Největší zásluhy za vítězství ve druhé světové válce se obvykle připisují legendárním bojovníkům, jako byli P-51 Mustang, B-29 Superfortress nebo Supermarine Spitfire. Pozvánku do téhle elitní společnosti si ale určitě zaslouží i neprávem opomíjená Consolidated PBY-5A Catalina. Ani ne snad pro svou jednoúčelovou dokonalost, ale pro svou prokázanou užitnou hodnotu.
Kočka, Péčko nebo Dumbo
30. června 1945 byl ve Filipínském moři japonskými torpédy potopen těžký křižník USS Indianapolis. Ve vodách zamořených žraloky zůstalo 900 mužů bez jídla, pitné vody a bez záchranných vorů. Každý výkřik, který prořízl vzduch, ohlašoval děsivou smrt dalšího námořníka v čelistech žraloka. Když byl o čtyři dny později náhodou objeven zbytek posádky, zbývalo naživu pouhých 316 mužů.
Prvním mužem na scéně byl nadporučík Adrian Marks s PBY. Přistání na neklidném moři bylo tak tvrdé, že na spojích trupu povylezly nýty. V průběhu noci posádka Cataliny s velkým rizikem vytahala z krvavé vody 56 námořníků. Když byl trup plný, ukládali otřesené trosečníky na křídlo a přivazovali je padákovou šňůrou. Všichni byli zachráněni následující den doprovodným torpédoborcem, poškozená Catalina ale musela být potopena.
Jeden vojenský pilot, zachráněný Catalinou při jiné příležitosti, řekl: „Když vidím letět Catalinu, stoupnu si do pozoru a zasalutuju.“
Díky pozoruhodnému doletu byla Catalina efektivní při hlídkování a umožnila pilotům odhalit japonské útočné a invazní síly vyslané na Midway v červnu 1942. A byla také prvním letounem, který torpédoval japonskou loď na počátku bitvy o Midway. Epizoda byla bodem zvratu ve válce v Pacifiku a vyústila v potopení čtyř ze šesti japonských letadlových lodí, odpovědných za nálet na Pearl Harbor o šest měsíců dříve.
Později během války byly některé Cataliny opatřeny matným černošedým nátěrem a po boku Černých koček – Liberátorů se vydávaly na noční vyhledávání a lov japonských lodí. A byly efektivní při útocích na lodě, které se snažily vylodit posily na ostrov Guadalcanal. Na evropské scéně to byla opět Catalina, komu se podařilo objevit legendární německou bitevní loď Bismarck a předznamenat tak její konec.
PBY, původně určené k ochraně pobřežních vod Spojených států, sloužily také jako bombardéry, lovci ponorek, průzkumníci, doprovody konvojů a spojovací transportéry. Piloti jim s láskou říkali Kočky (Cats), Péčka (P-boats), Ponorky (Pig Boats) nebo Dumbo.
Označení PBY znamená průzkumný a bombardovací letoun (Patrol Bomber), vyrobený firmou Consolidated Aircraft. Poslední písmeno v označení námořních letadel označuje výrobce – Y znamená Consolidated, F Grumman a tak dále. Firma Consolidated se v roce 1943 spojila s Vultee Aircraft a nově vzniklá společnost začala používat název Consolidated Vultee, nám známější pod zkratkou Convair.
Klapky? Nehledejte…
Většina PBY byla vyrobena v San Diegu, ačkoliv tuhle konkrétní Catalinu registrace N427CV vyrobila v licenci firma Canadian Vickers v roce 1945. Sloužila v Royal Canadian Air Force a nakonec byla přestavěna na protipožární verzi. Postupně se dostala do Evropy a Jižní Afriky, kde ve zchátralém stavu skončila mezi plevelem na okraji letiště Rand v Johannesburgu. Tam ji objevil a posléze zachránil letecký nadšenec James Slattery z Fort Lauderdale na Floridě, který financoval pečlivou renovaci. „Chtěl jsem ji pro naše muzeum Greatest Generation Naval Museum v Gillespie Field v San Diegu,“ vysvětluje.
Catalina poté obdržela certifikaci pro civilní provoz a do San Diega ji přeletěli Bob Franicola a Mike Castillo. 12 tisíc mil dlouhá cesta začala na první svátek vánoční roku 2012, trvala 125 letových hodin a skončila o 16 dní později a Franicola si pochvaloval, že celá proběhla bez jakýchkoli potíží.
San Diego je pro Catalinu případnou základnou, protože většina z nich byla vyrobena právě tady, na okraji Lindbergova letiště, a zdejší námořní základna je domovskou základnou pacifické flotily. Slatteryho PBY–5A dostala předválečné barvy a přestože jde o konstrukci z roku 1930, je dodnes zajímavá a svým způsobem přitažlivá. Trup a zadní ocasní část tvoří téměř umělecké propojení námořních a leteckých tvarů a funkčního designu. Konstrukce je celokovová kromě zadních částí křídla a všechny pohyblivé plochy jsou potaženy plátnem.
Do Cataliny se dostanete vyšplháním po krátkém žebříku a protažením boční astrokopulí. Trup má pět sekcí oddělených vodotěsnými přepážkami. Vojenské PBY měly osmičlennou posádku: dva piloty, palubního inženýra, předního střelce/bombometčíka, dva boční střelce, navigátora a radistu. Tahle ale měla posádku 15člennou – dva piloty a 13 cestujících. Nejlepší sedadla v kabině jsou vedle atrokopulí, které se dají za letu otevřít, a také je to skvělé místo na rybaření, když sedíte na vodě.
Podobně jako u většiny létajících člunů je ovládání motorů a vrtulí na stropě, aby se zjednodušilo vedení ovládacích lanek k motorům. Velká tlačítka u obou ovladačů motorů na stropním panelu slouží pro rychlé zapraporování „zbytečné“ vrtule.
Motory jsou posazeny neobvykle blízko k sobě – dobrá zpráva je, že to usnadňuje řízení, když o jeden přijdete, a ta špatná, že se tím snižuje účinnost řízení při pojíždění na vodě. Ale když je to opravdu třeba, můžete do vody vysunout jednu nohu hlavního podvozku jako pádlo a tím si zatáčku trochu utáhnout. Hydraulicky vysouvaný podvozek je samozřejmě možné vysunout ve vodě, aby se dalo po rampě vyjet z vody ven. Jako většina vícemotorových hydroplánů, ani Catalina nemá vodní kormidlo a musíte si vystačit s rozdílným nastavením tahu motorů.
Vztlakové klapky? Ty tady nejsou. PBY je celkově relativně jednoduché letadlo a žaluzie motorů se například ovládají ruční klikou.
Zázračně schopné letadlo
Na zemi řídíte Catalinu rozdílným brzděním hlavních kol a středovou čáru napřed držíte diferenciací tahu motorů. Pak posunutím pák plynu dopředu nastavíte plnění na 48 palců a 2 700 otáček (1 200koňové hvězdice Pratt & Whitney R-1830-92 mají přeplňování). Směrovka začíná zabírat brzy a velká létající loď se zvedne při překvapivě nízké rychlosti 70 knotů.
Catalina se ve vzduchu změní z neohrabané kačeny na elegantní letadlo, což ale tak docela neodpovídá její ovladatelnosti. PBY má vskutku těžké řízení a když s ní letíte, používáte svaly, o kterých jste ani nevěděli, že je na sobě máte. Volant se otáčí o 1,5 otáčky z jedné krajní polohy do druhé anebo jinak řečeno o ¾ otáčky z neutrálu do plné výchylky. A ne že byste jím jen tak otáčeli – musíte pěkně zabírat. Castillo říká, že je to jako řídit míchačku na beton v měkkém písku, když odejde posilovač.
V klidném vzduchu to není tak zlé, zato v turbulenci se Catalina ráda převaluje a zdá se vám, že když nepřetržitě nezasahujete do řízení, tak děláte něco špatně. Občas nevysvětlitelně vybočí na jednu nebo na druhou stranu a vy káravě strčíte do směrovky, přesně jako kdybyste chtěli říct „Nech toho!“ Kočka má ale svou hlavu a ne vždy udělá to, co očekáváte. Někdy to připomíná situaci, kdy vám sadistický inspektor na simulátoru škodolibě ztrpčuje život.
Při pohledu na křidélka vás možná napadne, že jsou tak daleko od trupu, že asi budou způsobovat značné stáčení – a taky že ano. Nicméně, kromě toho, že je občas podivně nestabilní, těžce řiditelná a trošku podmotorovaná, je Catalina současně až zázračně schopná. A i když se to nezdá, zábavná. Vykouzlí vám na ksichtíku úsměv. Je těžké si představit, že se v tomhle letadle létalo do války.
Zpomalování na pádovku je signalizováno mírným třesením ocasu, které postupně sílí, ale obrovská plocha křídla činí samotný pád neškodným – typicky je to houbovité propadání se zdviženým nosem a dá se snadno vybrat jen tím, že přestanete tahat.
Křídlo „parasol“ je vysoko nad trupem a poskytuje tak výjimečný rozhled z kabiny. Proto je PBY tak efektivní při hlídkových letech a záchranných misích. A také to pomáhá chránit vrtule před poškozením sprškami mořské vody.
Uvnitř pylonu, který nese křídlo, sedával palubní inženýr. Měl na starosti obsluhu motorů, vrtulí, plováků a podvozku, a také kontrolu hladiny paliva v průzorech nádrží. Pozdější civilní verze PBY jsou už upraveny přesunutím ovladačů a přístrojů na strop kabiny, takže inženýra již není nutno vozit s sebou, nicméně jeho sedadlo zůstalo zachováno a díky malým okénkům v pylonu je odtud zajímavý výhled.
Elektricky ovládané stabilizační plováky tvoří v zatažené poloze koncové oblouky křídla a jejich vzpěry zapadnou do dolního potahu. Přepínač Land-Sea (země-moře) slouží pro kontrolu indikace kontrolky podvozku před přistáním. V poloze Land kontrolka svítí červeně, dokud se podvozek úplně nevysune a nezvednou plováky, a v poloze Sea to funguje obráceně.
Dva východy slunce v jednom letu
Zlé jazyky tvrdí, že PBY jsou tak pomalé, že navigátoři spíš než hodinky potřebovali kalendář. Typická rychlost je 115 knotů při spotřebě paliva zhruba 330 l/h v 5 000 feetech. Maximální vytrvalost pak dosahuje více než 20 hodin. Chlapci od námořnictva popisovali Catalinu jako „nesnesitelně dusnou v tropech a nesnesitelně vymrzlou na severu. Jednu chvíli jste ji nesnášeli a vzápětí milovali, ale přes všechny svoje vrtochy to byla bytelná holka a zřídkakdy svou posádku nedovezla domů, i když se o to počasí i nepřítel snažili.“
PBY byla prvním produkčním letadlem s nádržemi v křídle a pozoruhodným doletem 2 338 námořních mil (4 300 km) při objemu nádrží 1 750 galonů bez rezervy. Během války provozovala společnost Qantas Empire Airways lety „Double Sunrise Flights“ (Let dvou východů slunce), pojmenované tak ze zřejmého důvodu. Tyto PBY převážely VIP a poštu nonstop lety mezi australským Perthem a městem Galle na Cejlonu. Trasa dlouhá 6 650 kilometrů vyžadovala 33 hodin – rekordní doba letu provozovaného komerčními aeroliniemi. Průměrná letová doba činila 28 hodin.
Letadlem, z jehož konstrukce byla později Catalina odvozena, byl typ Consolidated XPY-1 se čtyřmi otevřenými kokpity z roku 1929 a prototyp PBY poprvé vzlétl 28. března 1935. Verze PBY-1, -2, -3, -4 a -5 byly létající čluny s velkým doletem, provozované pouze na vodě. Pro vyjetí ven z vody bylo nutné používat tzv. beaching gear, tedy vozejk. Primárním rozdílem mezi PBY-5 a jejími předchůdci byly astrokopule-střeliště, které nahradily posuvné průlezy. PBY-5 se proměnila na verzi PBY-5A doplněním trojkolého podvozku. Vzniklý obojživelník se poprvé proletěl v roce 1939 a byl to největší letoun svého druhu. PBY se také staly celosvětově nejúspěšnějšími létajícími čluny. Bylo postaveno 3 272 kusů, tedy více než všech ostatních typů dohromady, a tento rekord dosud nebyl překonán. Téměř polovina postavených verzí byly amfibie.
Pouhý pohled na PBY může evokovat niterné cestovatelské vzrušení a vyvolávat fantazie o toulkách po světě, jejichž lákavou součástí je přistávání s Catalinou kdekoli na moři nebo pevnině, kde se vám právě zachce. Podobné romantické představy o létající jachtě inspirovaly svého času společnost Southern California Aircraft k vývoji poválečné konverze PBY na verzi Landseaire. Luxusně pojatá amfibie nabízela komfortní spací kabinu pro osm cestujících včetně mechanika a plně vybavenou kuchyňku. Těsně pod křídlem, kde bývaly bomby a torpéda, byly zavěšeny dva čtyřmetrové nafukovací čluny (abyste se dostali na břeh), obsluhované elektrickým kladkostrojem. Nakolik byla tato verze úspěšná, o tom prameny bohužel mlčí.
Jamese Slatteryho, pilota od šestnácti let, historie vždy zajímala. Hlavně druhá světová válka a hlavně bojiště v Pacifiku. Proto založil Greatest Generation Naval Museum s úmyslem „humanizovat nejslavnější generaci způsobem, který bude mladé lidi inspirovat k překonávání všech překážek, ať již na ně narazí kdekoliv“. Muzeum má v současné době 42 válečných letadel, restaurovaných nebo ve stavu probíhající renovace. Některé typy jsou dosti unikátní a všechny jsou v letuschopném stavu.
Pokud jde o PBY, Slattery ji přirovnává k hudebnímu hitu. „Vydávají se stovky písní, ale jen z jedné se stane hit. V letectví je to podobné. Existují stovky nebo tisíce konstrukcí a jednou za čas nastane kouzlo. Objeví se P-51, Spitfire, nebo něco jiného speciálního, jako Catalina.“
Tento článek vznikl ve spolupráci s AOPA Pilot Magazine
Přeložil Pavel Marek
