v kabině na hydraulických nohách, ale můžete zde zažít iluzi pohybu asi jako ve 4D kině,“ přibližuje systém konstruktér.
Vzhledem k již dostatečně ilustrované majitelově „posedlosti realitou“ asi ani není potřeba doplňovat, že simulátor snad vyjma pohyblivých stěračů (údajně zatím…
) disponuje všemi plně funkčními systémy od ovládacích prvků přes MCDU až po realistické chování systému fly-by-wire, který je pro letouny Airbus typický.
Létání pro laiky i piloty
Podrobné zpracování simulátoru tak velmi podstatně rozšiřuje jeho možné využití. Kromě klasických zážitků pro laickou veřejnost, která si zde může vyzkoušet řízení dopravního letadla, se nabízí řada možností i pro skutečné piloty.
|
Jak simulátor hodnotí dopravní pilot? Už od první chvíle na mě simulátor udělal velmi dobrý dojem. Mohu potvrdit velmi autentické chování systémů letounu při normálních i abnormálních situacích. Úzká spolupráce majitele simulátoru s vývojáři softwaru pak zaručuje, že drobné odchylky od skutečného letounu se v rámci pravidelných updatů daří postupně srovnávat, a tak je už teď velmi kvalitní software čím dál lepší. To platí i o hardwarové stránce, která je postupně vylepšována a chybí už snad jen stoleček. Osobně si umím představit využití tohoto simulátoru i pro aktivní piloty, kteří buďto začínají s typovým výcvikem a chtějí se naučit postupy v prostředí reálného kokpitu a ne jen u papírové makety, tak např. i pro ty zkušenější, kteří si chtějí některé ne zcela běžně používané věci oživit, nebo při přípravě na výběrová řízení. Je však třeba si uvědomit, že ač je fyzikální model na velmi dobré úrovni, nelze od tohoto simulátoru čekat stejný výkon jako od několikanásobně dražších, plně pohyblivých profesionálních simulátorů. Z odborného hlediska simulátor tedy vnímám spíše jako postupový, věrně simulující Airbus A320, který ale nabízí i precizní manuální létání za různých povětrnostních podmínek a uspokojí každého, kdo by si chtěl jen tak zalétat s dopravním letadlem. Ing. Petr Adámek |
O zážitcích pilota PPL za řízením simulátoru dopravního letadla jsem zde už před časem psal. Samozřejmě, že kouzlo plně pohyblivého simulátoru se jen těžko nahrazuje, přesto bych se v tomto případě vůbec nebránil srovnání. Kromě toho, že se kabina nehýbe, jde totiž opravdu o velice věrnou kopii dopravního letadla, která umožňuje kromě standardní pilotáže nejrůznější scénáře létání za podmínek VFR i IFR, s komunikací i bez, za aktuálního reálného počasí i v simulovaných povětrnostních podmínkách, ve dne i v noci.
Ten pravý půvab ale nastává pro piloty, pro které kokpit letounů z rodiny Airbus A320 není či nebude pouze příležitostným místem pobytu. „Nedávno se na mě obrátil jeden obchodní pilot, který byl právě v úvodní fázi typového výcviku na A320, zdali by si mohl přijít simulátor osahat,“ vypráví pan Steinbach. „Nejdřív jsem tomu moc nerozuměl, ale postupně mi vysvětloval, že v rámci tzv. computer-based výcviku mají studenti k dispozici pouze papírovou maketu flightdecku, kdežto on se chtěl s jednotlivými systémy letadla seznamovat přímo na ‚živém‘ kokpitu.“
Stejně tak může simulátor posloužit dvojicím, které si chtějí zdokonalit své schopnosti součinnosti na tomto specifickém typu letounu, pilotům před pravidelným „simulátorovým peklem“ alias přezkoušením nebo typovkářům, kterým se hned nepodaří najít zaměstnavatele a potřebují si po čase své znalosti letounu oživit. Na speciální instruktorské stanici, typické spíše pro profesionální výcvikové trenažery, lze i na dejvickém simulátoru připravit pilotům nečekaná překvapení v podobě závad, provozních nesnází, zhoršujícího se počasí atd.
„Piloti se na mě mohou se svými různorodými požadavky určitě obrátit. Domluvíme scénář akce, zajistíme profesionálního instruktora a naplno využijeme všeho, co simulátor umožňuje,“ adresuje konstruktér výzvu všem zájemcům z řad letců a připomíná, že jakýmsi odborným garantem celého projektu je dopravní pilot Petr Adámek, který se bude na dejvickém simulátoru věnovat především právě pilotům.
Snad jedinou vadou na kráse tohoto simulátoru je, že se navzdory jeho preciznímu zpracování nejedná o certifikované výcvikové zařízení a hodiny na něm strávené si nelze zapsat do logbooku a není ani možné na simulátoru absolvovat oficiální výcviky jako MCC apod. „Certifikace simulátoru nebyla ani naším cílem. Vyžadovalo by to výrazně větší investici nejen do procesu schvalování, ale také do licenčních poplatků za software, které se v případě běžného komerčního využití a profesionálního výcvikového využití přeci jenom liší,“ doplňuje pan Steinbach. „Nicméně pokud si na to časem simulátor provozem vydělá, nelze asi vyloučit žádnou variantu…“
Ukázka simulátoru A320 v Dejvicích s řešením nouzové situace / Video Youtube Flysim.cz
Když je řeč o rentabilitě celého projektu Flysim.cz, majitel přiznává, že simulátor se vším okolo spolkl poměrně dost financí, což je ostatně vidět již na první pohled při vstupu do velmi hezky a tematicky stylizovaného předsálí. Na druhou stranu, primární účel postavit simulátor pro vlastní potřebu od začátku udával rytmus všem pracím a sám pan Steinbach zdůrazňuje, že pro něj provoz simulátoru není hlavním zdrojem příjmů.
„V žádném případě tu nechci nastolit praxi podle hesla ‚stojící simulátor nevydělává‘ a rotovat posádky jako na běžícím pásu,“ odmítá preferovat kvantitu před kvalitou Jiří Steinbach. „Sám se mohu této činnosti věnovat pouze okrajově, chci ji ale dělat poctivě a chci mít jistotu, že energie, kterou jsem vložil do stavby simulátoru a všeho kolem, se projeví na úsměvu každého zákazníka, který odsud bude odcházet.“
Foto Flysim.cz
|
Hlavní znaky simulátoru Airbusu A320 v Dejvicích Výhody
Nevýhody
|
