Dárkový poukaz
Na začátek musím říci, že momentálně aktivně nelétám. Nicméně v minulosti jsem měl ULL licenci a v současnosti mám štěstí, že mne kamarádi vezmou sporadicky na Cessnu 172. Co mne ale pořád vášnivě zajímá, je letectví jako celek a letecké simulátory obzvlášť.
Zhruba před měsícem jsem náhodou při prohlížení internetu narazil na stránku flight-simulator.cz, kde stála informace, že bude brzy uveden do provozu zcela nový simulátor Piper Seneca V. Informace mne zaujala, ale na stránce ještě nebyly podrobnější informace ani obrázky. Každopádně jsem si ji uložil do oblíbených a zapomněl na ni.
Musím říci, že moje žena je fakt úžasná v tom, jak mne dokáže překvapit, a v tom, jak toleruje moje šílenství pro letectví. Když mi vybírala dárek k narozeninám, na počítači ji zaujala složka oblíbené, a to už byla na stránce flight-simulator.cz velice hezká prezentace, takže zážitek objednala.
Narozeniny jsem měl až příští den, ale měli jsme jít dělat onu „oblíbenou“ činnost – nakupování, když se najednou ocitáme někde jinde – na parkovišti před budovou Winston a ještě v autě mi dává do rukou krásně vytištěný barevný dárkový poukaz na letecký simulátor.
První dojmy
Na recepci budovy nás paní usazuje do křesel s tím, že „pan Rovenský přijde za malou chvíli“. Po minutě si podáváme ruce a vítá nás sympatický Slovák, zjevně majitel společnosti a jak se dozvídáme ve výtahu cestou do třetího patra, i hlavní konstruktér simulátoru. Odpovídám na otázku „jakou máte spojitost s letectvím?“, následuje krátké povídání a vstupujeme na relativně nenápadné chodbě do jedněch dveří.
Řekl bych, že to bylo, jako by člověk vstoupil do prostoru za zrcadlem v říši divů, protože vnitřní zatemněný prostor vám otevře bránu do jiného světa. Zůstal jsem fyzicky omráčen kvalitou a velikostí projekce a jenom letmý pohled na budíky, zařízení kabiny a instruktážní stanici mi napovídal, že se jedná nejen o profesionální zařízení, ale i o precizní práci, a řeknu vám, že jsem se až lekl, že ten stroj budu řídit. To už ale instruktor otvíral v klimatizované místnosti šampus, naléval do skleniček a gratuloval mi k narozeninám. Já jsem pochopitelně věděl, že tuhle část taky plánovala moje žena. Dal jsem si jenom na chuť, protože jsem tušil, že budu potřebovat čistou hlavu.
Usedáme do kabiny
Instruktor nám na začátku vysvětluje koncepci vývoje celého zařízení i to, že simulátor je modulární, a tedy že budou přibývat další simulované typy letadel. Ukazuje nám, jak se vyměňují panely i ovládací prvky. Po chvíli usedám na pilotní sedadlo, seřizuji si kožená elektricky nastavitelná sedadla, tak abych měl pohodlný dosah na pedály, na brzdy na pedálech a abych měl co nejlepší výhled. Pohled ven je velmi reálný a pohltí vás okamžitě. Je úžasné, když se můžete podívat do stran a vidíte pohybující se křidélka a vedle vás stojí ATR-42 Austrian Airlines.
Co se projekce týče, když to třeba srovnám se simulátorem 737, na kterém jsem byl s kamarády ve Vídni, má tahle projekce mnohem větší rozlišení, úhel výhledu, je poutavější, živější a máte silnější a reálnější pocit pohybu. To ještě netuším, jak dokonale vypadají scenerie v noci nebo při západu slunce – FSX-ko se tomu při vší úctě i tradici nevyrovná.
Rozkoukávám se v kabině, hlavní panel – skutečně krásná grafika budíků, středový panel, overhead panel, vše je ergonomicky dostupné, na červeně osvětlené, tlačítka a přepínače působí masivním dojmem, vše hezky popsáno.
Ocitáme se na parkovací ploše letiště Innsbruck (LOWI), koukáme s instruktorem do dokumentů o procedurách na letišti – jak se létají okruhy a podobně. Vybírám si možnost létat okruhy, souhlasím s lokalitou Innsbruck a pak plánujeme přelet do Itálie na letiště Bolzano. Trochu nerozvážně si vybírám možnost, že mi bude instruktor simulovat dispečera na věži v angličtině. I když mám nějaké malé zkušenosti s létáním na Vatsimu, je to úplně odlišné, když máte pod zadkem Piper Senecu, v ruce check-list a máte pocit, že se s vámi pohybuje celý simulátor, i když pohyblivý není. Proto se v rámci snížení stresové zátěže budeme později s instruktorem věnovat jenom zvládnutí létání samotného, což se jeví jako rozumný nápad.
Start, pojíždění, motorová zkouška
Check-listem mě provádí instruktor – palivové nádrže, klapky chlazení motoru… Pak na overhead baterie a všechno se rozsvítí. Kontrolujeme, jestli je všechno, jak má být, pedál, parkovací brzda, nastřikujeme palivo a startujeme levý motor. Levá ruka na startér, pravá na ovládání sytosti směsi a koukám přes levé rameno, jak se roztáčí vrtule. S letadlem mírně cukne. Kontrolujeme tlak oleje a teploty, seřizujeme sytost a opakujeme vše pro pravý motor.
Po nahození zapínáme veškerou avioniku a Garmin 530, intercom a nasazujeme si sluchátka. Zjišťuji, že intercom má funkci „squelch“ i možnost přepnout se do módu spouštění mikrofonu s tlačítkem na beranech. Dozvídám se, že Garmin 530 běží pomocí softwaru od Garminu a má možnost obnovy navigačních databází – stejná data a stejná funkčnost jak při originálu. Ladíme ATIS a posloucháme – máme informaci Romeo.
Pár úkonů poté pouštím brzdy a svět se začne hýbat. Kontroluji brzdy a přidávám na moment, abychom se nevlekli. Zjišťuji, že pedály musím sešlápnout hodně velkou sílou, připomíná mi to pojíždění s Cessnou. Co jsem si všimnul v první chvíli, je, že letadlo vůbec nepojíždí strnule, ale cítíte odpružení podvozku i při malé rychlosti a živost simulace předznamenává intenzivní zážitek. Držím se žluté čáry a využívám zkušeností z Cessny a celkem mi to jde.
Pokračujeme na vyčkávací místo Bravo dráhy 26 v Innsbrucku. Provádíme motorovou zkoušku, „alternate air“, „feather“, kontrolujeme změny otáček při přepínání magnet. Vyžádám si od instruktora povolení na odlet, zapnu palivové pumpy, světla a vstupuji na dráhu 26. Všímám si, že povrch dráhy kopíruje terén.
Vzlet a let po okruhu v Innsbrucku
Mírný vítr zleva a mírná turbulence. Přidávám téměř na maximum, motory 2 x 220 koní začnou řvát, instruktor pomáhá udržovat správný režim. V sekundě se podívám na levé křídlo, rychlost je už cítit. Udržuji letadlo v rámci možností ve středu dráhy a koukám úkosem na rychloměr. Tady musím popsat, čeho jsem si všimnul. Ručička na rychloměru se chová realisticky. Nejen, že se pohybuje bez jakýchkoliv zádrhů velice plynule (což platí i o ostatních budících), ale po prvotním pohnutí letadla se nehýbe vůbec, tak jak to je v reálu, a až v určité rychlosti ožívá a reaguje na každý poryv větru – takže tady fakt dává smysl hláška „Airspeed alive“.
Pokračuji v rozjezdu, a když dosahuji 75 knotů, začínám mírně přitahovat, zvedá se příďové kolo a po chvíli, musí to být kolem 80 knotů, se odpoutáváme. A letadlo PLUJE, a to myslím doslovně. Jemně mi podfukuje levé křídlo, mírná turbulence a zatím nezachytávám jakékoliv umělé chování. Vzhledem k mým simulačním zkušenostem musím říct, že tady mám v kontrastu s FSX fakt pocit obtékání vzduchu. Může to souviset s mým leteckým fanatismem, ale takhle je to cítit.
Dál se pokouším mírou stoupání udržet 90 knotů, letadlo se mi trochu víc rozjíždí, ale vyvažuji a už je vše OK, ručička kolísá ve větru kolem devadesátky. Někde kolem 3 000 stop točíme levou zatáčku a stoupáme dál na okruhovou výšku, která byla myslím 3 700 stop. Za chvíli se ocitáme v poloze po větru, instruktor seřizuje cestovní režim motorů a já zjišťuji, že mi kape pot z čela a to i v klimatizované místnosti.
Při letu paralelně s dráhou zkoušíme zatáčky, esíčka, stoupání a klesání. Letadlo na mě dělá dobrý dojem, co se týče realističnosti pohybu, což už neplatí tolik o mém umění létat. Hledám ty správné tlaky a polohy pedálů při naklánění a až v momentu, kdy si uvědomím, jak jsem to zkoušel v Cessně 172, se mi to konečně daří. Na prvním okruhu jsme zajeli trochu dál, a tak máme více času připravit se na přistání. Chytáme termiku, vyrovnávám letadlo a o chvíli jsme na dlouhém finále.
Zpomalujeme. Při stáhnutí plynové přípusti se projevuje snížený vztlak křídel, jak to bývá u dvoumotorových letadel, a trochu mě to překvapí. Přitahuji víc a už je vše zase v normě. Vytahujeme podvozek, letadlo to začne táhnout mírně dolů, přidáváme, otáčky na max, palivová čerpadla, sytost na max. Vysouváme klapky na 25°, projeví se mírné klopení a významně vzroste odpor. Musím přitlačit, abych udržel rychlost. Instruktor mi povoluje přistání a já dávám plné klapky. Brzdí to ještě víc, takže musím přidat.
Dráha se přibližuje, snažím se udržet stabilní a plynulé klesání a říkám si, že se nesmím nechat rozhodit mírným větrem zleva a mírnou turbulencí – jak jsem říkal dříve, už podruhé si uvědomuji, že letadlo velice realisticky pluje. Rádiový výškoměr hlásí „minimums“ a asi 30 m nad zemí začínám pomalu přitahovat. Brzy se dostáváme do přízemního efektu, klouzání při zemi, víc musím pracovat s náklonem a pedály, ale kupodivu celkem hladce dosedáme a pomalu pouštím příďové kolo. Klapky zasouvá instruktor. A proto, že jsem úplně mimo ze zážitku z přistávání, jsem zapomněl, že bylo plánováno letmé přistání. Instruktor přidává a já si uvědomuju až v této chvíli, že jdeme na vzlet. Tentokrát zvládám stoupání přesněji. Takhle pokračujeme ještě dva okruhy a baví mě to stále víc.
Přelet do Itálie – Bolzano
Přelet jsme začali plynulým stoupáním nad údolím. Konečně méně stresu a všímám si víc výhledu z kabiny a přes křídla. Řekl bych, že scenerie má jinou filozofii, než jak jsem zvyklý z FSX, a svým způsobem umožňuje více rozpoznávat výšku a rychlost. Cestná síť je velice bohatá a všechny cesty jsou ve 3D se spousty aut. Dozvídám se, že cestná a železniční síť a dokonce i sloupy vysokého napětí odpovídají reálnému umístění. Voda má fakt dokonalé odlesky a vlnky.
V jednom momentu byl učiněn návrh, že když už tedy máme dvoumotorovou Senecu, bylo by hloupé nezkusit vysazení motoru. Musím pochválit trpělivost instruktora, protože tenhle manévr jsem ještě nedělal ani na simulátoru. Ale krok po kroku jsem po vypnutí motoru postupně získal kontrolu a uklidnil vše nastavením vyvážení směrového kormidla. Motor opět nahazujeme a pokračujeme dál v přerušeném stoupání a ve výšce 9 000 stop točíme nad Alpy.
V tomto momentu se dohaduju s instruktorem, jestli by se nedal trochu posunout čas a jak jsem správně tušil, všechno to lze bez přerušení simulace, takže za chvíli nám slunce pomalu zapadá. Co jsem fakt nečekal, byly úžasné barvy a efekty při přechodu slunce přes mraky, jak na sebe vzájemně házely stíny. Musím uznat, že světelné efekty vypadají fantasticky, a když do toho přidám osvětlení ve městech a pohybující se tečky světel-dopravy, nic na této úrovni jsem na simulátoru zatím nezažil.
Dívám se těsně pod základnami kumulů na slunce, které zespod tlačí mohutné pohoří, a zapomínám na vše ostatní. Jak prolétáme kolem mraků, slunce mne chvílemi oslepuje, resp. je zde i tenhle efekt. Za pár minut klesáme nad Merano a v údolí pokračujeme na poslední část přiblížení. Světla Bolzana, cest a hustého provozu aut a vlaků se přibližují.
Seřizuji si intenzitu osvětlení přístrojů a vzhledem k tomu, že je pořád vidět, děláme něco jako VFR přiblížení. Spatřuju světla přistávací dráhy s naváděním a vypadá to jak vystřihnuté z reality. Zapínám přistávací reflektor a pokračují všechny další přistávací úkony. Skutečně rychlé přiblížení, světla reflektorů se dotýkají dráhy. Pekelně se soustředím a představuju si, že zachraňuju tohle letadlo. Téměř za tmy a svitu hvězd provádím nejlepší přistání tohoto dne a jsem spokojen.
Dál už pokračujeme na pojížděčku s detailními modrými světly. Před sebou na letištní budově vidím nápis Bolzano a hned nato vypínáme vše dle check-listu. Dávám si minutu dvě, abych vstřebal zážitky sezením a nic neděláním na pilotním sedadle. Moje žena to vlastně absolvovala taky ze zadního sedadla, a tak si chvíli povídáme všichni tři. Konečně si nalívám plný pohár šampusu.
Shrnutí
Na závěr bych rád shrnul zážitek a pokusil se vyhodnotit simulátor ze svého subjektivního pohledu. Mám určitou vnitřní stupnici intenzity leteckých zážitků a samozřejmě skutečné létání je nejvíc. Byť se dostanete jen do určitých letadel, na určitá místa a většinou v denní době a v příznivém počasí. A většinou vše funguje, jak má, a nepřistáváte nouzově do pole každý den. Pokud tedy nemáte limity ve svých rozpočtech, doporučuji vynechat všechny simulátory a pronajmout si třeba Piper Senecu za cca 12 000 Kč na hodinu s instruktorem.
Pokud patříte do širší skupiny leteckých fandů nebo pilotů tak jako já, nabízí se rozumnější stupnice. Moje zkušenosti z aktivního létaní jsou na ULL Eurostar, několikrát s kamarády na Cessně 172 a co se týče simulátorů, byl jsem 2 x ve Vídni na simulátoru Boeingu 737, postaveném na FSX, a měl jsem možnost ještě jednou 15 minut pilotovat certifikovaný simulátor Cessny 172 v Düsseldorfu. Samozřejmě, že jsem fanda počítačových leteckých simulátorů, a mám dlouholeté zkušenosti s FSX od Microsoftu.
Určitě bych si nedovolil vyvozovat absolutní zavěry o tomto typu zážitku, ale dovolím si určité subjektivní srovnání. Simulátor 737 postavený na FSX versus simulátor Piper Seneca v Brně postavený na X-plane. Každý letecký fanda je paf, když usedne do kokpitu sedm-tři-sedmičky, ale zážitek se postupně mění. Po hodině, už spíše sledujete, jak to letí a reaguje, jaký máte výhled, jak se letadlo chová na přiblížení a podobně. FSX umožňuje mít na první pohled luxusní scenerie, ale třeba létání v noci je hodně nerealistické a každý světelný bod se vám rozrůstá do velikých rozměrů. Vzájemné osvětlování objektů nefunguje na FSX-ku taky tak ideálně.
Létání na 737 ve Vídni jsem si samozřejmě vychutnal a nebyl jsem vůbec zklamán, ale simulátor Piper Seneca v Brně jsem si užíval o trochu víc proto, že pilot má velký výhled, simulace je fakt ŽIVÁ a plynulá, kabina a přístroje jsou realistické. Chce se vám prostě pořád dál zdokonalovat ovládnutí stroje oproti živlu atmosféry. Měl jsem skutečně pocit, že letadlo pluje v tekutině s názvem vzduch.
S tím souvisí i fyzikální model letadla, o kterém jsem se později bavil s panem Rovenským, majitelem a konstruktérem simulátoru. Z informací, které mi dal, vyplývá, že letový model není simulován jenom softwarem X-plane, ale je takříkajíc naprogramován z části mimo tuto simulační platformu. Taky jsem se dozvěděl, že všechny grafické interpretace a naprogramování letových přístrojů, logiky a input/output systémů, je rovněž z dílny pana Rovenského a kolegů v jeho týmu. Dovolím si taky tvrdit, že zařízení má velký tréninkový potenciál pro skutečné piloty a zjistil jsem, že do budoucna se plánuje i certifikace simulátoru. Brzy by měl taky být software Piper Seneca V dostupný pro X-plane jako komerční plugin, určený specificky pro stavbu leteckých simulátorů.
Ještě dodám, že bych si chtěl let na simulátoru Piper Seneca v Brně určitě zopakovat, protože se dá dělat spousta dalších věcí, které jsem nezkoušel. Jako příklad: přistávání za nízké viditelnosti (CAT I, II, III), lety v noci, IFR lety, poruchy, nouzové situace, popřípadě výcvik na Garminu GNS 530 a podobně. Také bych si chtěl vyzkoušet létání v jiných lokalitách a na nových typech letounů, které by měly podle slov provozovatele přibývat od září tohoto roku.
Co se týče umístění simulátoru, nachází se v šestipatrové budově s velkým nápisem Winston v Technologickém parku v Brně, ale je potřeba se podívat před příjezdem do map, abyste zbytečně nebloudili – adresu nevyhledá každá autonavigace. Parkování je zdarma pro klienty před budovou a po vstupu do budovy vás budou ochotně navigovat na recepci.
Závěrem tedy zdravím všechny fandy letectví a přeji hodně zajímavých letových hodin.