Rozsah, obsah a náplň potřebných znalostí určují ZKUŠEBNÍ OSNOVY pro teoretické zkoušky pilotů kluzáků (GLD) a pilotů motorových kluzáků (TMG) civilního letectví, které byly nazvány OS 15.
Zkušební osnovy specifikují požadované znalosti pro teoretické zkoušky na Úřadu pro civilní letectví a pro vydání průkazu způsobilosti pilota kluzáků s kvalifikací GLD a TMG. Ty současně platné nabyly účinnosti 1. března 2005.
Zkouška samotná probíhá většinou na půdě pověřeného a zmocněného subjektu Úřadem pro civilní letectví, což je buď Aeroklub české republiky nebo Plachtařská škola ve Vrchlabí formou písemné zkoušky z :
- leteckých předpisů
- všeobecné znalosti letadel
- letových výkonů a plánování
- lidské výkonnosti
- meteorologie
- navigace
- provozních postupů
- základů letu
- komunikace
Letecké předpisy, to je plejáda zkušeností minulých generací, plejáda požadavků státu a jeho subjektů, které přímo do letectví zasahují, doplněných úpravami z působnosti Evropské unie. Je toho opravdu dost a celá oblast legislativy se stále vyvíjí. Tady vnímavému studentu musí pomoci zkušený lektor nebo instruktor hlavně v orientaci ve vyhledávání informačních pramenů a určení objemu potřebných znalostí pro danou kvalifikaci.
|
Všeobecná znalost letadel je předmět pro letecké zájemce poněkud přijatelnější. Výhodu mají bývalí nebo současní modeláři, kteří o konstrukci draku letadla, pohonných jednotkách, systémech v letadle, přístrojích a dalších vnitřnostech již něco vědí. Rozhodně ale musí znalosti prohloubit. Nevýhodu netechnicky vzdělaných lidí je nutno překonat pílí. Tento předmět, stejně jako všechny ostatní, je pro letce naprosto nezbytný. Musí vědět s čím letí a jak to funguje. Úzce s tím souvisí další oblast nazvaná letové výkony a plánování.
Lidská výkonnost. Na zemi si některé odlišnosti reakcí organismu na let neuvědomujeme, protože člověk pro létání původně stvořen nebyl. Proto je důležité, když už létá, vědět, jak a kdy bude jeho tělo a smysly reagovat, co natrénovat, s čím počítat a čeho se vyvarovat. Zajímavý předmět, který nejlépe vyloží letecký lékař a letec ho ocení až mnohem později, než v začátcích.
Meteorologie, to je tedy věda, kterou úplně každý zcela nepochopí. Letec ale musí vědět, kdy je mu počasí nakloněno, kdy mu hrozí od počasí boule a letec plachtař, ten soustavným studiem této vědy může výrazně snížit náhodnost ve své výkonnosti. A to je důležité.
Bez navigace zabloudíte téměř okamžitě. Shora vypadá ves jako ves, les někdy větší, někdy menší najednou v mapě chybí, města sice skýtají jistou naději, že je nepřehlédneme, ale znáte to, Trutnov, Turnov. Navigační věda a její kouzla nás učí, jak na to. I přes pokrokové způsoby vedení velkých letadel z místa A do místa B musí jejich piloti ovládat srovnávací navigaci, výpočet snosu větrem a další kouzla. Ve výcviku samotném moc o navigaci nejde. Později to ale pochopíme a budeme velmi, ale velmi pečlivě navigační teorii rozvíjet.
Znalost provozních postupů je nezbytná, pokud nad územím naší republiky neletíme úplně sami. Pravidla provozu a hlavně bezpečnost je pro letce nadějí, že se vzájemně neposráží hned po vzletu, nezničí své krásné stroje a budou schopni dojít večer k manželkám, milenkám a dětem, nebo na pivo. Důležitý předmět!
|
Základy letu, to je zase taková alchymie. Musíme ale umět vysvětlit, co tu věc z kovu, dřeva nebo laminátu vlastně drží ve vzduchu, jaké fyzikální zákony tady platí, jaké to síly cloumají našimi miláčky, jak se to vlastně řídí, co když to upadne, co ta vývrtka a jak na ni, jak se k tomu chovat, aby se to nerozlomilo, to jsou základy letu. Opravdu zajímavé!
A komunikace? Bez spojení není velení a musíme si občas, po mnoha hodinách samoty v zavřených kabinách, s někým rozumným pohovořit.
Teoretické znalosti jsou tedy základem a předmětem zkoumání při zkoušce pilotní. Drtivá většina škol a aeroklubů vyučuje teorii ještě před zahájením praktického létání. Důvodem je hlavně potřeba, aby adepti zbytečně neopotřebovávali své letové instruktory, dalším důvodem je, že si během praxe mohou teorii ověřit a to utkví. Důvodem neméně důležitým je pak skutečnost, že letec v kterémkoli stádiu svého vývoje nesmí ustrnout. Musí se vzdělávat průběžně, stále a co nejvíce. Je potěšitelné, že to drtivá většina velmi rychle pochopí a přijme za své.
Zkouška teoretická, složená v pověřeném subjektu nebo přímo na ÚCL, platí tři roky, během kterých musí adept složit ještě zkoušku praktickou. Pak je opravdovým pilotem. O praxi někdy příště.
