Na začátku mých úvah stálo mnoho otázek. Například jedna z těch základních – na kterém letišti vůbec chci létat? Jsem z Prahy, tak jsem zpočátku rozmýšlel variantu, že bych létal někde blízko svému bydlišti. Tuto variantu jsem ale nakonec zavrhl, mimo jiné i na doporučení kamarádů, kteří říkali, že jestli tam chci nejenom odlétat výcvik, ale třeba i pak aktivně v plachtění pokračovat, chtělo by to nějaké letiště dál od Ruzyně. To proto, abych nebyl omezován z hlediska prostorů okolo našeho největšího letiště. Dalším aspektem pro mě bylo dobré zázemí letiště a samotného aeroklubu. Vybral jsem si letiště ve Zbraslavicích nedaleko Kutné Hory.
Zdraví a finance
Napsal jsem na letiště a domluvili jsme se na tom, jak přibližně bude výcvik vypadat. Před začátkem létání je nutné získat Osvědčení zdravotní způsobilosti II. třídy (na plachtění „dvojka“ stačí), to je možné si obstarat u jakéhokoli pověřeného lékaře. Před prvním sólem je pak zapotřebí průkaz radiotelefonisty, který si můžete zařídit na Českém telekomunikačním úřadě. Doporučuji si tento průkaz dělat zpočátku výcviku, protože pak se to odkládá a odkládá a ono je najednou před prvním sólem a průkaz není, tím pádem ani sólo není.
Podobná nepříjemná situace by mohla nastat v závěru výcviku u zkoušek z teorie. Je dobré plachtařskou teorii řešit včas, ať pak nenastane problém, že jste „dolétaní“ až k praktické pilotní zkoušce, ale nemáte teorii.
Než se ale dostanu k samotnému „výcvikovému procesu“, rád bych zde zmínil ještě jednu věc. Do výcviku jsem vstupoval s tím, že jsem pro něj měl vyhrazeno určité finanční zázemí. V řadách lidu leteckého mám kamarády, kteří šli do výcviku s pár tisíci a jakmile je „prolítali“, nastal problém. Než někde vydělali a ušetřili další obnos peněz, byl třeba měsíc pryč a to není zrovna ideální.
Proto chci doporučit všem, kteří se do toho pustí podobně jako já, mějte již dopředu trochu rozmyšleno, jak chcete, aby to vypadalo. Zda budete létat pravidelně a často, a tím pádem si kvalitně osvojovat návyky a techniku pilotáže, nebo prolétáte pár tisíc a budete smutní, že se do letadla dostanete znovu až za dlouhou dobu, než „uškudlíte“ nějakou tu korunku. Sám na sobě jsem moc dobře poznal, že zvláště při výcviku je dobré létat pravidelně a často, ať se to dostane pod kůži.
Důležité je také to, jakou výcvikovou osnovu budete na vašem letišti létat. Já létal aerovlekovou, která je sice dražší, ale jde to s ní celkem svižně a neklade takové nároky na počet lidí účastnících se provozu jako ta druhá, univerzální. Tam se létá i na navijáku, což občas skončí na tom, že se prostě nesejde dostatečný počet lidí, aby se mohlo začít „navijákovat“.
Bývejte na letišti často
Již ze začátku výcviku jsem poznal, že je pro mě nejlepší na letiště jezdit každý víkend. Naštěstí, můj studentský život mi to většinou umožňoval, tak v tom nebyl větší problém. První pozitivum je to, že létáte často (v případě dobrého počasí), a druhé, že lépe poznáte život na letišti, jak to tam chodí a žije.
Co jsem si taky párkrát zkusil a co bych nikomu nedoporučoval – pokud budete na letiště dojíždět delší kus cesty, tak než abyste brzo vstávali kvůli stihnutí ranního nástupu, pokuste se přijíždět už večer předtím a přespávat tam (většina letišť má nějakou tu ubytovací kapacitu). Ono totiž vstávat ráno třeba v půl páté, jít na vlak a dostat se do letadla třeba až odpoledne nebo k večeru není nic moc.
Důvodů, proč se dostanete do letadla až „v druhé řadě“ může být několik, ale většinou je to kvůli lidem, co mají od nějaké zážitkové agentury zaplacený let a ti dostávají přednost. Nechci je tímto nijak kritizovat, pouze to uvádím jako holý fakt, se kterým je nutné se smířit.
Ještě bych se chtěl zmínit o maximálním počtu startů za den – párkrát jsem si při výcviku zkusil zaletět denní maximum, tj. deset startů (speciálně na úloze č. 4-okruhy, to je nekonečná úloha, hehe). Po pár týdnech takového létání mi začaly peníze na účtu mizet poněkud rychle, tak jsem si zavedl své maximum startů na den, a to zhruba na šest letů. Z vlastní praxe mohu potvrdit, že ty poslední lety už mi moc nového nedávaly. Proto si myslím, že bohatě stačí za den letět například „jen“ pět šest startů.
Na kolik to vyšlo?
Jak už to tak bývá, všechno něco stojí. A létání mezi levné zábavy zrovna nepatří. Za to je to ale něco překrásného, zvláště pokud se bavíme o plachtění. Pokud bych měl udělat nějaké suma sumárum, kolik mě to celé stálo, tak se pohybuji na cenové relaci přibližně 40 tisíc korun. Nedá se ale nikdy dopředu říct, na kolik to vyjde, například můj osobní odhad před výcvikem byl nižší než výše napsaná suma, ale tím bych od toho rozhodně nikoho nechtěl odrazovat, třeba mám jen špatný odhad, hehe.
Tak, to je víceméně všechno, co by se mohlo hodit především vám, co se teprve chystáte létat. Snad vám tento článek aspoň trochu pomůže objasnit základní otázky plachtařského výcviku. Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na mém základním plachtařském výcviku. Díky vám!
