Ačkoli design různých letadel je z pohledu laických pozorovatelů obvykle poměrně snadno zaměnitelný, historie i současnost letectví zná stroje, které i nezasvěcení poznají takřka na první pohled. Přestože se povětšinou jedná a jednalo o experimentální či vojenské letouny, také některé stroje sloužící komerčnímu provozu se mohou pochlubit nezvyklým vzhledem. Připomeňme si několik z nich.
Farman F.60 „Goliáš“
Foto Geocities.co.jp
Legendární „Goliáš“ patřil k průkopníkům letecké dopravy v Evropě po první světové válce. Původně byl konstruován jako prvoválečný bombardér, ale protože válka ještě před jeho nasazením skončila, byl upraven pro přepravu až 14 osob.
Jeho hlavní zajímavostí byla skutečnost, že zatímco cestující se nacházeli v na svou dobu velmi pohodlné uzavřené kabině, piloti stroj ovládali z otevřeného kokpitu umístěného nad pasažéry. Kdykoli tedy bude mít jakýkoli pilot současného dopravního letadla tendence stěžovat si na nepohodlí v kokpitu, stačí si vzpomenout na Goliáše…
Strojů s podobnou konstrukcí bylo více, avšak Goliáš je z nich patrně nejznámější. Přitom je třeba připomenout, že značná část letecké dopravy v Evropě byla na počátku jeho kariéry realizována původně bojovými letouny, v nichž kromě pilota cestovali v otevřeném kokpitu i cestující, pro něž tak let zpravidla nebyl nikterak příjemným zážitkem. Letouny jako Goliáš tento dojem nadobro změnily.
Foto Flyingmachines.ru
Operační historie letounu se nepsala nijak dlouho – celkem vzniklo přibližně šedesát kusů a většina z nich byla stažena provozu na počátku třicátých let, kdy je nahradily modernější stroje od počátku konstruované pro komerční přepravu cestujících. Přesto však Goliáš navždy zůstane symbolem počátků pohodlného cestování vzduchem.
„Létající loď“ Dornier Do X
Foto Aircraft.wikia.com
Zvláštní a obrovitý hydroplán Dornier Do X se poprvé vznesl k obloze roku 1929 a téhož roku překonal tehdejší rekord v počtu současně letících osob, když se při jednom z testovacích letů na jeho palubě nacházelo 169 lidí. Tento prim navíc zůstal v meziválečném období nepřekonán. Délkou trupu přesně 40 metrů byl stroj srovnatelný se současnými Boeingy 737-800 či Airbusy A320.
V době vzniku gigantické „Létající lodi“, kterak byl letoun přezdíván, přitom ještě nikdo netušil, že se jeho domovský stát, Německo, vlastní vinou opět ocitne v roli globálního nepřítele číslo jedna. Jeho výrobce Dornier tedy se vší vážnosti usiloval o její globální komerční uplatnění. Jak se však později ukázalo, celý projekt byl tehdy technologicky, finančně a svým způsobem i personálně daleko za jeho možnostmi. Když se dvanáctimotorové létající monstrum roku 1930 vydalo na propagační cestu do Spojených států, postihla ho po cestě celá série vážných závad a ačkoli svého geografického cíle dosáhl, toho obchodního již nikoliv a z Ameriky se po mnohoměsíční pouti vrátil bez jediné objednávky.
Foto Historicaltimes.tumblr.com
Nakonec vznikly celkem tři stroje, které však setrvaly v provozu pouze několik let a ještě před začátkem druhé světové války existoval již opět pouze prototyp, který byl zničen během druhoválečného spojeneckého bombardování.
Dvoupatrový Bréguet
Foto Oldprops.ukhome.net
Letouny Bréguet „Deux-Ponts“ („dvě patra“) označují stroje řady Bréguet 761, 763 a 765 a v době svého vzniku koncem 40. let působily na cestující tak trochu jako zjevení. Jejich bachratý vzhled a relativně úzký trup ve vztahu k výšce dělá z tohoto typu jedno z vůbec nejzajímavějších letedel v historii. Dvoupatrové letouny pro více než 100 cestujících byly poháněny čtyřmi pístovými motory a určeny převážně pro střední tratě.
Jakkoli se jednalo o zajímavý stroj s relativně nízkými provozními náklady, jeho prodejní výsledky zaostaly za očekáváním výrobce. Nakonec byly vyrobeny jen dvě desítky těchto letounů, z nichž většina byla operována francouzským národním dopravcem Air France a francouzskou armádou. Menším provozovatelem byl svého času také např. alžírský národní dopravce Air Algérie. Spojení Francie se severem Afriky se nakonec stalo i hlavní obchodní misí letounu. Bylo jej však možné vídat také na pravidelných linkách do některých evropských metropolí a vzácně byl k vidění I na pražské Ruzyni.
Stejně jako Dornier Do X absolvoval také tento stroj několik předváděcích letů včetně dlouhé cesty po USA a jihoamerických státech, avšak stejně jako Dornier o téměř tři desetiletí dříve se i francouzský „dvoupatrák“ vrátil zpět do Evropy s nepořízenou.
Foto Delcampe.net
Většina strojů byla vyřazena do začátku sedmdesátých let, i tak ale tento typ setrval v provozu po zhruba dvě desetiletí, což na svou dobu nebyl vyloženě špatný výsledek. Je totiž třeba vzít v potaz skutečnost, že letoun byl zařazován na pravidelné linky v době, kdy bylo již zřejmé, že prim budou v blízké budoucnosti hrát letouny proudové, za nimiž dvoupatrové Bréguety po všech stránkách zaostávaly a jimiž byly také nahrazeny. Několik kusů je však stále k vidění v muzeích a i přes nijak oslňující komerční výsledky lze tento stroj, jehož dvě patra mohla být mimochodem spojena výtahem, považovat přinejmenším za designové obohacení historie letecké dopravy.
Boeing 377 „Stratocruiser“
Ještě dříve a navíc mnohem častěji než francouzským Bréguetem se cestující mohli svézt v jiném dvoupatrovém dopravním letounu – americkém Boeingu 377 „Stratocruiser“. Ten totiž nejenže vzlétl dva roky před svým francouzským protějškem, ale vyrobilo se ho téměř čtyřnásobně více a měl také více provozovatelů, z nichž většina přirozeně operovala lety po USA a okolních státech.
Letoun vznikl z vojenského transportního stroje Boeing C-97 Stratofeighter, mohl přepravit až 100 cestujících a poháněly jej čtyři pístové motory. Zajímavá je přitom především jeho zaoblená přední část, která byla i v té době u dopravních letadel poněkud nezvyklá. Mezi jeho hlavní uživatele patřila legendární americká společnost Pan American World Airways (Pan Am) či tehdejší britský národní dopravce British Overseas Airways Corporation (BOAC).
Foto Pinterest.com
S francouzským „dvoupatrákem“ jej kromě podobné koncepce pojila také hlavní slabina – pístové motory. Přibližně deset let po jeho uvedení na pravidelné linky totiž nastal boom rychlejších a pohodlnějších proudových letadel, která americký stroj na počátku šedesátých let – pouze patnáct let po záletu prototypu – poslala prakticky do leteckého důchodu. Zdálo se, že o tomto zajímavém stroji již nikdy neuslyšíme. Některým se však v hlavách začaly brzy rodit poněkud jiné plány...
Aero Spacelines Pregnant Guppy a Super Guppy
Když v šedesátých létech vrcholily kosmické závody mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, americká agentura pro letectví a vesmír NASA potřebovala v rámci svého programu Apollo velkokapacitní nákladní letoun, který by dokázal přepravovat rozměrné, ale zároveň poměrně lehké komponenty vesmírných lodí. Protože byl v téže době trh plný vyřazených pístových dopravních letadel, které americké aerolinie masově nahrazovaly stroji proudovými, zrodila se myšlenka některé z těchto strojů odkoupit přestavět je na velkokapacitní nákladní letadla. A mezi jinými bylo na trhu levně k mání také mnoho pístových Boeingů 377 Stratocruiser.
Jejich přestavby se chopila společnost Aero Spacelines a postupně vznikl jeden exemplář zvaný Pregnant Guppy, který byl později nahrazen několika prodlouženými a vylepšenými stroji Super Guppy. Výsledek byl natolik impozantní, že pár těchto strojů licenčně vzniklo i v Evropě a byly užívány tehdy nově vzniklým evropským výrobcem Airbus pro účely přepravy jednotlivých částí nových letadel. Přestavěné Boeingy tak paradoxně napomáhaly k rozvoji evropského producenta, který měl amerického výrobce Boeing v budoucnu vyzvat k letitému souboji o post jedničky na globálním trhu dopravních letadel.
Foto Sophiefigenwald.wordpress.com
Dnes Airbus pro stejné účely používá upravené Airbusy A300 ve speciální verzi 600ST, obchodně nazvané Beluga (Běluha). I tyto stroje však již také pomalu zastarávají a v následujících létech by měly být nahrazeny úpravou většího a modernějšího Airbusu A330, který ponese jméno Super Beluga.
Ještě stojí za zmínku, že v tradici přestaveb konvenčních dopravních letadel na vzdušné „supertransportéry“ nakonec pokračoval také samotný Boeing, který v rámci výrobního programu B787 Dreamliner taktéž potřeboval velká nákladní letadla pro přepravu jednotlivých komponentů a za tímto účelem vykoupil několik starších Boeingů 747-400 a přestavěl je na Boeingy 747 „Dreamlifter“.
Následovníci Super Guppy - nahoře Airbus A300 vs. Běluha, dole Boeing 747-400 vs. Dreamlifter / Koláž fotografií z Aircraftrecognition.co.uk, Great-planes.net, Vintageairliners.com, Stylepinner.com
Beechcraft Starship
Foto Rps3.com
Spojení turbovrtulových motorů a vesmírné lodi, kterak zní překlad názvu výše vyobrazeného letounu, do sebe již na první pohled příliš nezapadá. A komerční výsledky malého obchodního letounu standardně pro šest cestujících to také potvrzují, jakkoli ve skutečnosti samozřejmě nebyl určený k objevování nových planet a galaxií.
Zvláštní, ale přitom překrásný stroj poprvé vzlétl roku 1986 a jeho vývoj byl komplikovaný a nákladný. Doletem a cestovní rychlostí však nemůže konkurovat proudovým bizjetům, a patrně také proto dosud vznikl pouze v pěti desítkách exemplářů.
Piaggio Avanti
Foto Aircraftcompare.com
Soupis několika zajímavých letadel nelze uzavřít bez vynechání Piaggia P.180 Avanti, obchodního turbovrtulového letounu pro devět cestujících, který podobně jako Starship spatřil světlo světa ve druhé polovině 80. let.
Celkem byly již vyrobeny více než dvě stovky těchto strojů a ačkoli nevynikají nijak oslnivou cestovní rychlostí ani doletem, jejich poněkud neobvyklý design je i přes malé rozměry činí na všech letištích, kde se objeví, takřka nepřehlédnutelnými. Klienti vyžadující diskrétnost a anonymitu z nich tedy nijak nadšeni nejsou, neboť jejich přílet či odlet jen sotva unikne pozornosti všech, kdo mají výhled na letištní plochu. Přinejmenším jde ale o stroj elegantní a zajímavý.
