Když jsem zase jednou přemýšlel, kam vyrazit na nějaký kulturně-vzdělávací-poznávací výlet, uvízl mě ve finálovém hledáčku mimo jiných zajímavých míst New York. Vzhledem k různým okolnostem nebylo moc času na plánování a tak jsem šel koncem května koupit letenky s tím, že bych někdy začátkem června rád odletěl. Jakožto zaměstnanec ČSA jsem měl možnost využít „zvýhodněných“ zaměstnaneckých letenek. Proč jsem napsal uvozovky? Protože tyto letenky kromě nespočet výhod přináší i některé nevýhody. Například při plném obsazení letadla má přednost platící cestující. Nakonec jsem tedy koupil zpáteční letenku z Prahy do New Yorku s Delta Airlines. A pro jistotu ještě jednosměrnou letenku z New Yorku do Prahy přes Paříž s Air France, abych měl alespoň dvě varianty návratu do Evropy pro případ plně obsazených letadel.
Času moc nebylo a tak jsem to naplánoval jako takový eurovíkend. Začátkem června v pátek ráno tedy stojím s mým spolucestujícím – bratrancem v terminálu ruzyňského letiště. Jdeme k odbavení, kde se dozvídáme, že v letadle je zhruba 20 volných míst. Což nás samozřejmě velmi těší, protože šance, že odletíme rázem stoupá o 100%. Paráda, nikdo další už na let do New Yorku nepřišel a tak dostáváme palubní vstupenky a už si lebedíme v deset let starém Boeingu 767. Interiér je po renovaci. Každý má k dispozici dotykovou obrazovku v opěrátku předchozího sedadla. Je zhruba 11 hodin dopoledne a celý natěšení startujeme směr New York – JFK.
Let trvá zhruba 9 hodin. Prakticky od startu až někam nad Irsko nám pro americké aerolinky typicky obstarožní letušky každou chvilku roznášejí jeden gurmánský zážitek za druhým a neustále dolévají pití, co hrdlo ráčí. Sedíme uprostřed, takže místo koukání z okýnka pročítáme noviny, průvodce New Yorku, nové číslo L+K a ve finále si pouštím film Avatar. Let utekl nezvykle rychle a tak před druhou hodinou odpoledne místního času dosedáme na letišti JFK.
Interiér B767 Delta Airlines, řazení sedaček v ekonomické třídě je 2-3-2
Ač už jsme pár velkolepých letišť za svůj život viděli, i nyní koukáme jak péra z českého gauče na nespočet pojezdovek, runwayí, stojánek, terminálů a kolony letadel. Neuvěřitelné mraveniště. Díky časovému posunu máme ještě dostatek času odjet metrem na Manhattan do našeho hotelu a na večer ještě navštívit Ground Zero. Uplně nám běhá mráz po zádech, když stojíme před staveništěm a představujeme si, jak do obou věží naráží letadla a celé se to sune k zemi. Muselo to tenkrát být hotové peklo. Nechybí ani nikdy nekončící diskuze, kdo má prsty v jedenáctém září. Jestli opravdu teroristé nebo tajné služby USA.
V sobotu ráno nastává již zmíněný okamžik a jeden z hlavních cílů naší cesty – návštěva leteckého, námořního a vesmírného muzea na letadlové lodi USS Interpid. Metrem se přibližujeme k břehům Manhattanu k řece Hudson, na které před dvěma lety šťastně přistál Airbus 320 po vysazení obou motorů. Ač je USS Intepid loď obrovských rozměrů, v přístavišti se tak trochu ztrácí, neb nedaleko kotví zaoceánské parníky snad ještě větších parametrů!
Po příchodu do bezprostřední blízkosti letadlové lodi jen nevěřícně koukáme na ten mnohatunový kolos. Nic neříkáme, stojíme a koukáme s pusou dokořán. Poté co se z počátečního údivu vrátíme do reality, jdeme rychle koupit vstupenky za 24 dolarů. Ještě bezpečnostní prohlídka, kdy nám starostliví pánové u rentgenu zkontrolují obsahy baťohů, jestli máme dostatečnou svačinu, se přesunujeme k prvnímu muzejnímu exponátu. Je jím Concorde British Airways. Tento konkrétní kousek registrace G-BOAD vzlézl 25.8.1976 a létal až do svého vyřazení v roce 2003. Tento kus také provedl nejrychlejší let z Londýna do New Yorku za 2 hodiny 52 minut a 59 sekund. Během své kariéry nalétal 23 397 letový hodin, provedl 8 406 přistání a rychlost zvuku překonal při 7 010 letech. Samozřejmostí je prohlídka interiéru a pilotní kabiny tohoto nadzvukového orla. Je to pěkně zachovalý letoun, i když už je na něm také znát, že vznikal před 40 lety.
Nejlepší na focení na USS Interpid je pozadí manhattanských mrakodrapů
Poté se už konečně vydáváme po schodech na palubu letadlové lodi USS Interpid. Na palubě je vystavená pěkná směsice letadel. Nejzajímavějším je bezpochyby supersonik SR-71 Blackbird před nímž stojí F-16. Z palubních letounů se zde nachází F-4 Phantom, F-14 Tomcat a další letouny americké a britské konstrukce, kterým abych pravdu řekl, nemohu přijít na jméno. Všechno to jsou zajímavé stroje a však ne příliš známé. Na opačné straně lodi postává například korejský Mig-15, polský Mig-21, izraelský Kfir či MB339 v barvách italské akrobatické skupiny Frecce Tricolori. Nechybí zde ani vrtulníky Huye, Cobra a pár vrtulníků konstrukční kanceláře Sikorsky.
Následuje prohlídka kapitánského můstku a celkového interiéru. Nebýt značený směr prohlídky, člověk by se lehce ztratil. K vidění jsou jednotlivé kajuty, kuchyň, jídelna, kapitánský můstek a mnoho dalších místností potřebných pro nezávislý provoz letadlové lodi ve vodách po celém světě. Pod palubou jsou též tři rozměrné hangáry, pochopitelně i s výtahem pro letouny na horní palubu. V hangáru stojí letouny Avanger, Fury, Skyhawk a srandovní vrtulník HUP-2 Retriever ve tvaru banánu s dvěma rotory.
Skyhawk v jednom z hangárů USS Interpid
Ještě pár fakt k USS Interpid. Loď byla vyrobena v roce 1943. Do první operace se dostala o rok později při invazi na Marsahallovy ostrovy v Pacifiku. V roce 1945 byla loď poničena zásahem letounů kamikaze, při nichž zahynulo na 90 mužů. I přes vážné poškození se ji však podařilo opravit. Mezi lety 1952-1953 proběhla instalace katapultů, aby z lodě mohli startovat i „heavy jety“ místo doposud obvyklých vrtuláků. V roce 1966 byl sestřelen vietnamský Mig-17 letounem Skyraider a o dva roky později také vietnamský Mig-21 pro změnu letounem Crusader za pomocí rakety Sidewinder. Provoz lodi byl oficiálně ukončen roku 1974. Jako muzeum byl USS Interpid otevřen až v roce 1982. Neuvěřitelná jsou také čísla, která hovoří o 3 388 mužích, sloužících na palubě. A také váha plně naložené lodi – 41 434 tun!
Odpoledne konečně opouštíme muzeum plni zážitků a to jsme ještě díky davu lidí vynechali prohlídku ponorky USS Growler. Sobotní odpoledne ještě věnujeme prohlídce Central parku a Times square. Neděle je ve znamení Wall street, procházek po Manhattan a Brooklyn bridge , vyhlídkové plavby kolem Manhattanu a k soše Svobody plus večerní vyhlídka z 86 patra z momentálně nejvyšší budovy New Yorku – Empire State Building. V pondělí už jenom projdeme Brodway, nakoupíme pár suvenýrů a míříme metrem zpět na letiště JFK.
Na večerní odlet přímé linky s Delta Airlines do Prahy s radostí kašlem s tím, že Air France vypravují do Paříže čtyři Boeingy 777 a jeden Airbus 380. Které letadlo je naším cílem je už snad všem jasné. S našemi letenkami sedíme vedle patnácti přepážek Air France, před kterými stojí frontu k odbavení stovky cetujících. Není to pěkný pohled, ještě k tomu máme zjištěno, že letadla jsou dost plná, ale stále věříme, že se dostaneme do našeho vysněného „doubledeckeru“.
Odbavení A380 v New Yorku - JFK
Vystojíme frontu u check-inu a už na stůl pokládáme doklady s letenkami. Téměř infarktovou se stává situace, kdy nám slečna u přepážky říká, že máme špatné letenky, že už neplatí! A tak podáváme životní výkony angličtiny a snažíme se zjistit, kde je problém. Problém se stal v Praze, kde do kolonky platnosti letenky napsali datum mého nástupu k ČSA. Naštěstí se nakonec všechno vysvětlilo. Ovšem happy end byl ještě daleko. Hodinu před odletem jsme se měli totiž dostavit na poslední přepážku, kde nám sdělí, jestli zbylo místo v našem letadle. Následuje hodina nervozity se střídavými pohledy na hodinky a pohledy k „čekinům“, kde se neustále hromadí cestující. A je to tady - hodina uběhla a tak se jdeme zeptat, jak to vypadá.
Další infarkt nám málem způsobí pohled na další zhruba dvacítku zaměstnanců, kteří také chtějí letět třistaosmdesátkou. A začínají se rozdávat palubní vstupenky. Ti šťastnější z nás už odcházejí a my stále čekáme a čekáme a už se pomalu loučíme s A380, když v tom zazní naše jména. Nevěřím! Slyším dobře? Rychle se hrnu k přepážce, kde jsou opravdu připravené naše palubní vstupenky. Nastává naprostá euforie. Chce se mi křičet radostí! Poletíme s Airbusem 380! Všichni ostatní se tváří bez zájmu, jako když jedou ráno autobusem do práce. Ale já zářím a stále nevěřím!
Áááá už je to tady, nastupujeme na palubu. Dalším neuvěřitelným štěstím je, že jsme dostali místa u okýnka. O tom se mi ani nezdálo. Éro je pěkné, voňavé a čisté. Ještě aby ne, u Air France létá teprve jeden rok. Pozdější vytlačení ze stojánky a asi patnácté místo ve frontě na start nám způsobí hodinové zpoždění na odletu. V obrazovce před sebou se mým nejoblíbenějším pořadem stává pohled na letadlo z kamerky, která je umístěná na vrchu svislé ocasní plochy. Krásně je vidět celé letadlo a jeho okolí. Další kamerky jsou na přídi a pod letadlem. Startujeme se západem slunce a v dáli pozorujeme mrakodrapy na Manhattanu zalité do oranžového světla. Těžká romantika. Po vzletu stewardi začínají roznášet večeři. Co dodat, snad jen že se potvrdila vyhlášenost francouzské gastronomie. Standardem i v ekonomické třídě je víno, šampaňské či koňak!
Noc nad Atlantikem, rozmístění sedaček v ekonomické třídě je 3-4-3
Pro mě, který je odkojen evropskými low-costy je to jako ráj na zemi, teda v tom to případě na nebi! Díky tomu, že letíme proti času je tma asi jenom dvě hodinky. Většina cestujících spí, také se snažím, ale nejde to. Pořád nemůžu uvěřit, že letím Airbusem 380. Pro jistotu se jdu tedy projít po letadle a hlavně se podívat na horní palubu, abych se přesvědčil, že opravdu sedím v třistaosmdesátce! Zavítám také do business třídy, kde je slyšet chrápání. Při pohledu na luxusně rozložené křeslo prakticky na postel se nedivím, taky bych asi chrápal. Zbytek letu zkouším, co všechno umí moje obrazovka. Hraju hry, poslouchám muziku, koukám na dokumenty, filmy, sleduju trasu letu. Člověk to ani nestihne všechno vyzkoušet za 7 hodin letu. Díky příznivému proudění přistáváme u Charlese de Gaulla na čas. Už jen přejet na jiný terminál, skočit do prvního éra směr Praha a jsme doma. Eurovíkend v USA stál za to.
Jeden chobot pro business klientelu, dva choboty pro obyčejné smrtelník, Paříž CDG
Byl to velice pěkný výlet a v klidu mohu říct, že 3 až 4 dny na poznání New Yorku bohatě stačí. Přeci jenom je to jeden velký blázinec, z kterého by člověk při delším pobytu mohl skončit u doktora Chocholouška.