Rád si vždycky přečtu na tomto webu povídání s tématem osobního zážitku, ať už jde o setkání se s leteckou historií, nebo o popis vlastních zážitků při letu tam či onam. Je to tím, že osobní zkušenost jednotlivce je pořád pro čtenáře nejpřitažlivější, zvláště když to autor umí podat jako třeba pan Čech a jiní.
Uvědomil jsem si to při čtení článku Eurovíkend v New Yorku. Je to hezké a inspirující téma (když kapsa a žena dá, asi využiji popisované zkušenosti a poletím se podívat taky). Podobných inspirujících článků lze samozřejmě porůznu objevit více, neboť přístupných leteckých muzeí a krásných starých letadel je pro nás fandy dnes rozeseto po světě opravdu dost. Nemám pochopitelně na to, abych konkuroval panu Čechovi, ale jeden zážitek bych mohl dát také k dobru.
V době při shánění filmových podkladů pro druhý díl projektu o historii československého vojenského letectví, o období druhé světové války, jsem nutně jako jeden z odborných poradců nemohl vynechat ani polské prameny, neboť anabáze převážné většiny našich zahraničních letců v době druhé světové válce právě v Polsku začínala. A tak jsme naplánovali na počátku roku 2009 návštěvu filmových a dalších polských archivů. Pochopitelně jsme přitom nemohli vynechat ani návštěvu muzeí, kde lze nalézt „stará“ druhoválečná letadla se vztahem k českým pilotům.
Při přípravě na tuto cestu a shánění informací jsem si ale uvědomil, že v poslední době je návštěvníků leteckých muzeí z Česka v Polsku pomálu. „Nebyl jsem tam“, „Vím, ale nejel jsem tam“, „Četl jsem o tom, ale…“, to byly odpovědi mnoha mých známých, když jsem se jich ptal, zda vědí něco víc o muzeu v Krakově a ve Varšavě. Jakoby otevřená Evropa a snadno přístupná západní vojenská a letecká muzea v tomto směru tak trochu zabouchla dveře do bývalých „lidodemo“ zemí. Což si myslím, že je škoda, a čemž se vás v případě Polska budu snažit na několika příštích řádcích přesvědčit.
Protože čas běžel, a my mohli zajet do Polska pouze v předjaří 2009, tedy v době, kdy ještě v muzeích nebyla běžná sezóna, a navíc jsme zjistili, že v muzeu v Krakově probíhaly velké stavební a rekonstrukční práce, při přípravě na cestu jsem využil několika svých nestandardních kontaktů a zašel do Kulturního střediska Polské republiky a za vojenským přidělencem Polska v Praze. Setkal jsem se tam vždycky s velkým pochopením a pomocí, která se nám pak v Polsku docela vyplatila. Tímto bych jim rád ještě jednou poděkoval. Dostali jsme skvělé doporučení a odkazy na konkrétní osoby, které se nám pak v Polsku věnovaly. A pak už nezbývalo, než vyrazit.
Krakovské muzeum
Prvé z navštívených muzeí bylo muzeum v Krakově. Oficiálním názvem jde o Muzeum Lotnictwa Polskiego, jeho webová stránka je k nalezení na www.muzeumlotnictwa.pl. Pro návštěvníky z Čech je to nejblíže z Ostravy, odkud se to dá autem zvládnout teoreticky i za tři hodiny. Alespoň jsme se takto utěšovali, když jsme ve středu večer vyjížděli z Prahy.
Jenže silnice v Polsku bohužel nepatří k nejkvalitnějším, i čtyřproudové komunikace charakteru našich rychlostních silnic vás po pár kilometrech vždycky překvapí úrovňovou křižovatkou se semafory, nebo přechodem pro chodce – zebrou přes všechny pruhy najednou, pochopitelně s příslušným „značkovým“ zpomalením. Nakonec jsme se raději ubytovali pár kilometrů před Krakovem v motelu u letiště v Belici. Až druhý den ráno jsme se vydali dál s cílem strávit celý den v inkriminovaném leteckém muzeu a jeho archivu.
Když jsme ale dojeli na danou adresu dle GPS, čekalo nás překvapení. Muzeum nikde. Ať nás GPS přemlouvala, jak chtěla, že jsme v cíli své cesty, okolo nás se tyčily pouze funkcionalistické budovy krakovské polytechniky. Teprve když jsme pomalu pokračovali po hlavní třídě, za dalších cca 300 metrů jsme našli na odbočce velmi úspornou žlutou směrovou tabulku s textem „Muzeum lotnictwa“, která nás navedla na další dlážděnou cestu přes park.
Po-2
Po této cestě jsme opravdu dorazili až ke vjezdu do areálu leteckého muzea. Poslední desítky metrů se však podobaly spíše tankodromu, což se vysvětlilo v okamžiku, kdy v protisměru projelo několik náklaďáků naložených hlínou a zeminou. V areálu muzea se totiž pilně buduje, tehdy se stavěla nová výstavní hala. Až bude vše hotovo (podle webových stránek muzea to má být v roce 2013), pro své sbírky bude mít muzeum podle mne velmi důstojné prostory. Zatím je ale hlavní předností muzea v Krakově především sbírka letadel a ochota jeho pracovníků. A také vstupné, které je například každé pondělí „volné“.
Pro každého informovaného milovníka historických letadel je krakovské muzeum známé především tím, že má ve svých sbírkách mimo jiné několik unikátních letadel z druhé světové války, které nikde jinde nenajdete. Poláci jsou pochopitelně pyšní především na svou stíhačku typu PZL P-11C, celokovový hornoplošník, na kterém se polští letci jako první postavili německým útočníkům hned 1. září 1939.
„Pé jedenáctce“ jsem neodolal a pořídil jsem si několik fotografií. Koneckonců, v jeho přímém předchůdci, verzi P-7, bojoval s německými bombardovacími letadly i český letec Jaroslav Vyhnis. Ale pro Čechy je zajímavější dochovaný exemplář pokračovacího cvičného stroje PWS 26, dvouplošníku, na kterém létal v roce 1939 třeba známý stíhací pilot Josef František v pilotní škole v Deblině.
PWS 26
O druhé světové válce vypovídají i další exponáty v muzeu, které stojí za zhlédnutí. Pro nás je zde například k vidění nejbližší čistokrevný Meserschmitt Bf-109G, nebo původní válečný Polikarpov Po-2 ve verzi LNB, neboli „legkoj nočnyj bombardirovščik“. Unikátní pro nás je ruský bombardér Tupolev Tu-23, naopak DH-60 Tiger Moth, Bücker Bü-131 a Piper L-4 Grasshooper jsou k vidění v Česku i ve vzduchu.
T-6 Texan je v jiné verzi vystaven i ve Kbelích, Spitfire L. F. Mk.XVIE s malou polskou šachovnicí na trupu jako prakticky poválečná verze má u českých muzejních spotterů konkurenci ve verzi L. F. Mk.IXE s malou českou kokardou na stejném místě trupu, i když je dnes bohužel stále jen schovaná v nepřístupné expozici Národního technického muzea v Praze.
Pochopitelně muzeum v Krakově disponuje mnohem více exponáty, než obsahuje tematický výčet výše. Vztah k období druhé světové války lze vysledovat ještě u takových unikátů, jako je trup osobního Udetova Curtiss Hawku II, a především torzo trupu speciálního rychlostního rekordního prototypu Messerschmitt Me 209V1.
Cessna Bobcat
Pro české návštěvníky mimo okruh znalců je pak vystaven prakticky neznámý druhoválečný americký dvoumotorový typ Cessna UC-78A Bobcat, naopak velmi známými jsou vystavený Il-10, dodaný do Polska po válce jako Avia B-33 původně z Československa, a Lisunov Li-2, který stojí na volné ploše muzea a je ve velmi pěkném stavu. Ze sportovních polských předválečných letadel užívaných jako cvičné a sanitní i za války pak jsou dochovány dva polské stroje, RWD-13 a RWD-21.
Mimo tématu naší výpravy, tedy letadel druhé světové války, se ale má muzeum v Krakově čím pyšnit ještě více. Z období 1. světové války si lze prohlédnout pouze v jeho zdech originální létající loď Grigorovič M-15, původem z carského Ruska, nebo Albatros B-II, který v nemalém počtu sloužil jako elementární cvičný i v počátcích našeho československého vojenského letectva po roce 1918.
Pokud chceme ještě do starší historie, v nenápadném malém hangáru vedle již zmiňovaného torza Me-209V1 lze nalézt (bohužel opět torza) takových unikátů, jako je Antoinette z roku 1910, A.E.G Wagner Eule z roku 1914, Fridrich Etrich Taube též z roku 1914 a podobně. Škoda jen, že oficiální politikou muzea je dnes ponechat vše v takovém stavu, jak to je. Citlivou rekonstrukci a renovaci by si řada exponátů opravdu zasloužila.
Fridrich Etrich Taube
Co mne osobně velice zaujalo, je samostatná malá hala vystavovaných leteckých motorů všeho druhu, od prvoválečných německých mercedesů a motorů BMW po reaktivní poválečné motory sovětské i západní provenience. Velmi zajímavá je celá řada unikátních motorových jednotek, jako byl například motor Antoinette z roku 1909, DB 600, Jumo 205, RR Kestrel, M-103 z ruských letounů SB-2bis nebo AM-35A z MiGu-3 atd. Škoda jen, že v této malé hale byla taková zima a tma, že se tam s mým fotoaparátem ve videokameře nedalo fotografovat.
Také na venkovní ploše krakovského muzea je na rozdíl od českých luhů a hájů leccos jiného k vidění, například Cessna A-37 Dragonfly, nebo krásný F-104S Starfighter a elegantní Dassault Mirage V BA, vedle nich stojící a nám prakticky neznámý domácí čtyřmotorový pístový dopravní dolnoplošník MD-12. Českým návštěvníkům domácích muzeí není neznámá celá řada migů a suchojů a stíhací stroje značky Saab (35 a 37), méně již řada limů, neboli polských licenčních migů, různě více či méně upravovaných oproti originálu. Fotografování mi tentokrát znemožnil hustý lepkavý sníh, který se na nás z nebe snášel.
Ještě další letadla jsou v muzeu v Krakově pro návštěvníka z Česka hodny zřetele. Jsou to v hlavní hale vystavené československé letouny používané v Polsku po druhé světové válce, jako Z-26, Ae-145, L-200 Morava, atd. Především původní Z-26 Trenér s dřevěnými křídly a ocasními plochami nemá ani v Česku v muzeích obdobu, protože se u nás v této původní podobě nezachoval.
Z-26
Kdo má rád spíše staré větroně, pak si rozhodně též přijde pod stropem hlavní expoziční haly na své. Někdo zase miluje zajímavé „tryskáče“, toho potěší třeba unikátní Jak-17 UTI, výborně zachovaný Jak-23, atd. Venku byla ještě řada jiných exponátů, protiletadlová raketová technika všeho druhu, radiolokátory, atd. atd. Jen všudypřítomné bláto připomínalo, že se v areálu také staví, takže průzkum této části expozice bylo třeba ponechat na jindy.
Od pracovníků muzea jsme se dozvěděli, že v běžné sezóně prodávají i leteckou literaturu, plakáty, odznaky, modely, atd., stejně jako je tomu i v jiných muzeích světa. Moc se mi líbil poster s vyobrazením akční scény prvního sestřelu německého letadla ve druhé světové válce, průzkumného Dornieru 17 polskou stíhačkou PZL P-11C. Na chvíli jsem se stal i já jeho majitelem. Jen nějak nechápu, jak se mi pak mohlo stát, že po odjezdu z muzea zůstal ležet na stole v kanceláři muzea, kde jsme se před naším odjezdem cca třičtvrtě hodiny bavili, jak jinak než o starých letadlech.
Celý den strávený v muzeu v Krakově byl dosti nabitý, kromě prohlídky areálu a vystavených letadel jsme s kolegou kameramanem vyjednávali o tom, co a za jakých podmínek lze nafilmovat, ale trochu jsem bádal i v jejich archivu. A když se se stejnými nadšenci, jako jste vy, bavíte o starých letadlech a pilotech, přestanete brzy vnímat i jakoukoli jazykovou bariéru.
Spitfire XVIV
Den v Krakově se příjemně protáhl značně nad naše plány, a tak Varšava musela počkat do dalšího dne. Možnosti ubytování v Polsku jsou naštěstí dostatečné.
Varšavské muzeum
Do Varšavy jsme dorazili druhý den dopoledne s nabitým plánem programu. K návštěvě a bádání ve filmovém a vojenském archivu jsme pochopitelně připojili i návštěvu vojenského muzea. Muzeum Wojska Polskiego má také své webové stránky: www.muzeumwp.pl. Je situované prakticky v centru Varšavy a velmi špatně se tam parkuje. Naštěstí, naše doporučení nám umožnila vjet s autem dovnitř areálu a tam zaparkovat.
Vnitřní expozice muzea odpovídají stylem expozicím našeho VHÚ VM na Žižkově. Jen mne trochu zklamalo, že onen proslulý ohořelý kus hedvábí z německého padáku, který „ukořistil“ Josef František po sestřelu Bf-110 v bitvě o Británii a na který se pak celou válku podepisovali všichni příslušníci slavné 303. polské stíhací perutě RAF, byl zrovna zapůjčen na jinou, regionální výstavu.
Zato venkovní expozice byla opět pro fandu letecké historie velice přitažlivá. Pochopitelně hraje prim originální stíhací Jak-9, vystavený v průčelí tak, že jej lze zhlédnout prakticky ze všech stran. Ale ani hned vedle vystavený MiG-29 u nás v Česku už asi nikdy v muzeu neuvidíme. Souběžně vystavený konkurent našeho Delfína, polský cvičný stroj TS-11 Iskra a vedle I-22 Iryd a TS-8 Bies také pro našince zavání spíše exotikou.
Jak-9
Rozhodně ale největší zajímavostí v expozici z hlediska našeho tématu, totiž bojů našich letců za druhé světové války, byl vystavený ruský druhoválečný bombardér Petljakov Pe-2FT. Nejen proto, že ho nikde jinde kromě Ruska dnes nenaleznete, ale i proto, že byl ve výzbroji 1. československé smíšené letecké divize v SSSR v roce 1945 i československého poválečného vojenského letectva (od roku 1946 do roku 1951). Zároveň to byl první čs. vojenský letoun, který našimi letci bojujícími v zahraničí přistál v osvobozené Praze (hned 9. května 1945).
Tento typ byl v našich muzeích v padesátých letech bohužel sešrotován. Ani ve varšavském vojenském muzeu sice není v nejlepší kondici, zřetelně mu chybí nosová část trupu a zasklení přídě je z větší části nahrazeno provizorním zaplechováním, ale jde o originální letoun, dokonce vystavený i s ukázkami bombové i jiné výzbroje, kterou během války nosil.
Hned vedle je již známý Tupolev Tu-2, obdobné verze, jako jsme již viděli v Krakově. Další unikát pak stojí vedle pod plachtami, jde o originální Il-2m3, kterých se též ve světě zachovalo jen pomálu. Naštěstí pročeské fandy, jeden ze zachovalých stojí i u nás ve Kbelích v nové expozici, věnované druhé světové válce, a je fakt, že je v mnohem lepší kondici, než pod volnou oblohou stojící polský exemplář.
Tu-2
Zajímavé srovnání se pak nabízí při pohledu na hned vedle stojící ruský válečný bitevní Il-10 československého původu – z Avie, kde byl v licenci vyráběn po válce pod označením Avia B-33. Mimochodem, toto označení je zajímavé i z toho důvodu, že jiný „aviácký“ předválečný stíhací stroj, stejně písemně označený, totiž Avia B-33 (BH-33) byl též v Polsku používán, a dokonce ve dvacátých letech i licenčně vyráběn.
Povinnosti a sjednané schůzky nás pak až příliš brzy odvedly jinam, takže důkladné prohlídce a detailnímu fotografování dalších vystavených letadel a zajímavých válečných a vojenských vozidel a tanků, raket, radarů, děl a jiných strojů učinily přítrž.
Ani do neméně zajímavé - co se vystavené techniky týká - pobočky muzea, nazvané „Muzeum Polskiej Techniki Wojskowej - Oddział Muzeum Wojska Plskiego“ už jsme se nedostali. Ale i tak to byl pěkný zážitek, a rozhodně jsem nebyl zklamán. A věřím, že ani vy, kteří si podobný a v podstatě nenáročný výlet za starými letadly do Polska uděláte také, zklamáni určitě nebudete. Zvláště, když se nenecháte rozptylovat jinými povinnostmi, jako jsem se bohužel tenkrát v roce 2009 musel nechat rozptylovat já.
