Wiley Post – Pilot s páskou přes oko

Píše se 22. července 1933 a tou dobou již věhlasný americký pilot Wiley Post dosedá s upraveným letounem Lockheed Vega na Newyorském letišti Floyda Bennetta, kde jej netrpělivě vyhlíží přinejmenším padesátitisicový dav nadšených fanoušků. Tento 35letý pilot s ikonickou páskou přes levé oko právě v čase 7 dní, 18 hodin a 49 minut dokončil jako první v historii sólo oblet zeměkoule a k tomu o 21 hodin pokořil dosud platný rekord. Rekord, který spolu s navigátorem o dva roky dříve sám stanovil.

Problémový žák

Wiley Hardeman Post se narodil 22. listopadu 1898 poblíž Grand Saline na východě jihoamerického Texasu. Jeho rodiče pracovali na vlněných plantážích a za prací se i s malým synem často stěhovali. Když mu bylo pět let, usadili se v Oklahomě, kde Wiley začal navštěvovat základní školu.

Mohlo to být vinou jeho roztržitosti nebo tím, že od mala toužil spíše po kokpitu letadla nežli školní lavici, proč nebyl vzorným studentem a po odchození sedmi tříd školy zanechal. V přibližně stejné době v nedalekém Lawton County probíhala letecká výstava, na niž spatřil jeden z prvních masově vyráběných letounů Curtiss a která jej natolik uchvátila, že se zapsal do letecké školy v Kansas City.

Dříve problémový žák se během sedmiměsíčního kurzu změnil k nepoznání. Dosahoval skvělých výsledků v matematice i přírodních vědách a s prvními výstřely světové války zahájil pokročilý výcvik pro americké letectvo. Rok 1918 a klid zbraní však přišly dříve, než se do nich mohl tehdy 19letý pilot zapojit, a jeho sen o létání pro svou zemi se mu rozplynul.

Jelikož pro něj armáda po výcviku neměla další využití, vrátil se zklamaný Wiley do Oklahomy a začal pracovat na nedalekém ropném poli. S láskou k létání v srdci si však jen těžko zvykal na běžný život, potýkal se s problémy se zákonem a v roce 1921 jej soud za ozbrojenou loupež poslal na jeden rok do vězení.

Poté, co si trest odpykal a ocitnul se opět na svobodě, potkal se se skupinou letců, u nichž nejdříve působil jako parašutista a později jako pilot. I nadále však pracoval na ropném poli ve snaze vydělat si dostatek peněz na koupi vlastního letadla. Shodou nešťastných okolností netrvalo dlouho a svůj sen si splnil.

Osudová nehoda

1. října 1926, tedy přesně před 90 lety, došlo k nehodě, která navždy poznamenala Wileyho život. Při těžbě ropy se uvolnila kovová součástka a vážně Wileymu poranila levé oko. Záhy se mu v něm rozšířila infekce a on tak ve svých 28 letech natrvalo přišel o zrak na levém oku. Nejenom, že tato nehoda poznamenala jeho každodenní život, nyní byla i jeho letecká budoucnost v ohrožení.

Díky ikonické pásce přes oko Wileyho každý snadno poznal

Dnes by národní letecký úřad nad podobným handicapem patrně oči nepřimhouřil, na konci 20. let minulého století však byla situace odlišná a Wiley se tak záhy mohl učit odhadovat vzdálenost pouze pomocí jednoho oka a 1 800 dolarů, které dostal jako náhradu za zranění, použil k nákupu vlastního letadla. Jeho talentu a nesporné vášni k letectví můžeme přičítat i fakt, že brzy začal pracovat jako soukromý pilot pro zámožného oklahomského naftaře Florence C. Halla. Nedosahoval zatím sice slávy svých soukmenovců Charlese Lindbergha či Amelie Earhartové, pomalu si však získával jméno ve světě letectví.

Kolem světa za osm dní

Pan Hall měl naštěstí pro Wileyho zapálení pochopení. Poté, co si zakoupil letoun Lockheed Vega pojmenovaný Winnie Mae po své dceři, dovolil Postovi účastnit se s ním řady leteckých závodů, v National Air Race Derby z roku 1930 dosáhl v té době nejrychlejšího času při letu z Los Angeles do Chicaga.

Uplynul rok a Wiley, který si nikdy nevedl zápisník letů a nemůžeme tak zjistit více o jeho letových zkušenostech, o sobě spolu s navigátorem Haroldem Gattym dali vědět nejen leteckým nadšencům. 1. července 1931 dokončili oblet zeměkoule, při němž překonali 15 474 námořních mil (téměř 28 660 km) a zkrátili o více než polovinu dosud platný rekord, který stanovila vzducholoď Zeppelin.

Trasa letu obou pilotů, překonali ji za 8 dnů, 15 hodin a 51 minut

Oba letce bouřlivě přivítal celý New York a obdrželi pozvání do Bílého domu od prezidenta Herberta Hoovera. Pro tehdejší noviny se let kolem světa stal příjemným osvěžením v době právě končící hospodářské recese.

Krátce po dokončení jejich společného letu vyšla kniha Kolem světa za osm dní, další události však nebyly tak idilické, jak by se mohlo zdát.

New York oba piloty přivítal jako skutečné hrdiny

Na rozdíl od Charlese Lindbergha se Wileymu získanou slávu nepodařilo přetavit ve větší bohatství, k tomu se šířily zvěsti, že to byl Postův zkušenější navigátor, který stál za úspěchem jejich společné výpravy. Wiley se tak ve snaze vyvrátit tyto pomluvy rozhodnul uskutečnit druhý oblet Zeměkoule, tentokrát však zcela sám.

Aby zvládnul funkci pilota i navigátora, využil dvou právě vznikajících technologií; první z nich, systém rádiového zaměření neboli obdobu dnešního palubního ADF, získal od Armády Spojených států amerických. Druhou byla primitivní verze autopilota. Tím byl prototyp společnosti Sperry Gyroscope Company pod názvem Mechanický Mike, který dokázal letadlo udržet na požadovaném kurzu. Dále pak Winnie Mae, kterou mezitím od Halla odkoupil, vybavil vrtulí s nastavitelným úhlem náběhu.

Mechanický Mike dokázal udržet letoun na požadovaném kurzu

V kokpitu Lockheedu Vega odstartoval Wiley Post z Newyorského letiště Floyda Bennetta ke svému životnímu letu a šest let po Charlesi Lindberghovi stále jako jeden z prvních pilotů sám přeletěl Atlantický oceán. Následně přistál v Berlíně a pokračoval přeletem Sovětského svazu. Tam jej trápil zejména kovový Mike a silná únava, neboť se snažil spát co nejméně.

„Zoufale se snažil získat čas, kolem prstu si uvázal provázek spojený s klíčem, který držel v druhé ruce. Pokud by usnul a klíč upustil, tah provázku by jej rychle probudil,“ můžeme se dočíst v jednom z popisů jeho cesty.

Slavný Lockheed 5C Vega Winnie Mae, po roce 1933 s ním získal řadu rekordů

Po přeletu ruské Sibiře na něj čekala zasněžená Aljaška. Při jejím přeletu se z důvodu závady na systému rádiového zaměření ztratil nad tamní divočinou a poškodil vrtuli a pravou podvozkovou nohu při nouzovém přistání. Za pomoci místních dělníků stroj opravil a krátce před půlnocí 22. června 1933 přistává za svou cestu po jedenácté, tentokrát zpět na newyorském letišti. Předchozí let s Haroldem Gattym pokořil o 21 hodin.

V červenci roku 1938 dokončil i známý Howard Hughes se svou posádkou po čtyřech dnech oblet země s letounem Lockheed 14-N2 Super Electra, při dotazu na Postův sólo let však poznamenal: „Let Wileyho Posta zůstává tím nejvýznamnějším letem v historii. Nikdo jej nezopakuje. Dokázal to sám!“

Muž z Marsu

V roce 1934 se Wiley začal zabývat prováděním letů ve vysoké výšce. Jeho Winnie Mae však neměl přetlakovanou kabinu, rozhodnul se proto sestavit speciální oblek, ve kterém by mohl přežít pobyt ve výšce mnoha kilometrů.

Ze spolupráce Wileyho Posta a společnosti B. F. Goodrich záhy vznikná oblek nazvaný Muž z Marsu na první pohled podobný tomu, o jakých psal Jules Verne. Oblečený v něm a usazen za kormidlem Winnie Mae vybavené přeplňovaným motorem vystoupal v roce 1934 do 49 000 stop, tedy bezmála 15 kilometrů, a podíval se tak do spodní vrstvy stratosféry.

Při svých letech ověřil, že s roustoucí nadmořskou výškou je možné dosahovat větší cestovní rychlosti. Na základě této zkušenosti předpověděl budoucí nadzvukovou dopravu cestujících a lety do vesmíru. Muž z Marsu byl také první přetlakový oblek pro let v letadle. Wiley Post taktéž poukázal na biologický rytmus lidského těla a vliv únavy na výkon pilota, jako jeden z prvních taky na toto téma provedl vlastní výzkum.

Muž z Marsu

K přetlakování obleku využíval zásobník tekutého kyslíku, pomocí něj dokázal vytvořit tlak vzduchu odpovídající výšce přibližně 5 500 stop (přibližně 1 700 metrů) a kromě pohodlného řízení pilotovi umožňoval i běžnou chůzi. Oblek si je dnes možné prohlédnout ve Smithsonově institutu v hlavním městě USA.

V březnu roku 1935 Post po vzletu z amerického Burbanku vystoupal se svou Winnie Mae do stratosféry a díky jet streamu se vůči zemi pohyboval rychlosti až 340 uzlů, tedy bezmála 630 km/h. V dalších měsících se pokusil celkem čtyřikrát o přelet amerického kontinentu právě v rychle vanoucím proudu vzduchu, kvůli technickým potížím však ani jednou svůj let nedokončil.

Jeho lety se do historie zapsaly jako první pokusy o let s přetlakovým vybavením. Byly však zároveň posledními jeho Winnie Mae.

Příliš těžký na hlavu

Napříště se Post rozhodnul postavit svoje vlastní letadlo, trup si vypůjčil z letounu Lockheed Orion a křídla z modelu Explorer. Plánoval létat na severozápadě Spojených států a spojit s nimi letecky Aljašku. Kromě pasažérů měl převážet i poštu, kvůli vysokému počtu vodních ploch v oblasti letoun vybavil plováky namísto klasického podvozku. Nechtělo se mu však čekat, než dorazí ty vyrobené na míru jeho letounu a namísto nich stroj osadil jinými, které byly však v přední části zbytečně dlouhé a způsobovaly klopení letounu na hlavu. Tato netrpělivost se mu měla později vymstít.

V červenci 1935 byl stroj hotov, na první zálet se s Postem vypravil jeho dlouholetý přítel, populární herec a humorista William Rogers. Společný let dvou mužů, z nichž každý dosáhl ve svém oboru významného věhlasu, sledovaly deníky snad po celém světě.

Will Rogers a Wiley Post na společné fotografii před Postovým letadlem

„Pokud jde o to být hrdinou, nejdůležitější je vědět, kdy zemřít,“ napsal jednou Will Rogers, aniž by tušil, že tím předpověděl osud obou mužů.

15. srpna přistáli na laguně nedaleko aljašského Point Barrow, kam měli původně namířeno. Podle první verze se tak stalo kvůli nedostatku paliva, podle druhé kvůli nutnosti provést na letounu opravu. Skutečností nicméně zůstává, že po vzletu letoun nejspíše kvůli námraze na karburátoru ztratil tah motoru.

Malá plocha výškového kormidla pak nedokázala vzdorovat momentu klopícímu letoun na hlavu, vznikajícímu částečně vlivem dlouhých plováků a taky vlivem špatného rozložení převáženého zatížení. Letoun s oběma pasažéry narazil ve velké rychlosti do vodní plochy. V troskách stroje zahynul 55letý umělec Will Rogers i populární průkopník letectví, kterému bylo pouhých 36 let.

Soudobý tisk popisoval tragédii poblíž přístavu Point Barrow na Aljašce

Lítost nad ztrátou nadaného průkopníka letectví vyjádřila řada tehdejších osobností, například toho času populární německý letec Ernst Udet. „Považuji Wileyho Posta za nejlepšího pilota všech dob,“ nechal se slyšet. „Dokázal nejen přinášet stále nové nápady, ale také je v praxi ověřovat. Byl tím nejpokrokovějším a nejodvážnějším člověkem, kterého jsme v letectví znali.“