...až ke hvězdám.
Snad právě proto, že je člověk tvor zvídavý, našli se v našich řadách ti, kteří neváhali vrhnout na neprobádanou půdu aviatiky svou píli a um a přetavit obavu z nepoznaného v odvahu vzlétnout a osvobodit se od zemské tíže. Historii letectví nepíší jen hrdinové, které známe jménem, ale i stovky a tisíce pilotů a fandů létání, jejichž sláva nepřekročí hranice kruhu přátel v klubech po celé naší planetě. A těm bych rád věnoval seriál o historii letectví.
Jak to začalo
Dějiny vzduchoplavby započaly vlastně mnohem dříve, než si uvědomujeme. I když se o létání dá hovořit až od té chvíle, kdy se bratři Wrightové poprvé vznesli se svým originálním strojem na pláži nedaleko městečka Kitty Hawk, tedy od 17. prosince 1903, je touha dobyvatelů vzdušného oceánu a prvních pokusů mnohem starší. Staré kresby na skalách Nazca, řecké báje o Ikarovi a Daidalovi, egyptské hieroglyfy s kresbami lidí obdařených ptačími křídly, technické výkresy Leonarda da Vinci, balóny bratří Mongolfierových i romány Julese Verna jsou první menší a nesmělé krůčky, které rozvíjeli a stupňovali lidské úsilí vzlétnout.
Balóny na obzoru
Právě bratry Josepha a Etienna Montgolfierovi lze právem označit za průkopníky nejen balónového létání, ale i létání jako takového. Byli totiž jedni z prvních, kteří začali dávat slovům, jako je let či létání skutečné, konkrétní kontury a přešli od smělých plánů na papíru k opravdové zkušenosti. Let jejich balónu 4. června 1783, jemuž přihlíželi svědci na náměstí v Annonay, byl vskutku epochální podívanou té doby a jejich Montgolfiéra dosáhla podle tehdejších zdrojů výšky téměř 1000 metrů a po vyhoření ohniště dosedla na nedaleké pole, kde její objemný papírovo – hedvábný plášť shořel poté, co dopadl na dohasínající ohniště, jež sloužilo jako zdroj teplého vzduchu, díky kterému se těleso vznášelo.
Ovšem jak jsme tomu zvyklí z dějin letectví, nebyli rozhodně sami, které inspiroval da Vinci, Lana nebo Strabón, který popisoval balóny ve svém díle Geodetica již kolem roku 19 našeho letopočtu. V téže době využívá Jacques Charles vědomostí a vynálezu vodíku ke konstrukci své charliéry, který představil svůj balón Pařížanům v té samé době. Let člověka byl podle obecenstva nebezpečný, a tak prvními „piloty“ těchto vznášejících se těles byla domácí zvěř. Jen připomínám, že v polovině dvacátého století, při prvních letech do vesmíru, tomu nebylo jinak. Jenže to se mělo brzy změnit. Již 21.listopadu 1783 se dva muži, Pilatre de Rozier a markýz d´Arlandes, poprvé vznesli k zhruba půlhodinovému letu v létajícím korábu, vytvořeným člověkem. Od té doby létaly balóny stále výš a dál a procházely spoustou konstrukčních vylepšení až do dnešních dnů.
Čím přispěli Češi
Právem se ptáte, jaký podíl měly země koruny české na těchto převratných objevech. Významný cestovatel a botanik Tadeáš Haenke byl prvním, který 16. března 1784 vypustil v Židlochovicích první českou montgolfieru. V říjnu 1790 se z pražské Stromovky poprvé vznesl balón, plněný teplým vzduchem, v jehož koši stál hrabě Jáchym ze Šternberka. Po jeho boku byla další významná osoba spojená s balónovým létáním. Byl to muž, který jako první překonal vzduchem kanál La Manche a také muž, který montgolfiéru položil k nohám Pražanů: Jean - Pierre Blanchard.
V roce 1891, u příležitosti jubilejní světové výstavy, byl k vidění jeden z prvních balónů, s nápisem Kysibelka. Ta nebyla určena k volným letům. Na závěr výstavy odlétá na dlouhý let zkušený vzduchoplavec Luise Godard v balónovém koši společně s nakladatelem Vilímkem a manželi Novotnými, k břehům Baltského moře.V témže roce pozoruje vznášející se balóny nad českou zemí i osmiletý Honzík a historie nám ještě o něm dá vědět. Ovšem většina z nás o něm bude mluvit jako o inženýru Janu Kašparovi. Za prvního českého vzduchoplavce se dodnes považuje Josef Vydra, který však umírá v zapomenutí a s ním se vytrácí i historie balónové vzduchoplavby v Čechách.
A co přišlo po balónech?
Balóny se ale jen vznášejíí a nechávají se unášet větrem. Jsou špatně ovladatelné a proto přichází spousta nápadů a vylepšení, jak dovést tyto koráby nebes k větší dokonalosti. Ale někteří jiní milovníci letu se ubírají zcela odlišným směrem. Jejich inspirací jsou ptáci a jejich let. Tito takzvaní ornitonauti, kteří se snaží vznést se za pomocí hýbajících se křídel. Narážejí však na nepřekonatelné problémy, a tak se snaží využít i další techniky svých zvířecích soků. Vznášení. A právě anglický sir George Cayley, později přezdívaný jako otec aerodynamiky, dal základy létajícím kluzákům a funkčním větroňům.
Je krásný letní den roku 1891 a u německého města Derwitz se na obloze vznáší první, opravdu plně řiditelný kluzák, pod jehož křídly není nikdo jiný, než Otto Lilienthal. Německý konstruktér a skutečný průkopník létání, který své vášni a poznání nakonec podlehl při jednom ze svých letů. Jeho dílo bylo právě tak významné, že dopomohlo bratrům Wrightovým k jejich prvnímu a pak dalším letům. Oliver Wright později uvedl, že právě Lilienthalovy kluzáky byly inspirací k jejich pozdějšímu průkopnickému letu na pláži u Kitty Hawk, který jednou pro vždy změnil oblohu nad námi.
Tito muži a jejich odvážné činy položili základy moderního letectví. Byli první, ale jen jedni z mnoha, kteří chtěli pocítit tu nevýslovnou svobodu, kterou nazýváme tak prostě.....létání.
A po nich přišli další a další. Ale o nich až příště.
