Když jsme před polednem přiletěli na letiště do Rokycan, byl slet v plném proudu. Na ploše stojánky stála pěkně dlouhá řada letadel, ve vzduchu byl slušný provoz a na modelářské ploše rozbalili své nádobíčko místní i přespolní modeláři. Kdo měl hlad či žízeň, i na něj mysleli místní, u stánku bylo možno si koupit občerstvení v klasickém sortimentu, nezapomněli ani na děti se sladkostmi a nějakými to suvenýry.
Rokycanský slet si nedával žádné vysoké cíle, jako třeba jiné pseudoletecké dny. Přesto místní připravili skromný program, který sliboval kromě předvedení řady UL letadel veřejnosti i komentované ukázky vlastních ULLa rokycanského aeroklubu, aerovlek L-13 od kolegů z AK Letkov i s akrobacií, předvádění UL vrtulníku CH-7 Kompress i klasického Robinsona R-44 a UL vírníků. S modeláři bylo domluveno předvedení například turbínových, tj. reaktivních modelů, obřích modelů vrtulníků i klasických letadel a mnoho dalších. Na závěr měl odstartovat horkovzdušný balón, a pak mohli zbylí účastníci sletu při posezení u táboráku s muzikou třeba si opéci buřta, nebo i něco lepšího.
Program sletu jako vzpomínky na Míru Forejta, jednoho ze spoluzakladatelů LAA a především Aeroklubu LAA Rokycany, byl dá se říci splněn prakticky celý. Až na slíbený start balónu, který se pro silný podvečerní vítr nakonec neuskutečnil, všechno proběhlo podle programu a v pohodě.
Ze zajímavých letadel, které se se svými piloty objevili na sletu na letišti v Rokycanech, byl například TST Duo se zvětšeným rozpětím křídel o nově instalovaný centroplán. Celodřevěný UL motorový dvoumístný větroň s touto modifikací připomíná řešením své kabiny historický a méně známý český motorový větroň M-17. Nebo motorizovaný historický větroň LF-109 Pionýr z padesátých let minulého století, který s motorem na pylonu za kabinou při svém předvádění nad letištěm potěšil leckteré pamětníkovo oko. Také klasická UL letadla v podobě Tuláka, Kondora, CH-601, Stratonka či Mobydicka byla v Rokycanech k vidění na zemi i ve vzduchu. U malého Stratonka stál jeho majitel a pilot v jedné osobě, pan Vladimír Novák, a při našem rozhovoru si liboval, jak ekonomické a příjemné je to polétání v tomto dnes již prakticky historickém jednomístném motorovém UL větroni. „Měl jsem předtím starého dobrého TL-32, ale s ním bych si na slety moc netroufal. Tady natankuji nádrž, vyletím, a když to jen trochu nosí, vypnu trabantíka a plachtím si podle svého. Když spotřebuji na hodinu letu 4 litry benzínu, tak je to moc.“
Kapitolou samu pro sebe byla letadla s rotujícím křídlem, tedy vrtulníky a vírníky. CH-7 kompress předvedl v letové ukázce, čím se především liší vrtulník od klasického plošníku, visení nad zemí, rychlé změny směru letu, perfektní ovladatelnost, lety bokem i pozadu, o tom si běžná letdal ( a jejich piloti) mohou nechat jen zdát. Zase ale ta ekonomika provozu, no, škoda mluvit. Ani vírníky se v letové ukázce nedaly zahanbit a jejich bezpečné přistávání na dvou metrech, utažené zatáčky „na pětníku“ a prudká stoupání také patřily k pozorně sledovaným evolucím nad místním letištěm.
Zajímavé bylo prohlédnout si najednou vedle sebe několik verzí známého hornoplošníku JORA a CORA. Napočítal jsem čtyři různé exempláře, klasickou JORU, původní CORU, CORU s úpravou trupu a ocasních ploch panem Papouškem a ALLEGRO 2007 reprezentanta UL p.Šilhana. Řekl bych, že evoluce tohoto letounku byla jejich porovnáním pěkně patrná i pro laiky.
Kromě těchto letadel byly po přistání na zemi k vidění i Cessna 150F, Cessna 172, SF- 260, Sting, Kappa Sova, různé amatérky postavené dvoumístné hornoplošníky, Echo, Fox, Qualt, atd. Pokud bude místo, najdete je na přiložených fotografiích (žádná velká sláva, byly dělány na mobilní telefon). Jediné, co mne trochu překvapilo, byla úplná absence motorových rogal. Nejenže nikdo na nich nepřiletěl (alespoň po dobu, co jsem byl na letišti), ale i místní je měli složené a zahangárované tak, že si je nikdo nemohl prohlédnout ani na zemi. Škoda.
Samostatnou kapitolou byli letos na sletu v Rokycanech modeláři. Mimořádným byl předvedený věrný a přesný model předválečného školního kluzáku „Hol´s der Teufel“ pana Jindry Stejskala, který ho postavil v měřítku 1:2 !!!. Rozpětí 6,2 metrů a hmotnost 24 kg hovoří samy za sebe. Tento kluzák je českým leteckým fandům znám v jeho rekonstruované a znovupostavené podobě v POTK na Rané, a musím říci, že modelu oproti své skutečné předloze nic nechybělo. A když byl odpoledne vytažen do vzduchu „aerovlekem“ za neméně zajímavým obřím modelem Piper PA-18 o rozpětí 4 metry, nepoučený přihlížející by přísahal, že ve vzduchu vidí skutečná letadla, nikoli modely. Dalším zajímavým obřím modelem byla přesná létající maketa vrtulníku HUGHES 505 pana Kupilíka, jejíž rotor o průměru 1850 mm roztáčela přes reduktor opravdová modelářská turbína.
Kromě tohoto vrtulníku byly ve vzduchu k vidění ještě dvě modelářské turbíny. Jednu předváděl se svým modelem WILD HORNET (samokřídlo – delta s dvojitou směrovskou) pan Martin Hora, druhou v polomaketě stíhačky SAAB J-37 Viggen pan Láďa Brož. Jejich charakteristický svist a rychlý pohyb po obloze byly při jejich předvádění nepřehlédnutelné. A co je obzvláště zajímavé, oba stavitelé modelů si i motory – turbíny postavili sami! Uvědomíme-li si, že oba motory mají tah cca 9 kg, a dosahují otáček i 100.000 za minutu (to není překlep!), klobou dolů před jejich erudicí a šikovností .. a ochotou investovat v tomto případě nemalé peníze v hodnotě běžného ultralajtu do svého koníčka.
Modelů bylo k vidění ještě mnohem více, viz opět fotogalerie.
Povídal bych si s přítomnými známými a kamarády rád, ale čas rychle uběhl a my se museli s naší cessničkou odpoledne chystat na návrat na domovské letiště do Letňan. Příjemných pár chvil uprostřed letadel a známých tváří podle mne uplynulo velmi brzy. V Rokycanech na letišti bylo vždycky fajn a i letošní slet se podle mne vydařil. Příští rok přijedu či přiletím zase. A všem, kdo tyhle řádky čtou a v létání pro radost nehledají extrémní zážitky, ale pohodu a přátelská setkání, doporučuji totéž.
