Vzhledem k tomu, že v dnešní době se tzv. „noční doložka“ stala mnohdy součástí PPL výcviku, tak myslím, že asi většina z vás, co tyhle řádky čtete, ji máte za sebou a předpokládám, že úspěšně. Upřímně, pro vás je tento článek nezajímavý. Ovšem pokud jste ULL piloti nebo jste absolvovali PPL bez noci, můžete si po přečtení udělat alespoň rámcový obrázek o tom, o čem to je a co by vás případně čekalo.
Co je to PPL noční doložka
Už jsem byl bohužel svědkem mylné interpretace, že se jedná o součást IFR (instrumental flight rules), což ale rozhodně není pravda. Doměnka zřejmě vznikla z pocitu, že v noci přece nemůže být žádná visuelní navigace vidět a tudíž se může letět pouze podle přístrojů. Na této doměnce něco je, ale pravda to není. I po splnění noční doložky jste stále oprávněni létat pouze za VMC (visual meteorological conditions) podmínek. Tedy VFR (visual flight rules) lety. Noční doložka je pouze rozšířením klasické visuelní navigace, kterou jste se snad všichni, kdo nějaký pilotní průkaz máte, učili. Nutno ovšem podotknout, že na přístroje se samozřejmě klade daleko větší důraz než ve dne. Přece jen, ta viditelnost je výrazně omezena. Jinými slovy, není to IR, ale výškoměr, rychloměr, umělý horizont, zatáčkoměr a mnohdy i VOR a jiné navigace se nutně musejí stát vaším dobrým přítelem.
Z čeho se noční doložka skládá
Asi to zmiňuji zbytečně, ale ještě bych tady rád definoval NOC ve smyslu letectví. Přesnou definici, kdy je západ a východ slunce, najdete v AIPu. Když jsem to dělal já, bylo to 30 minut po západu slunce a 30 minut před jeho východem. V současné době se to, tuším, počítá vůči zeměpisné poloze, ale ruku do ohně bych za to nedal. Nicméně to vychází velmi, velmi podobně.
V zásadě je dle zákona nutný minimální noční nálet 5 hodin, strukturálně sestavených takto:
Dvě hodiny (povětšinou ty první), se provádějí okruhy. Starty a přistání na letišti vybaveném světly. Rozhodně doporučuji řízené letiště, nejen že zaručuje zmíněná světla, ale navíc řídící na rádiu dodá klidu, je to taková záchranná brzda pro každý případ. Tedy raději si připlaťte, stojí to za to. A ještě jedna poznámka. Při nočním VFR letu nemůžete požádat o tzv. „Zvláštní VFR let“. Noční let lze provádět pouze za VFR a VMC standardních podmínek.
Další dvě hodiny (povětšinou třetí a čtvrtá hodina), se provádí noční navigační let. Nebudu tady fušovat do řemesla instruktorům a povídat o tom, čím a jak se v noci řídíte. Nicméně povím, že byť se vám na zemi může zdát tma jak v pytli, ze vzduchu je toho vidět překvapivě hodně. Tedy alespoň v urbanizovaných oblastech jako je ČR.
Stejně jako k první části doporučuji řídícího na radiu, k této (byť to není nutností a jste přesvědčeni, že vidíte jak ostříž), doporučuji GPS. Opět ji nemusíte využít, ale na palubě dodá klidu. Nejde ani tak o to, že by jste neviděli povrch jak to pod vámi vypadá, ale já osobně jsem měl dost problém luštit z mapy. Abyste nebyli oslněni, používá se v letadle (nebo alespoň u Cessny, se kterou jsem to cvičil já), červené světlo. Jak si jistě dovedete představit, pod červeným světlem se výrazně hůře rozlišují barvy, takže poznat na mapě například řeku od kolejí či silnice se náhle může stát oříškem. Ano, je to o přípravě a zvládnout se to dá, nicméně pak v kokpitu to stresuje a na klidu to nepřidá.
Poslední hodina se skládá ze sólíček. Dáte si dle osnovy minimálně 5 okruhů a krátký navigační let. Co se doporučení týče, dělal bych to jak s řídícím na radiu, tak s GPS. :-)
Nutnou zákonem danou přípravu na zkoušku z VFR Night máte za sebou a můžete být připuštěni k samotné zkoušce. Po jejím úspěšném složení vám UCL zapíše noční doložku do pilotního průkazu. Dá se to takhle dokázat, ale ze zkušenosti vám řeknu, že to nestačí k nočnímu létání. Pokud se z nějakého důvodu chcete do nočního létání pustit (nic proti), rozhodně doporučuji letadlo vybavené záchranným padákovým systémem a než bych se vydal na cross country let, tak bych si pár cvičných hodin v řízeném prostoru do foroty nalétal.
Noční nouzové přistání by bylo velmi nebezpečné
Létání v noci (dle mého osobního názoru) má oproti dennímu jednu velkou obrovskou nevýhodu. I z minimální výšky nejste schopni dobře rozpoznat hladkost a otevřenost prostoru a tudíž volba nouzové přistávací plochy v případě vysazení motoru je sázkou do loterie. Kdo už máte nějakou zkušenost, vzpomeňte si na tu nejistotu, když jste si vybrali rádoby hladké pole, kam jste se to rozhodli posadit a dokud jste nebyli na zemi, nevěděli jste jak moc se tam rozbijete. Teď si k tomu představte, že dokud nebudete na zemi, tak si nebude ani jistí, jestli to není třeba oraniště nebo lesní školka. :-) Byť jsem sem dal smajlíka, tak to za legraci nepovažuji a například můj instruktor noci ještě neslyšel o zdařilém nočním nouzovém přistání.
Známé trasy se stanou nevšedním zážitkem
Abych vás závěrem po tom mírně odrazujícím ladění nakonec článku zase pro změnu mírně motivoval: Když už to zvládnete, tak zážitky z nočního letu jsou opravdu něco, co ve dne nepoznáte. Pokud už nějakou dobu létáte a máte dojem, že jste snad prokřižovali republiku, jděte do toho. Je to zcela nové hřiště a známé trasy, které jste ve dne letěli nespočetněkrát, jsou jak z jiného světa, na kterém vás čeká mnoho zajímavých pohledů a zážitků.
Tak hurá do noční oblohy.
