"Vodochody věž, Vodochody věž, OK-OFI, OK-OFI, slyšíme vás," byla první česká slova, která včera po návratu slyšeli z vysílačky účastníci expedice North Pole Exhibition 2008. Za další půl hodinu se nad obzorem vodochodského letiště objevuje malá stříbrná tečka, letadlo L-200 Morava, jehož posádce se minulou sobotu podařilo přeletět severní pól. Letadlo nejdříve nad letištěm přelétá, pak se otáčí a elegantně přistává, sledované objektivy kamer a fotoaparátů pomalu míří k hangáru.
Po chvíli z letadla vystupují jeho piloti Petr Bold a Richard Santus. Unavení, ale šťastní. "Byl to bláznivý nápad, chtěli jsme dokázat, že tohle padesát let staré letadlo to dokáže," vysvětluje Petr Bold.
Expedice vyrazila k pólu 1. dubna. Let dlouhý devět a půl tisíce kilometrů byl původně plánovaný až na měsíc, nikdo totiž netušil, jaké bude nad pólem počasí nebo jak se s náročnými podmínkami vyrovná samo letadlo. "Letadlo fungovalo skvěle, museli jsme upravovat jen pár maličkostí, většinou nejrůznější čidla pro zimní podmínky," dodává Bold. Trasa vedla z Prahy přes nejsevernější evropské letiště v norském Tromsö na Špicberky.
A stejně jako hrdiny divadelní hry je pól trochu zklamal. "Byla to nekonečná bílá plocha, občas přerušená nějakou prasklinou, navíc polovinu ho zakrývala mlha," říká druhý z pilotů Richard Santus. Po přeletu čekalo na posádku mezipřistání na ruské polární základně Barneo, která se nachází přibližně 150 kilometrů od pólu. Tam přistáli, aby doplnili palivo. A tam čekaly na piloty nejkrušnější chvíle celého letu.
Za mrazu -20 stupňů Celsia a větru bylo potřeba dotankovat 400 litrů paliva, navíc s nastartovanými motory, jejichž vrtule vytvářely ještě další vítr. "Tekoucí benzin se rozléval po prstech a po rukavicích," líčil Santus.
Piloty navíc obtěžovala mírně podroušená ruská posádka, která je srdečně vítala vodkou, chlebem a uzenými rybami. "Museli jsme je hlídat, aby nám nespadli do roztočených motorů," dodal Santus.
Posádka ale musela být připravena i na další nebezpečí - nouzová přistání na vodě nebo na ledu. V kokpitu tak kromě nafukovacího člunu, stanu nebo spacáků byla i kulovnice proti ledním medvědů. Tu ani nic jiného z nouzové výbavy piloti naštěstí nepotřebovali.
Další den piloti přistáli opět na Špicberkách, kde museli počkat na lepší počasí. Před sebou měli ještě čtyřhodinový let přes Severní ledový oceán opět na letiště Tromsö v Norsku a po natankování přes Oslo zpátky do Česka. Největším nepřítelem pilotů během letu byla zima. Piloti počítali s teplotami kolem 35 stupňů pod nulou, nakonec k nim však byla příroda milosrdnější. Na nejsevernějším místě planety bylo "jen" minus 25 stupňů. Před zimou se oba chránili péřovými obleky i suchým potápěčským neoprenovým oblekem a potápěčskou kuklou a rukavicemi.
Teplota kolem minus 25 nakonec vyhovovala i letounu, který je konstruován do teplot minus 30 stupňů. "Takže jsme nakonec neporušili letovou příručku. Stejná teplota byla nahoře ve dvou kilometrech i dole na ledu," pochvaloval si dopravní pilot Santus.
Pólu dosáhli piloti minulou sobotu v 19:05. Nad severním pólem přeletěli a pak ho i obletěli. "Protnuli jsme všechny poledníky a symbolicky tak během dvou minut vlastně obletěli celý svět," popisuje pocity pilotů Bold. Ty byly podobné legendární větě ze hry Divadla Járy Cimrmana Dobytí Severního pólu - také stále směřovali k severu, a najednou letěli na jih.
Zdroj: iDNES
