Brány areálu pardubického mezinárodního letiště se otevřely již v 8 hodin ráno, a přestože oficiální letový program začínal až chvíli před polednem, první diváci se už v tuto hodinu vydali pozorovat okolní dění. Zpětně bych jim k tomuto rozhodnutí chtěl poblahopřát, neboť pro některé návštěvníky, včetně mě, se pozdější cesta stala utrpením. Několikakilometrové kolony na hradecké dálnici i na pardubické magistrále za tu skvostnou podívanou ale rozhodně stály.
To, že jarní sluníčko vylákalo po deštivém týdnu do Pardubic nejen zaryté letecké fandy ale i příležitostné návštěvníky podobných akcí, bylo zřejmé již od vstupní brány pohledem na zaplňující se plochu letiště. Jak by také ne, když létajících lákadel bylo víc než dost a i doprovodný program byl návnadou pro diváky bez rozdílu věků či pohlaví.
Již cestou ke dráze, nad kterou se pochopitelně odehrával hlavní letový program, se lidé zastavovali u statických ukázek stíhacích letounů české i zahraniční výroby. Kromě L-29, L-39 a L-159 se těšil velké oblibě Mig-29 nebo JAS-39 Gripen. Neméně úspěšný byl pak především u dětí i obrněný transportér s možností prohlídky vnitřku.
Mig-29 / foto Matěj Lelek
To už se ale blížilo pravé poledne a své úvodní vystoupení dohrávala Ústřední hudba Armády ČR, která doprovázela ještě několik dalších částí programu leteckého dne. A pak to začalo!
Plejáda hvězd začíná
Jakousi pomyslnou předmluvou encyklopedie dějin letectví, kterou se mělo v průběhu celého dne prolistovat, bylo úvodní vystoupení tří Gripenů, Alcy, W3A Sokola a dalších zástupců nejmodernější techniky naší současné výzbroje. Toto skvělé vystoupení asi nejlépe navodilo kontrast, jakým prošlo letectví za posledních 100 let. Hned po něm totiž vystoupil jeden z mnoha vrcholů Aviatické poutě.Když se v roce 1910 takřka na stejném místě poprvé vznesl Jan Kašpar na svém Blériotu XI, asi jen těžko si mohl představit, jaké stroje se budou prohánět po nebi o století později. Stejně tak si asi mnozí z nás až do včerejška nedovedli představit, jaké to bylo právě v momentě, kdy se začaly psát dějiny aviatiky v Čechách. Krásně sehraná rekonstrukce prvního vzletu na našem území vykouzlila úsměvy na tvářích nadšenců, jiskřičky v očích malých dětí i slzy dojetí pár jedinců, co jsme to úspěšně maskovali. Historický Kašparův letoun v rukou švédského majitele a pilota Mikaela Carlsona a jeho ukázka sklidily první velký potlesk.
Blériot XI / foto Matěj Lelek
Kapitola první světové války přinesla na pardubickou oblohu repliku legendárního trojplošníku Fokker Dr.I, který představoval počátky epochy vzdušných soubojů, a letoun Sopwith Strutter, také lahůdku pro milovníky historických letadel.
Piper Cub a Strutter / foto Matěj Lelek
Ve 20. letech docházelo k prvním továrním výrobám letadel. V dílnách letňanské Avie se konstruktéři Pavel Beneš a Miroslav Hajn zasloužili například o letoun Avia BH-1 nebo o něco větší Avia BH-5. Oba tyto stroje vzlétly k radosti návštěvníků i v Pardubicích. Scénu roku 1923 opět doprovodila inscenace a příhodná hudba.
Před druhou hodinou odpolední se již psal rok 1937. Přestože v sousedním Německu se již střádaly válečné plány, čeští letci zažívali skutečný rozkvět svého milovaného řemesla. Několik kruhových průletů na letištěm provedla skupina letadel Letov Š-39, krásné letadlo Praga Baby E114, které přiletělo ze Švýcarska, dále pak letouny Racek, Kuňkadlo, Zlín XII, Tatra 101, a nad tím vším prováděl akrobacii ve svém letadle CASA-131 pilot Jan Rudzinskyj. Trio letounů Bücker pak předvedlo skupinový let stejně jako kdysi dávno, když se tyto lety nacvičovaly s křídly spoutanými gumovými lany.
Casa 131 / foto Jan Rudzynskij
I druhá válka zasáhla naší zemi. Sice jsme již nebyli součástí rakousko-uherského mocnářství, přesto jsme ale o své budoucnosti nerozhodli sami. Důsledky Mnichovské dohody pocítili 15. března 1939 i naši letci. Letoun Bücker 131 zpozoroval blížící se vojska a rychle letěl podat zprávu zpět na letiště, kde okamžitě začalo pálení důležitých dokumentů, aby se nic, nebo pokud možno co nejméně informací, dostalo do rukou protivníků. Zabavení českých letišť a letadel se ale zabránit nedalo. Tato scéna, která provázela vznik protektorátu Čechy a Morava, opět vyvolala mnohé emoce.
Velkým pozitivem Aviatické pouti byl moderátor většiny ukázek Jan Brskovský, který svým zapáleným komentářem činil celý letecký den atraktivní i pro zprvu lehce znuděné diváky. Jeho téměř celodenní povídání si zasloužilo jistě nejen můj obdiv.
Nepříliš veselá léta
Nejen v čase, ale i v místě se posunul další průběh leteckého dne. Kapitolu druhé světové války naplno otevřel dunivý zvuk motoru BMW 132, kterým není vybaven nikdo jiný než Junkers Ju-52, další vrchol Aviatické poutě. Krásná ukázka při pomalém letu lahodila všem očím i objektivům. Když pak z letounu vyskákalo několik německých parašutistů, nebylo pochyb o osudu francouzských pozemních vojsk. Přesto se měl rychlý postup Německa brzy zastavit, a to i díky československým letcům.
Ju-52 / foto Matěj Lelek
Zatímco se v Německu konstruoval Messerschmitt Bf 109, za kanálem La Manche se naplno vyvíjel jeho velký soupeř, Hawker Hurricane. Nad pardubickým letištěm se schylovalo k bitvě o Británii a pro mě přišel největší vrchol celého dne. Me-109 a Hurricane spolu svedly téměř nefalšovaný dogfight a za zvuku pozemní střelby si musel opravdu každý připadat jako v nebi nad Anglií. Překvapením pro mne bylo, když pozemní jednotky střílely jak na nepřátelský letoun, tak na vlastní. Jan Brskovský jakoby vycítil toto tápání a poznamenal, že nebylo vždy snadné určit hned, zda se jedná o letoun přátelský či nikoliv, a tak byla mnohdy střelba do vlastních konečnou i pro britské piloty. Nikdy jsem podobné vystoupení neviděl a na toto budu ještě velmi dlouho vzpomínat.
Letouny Texan AT-6, Boeing Stearman a DH-82 Tiger Moth nás opět přenesly jinam, tentokrát na americký kontinent, kde se také schylovalo k válce. Stejně jako Hurricana jsem například Stearmana nikdy neviděl na vlastní oči a vidět tento dvojplošník nyní, ještě k tomu za letu, bylo prostě úžasné.
Stearman / foto Matěj Lelek
To už se ale na nebi schylovalo k dalšímu souboji, tentokrát nad osvobozovanou Evropou, když na sebe narazily britský Spitfire Mk.V a Fockewulf Fw-190, hájící barvy pomalu se hroutící Třetí říše. Ani jeho 600 km v hodině mnohdy nestačilo umění a šikovnosti i československých letců na spitfirech.
Spitfire Mk.XIX / foto Matěj Lelek
Činnost 1. československého samostatného stíhacího pluku v Rudé armádě připomněly repliky letounů Jak-3, Jak-9 a Jak-11, další válečné legendy, které se v Pardubicích objevily.
Od válčení ke sportu
Konec války rozhodně neznamenal konec letectví, ba právě naopak. Uvolnění vztahů umožnilo soustředit snahu i do jiných sfér letectví. Československo navazovalo na sportovní předválečné úspěchy i v docela nové disciplíně, v letecké akrobacii. Ozvěnou české akrobacie se vrací Zlín 26 Trenér. Skupina trenérů zaplavila nebe a jeden z nich předvedl vítěznou akrobatickou sestavu z roku 1960, která vynesla na MS v Bratislavě Ladislavu Bazákovi zlatou medaili.
Zlíny 26 / foto Matěj Lelek
Doslova ohromující bylo představení skupiny The Flying Bulls Aerobatic Team pod vedením Radky Máchové. Akrobatická sestava týmu, který využívá Zlínů 50 LX, nabídla několik dech beroucích figur, kterým lidé aplaudovali bez jakékoliv pobídky. Pohled na letouny, kdy jeden letí na břiše, druhý nad ním na zádech a třetí okolo nich provádí sudový výkrut, je něco, co vzbuzuje kromě bezmezného obdivu také respekt před uměním a výkony akrobatických pilotů.
Zlíny 50 / foto Matěj Lelek
Od vrtule k turbině
Kolem páté hodiny, kdy slunce již solidně pálilo, se o slovo opět přihlásily proudové letouny. Jako první to byl L-29 Delfín, následovaný unikátem, který do Čech dorazil z Polska, a sice letounem Mig-15, jakýmsi znakem proudové éry. Plnou sílu a výkon proudových motorů pak všem přítomným ukázal letoun Mig-29, před kterým se děti schovávaly za vystavená auta a dospělí si přinejmenším zacpávali uši. Další nevídaná ukázka následovala, to když se v jedné formaci vedle sebe sešly letouny L-29, L-39, Mig-15, Mig-29, JAS-39 a L-159. Jejich 2 průlety nad plochou sice způsobily drobné zpoždění v programu, ale v krásném počasí a nabité koncepci Aviatické pouti to nebylo vůbec na škodu.
Mig-15 / foto Matěj Lelek
Zástupce rotorů představila policie ČR. Po několika obratech ve vzduchu a simulované záchranné akci policejního Bellu-412 moderátor připomněl, že kromě stoletého výročí české aviatiky slavíme letos také 75 let od vzniku letectva bezpečnostních služeb.
Za zvuku dialogu z dnes již legendárního filmu Vesničko má, středisková se otevírala kapitola československého zemědělství, ke kterému neodmyslitelně patří letoun Z-37 Čmelák. Dva kusy se ukázaly i v Pardubicích. Velkým překvapením pro mě byly například manévrovací schopnosti na pohled robustního a těžkého letounu na velmi malých rychlostech. Koneckonců některá pole se nachází ve vcelku složitě dostupném terénu, což ale neznamená, že se nepráškovaly.
Čmelák / foto Matěj Lelek
Leteckou Amatérskou Asociaci reprezentovaly na pouti ultralehké letouny LK-2 Sluka a motorová rogala. Po burácejících proudových motorech byl zvuk těchto strojů jako klavírní sonáta po rockovém koncertu, k čemuž Jan Brskovský, sám člen LAA, připomněl i ekologičnost, jakou tyto stroje vynikají.
Závěr celého leteckého dne patřil opět strojům z oblasti sportovního letectví, jak bezmotorovým kluzákům, tak akrobatickým letounům Extra, které jsou k vidění i v závodech série Red Bull Air Race. Motorový klid pak opět nastolil výskok parašutistů, kteří celý program 20. aviatické poutě uzavírali.
Extra 330 / foto Matěj Lelek
Celkově lze tedy hodnotit tuto oslavu sta let české aviatiky více než kladně. Pětadvacet tisíc diváků, kteří v sobotu do Pardubic zavítali, rozhodně nemohli litovat velmi příznivé ceny vstupného za šanci vidět největší legendy i nejmodernější stroje leteckého nebe. Statické ukázky letištní i armádní techniky náležitě doplňovaly hvězdný letový program, jehož výborný komentář čas od času přerušily ztracené a následně vyvolávané děti i dospělí, ke všeobecnému pobavení všech přítomných. Všem pořadatelům a organizátorům akce tak patří velký obdiv a díky, stejně jako Janu Kašparovi, bez něhož by tato oslava také patrně nevznikla.
