U nás byla v té době vlhká a nepříliš povedená zima. To v Austrálii měli naopak období požárů a veder. V průběhu devíti týdnů tamního vrcholného léta se v Narromine v Novém Jižním Walesu vystřídalo celkem 25 českých plachtařů.
Plánování expedice započalo už v průběhu léta 2013 na plachtařských závodech ve Zbraslavicích. Většina účastníků jsou závodní piloti a tak se jednalo o ideální příležitost k doladění veškerých detailů. Z důvodu vysokých cen pronájmu větroňů u protinožců se vyplatilo šest kluzáků rozebrat, naložit do kontejneru a poslat do Narromine lodí. První rotace posádek dorazila v polovině prosince. Po krátkých skocích okolo letiště na seznámení se s australskou krajinou už mohlo začít to, pro co se sem všichni trmáceli.
Specialitou australského počasí jsou základny mraků okolo třech kilometrů nad zemí, silná stoupání dosahující v extrémech i k 9 m/s a dlouhé řady mraků, které umožňují dlouhé lety bez kroužení. V kombinaci s absencí zakázaných prostorů se jedná o mimořádné podmínky pro uskutečnění extrémně dlouhých letů.
Pravda, lokality jako Namibie nebo Argentina nabízejí silnější termické nebo vlnové podmínky pro rekordní lety, nicméně Austrálie je známa stabilnějším počasím, které zase umožňuje létat častěji. Většinou jsou takové poměry vykoupeny poněkud fádnějším vzhledem krajiny, než na jaký jsme zvyklí z Evropy. Také rozměry neobydlených oblastí, nebo oblastí bez možnosti bezpečného přistání jsou enormní. Částečným řešením byly pomocné pohonné jednotky na pěti ze šesti dovezených letadel. I tak je samozřejmě nutné se rizikovým oblastem vyhýbat pro případ nenahození motoru.
Jiný kraj, podobné mravy
Je nabíledni, že u protinožců lze vysledovat určité zvláštnosti oproti tomu, na co jsme zvyklí od nás. Tím největším bylo letiště; to je součástí dopravní infrastruktury a provozuje jej město Narromine, aeroklub je jedním z jeho uživatelů a zaměřuje se zejména na zahraniční plachtaře a to včetně vlekání, ubytování a ostatního servisu. Provoz automobilů po dráhách je silně regulován a po odtažení větroně od hangáru na start (cca 1 500 m) musí auto jet zpět po perimetru letiště (cca 20 minut), přičemž na letišti není tak silný provoz, aby nebylo možné použít ranvej.
Denní program se nelišil od evropských letišť. Ráno probíhal briefing zaměřený zejména na předpověď počasí, poté následovalo sestavování kluzáků a jejich transport na místo startu. Zde piloti deklarovali do svých navigací a loggerů své lety. K výběru tratí jim velmi pomohl matematický model Flymet od Jana Horáka, často využívaný u nás doma.
Po celodenním létání také náležitě vyhládne. Největší zvláštností byl podle Jana Kantora poměr cen za hovězí maso a zeleninu. Hovězí steak prý nestál v přepočtu o moc víc, než ten u nás, nicméně zeleninová příloha přišla až na 350 Kč. Z tohoto důvodu se jídelníček pilotů podobal tomu, jaký asi provozoval Tyranosaurus Rex. Ubytování v komfortních bungalovech na letišti skýtalo dostatek odpočinku.
25 pilotů, 220 letů, 116 930 kilometrů…
A že ho bylo potřeba! Počasí bylo přívětivé zvláště k první polovině expedice. Dny 14., 17. a 18. prosince přinesly sedm tisícikilometrových přeletů. Jan Deršák a Vratislav Šrám si připsali po dvou, Slavomír Pískatý, Martin Vnouček a Oldřich Bartoník po jednom. Další hodnotné lety o délkách okolo 900 a 800 km přidal Jan Kantor. Tisícovka mu bohužel utekla o pouhých 13 km…
Celkem nalétalo 25 našich pilotů při 220 letech celkem 116 930 km! Oblétli téměř třikrát obvod naší planety. Celostátní Plachtařskou Soutěž při tom naplnili neuvěřitelnými 178 185 body. Nejhodnotnějším letem celé výpravy byl trojúhelník Jana Deršáka o délce 1 001 km, který uletěl průměrnou rychlostí 123 km/h.
I australské léto však došlo svého konce, a tak přišel čas na cestu domů. Větroně přečkaly bez úhony jak celý pobyt, tak i dlouhou cestu domů a majitelé si své bílé miláčky mohli vyzvednout v půlce dubna ve Zbraslavicích, vyhnat z nich jedovaté pavouky a připravit na nadcházející sezónu.
