Nastavení výškoměru

Nejen lety podle IFR, ale také klasické vizuální létání podle pravidel VFR vyžaduje mít v letadle správně nastavený výškoměr. Pravda, při VFR letech se zejména v malých výškách nad zemí údajem výškoměru příliš neřídíme, ale ve výškách větších je pro nás nezbytnou pomůckou. Mimo to je při VFR letu velmi důležitý pro dodržování předpisových výšek v jednotlivých vzdušných prostorech. Zde si vysvětlíme, jak jej správně nastavit a jak ho používat.

Trojí vyjádření výšky

V letectví dnes vyjadřujeme výšku prakticky třemi způsoby. Jednak uvažujeme výšku nad zemí, dále výšku nad mořem a konečně letovou hladinu. Každý z těchto údajů vyžaduje jiné nastavení výškoměru. Co to ale je to „nastavení výškoměru“?

Před léty bylo u nás značně rozšířené létání s výškoměrem nastaveným tak, že ukazoval výšku nad letištěm. To se často používá i dnes při místním létání, kdy startujeme i přistáváme na témže letišti a především při létání s větroněm nám takto nastavený výškoměr usnadňuje uvažování nad dokluzem, protože nemusíme zpaměti odečítat výšku našeho letadla za letu a výšku cílového letiště, rovnou vidíme výškový rozdíl.

V moderní době však si už tímto způsobem nemusíme zjednodušovat pilotáž, protože všechny potřebné údaje nám ukáže GPS, pokud jsme se na let dobře připravili a nabili GPS potřebnými daty. Výškoměr pak v klidu můžeme užívat pouze jako letový a nikoli jako navigační přístroj.

QNH

Je všeobecnou praxí užívat i ve sportovním létání výškoměr nastavený tak, aby ukazoval nadmořskou výšku. To je pohodlné – je-li letadlo na letišti, stačí znát nadmořskou výšku letiště a pak lehce nastavit výškoměr. Neznáme-li nadmořskou výšku letiště, můžeme si ještě zjistit atmosférický tlak, přepočtený na hladinu moře (označovaný jako QNH). Výškoměr je současně barometrem a umožňuje nastavit buďto tlak nebo výšku, přičemž nastavením jednoho parametru se automaticky nastaví parametr druhý; oba parametry jsou v přístroji spřaženy.

Nastavujeme nadmořskou výšku

Stojíme-li na zemi, je rozhodně přesnější zjistit si nadmořskou výšku onoho místa a tu pak vložit do výškoměru. Tlak QNH nemusí být pro nás zrovna dostupný a pokud ano, pak bude zcela jistě tento údaj pocházet z některého letiště, kde je meteorologická stanice, která měří atmosférický tlak a přepočítává jej na hladinu moře. Takové letiště však může ležet i stovky kilometrů od naší polohy a hodnota tamějšího QNH může být mírně odlišná od hodnoty našeho QNH. Máme-li GPS, najdeme v něm zajisté i docela dost přesný údaj o nadmořské výšce, takže tu můžeme zadat také do výškoměru a neměli bychom se dopustit žádné zásadní chyby. Nejlepší a prakticky bezchybnou cestou je ovšem samozřejmě zadání nadmořské výšky z mapy nebo letecké informační příručky či jiného důvěryhodného zdroje.

Pomocí nadmořské výšky je konstruována drtivá většina spodních hranic těch tříd vzdušných prostorů, které jsou nad prostory, ve kterých my obvykle smíme létat. Takže téměř všechny spodní hranice TMA jsou postaveny na nadmořské výšce či výšce nad zemí. Dejme tomu nad letištěm v Rakovníku je spodní hranice TMA ve výšce 5000 ft, nad letištěm Sazená je tato hranice v 1000 ft nad zemí, atd.

Převodní výška

V určité výšce nad mořem leží tzv. převodní výška. Její definice zní: Převodní výška je výška, od které se neudává výška letu nadmořskou výškou, ale letovou hladinou. Po průletu převodní výškou všichni nastavují na výškoměru tlak vzduchu 1013 hPa. Stoupáme-li tedy přes převodní výšku (u nás zpravidla 5000 ft MSL), musíme si nastavit na výškoměru tlak 1013 hPa namísto dřívějšího QNH (pokud zrovna náhodou není QNH rovno 1013 hPa). Od té chvíle nás vlastně nezajímá, jaký je „tam dole“ tlak a letíme podle tzv. standardního tlaku. Výhodou tohoto počinu je, že takto letí všechna letadla nad celou zeměkoulí nad převodní výškou, čímž se dá dokonale jednotně určovat vertikální rozstup mezi nimi.

Letové hladiny

Letové hladiny nám tedy ukazuje výškoměr, na kterém jsme nastavili standardní tlak 1013 hPa. Jednotlivé letové hladiny jsou od sebe vertikálně vzdáleny 1000 ft, tj. asi 300 m. Pro lety VFR jsou mezi letovými hladinami vsunuty ještě VFR hladiny, vzdálené od horní a spodní IFR hladiny vždy 500 ft.

Létáme v hladinách

První letová hladina však paradoxně nezačíná až nad převodní výškou, tzn. že by letadlo prostoupalo skrze 5000 ft AMSL, pilot by přenastavil výškoměr, prolétl by letovou hladinou 50 a pokračoval v letu. Už předpis L-2 přece ukládá všem motorovým letadlům, pokud letí v nadmořské výšce 3000 ft a vyšší, létat na přeletech v letových hladinách! Pod převodní výškou to ovšem nejsou ještě ty „pravé“ letové hladiny, ale nadmořské výšky, protože náš výškoměr je nastavený na QNH. Protože létáme podle VFR, musíme při přeletech udržovat výšku 3500 ft nebo 4500 ft, podle směru letu. Chceme-li letět ve větší výšce, pak při prostoupávání výškou 5000 ft změníme nastavení výškoměru na standardní tlak 1013 hPa a pokračujeme ve stoupání do letové hladiny 55, případně 65, 75, 85 nebo 95, což je zároveň horní hranice vzdušného prostoru třídy E, kde ještě smíme letět bez letového povolení. Můžeme samozřejmě letět podle VFR až do letové hladiny 205, ale už to vyžaduje jistá opatření v komunikaci s ŘLP, nehledě na technické vybavení našeho letadla. Už v hladině 65 a vyšších dnes musíme používat také odpovídač sekundárního radaru. To se týká jen motorových letadel či sportovních létajících zařízení; kluzáky odpovídač mít nemusejí a letovou hladinu udržovat nemohou.

Převodní hladina

Stejně jako při stoupání přes převodní výšku mění pilot nastavení výškoměru na standardní tlak, přenastavuje výškoměr také při klesání. Protože však nemusí vědět, jaký je na cílovém letišti QNH a hlavně nesmí dojít k tomu, že by např. letělo letadlo podle IFR v letové hladině 50 a ta by zároveň byla níž nebo stejně vysoko, jako nadmořská výška 5000 ft, je nutné, aby převodní hladina vždy ležela výš, než převodní výška. Proto se převodní hladina stanovuje podle aktuálního atmosférického tlaku tak, aby vyhovovala tomuto požadavku. Může se tak stát, že při velmi nízkém tlaku vzduchu je převodní hladina 60 a převodní výška 5000 ft, protože FL60 se nachází jen těsně nad výškou 5000 ft. Výškový rozdíl 300 m mezi standardní a nadmořskou výškou sice není úplně běžný, ale občas taková situace nastane.