Letos jsem vyrazil, tak jako každý rok, na rodinnou dovolenou do Řecka. Zatímco jsem tam v předchozích letech jezdil autem, tentokrát jsem zvolil jako dopravní prostředek letadlo – Cessnu 182T Skylane, certifikovanou VFR, IFR, s odpovídačem S a autopilotem.
Již loni jsem tuto zemi navštívil se svým kamarádem a kolegou pilotem z ČSA, a tak jsem zhruba věděl, co mohu či nemohu čekat a na co si dát pozor. Faktem je, že letos to poněkud předběhlo očekávání… Na palubě letadla jsem byl pilot pouze já a zbytku mé rodiny nezbývalo, než mi věřit a popřípadě se nad mořem modlit. S vědomím, že v Řecku je moře teplé, vybavil jsem letadlo jen záchrannými vestami, které jsem zase nepoužité vrátil. Jinak mojí „výbavu“ tvoří zatím jen PPL + VFR night + ICAO angličtina v pilotním průkazu. Trochu málo znalostí IFR, avšak bez zkoušek.
NOTAMy, NOTAMy, NOTAMy…
Letíte-li do Řecka, vězte, že tato jinak velmi pěkná země není zdaleka připravena pro lety VFR a provoz malých letadel tak jako např. Německo či Rakousko. První, co mohu pilotům malých letadel opravdu vřele doporučit, je číst pozorně NOTAMy. Pokud si NOTAM nepřečtete při letu z Roudnice do Innsbrucku nebo do Puly, možná se až tak moc nestane. Při letu do Řecka byste tím ale udělali první a leckdy i těžko řešitelnou chybu. Té jsem se naštěstí vyvaroval, a tak jsem se dočetl nejen provozní dobu letišť, která bývá pomalu každý den jiná, ale i to, že je nutné si alespoň 24 hodin předem rezervovat místo na stání na letišti.
V Řecku, a zejména na ostrovech, nejsou letiště velká a jestliže vás na Zakynthosu odmítnou přijmout už z důvodu, že mají jen a pouze dvě místa pro letadla GA, a ta jsou obsazena, klidně můžete na poslední chvíli přeplánovat dovolenou, protože na takto obsazeném letišti vás nechají stát jen tři hodiny. Pak holt musíte nasimulovat infarkt, nebo odletět. To, že máte jen malé čtyřmístné letadlo, vůbec nic neřeší. Rezervace týden dopředu věci jen prospěje.
Dalším úskalím je benzín, resp. AVGAS 100LL, který se stal mou noční můrou při přistání na Krétě. V Řecku na naprosté většině letišť, včetně těch velkých, AVGAS prostě nemají! Může se vám tedy klidně přihodit, že někde přistanete, paliva máte jako já ještě na 3 hodiny letu, ale začínáte zjišťovat, že s ním nedoletíte nikam, přesněji řečeno nikam, kde mají AVGAS. Toto se dočtete také v NOTAMech a mohu vás ujistit, že neustálé „AVGAS not available“ je po chvilce velmi depresivní.
Přinést si v Řecku benzín v kanystru na letiště je věc zhola nemožná.
Tato lapálie mě potkala v krétském Heraklionu, kam jsem si pro jistotu zavolal, zda tam mohu parkovat jeden den a zda mají benzín. Kladná odpověď na obě mé otázky mě uklidnila. Bohužel benzín nebyl. Jelikož v Řecku nejsou žádné „C“ pointy pro piloty GA, zkuste si představit situaci, kdy přijdete v Ruzyni třeba na Terminál 2, máte v ruce kanystr benzínu a říkáte anglicky místnímu policistovi, že s tím potřebujete na plochu ke svému letadlu. To nemůžete přežít… I bez kanystru vám potrvá 40 minut až půl druhé hodiny, než se ke svému éru skutečně dostanete. S kanystrem máte jistotu, že svoje letadlo hned tak neuvidíte.
Vynechám detailní popis takových bizarností, jako že jezdíte po ploše sami v autobusu pro 150 lidí třeba jen 100 metrů. Nakonec jsme museli v Heraklionu přespat a druhý den nám na sousedním letišti v Sithii nejenže prodloužili provozní dobu (měli otevřeno jen hodinu a při jejich procedurách to nejde časově trefit), ale také sehnali chlapíka, který mi natankoval kýžený benzín. Nutno podotknout, že všude a za všech okolností byli pracovníci letiště velmi vstřícní, obětaví a maximálně ochotní.
Pokud tedy poletíte do Řecka, doporučuji natankovat na Korfu, protože to může být na dlouhou dobu poslední letiště s AVGASem. Mimochodem, cena toho benzínu byla jak na Korfu, tak na Sithii téměř stejná – 59,60 Kč/litr po přepočtu. Asi pro nikoho nebude překvapením, že pokud by vám někde benzín došel, tak zatímco v Německu či v Čechách při zachování klidu to letadlo posadíte bez vyhlašování nějaké nouze vždy na letiště, máte-li alespoň FL70 a víc, v Řecku vás čeká moře nebo hory a SAR (Search and Rescue). Pokud doplachtíte na letiště, je to zázrak.
Hory, moře, letadla
Navigace VFR v této zemi hor a moří je úžasná. Sháněl jsem mapu ICAO či Jeppesen VFR Greece a po vyčerpání všech možností mohu v klidu prohlásit, že její sehnání je stejně lehké jako sehnat ten benzín v Řecku. Letěl jsem tedy alespoň s aktuální IFR mapou a to bylo to nejlepší, co jsem nevědomky udělal…
V Řecku totiž moc nerozlišují VFR a IFR navigaci a hned po příletu do aténského FIRu, abych snad nepřekážel ve FL 110 na příletových trasách na Korfu, jsem dostal pokračovat na ASTUS. Ano správně, IFR bod nad mořem. Jednoduše „Proceed and report ASTUS.“ Naštěstí mám v cessně GARMIN 1000, tak to problém nebyl, a na IFR mapě jsem ten bod našel taky. Mít ale nějakou 10 let starou cessnu s budíkama a bez IFR mapy, v tu chvíli by mě asi nenapadlo, jak se k tomu bodu dopracovat. Takto podobně „IFRově“ mě navigovali po celou dobu, co jsem tam létal. Jen asi dvakrát jsem dostal radiomaják a jednou nějaký ostrov.
Radiomajáků je ale jinak v Řecku spousta a jsou u každého letiště, takže cílovou destinaci byste minout neměli a s radionavigací tam žádný výrazný problém není. Třikrát jsem byl nucen oblétávat prostory, kde cvičila armáda, což mi výrazně prodloužilo dobu letu, a tím pádem spotřebu drahocenného paliva. Na to skutečně pozor při plánování trasy letu a paliva. Předpisová zásoba paliva na 45 minut letu nemusí leckdy stačit, zvláště když se vám k tomu kličkování přidá protivítr.
Občas mi přišlo, že do kolébky lidstva ještě nedorazily radary.
Neustálé hlášení pozic DME k nějakému VORu či stanici mě utvrzovalo v dojmu, že mě na radaru asi zas tak moc často nemají. Také squawk jsem dostal snad jen jednou, odpovídač S nikoho nezajímal, řízení procedurální. Zlatý hřeb tohoto řízení přišel na Zakynthosu, kdy jsem se svojí malou a pomalou Cessnou přistával na dráhu 16. V poloze po větru pravého dráhy 16 jsem dostal povolení k přistání a cca na 11 NM byl na přiblížení Boeing 737, shodou okolností ČSA. Řídicí se snad každých 10 vteřin dotazovala, kde kdo je. Zvládla to ale na jedničku, asi věděla, na rozdíl ode mě, že neudělám žádnou chybu.
V této souvislosti, pokud byste chtěli letět v Řecku někdy VFR night, tak zapomeňte. Ten tam povoluje jen armáda, ještě na speciální žádost a pro speciální případy. Buď poletíte podle IFR, nebo si počkejte, až se rozední. Bez diskuze. Letět VFR bez letového plánu v Řecku taky nejde. Tu chybu, ale naštěstí neuděláte, protože bez FPL vás řídicí jednoduše do vzduchu nepustí. Oblétával jsem si jen ostrov Zakynthos, let asi na 35 minut, a musel jsem si podat FPL.
Kvalita za rozumnou cenu
To, že jsem často ztrácel spojení s řídicím, nebudu rozepisovat. Rekord byl při letu z Kréty cca 40 minut ve FL110. V takovém případě je nutné letět přesně podle letového plánu, nebo podle posledních instrukcí. Co se týká letového plánu, připravte se, že velmi často si vyběhnete na věž a tam si jej vytvoříte. Nevýhoda spočívá v tom, že věž je obyčejně dost stranou od další infrastruktury určené pro veřejnost, a to znamená další notné zdržení. Výhoda velká je v tom, že vám řídicí s plánem pomůže či jej upraví a pokaždé jej zkonzultuje a provolá s ostatními sousedícími kolegy (a to jsem jej pokaždé tvořil ve FliteStaru) a potom o vás každý na cestě ví. Pokud někde poblíž cvičí armáda, jako že tam snad cvičí neustále, je velká šance, že se nestanete vítaným terčem při jejich výcviku.
Řídicí v Řecku jsou ochotní, je jim dobře rozumět a vždy pomůžou. Koneckonců jste pro ně svým způsobem raritou, protože VFR malé letadlo tam nemají často. Heraklion, ač je to velké letiště, hostil tehdy pouze mou cessnu. Jen na Sithii byla jedna cessna z Německa a jeden cirrus, a to nejspíš proto, že tam měli onen vzácný AVGAS. I ve vzduchu jste často pro ně jediní VFR, zbytek jsou IFR a velká letadla, proto taky ta IFR navigace. Řecké stíhačky nepočítám.
Když zdárně přistanete na letišti a utřete pot z čela, zpravidla tak učiníte předčasně. Zaparkovat letadlo je někdy problém, kurty si vozte svoje. Řecko není Chorvatsko, tady vám letadlo nikdo nepřiváže ani nepodloží. Pak vás čeká handling a vyplňování spousty papírů, to stojí za to. Po čase ale i průměrný pilot pochopí jejich systém a už se ničemu nediví.
Poplatky v této zemi nejsou vysoké, létal jsem tam poměrně často a konečný účet mi přes jejich papírování vystavili Řekové na Zakynthosu. Činil 116 eur. Pokud uvážím, že jsem tam parkoval 10 dní a asi 6krát startoval a přistával, jde to. Nemohu srovnávat Zakynthos s Ruzyní, ale nedávno jsem v Brně za Cessnu 182 platil 1 553,- za jedno přistání a parking necelé dvě hodiny.
Na co je v Řecku v létě spolehnutí, je počasí. Rozhodně nepodceňte meteobriefing, ale během našeho 10denního pobytu bylo počasí jako z katalogu. To bylo ale ostatně téměř po celé Evropě.
Závěrem bych mohl Řecko svým hobby kolegům jen doporučit.
Něčemu se tam přiučíte, získáte zkušenosti, které např. v Německu nemůžete v životě pořídit, protože tam všechno skoro funguje, a vyzkoušíte svoji trpělivost. Odměnou Vám za to bude let nad nádhernými horami, krajinou, mořem a krásným pobřežím. Pokud Vás nezklame letadlo a nepřiplavete nazpátek lodí, určitě se tam rádi podíváte zase. Stojí to za to!
