Halloweenské téma i o létání
Létání je výsadou ptáků, některých lidí, pohádkových a strašidelných bytostí. Nejsem opravdová čarodějnice (tedy jak pro koho), ale pár jich znám. Kupodivu nelétají, protože se bojí. Asi to bude tím, že léčí nemocné a potlučené, a kromě toho nemají čas. Pak taky znám pár čarodějů, a ti jsou odvážnější, přesto ne o moc. Čím to je?
Pohádky jsou většinou postaveny tak, aby dobro zvítězilo, a ještě do toho autoři stihnou vpašovat nějaké další poučení. Úloha čarodějů a čarodějnic je sporná, například podle toho, v jakém se zrovna nacházíte století. Jsou mezi nimi dobří i zlí kouzelníci. Stejně jako je tomu u obyčejných lidí. Všechny čaroděje spojuje jediné – lidé z nich mají respekt, nebo přímo strach. Možná i proto jim bylo přisouzeno létat – jako někomu, kdo umí víc než ostatní, jako někomu, kdo je výjimečný.
O výjimečnosti a strachu
Už od mateřské školky řešíme všichni dilema, zda být stejný jako ostatní, nebo se naopak odlišit. Zpočátku je za to jasný trest – posměch nebo šikana nebo útok smečky. Později jasná odměna – obdiv, úspěch, postavení ve smečce. Cestou životem pak zaleží na každém výjimečném člověku, kam až dojde – zda to bude zpět k posměchu a odmítnutí, nebo zda umře v úctě svého okolí a dalších lidí.
Móda čarodějů jakožto „jiných bytostí“ není jen o Harry Potterovi. Tenhle zájem o výjimečnost chodí ve vlnách. Když se zrodí moderní dinosauří sága, vzbudí to zájem o studium prehistorie. Když vítězí Harry, vzbudí to zájem o tajemno a fantazii. Bývaly časy, kdy to byli letci, pak kosmonauti, pak sportovci a pak třeba extrém.
Lidé jsou zvědaví a taky se rádi bojí. Když se pak ale zjistí, že se bojí málo, nastává v systému problém a přichází na řadu výhružka a mravokárné čtení. Svět se nám zmenšuje, zrychluje, takže vizualizace strachu obrazovou formou je efektivnější. Fotky, červená krev, video, plameny… prostě strašidelné a poutavé. Ve skutečnosti i v minulosti bylo upalování čarodějnic jen varováním a způsobem, jak se vyrovnat s něčím, nad čím už neměli hoši z církve a státu převahu.
Zaklínání strachu
Když vás někdo odhalí, co jste opravdu zač a že jste jiný, nezvladatelný, nebo prostě jen jiná bytost, následuje výhrůžka, zaklínadlo. Česnek, kříž, inspektorská průkazka nebo něco, co vás má zastavit. Získat převahu je úkolem všech inkvizitorů, rodičů a učitelů. Nejlepší je samozřejmě cesta přirozené autority, ale kde jí vzít, když ani rodič není bez chyby, že? A tak mě napadla jedna velmi populární výhružka hodná rozboru: „Jestli budeš lhát, změkne ti nos a naroste ti bradavice a dost možná i na jazyku! Jako té čarodějnici!“ Nebo: „Kdo lže, ten krade, a kdo krade, může i zabít!“ Děsí vás to?
Mě tenkrát jo. A potom ještě mockrát. Dnes už jsem otrlejší a vím, že není nutné přímo lhát, že stačí jen mlčet. Jenže v touze po výjimečnosti, výhodě, prospěchu a zisku je to zkratka, co zkracuje nejen cestu, ale i život, v lepším případě jen samotnému lháři. A přitom neprodlužuje nos, aby to bylo vidět jako u Pinocchia, co mu víla dala jasný trest za lhaní.
Variantu, kdy je lhaní použito za účelem přímého poškozování a ničení lidí a jejich pověsti a osudů formou intriky a pomluvy, nechme nyní stranou. Ta je pro jedince, kteří se jednou octnou tváří v tvář ohni, který sami zapálili, a ten je dožene, aniž by si někdo všimnul, že už se škvaří v kotli plném vody… Věnujme se spíš „nevinnému“ lhaní s leteckou tématikou.
Lítání není pro starý, ale…
Tenhle web je především o radosti z létání a jak k ní přijít a zůstat na obloze a mezi přáteli co nejdéle. Za pomoci informací a zkušeností jiných v kombinaci s těmi vlastními. Zdánlivě otřepaná fráze „není dobrých pilotů – jsou jen staří piloti“ se nám totiž nějak promítla i do těch pohádek o čarodějích. Kolik znáte dobrých mladých čarodějů?
Kromě skvělého Harryho, co nám cestou natáčením a knihou nezadržitelně stárne – ehm dospívá – nemají i v téhle říši kouzel a lektvarů taky převahu kmeti? Co přežili dost a dost si pamatují navzdory práci s chemikáliemi, létání nejen na koštěti, útoků od civilního obyvatelstva, okolních konkurenčních čarodějů a vlastních charakterových vad? Každá čarodějnická i pilotní škola dělá na tom, aby měla nějaké absolventy, co přežijí. Navzdory hlášce o stáří, je někdy těžší učit létat staré tvrdohlavé kozly a dospělé samce v plné síle, než mladé jankovité kozlíky, co se dobře hojí, ale zase mají spíš problém s vlastní chemií.
Abychom to jako instruktoři dokázali, musíme-potřebujeme mluvit stejnou řečí, a nelhat! Civil může občas mlčet a tím nelhat a říct něco později. V létacím životě to nevede k dlouhověkosti a není to jen o instruktorech. Je to i o výrobcích, pilotech, personálu…Pojďme tedy společně rozebrat tu hlášku o lhaní – krádeži – zabití.
Létání se blbě krade a lhaní může zabíjet
Co si představíte pod pojmem krádež? Nemít – chtít – vzít si něco, na co nemám? Půjčit – nevrátit? Třeba kouzelnickou knihu, prsten… Jenže v létání si toho moc neukradnete, aniž byste někoho (něco) nezabili. Prostě svět lidí i kouzel je sice zlý, ale v létání se spoléhá a sází na to, že krádež a lež má tak krátké nohy, že do vzduchu nevyskočí, a když, tak daleko nedoletí.
Systém je nastaven tak, že když už se to stane, lidé o tom mluví. Mluvení je samozřejmě komplikované, protože „říct“ znamená mnoho pravd. Jenže když letíte a něco jste „ukradli“, vidí to mnoho lidí – nejen ze země. A když padáte a umřete u toho, tak vás někdo nebo něco zabilo. Možná jste to byli i vy sami, možná to byl výrobce toho koštěte, možná to byl jeho mechanik, špatné ingredience v palivu. Jako mrtví to už těžko zjistíte.
Zřejmě i proto jsou čarodějové nesmrtelní, aby to na ně nikdo nezkoušel. Ani lhát, ani krást. Navíc, aby se mohli ze svých chyb poučit osobně, nikoliv in memoriam. Pilot – člověk, co ho to učili zas jen lidé – to má blbý. Je smrtelný, ačkoliv je ve svém druhu výjimečný.
Nesmrtelnost a létání
Couvneme v čase. Lžete? Kradete? Co tím zabíjíte? Sebe nebo lidi okolo sebe? Nerozumíte mé otázce? Toto je téma pro všechny kouzelníky, letce i ty, co jim něco prodávají. Včetně těch ze simulátorů. Nemůžeme létat bez kouzel, které nás naučí služebně starší. Metoda pokus-omyl decimuje počty učňů a mnohdy i učitelů. Učitel se sice poučí, ale nepoučitelní mají velkou spotřebu zkušebních králíků, a toho si brzy někdo všimne. Bohužel pozdě pro ty učně a králíky…
Čarodějové to mají lepší. Experimenty zřejmě přežívají, není známo, jak se mezi sebou množí, a nemají potřebu plýtvat sobě rovnými, leda jim jdou po krku. Jsou tu jakoby odjakživa a nikdo si nepamatuje, kdo z nich první létal a kdo koho učil a jak. Genetika nebo nesmrtelnost?
Netopýr je potomek myší, co fakt chtěli lítat, ale to, že neznáme jejich učitele, ještě neznamená, že žádné neměli. To, že tu jsou a létají, znamená, že asi lítali a množili se u toho dost rychle na to, aby jejich druh přežil. Anebo se učili rychleji, než padali? Jako lidé! Čarodějnice a jejich košťata nepadají a neřeší nekázně. Dokud tedy nenaštvou vesničany, protože jsou kouzla a protikouzla a i lidé dokážou čaroděje zahnat do lesů.
O mrtvém čaroději
Nemám to vyzkoušené na vlastní kůži, nebo si to aspoň nepamatuji, ale horší smrt než upálení je dozajista ukamenování davem. Kdo pak rozsoudí a ubrání čaroděje a čarodějnice a jiné a výjimečné, když…
Viděla jsem nedávno pod stropem jednoho hangáru viset opuštěné koště po jednom slavném čarodějovi. Prý se provinil na smrtelníkovi, co chtěl použít jeho kouzla pro sebe, ono to nevyšlo a on pak na čaroděje poštval právnické psy a navzdory tomu, že to byl čaroděj I. kategorie (skorokosmonaut, rourař a dobrý učitel), uštvali ho a vlastně ukamenovali k smrti. A protože čarodějové jsou silní a nelze je zabít, dohnali ho k smrti ve světě lidí hříšné, o které se špatně mluví i mezi kouzelníky, a tím pádem i slavného čaroděje pohřbili mlčením. Šla z toho hrůza… Byl to učitel létání.
Občas to potřebujeme jednoduše roztřídit. Jenže vystačíme si u lidí, čarodějů a pilotů s označením dobrý-živý / špatný-mrtvý? Všichni se můžeme prohlásit za dobré, protože jsme ještě tady. Osvícení šéfové čarodějnických škol a škol létání si řídí a třídí své učitele sami. Škoda jen, že odchodem těch šéfů nebo prodejem nebo krachem ztrácejí nejen svá kouzla, ale i moc nad svými učni a učiteli. A to je taky o smrti a ztrátě velkého kouzla.
O cechu čarodějů
Když se čarodějové, čarodějnice, kouzelné bytosti a nadpřirozené síly rozpráší do prostoru, nevěstí to nic dobrého. Znamená to, že na ně byl uspořádán hon, a není bezpečné přiznat svou identitu a kouzlit veřejně. Stejně jako u lidí žádný zloduch není špatný, protože každý má své místo a úkol. Vzpomeňte na Rumburaka – čaroděje II. kategorie. Jak byste chtěli dělat jedničky, když by nebyli dvojky? Jak se poměřit, učit, růst a vylepšovat a stanovovat vyšší laťku, jinou ligu?
Už tu takové stavovské snahy byly, ale zatím to skončilo na tom, že se amatérští Čáryfuci polekali velkých mágů a prohlásili, že si se svým čáry-máry-fuk vystačí a nic nového se učit nemusí. Což o to učit. Vždyť létat naučíte i opici… Jak dlouho jí ale udržíte na obloze?
Zavánělo by to soutěžením čarodějnických škol v rámci cechu, nikoliv uhranutím obyčejné krávy jako důkazu, že čarovat jde snadno a rychle. Vědět, co znamená kouzelnická čest, pravidla nad pravidly, držet basu v rámci přežití druhu a starat se o osud svých kouzel, včetně knih, receptů, zatímco svět se někam žene a civilní obyvatelstvo je čím dál drzejší a neuctivější. Už se nebojí ani čertů, bludiček, duchů, nevěří na trest a maximálně se bojí o svou rentu a důchod a řeší pojistky bez toho, aby se báli především oni sami…
A jak vlastně brání svou výjimečnost a budoucnost před ztrátou kouzel a jejich síly učitelé létání? Na vlastní pěst! Už proto, že průkazku „čaroděj“ není těžké získat, neb máme jen samé I. kategorie v rámci extra kategorií a králíků je (zatím) dost a psi štěkají ještě málo. Jeden můj učitel prohlásil, že chce všechna razítka, aby nemusel nikoho poslouchat a měl klid, a jeden můj kolega z oboru zase prohlásil, že získá majoritu na trhu a pak bude mít klid. S takovým rozptylem filosofií navzdory stejnému cíli nelze založit cech ani pro dvojky, jedničky na tom nebudou o moc lépe…
Znáte nějaký funkční cech? Nebo je to jen v pohádkách a archivech? A kdopak je rozprášil? Oni sami nebo někdo zvenčí?
O původu kouzelnického náčiní
Kouzelník by nebyl kouzelníkem bez magických předmětů, pomůcek a symbolů jeho řemesla. Stejné je to i s létajícími kouzly. Bez ničeho létají jen skydiveři a těsně nad zemí stejně potřebují alespoň kus kapesníku, aby to okouzlení přežili. A právě v pomůckách a jejich původu leží další kus lži a pravdy o kouzlení a létání.
Létající náčiní jako ultralehká košťata lze vyrobit i doma. Vzpomeňte na Saxánu – vezme koště ze spíže a letí, co jí stačí pár lekcí k jeho ovládání. S textilními pomůckami je to ovšem problém. Ta se nám zprofesionalizovala hned na začátku, a protože tomu málo kdo rozuměl, nepustili žádné amatéry k výrobě a tkaní létajících koberců, natož pak aby stačili na ušití něčeho tak složitého, jako je létající plášť.
Létání na velkých dracích vyžaduje ještě více informací, odvahy a někdy i síly. Je pro vyvolené, neboť drak si nenechá posadit na záda žádného ňoumu z ulice! Dokonce i zakleté labutě, divoké husy a jiné letky s dlouhým doletem vyžadují jemnou pilotáž a speciální kouzla. Otočit knoflík na létajícím plášti chce taky grif. Létající kufr je unikát a čichání k rostlinám za účelem létání ponechme Čestmírovi a jeho partě… Prostě kouzlení i létání je řemeslo, stejně jako výroba a odchyt oněch prostředků.
O řemesle a zábavě
A o tom to je především. Neděláš to, nevypadá to dobře a dost se u toho zpotíš. Děláš to často a rád a dobře, je to radost i zábava pro tebe i druhé. Čím vzácnější a složitější, tím větší oslavy si to zaslouží. Úcta se nedá vylhat, tradice se těžko kupuje za rychlé prachy, čest se špatně počítá a přesto existuje, život máme stejně jako kouzelníci jen jeden, ovšem méně odolný.
Vstup do cechu výjimečných je věcí dobrovolnou, zatímco opustit ho lze nedobrovolně. Samo přání, chuť, možnost a pak dokonce skutečná realizace přání – kouzlit, létat, skákat nebo cokoliv na obloze, je natolik výjimečnou událostí v životě každého člověka, že se to nemá pasovat do jedné šablonky a pohádky a není to pak jedna legenda o jednom kouzelníkovi. Je to příležitost, jak zacházet s tím konkrétním člověkem podle speciálního receptu, lektvaru a zaříkávadla, použít jiné kouzlo a vykouzlit pro něj jiné věci. To umí učitelé.
Pro „rychlé“ příležitosti a verze letět-skočit-zkusit jsou tu zruční řemeslníci, které si můžete vypůjčit pro svůj let, aniž by bylo potřeba něco ukrást. Chvála systému a vývoji letectví, že takové možnosti existují! Je to způsob, jak propojit dva odlišné světy, aniž by byl narušen princip odlišení. Smrtelníci versus kouzelníci, ti na zemi a na obloze. Oba cítí rozdíl a tím i respekt k tomu druhému, protože se mohl přiblížit. To jsou ta řemesla, která nám pomůžou k naší zábavě.
Až budete letos dloubat dýni, řešit strašidelné převleky, lampiónový průvod nikoliv na oslavu VŘSR, zvažovat, zda oheň nebo elektriku, chytat se další možnosti, jak postrašit a zároveň poučit a pobavit své děti i okolí, přemýšlet nad létajícími košťaty a jejich paničkami a nad mocí transkontinentálních létajících mágů, nebo prostě jen hledat důvod a téma sletu, vzpomeňte i na obyčejné piloty. Žádný z nich není obyčejný a zaslouží si speciální svátek a oslavu! Tak proč se nesvézt s Halloweenem a nedat mu nový, český, letecký význam?
Hezky to oslavte, pohlaďte svá košťata, létající koberečky, labutě i lesklé draky a bacha na ohýnky. Zazářit se dá v létání a čarování pro lidi i potichu. Plamen spojený s výbuchem bortících se palivových nádrží, není navíc vhodný na špekáčky.
