Výcvik SES obnáší pět letových hodin a kromě úžasného polétání, které si skutečně užijete, vám přinese také mnoho nových vědomostí i zkušeností pro běžné každodenní létání i s obyčejnými kolečky. Kvalifikaci SES (Single Engine Sea) není zatím bohužel možné získat v Čechách, budete proto muset podniknout výlet do některého blízkého či vzdálenějšího státu, kde jsou hydroplány ještě, nebo už zase, v oblibě.
Já osobně jsem kvalifikaci získal v USA. Je to pravděpodobně nejlevnější způsob a vzhledem k přístupu k létání ve Spojených státech také jeden z nejpříjemnějších. Kvalifikaci je možné určitě získat také v Itálii na Lago di Garda a ve skandinávských zemích. Dokonce se můžete těšit na zapsání kvalifikace do vašeho českého pilotního průkazu. Úřad civilního letectví vám kvalifikaci získanou v zahraničí bez problémů zapíše, horší už to bude s její pravidelnou obnovou, pokud nebudete do hydroplánové letecké školy jezdit pravidelně alespoň každé dva roky.
Za létáním do USA
V USA je mnoho leteckých škol nabízejících výcvik pro získání kvalifikace SES. Já jsem využil služeb asi té nejznámější. Jack Brown’s Seaplane Base na Floridě (www.gate.net/~seaplane) se chlubí více než 14 tisíci vycvičenými piloty od roku 1962, a to je skutečně úctyhodný počet. Sídlí v centrální Floridě, ve Winter Haven nedaleko Lakelandu, v kraji přezdívaném „Země tisíce jezer“. Je to skutečně kraj jezer, jezírek, rybníčků a tůněk. A téměř na všech můžete úplně bez problémů přistávat. Školu provozuje John Brown, syn Jacka Browna, který před několika lety tragicky zahynul, když se mu v jeho seaplanu uvolnil špatně zajištěný šroub táhla výškovky.
Výcvik zahrnuje dvě hodiny školení na zemi a pět letových hodin na Piperu J3 CUB. Závěrečné přezkoušení s examinátorem zabere necelou hodinu ve vzduchu. A vzhledem k tomu, že John Brown je pověřeným examinátorem FAA, zvládnete vše na jednom místě. Kompletní výcvik i se závěrečnou zkouškou vás přijde v dnešní době asi na 1 200 dolarů.
Jak probíhá výcvik
Celý výcvik trvá standardně dva dny. První den se na základně seznámíte s letadlem a plováky, s manipulací s letadlem na suchu a s kotvením. Poté vás čeká již zmíněné asi dvouhodinové školení, které je vedeno formou přednášky s konzultací, buď individuálně, nebo v menší skupině pilotů. Cokoliv vás zajímá anebo by vám bylo ve výkladu nejasné, to si můžete objasnit hned se svým instruktorem.
Po obědě je již na řadě létání. První věcí, kterou se musíte naučit, je pojíždění. Zdá se to sice jednoduché, ale přeci jen na rozdíl od pevné země pod kolečky vašeho letadla je pod plováky kapalina, která při pomalém pohybu klade jen minimální odpor. Jakékoliv úmysly musíte plánovat dopředu.
Když zvládnete pojíždění, přidáte plný plyn a jdete létat. Nebojte se – na létání na plovácích není nic složitého. Druhý den je věnován opět létání, cvičí se především speciality jako přistání na hladké vodě nebo naopak na větších vlnách, a třeba také starty z jednoho plováku. Po obědě vás čeká závěrečné přezkoušení, rovnou dostanete do ruky prozatímní pilotní průkaz a můžete jít létat.
První cvičení – princip korouhvičky
Tím nejdůležitějším, na co si musíte zvyknout, je fakt, že hydroplán nemá brzdy. Klasické letadlo nejdříve nastartujete, aby se motor začal ohřívat, a pak teprve začnete přemýšlet, co budete dělat dále. Ale pozor! Když nastartujete hydroplán, ihned se dá do pohybu. Motor můžete ohřát na kotvě či přivázaný u mola, ale jakmile letadlo odvážete, jste hříčkou větru a jste taženi vaším motorem neustále kupředu.
Jedna věc je ale s hydroplánem skutečně jednoduchá, a tou je určení, odkud fouká vítr. A použijete to skutečně téměř při každém létání, jelikož na rybnících většinou nemají větrné rukávy. Stačí nechat letadlo chvíli neřízené na volnoběh a samo se otočí čumákem přímo proti větru. Funguje zde totiž takzvaný princip korouhvičky (weather vane). Celý princip vychází z tahu vašeho motoru (vrtule) a těžiště aerodynamického odporu letadla. Prostě zkuste si představit, že motor funguje jako jakési pomyslné lano, přivázané na sloup uprostřed vody. Vítr vás v tu chvíli vždy otočí od tohoto sloupu po větru. Je to stejný princip jako zmíněný větrný rukáv.
Tři druhy pojíždění
<;p>Teď už umíte určit, odkud vane vítr, a tak se potřebujete dostat s letadlem na závětrnou část vodní hladiny, abyste mohli proti větru odstartovat. S hydroplánem můžete pojíždět třemi způsoby: na volnoběh (idle taxi), plužením (plow taxi) a ve skluzu (step taxi). Každý způsob má své opodstatnění a metodiku. Asi nejjednodušším a nejčastěji používaným způsobem je pojíždění na volnoběh. Při tomto způsobu pojíždění je z letadla dobře vidět, motor se bezproblémově chladí a od plováků neodstřikuje příliš mnoho vody. Knipl máte při tomto způsobu pojíždění plně přitažený, abyste zajistili zanoření kormidla na konci plováku a zároveň zvedali čumák letadla – drželi vrtuli co nejvíce nad vodou. Plynová přípusť je zcela na volnoběh.Plužení a skluz
Pokud se však budete potřebovat otočit s letadlem směrem po větru ve větrném počasí, pojížděním na volnoběh se vám to nepodaří – vítr vás jednoduše otočit nenechá. Máte dvě možnosti – buď použít plužení, nebo se otočit při pojíždění ve skluzu. Plužení je nejméně vhodným způsobem pojíždění, jelikož z letadla není moc vidět, motor není příliš dobře chlazený a může to dost cákat. A odstřikující voda je pohromou pro vaši vrtuli, obzvláště ve vyšších otáčkách. Pro otáčku plužením postavte na volnoběh letadlo proti větru a pak mírně vybočte na stranu, kam se chcete otočit. S plně přitaženým kniplem přidejte plný plyn, dokud se vám čumák letadla nezvedne z vody, ale tak, abyste se nerozjeli ve skluzu.
Jakmile se předek začne zvedat, vyšlápněte plnou nohu ve směru, kam chcete zatáčet, dejte opačná křidýlka – křídlo pod vítr – a stáhněte plyn přibližně na cestovní výkon. Letadlo se krásně samo otočí, dochází zde totiž k obrácení jevu korouhvičky (reverse weather vane). Pojíždění ve skluzu je jednoduché a rychlé a využijete jej především pro delší vzdálenosti.
Jen si dejte pozor na otočku ze směru po větru do směru proti větru. Je nezbytné letadlo zastavit a nechat otočit principem korouhvičky, jinak máte téměř jistotu, že vás při otočce aerodynamické a odstředivé síly převrátí. Do skluzu se dostanete jednoduše přidáním plného plynu s plně přitaženým kniplem. Když se vám nos letadla zvedne, povolíte přitažení kniplu a jste ve skluzu. Teď stačí stáhnout mírně plyn, protože jinak byste již odstartovali.
Starty a přistání na vodě
Start i přistání jsou jednoduché. Start provedete stejně jako začátek pojíždění ve skluzu, jenom neubíráte plyn, a jakmile se letadlo začne odlepovat, mírně přitáhnete knipl a přejdete do rozletu a stoupání. Pouze při zcela klidné vodní hladině se vám budou plováky na vodu doslova lepit a nepůjdou odtrhnout. Můžete si na hladině buď udělat vlastní vlny pojížděním dokolečka, nebo zkusit odtrhnout od hladiny nejdříve jeden plovák a poté druhý. Při přistání postupujete zcela stejně jako s klasickým letadlem. Po podrovnání necháte knipl naplno přitažený, letadlo se samo krásně zbrzdí a zůstane pojíždět na volnoběh.
Přistání na vlnách a na hladké vodě
Přistání na větších vlnách provádíte pouze s trochou plynu, aby nos letadla zůstal natažený, a samozřejmě na co nejnižší rychlosti. V okamžiku dotyku s vodou stahujete zcela plyn a knipl držíte úplně přitažený. Náročnější je přistání na hladkou vodu (glassy water). Základním problémem je úplná ztráta odhadu vaší vlastní výšky nad vodní hladinou. Vojenští piloti to dříve řešili vypálením krátké dávky při sestupu a hladina se jim ukázala. Vy si budete muset najít nějaký bod na břehu vody, přes který provedete nízké přiblížení.
V okamžiku přeletu této poslední reference nastavíte motorový režim pomalého klesání s nosem letadla mírně nad horizontem a jednoduše počkáte, až letadlo samo přistane. Až získáte trochu zkušeností, rozeznáte těsně před dotykem, jak vaše plováky hladká vodní hladina začne doslova vcucávat – to je ten správný moment, kdy je třeba zcela dotáhnout knipl a stáhnout plyn.
Vzlet z malého rybníku
Část výcviku, která mě osobně bavila asi nejvíce, byla doslova specialitka – vzlet z malého rybníku zarostlého dokola vysokými stromy. Celý vzlet musíte provést ve stoupavé zatáčce. Začínáte rozjezdem do kruhu, mírně nakláníte křídla, tím odlepujete vnější plovák, pak i ten vnitřní, a podle potřeby přitahujete či povolujete zatáčku. A takto kroužíte, dokud nepřestoupáte stromy okolo rybníku. Jakmile vám to začne trošku jít, tak je to skvělá zábava. Jen pozor na turbulenci!
Kotvení letadla
Samostatnou kapitolou je přijíždění ke břehu a kotvení. A často to může být docela legrace. Opět nesmíte zapomenout na absenci brzd. Pokud chcete pojíždění letadla zpomalit, můžete vypnout jednu řadu magnet. Jakmile vidíte, že jste na dojezd břehu nebo molu, odjistěte si dveře, odepněte pásy, sundejte sluchátka a vypněte zapalování. Dojet musíte již setrvačností a ihned vyskočit a letadlo přivázat. A věřte, že pohled na kolegu, který si před kotvením zapomněl odepnout pásy, je skutečně úsměvný. A pokud si zapomenete sundat ještě v letadle sluchátka z hlavy, máte téměř jistotu, že je při svém výskoku na molo pěkně vykoupete.
