Island letadlem – část I.

Jak to celé vzniklo

Svůj výcvik jsem zahájil před více než rokem a po dokončení výcviku soukromého pilota a noční doložce pokračuji v létání dál směrem ke kariéře dopravního pilota. Od mnohých kolegů pilotů a instruktorů jsem slýchal, že jestli to s létáním myslím opravdu vážně, měl bych ze svého time-buildingu vytěžit co nejvíce a neomezovat se jen na létání podél Vltavy, případně do Karlových Varů přes Karlštejn. Nejvíce se prý člověk naučí při samostatném létání do zahraničí, kde nejen, že chybí jakýsi „servis“ ze strany letecké školy nebo aeroklubu a člověk se tak musí postarat sám o sebe, ale především jde o létání v neznámém prostředí, hustém provozu a rozdílných podmínkách.

Po letech do rakouského Salzburku a následně i na chorvatský ostrov Brač jsem přemýšlel, jaké budou moje další cíle. Ačkoli o letu po Islandu jsem uvažoval již dříve, nyní jsem se touto myšlenkou začal zaobírat mnohem více a detailněji. A protože létání, jak známo, se provádí v letadle, zněl tak i první úkol mojí pomyslné mise: sehnat na Islandu letadlo.

Grafické zobrazení plánované cesty kolem Islandu

Hledá se letadlo

Přibližně půl roku dopředu jsem začal s detailnějším plánováním a zkoumáním, zda by let po Islandu byl uskutečnitelný. První a nejdůležitější otázkou samozřejmě bylo, zda je možné na Islandu létat s mou, „evropskou“ licencí soukromého pilota. Podle stránek tamního Úřadu pro civilní letectví to není problém, není nutná ani žádná další validace, a tak už jen stačilo najít školu či aeroklub, kde by se letadlo dalo půjčit.

„Haló? Dobrý den, je tam Island? No, tady Praha. Mohl bych si u vás půjčit letadlo?“ Nezní to snadno? Tak nějak jsem si totiž shánění letadla zprvu představoval. Koncem května letošního roku jsem tak začal se zkoumáním možností pronájmu letadla. Vzhledem k tomu, že ale neexistuje žádný ucelený seznam leteckých škol a aeroklubů působících na Islandu, a ačkoli to zpočátku vypadalo jako snadný úkol, bylo nakonec shánění někoho, kdo by mi letadlo půjčil, mnohem náročnější a komplikovanější, než by se mohlo na první pohled zdát.

Pro začátek jsem tedy odeslal email s popisem svých představ, trati a požadovaného rozsahu pronájmu první letecké škole, na kterou jsem na internetu narazil. K mému velkému překvapení jsem během pár dní dostal odpověď, že po přezkoušení s instruktorem mi letadlo pro můj let kolem ostrova rádi zapůjčí. Další pozitivní zprávou bylo, že GA letadla registrovaná na Islandu neplatí žádné přistávací ani navigační poplatky. No skvěle, pomyslel jsem si, letadlo mám, tudíž mám i z poloviny vyhráno!

Na konci srpna však přišla od pronajímatele špatná zpráva. Jedno z jejich letadel je prý poškozené (později se dozvídám, že došlo k nehodě, při které byl letoun zcela zničen, nehoda naštěstí pro pilota nebyla fatální), další je v údržbě, která se protáhla, a tudíž mi nemohou letadlo pro můj oblet zapůjčit. Z minuty na minutu jsem tedy zpátky na začátku a začínám opět s hledáním.

Dlouhé dva měsíce jsem nemohl sehnat žádné vhodné letadlo. Ať již byl problém v jejich naprostém vytížení, komplikacím s pojištěním případných škod, nevhodném typu, nebo zkrátka v tom, že letadlo nechtějí půjčit cizinci a když, tak jen pro lety ve dvojím, s instruktorem.

Později se dostávám ke kontaktu na asi úplně poslední možnou leteckou organizaci na Islandu, kde by mi letadlo mohli půjčit. Jásám a doufám v nemožné. Bohužel email nefunguje, a tak se mi vrací jen automatická chybová hláška. Boj o letadlo už tedy skoro vzdávám. V tento moment dokonce přemýšlím i o tak nemožných plánech jako přeletět si na Island letadlo z Čech.

Čtrnáct dní před plánovaným odletem se však letečtí bohové smilovali a za vcelku neuvěřitelných okolností a díky velké laskavosti Islanďanů mi sesílají dar z nebes. Letadlo! Domlouvám s majiteli základní věci, posílám kopie licence, zdravotní způsobilosti, pasu. Během mnoha dalších dlouhých telefonátů pak domlouváme cenu, konkrétní detaily a další nezbytné podrobnosti.

Pohled do hangáru, kde nakonec nalézám i já své letadlo

Plánování a přípravy

Přestože trasu a většinu náležitostí jsem měl naplánovanou již hodně dopředu, nyní, když už však mám jisté i letadlo, plánuji vše do nejmenších detailů, což se později ukáže jako velmi důležité, ne-li nejdůležitější.

Jako první procházím islandský AIP, konkrétně sekci AD, neboť se chci, vzhledem k povaze tamního terénu, držet co možná nejblíže letišť a ploch vhodných pro přistání. Zároveň vybírám místa, kde bude možné tankovat. To se zprvu jeví jako problém, protože ne všechna letiště, na kterých je možné natankovat AVGAS, mají toto uvedeno v AIPu. Nicméně seznam všech letišť, kde je skutečně možné sehnat palivo, později dostávám od islandských instruktorů. Rovněž také myslím na horší případy a do navigačních příprav si poznamenávám možná záložní letiště, dostupnost paliva, a to jak v okolí svých destinací, tak i po trati. Přeci jenom létání na Islandu není to samé jako přelet z Točné do Slaného a je nutné uvažovat vícero scénářů pro případ nejen nenadálé diverze, ale i třeba náhlé změny počasí.

Trať jako takovou plánuji ve Sky Vectoru. Jeho vývojáři nedávno přidali do plánovače letů možnost zvolit si konkrétní výšku nebo hladinu pro let, takže v navigačním štítku je následně zohledněn i vítr a jím způsobený snos. Nicméně tato možnost nejde vypnout a tak všechny výpočty jsou ovlivněny aktuální povětrnostní situací na místě a dlouhodobé plánovaní, umožňující představu spíše víc o trase, než o aktuální meteorologické situaci, tak není úplně přesné.

Islandskou VFR mapu si zakoupím až na místě, ale letištní mapky si vytisknu už doma a to rovnou dvojí. Klasické mapy Jeppesen, na které jsem zvyklý, a pak i mapy z islandského AIPu, neboť ten obsahoval mapové podklady i pro ten poslední bohem zapomenutý prašný pás vysoko v horách uprostřed ostrova.

Pro mě, ačkoli zatím doložku pro létání podle přístrojů nemám, byl vcelku zajímavým zjištěním fakt, že velké množství letišť, které jsou na první pohled jen opuštěným kusem betonu, ze kterého někdo udělal runway, má publikováno alespoň GNSS, případně i nějaké to NDB přístrojové přiblížení. Je vidět, že na Islandu jsou podmínky pro piloty opravdu přizpůsobeny tamnímu počasí a jeho častým a drastickým změnám.

O tom, jaké je samotné létání v zemi ohně a ledu, jací jsou tamní řídící a zda všichni piloti na Islandu mají pilotní licenci, se dočtete v pokračování tohoto článku již tuto sobotu.