Elon Musk, ředitel a zakladatel společností PayPal, Tesla Motors a SpaceX, je multimiliardář a vizionář v jedné osobě, který své vize ovšem posouvá za hranice naší atmosféry. V případě SpaceX navíc nejde jen o samotné dobytí Marsu, cílem kalifornské společnosti je vytvořit z lidí ,,meziplanetární rasu“ a Mars kolonizovat v nejkratším možném čase.
Snaze zachránit lidstvo před potenciálním vyhubením odpovídá i koncept představeného plánu, který počítá s motoricky přistávající meziplanetární lodí vynášenou na oběžnou dráhu Země obří, rovněž mnohonásobně použitelnou jednostupňovou raketou. Komplex by měl být schopen zabezpečit v pravidelných intervalech cesty mezi Marsem a Zemí.
Základním předpokladem pro uskutečnění podobných letů je podle Muska radikální snížení ceny na osobu (dnes odhadovaných na 10 miliard dolarů), v případě SpaceX tak, aby si podobně náročnou a nákladnou cestu mohl za deset let dovolit ve vyspělých zemích téměř kdokoliv (cena letenky by neměla být dražší než 200 tisíc dolarů, tj. cca 4 miliony korun). Toho chce společnost dosáhnout již řadu let proklamovaným nasazením mnohonásobně použitelných nosičů (až tisíckrát) a na nich vynášených kosmických lodí (12 x) či tankerů (100 x) které by měly podle Space X zabezpečit pravidelnou dopravu mezi Zemí a Marsem.
I když se podobný scénář zdá velmi nepravděpodobným až utopickým, americký miliardář jihoafrického původu se za myšlenkou transportu statisíců nových obyvatel Marsu nezastavitelně žene. Přitom již v řadě případů SpaceX prokázala, že zvláště díky svéráznému Muskovu vedení je schopná dosáhnout nevídaných úspěchů. Jen pět let nazpět by se například zdálo v podstatě nemyslitelné, aby byl bezmála padesátimetrový první stupeň rakety schopný se z vesmíru vrátit a s maximální přesností přistát zpět na Zemi, ať už na pevnou zem, nebo plošinu umístěnou na moři. Nutno však zmínit, že nová superraketa zvaná zatím BFR s průměrem trupu 12 metrů by měla i s na ní umístěnou lodí ITS (průměr 17 m) dosahovat výšky 122 metrů, přičemž by ji mělo pohánět seskupení 42 motorů Raptor. Tanker bude téměř identický s lodi ITS, prostor pro náklad a posádku bude ale zaplněn nádržemi na palivo. Raketa by tak měla dosáhnout tahu 128 meganewtonů, čímž by překonala legendární Saturn V více jak 3,6krát, což si lze jen těžko představit. Podle Muska však půjde jen o „jednoduché" zvětšení již existujícího prvního stupně Falconu.
První stupeň Falconu 9 FT jako první svého druhu v historii přistává / youtube/SpaceX
I přes celou řadu úspěchů však momentálně trápí firmu spíše problémy, které přišly s nedávnou explozí Falconu 9 FT během plnění před testovacím zážehem. Tím došlo nejen ke zdržení plánovaných komerčních letů, ale i ke zpoždění dalšího vývoje dříve představených systémů. K relativně výraznému zdržení došlo v případě startu Falconu Heavy, velkého bratra Falconu 9 se dvěma oddělitelnými boostery, který se do vzduchu namísto letošního prosince podívá nejdříve za půl roku. Naopak letové zkoušky první pilotované lodi SpaceX, Dragon V.2, nehodou nijak výrazně ovlivněny nebyly. V odborných kruzích se však začalo diskutovat o bezpečnosti Falconu 9 jakožto nosiče pro lety s lidskou posádkou. Ty totiž trápí problémy s palivovými nádržemi druhého stupně, které způsobily jak nehodu loňské zásobovací mise CRS-7 s Dragonem (V.1), tak velmi pravděpodobně i zkázu Amosu-6 spolu se startovací rampou. Podle dosavadních vyjádření společnosti by ovšem uzemnění Falconu nemělo trvat déle, než dva měsíce.
I když je od začátku Muskova snažení cílem Mars, společnost před kongresem v Guadalajaře představila jen plán dostat v létě 2018 na jeho povrch nepilotovanou misi Dragonu V.2, pracovně nazývaného jako Red Dragon. Co se týče samotného přistání prvních lidí na Marsu, SpaceX byla zatím skoupá na slovo, ovšem po Muskově prezentaci na astronautickém kongresu víme, že první testy lodi ITS a rakety BFR by měly začít ještě před koncem tohoto desetiletí, testy na oběžné dráze už v roce 2020. První lety na Mars by v ideálním případě mohly začít už ke konci roku 2024.
Již v pondělí 26. září SpaceX zveřejnila první fotky zkoušek nového raketového motoru Raptor, určeného už přímo pro zástavbu do nové lodi. Motor je i při zhruba stejné velikosti velmi odlišným od zatím vyvinutých jednotek Merlin pro Falcon, či Super Draco pro Dragon. S okysličovadlem totiž nespaluje kerosen RP-1, ale metan v tzv. uzavřeném cyklu - full-flow staged-combustion. K této konverzi přivedla SpaceX hlavně lákavá možnost výroby paliva přímo na Rudé planetě, kde lze díky systému Sabatierovi reakce z atmosférického oxidu uhličitého a pod povrchem dostupného ledu bez velkých obtíží vyrobit kyslík a metan. Lodě by si tak sebou nemusely vozit i palivo na zpáteční cestu a celý proces by se tak značně zefektivnil.
Vizualizace cesty na Mars je založena na reálných modelech inženýrů / youtube/SpaceX
O den později pak následovalo video (viz prezentace na IAC) předvádějící samotný proces cesty na Mars tak, jak si ho společnost představuje. Kolonizační cesta by měla začít startem samotné meziplanetární lodi (či několika lodí!) se stovkou pasažérů-kolonizátorů. Ta by na oběžné dráze kolem Země počkala na tanker, který by jí doplnil potřebné pohonné hmoty. To vše s použitím mnohonásobně použitelného stupně BFR, který by mohl, jak předvedla na kongresu výtečná animace, dokonce sloužit v krátkém časovém rozpětí k vynesení obou lodí.
Po doplnění paliva by loď opustila zemskou oběžnou dráhu a vydala se na Mars, kam by měla dorazit přibližně po půl roce. Následoval by přistávací manévr, jež by loď zahájila tak zvaným aerobreakingem, tedy „bržděním o atmosféru“, načež by na povrch dosedla motoricky. Po doplnění pohonných hmot překonvertovaných z místních zdrojů by se loď vydala zpět pro další kolonizátory.
Celý proces by chtěla SpaceX synchronizovat s rokem 2025, kdy nastane vhodná konstelace obou planet pro meziplanetární cestu. Ta se totiž opakuje pouze jednou za dva roky. Do té doby by chtěla společnost „transferových oken“ využít pro starty misí Red Dragon, první mise s lidskou posádkou by měla k Marsu vzlétnout před koncem roku 2023, tedy cyklus před prvním plánovaným hromadným kolonizačním letem.
Elon Musk již mimochodem prohlásil, že se na počest knihy Stopařův průvodce po galaxii Douglase Adamse ponese první kolonizační loď jméno Heart of Gold (Srdce ze zlata).
Společnost sídlící v kalifornském Hawthorne má tak na vývoj nosiče a lodě necelých sedm let, během kterých potřebuje všechny komponenty důkladně otestovat a to jak na Zemi, tak při prvních orbitálních letech, kterých bychom se mohli dočkat již s rokem 2020. Dosud probíhal pouze vývoj motorů Raptor a nových obřích nádrží z uhlíkového kompozitu, kterými bude loď disponovat. Jen blízká budoucnost tak ukáže, nakolik je Muskův plán realizovatelným a to jak po technické, tak samozřejmě i finanční stránce.
Prototyp kompozitové nádrže pro novou loď / Foto universetoday.com
|
Kolonizátor vesmíru „Lidé ze Země přicházeli na Mars. Přicházeli, protože měli strach nebo neměli strach, protože byli šťastni nebo nešťastni, protože si připadali či nepřipadali jako Otcové Poutníci. Nějaký důvod měl každý. Prchali od špatných manželek, špatných výdělků nebo ze špatných měst; přicházeli, aby něco našli nebo něco opustili nebo něco získali. Přicházeli se skromnými plány, se smělými plány nebo s vůbec žádnými plány. Ale vládní prst na čtyřbarevných plakátech v mnoha městech ukazoval: NA NEBI JE PRÁCE PRO VÁS: MARS VOLÁ..!“ „Mars volá!“ Tato slova napsal někdy před více jak šedesáti lety jeden z největších amerických spisovatelů science-fiction, Ray Bradbury, ve své slavné knize Marťanská kronika. Snad proto si Ray Bradbury dovolil vyslovit i své – možná poslední – velké přání: „Až umřu, chci, aby mne zpopelnili, můj popel dali do urny a pohřbili na Marsu. Věříme tomu, že Mars je pustý a až se na něj dostaneme, zbavíme se všech konfliktů, válek a předsudků… Lidstvo dostane na Marsu novou příležitost.“ Nevím, kde je uložena urna s popelem velkého snílka a spisovatele. Nevím, zda Elon Musk četl Marťanskou kroniku. Ale je možné, že až na pustých pláních Rudé planety přistane první expediční meziplanetární loď se stovkou prvních kolonistů, bude někdo ten popel Raye Bradburyho mít s sebou. Jedno je, zda to bude v roce 2022, nebo 2024/25, či později. Ale doufám, že se to tak stane. Bradbury neměl rád novoty, jezdil na kole místo v autě (v Kalifornii!), nenáviděl telefon a elektronkové počítače. Ale snil a psal o pronikání člověka do vesmíru. V osidlování jiných planet viděl budoucnost lidstva. Co až zhasne Slunce? ptal se například slavné italské novinářky Oriany Fallaciové. Zmizí s ním i člověk? A sám si odpověděl – ne, osídlí do té doby jiné planety, u jiných sluncí... Byl fantasta? Vizionář? Vizionáři byli i velcí raketoví konstruktéři padesátých a šedesátých let minulého století – například Sergej Koroljov či Valentin Gluško v Rusku, nebo Wernher von Braun v Německu a posléze v USA. Také oni chtěli na Mars. Své rakety stavěli s vidinou Marsu. Ano, Marsu. Měsíc, to měla být jen první zastávka na cestě k Rudé planetě. A od prvních skoků do vesmíru astronauti i kosmonauti věřili, že se k ní vydají. Že se tak nestalo? Zjednodušeně řečeno – nejen politici ztratili motivaci… Padly sovětské plány letět k Marsu v sedmdesátých letech, Američani skrečovali plány na marsovskou expedici pro roky 1981/82… Tak nějak jsme si zvykli, že se lidé motají jen na oběžné dráze kolem Země a termín „kosmonaut“ už nevyvolává nadšení, ba ani obdiv. Máme přeci spoustu jiných starostí! Ano, svět má spoustu problémů, vlády spousty jiných starostí, utápíme se v náboženských válkách 21. století… A chybí nám vize. Vize podobná té, kterou měl prezident Kennedy, který dostal Ameriku na Měsíc. Národní i mezinárodní kosmické agentury se klepou strachy o to, aby se náhodou nestalo nějakému človíčku v kosmu neštěstí. Vymysleli jsme natolik přísné předpisy pro výrobu a použití kosmických automatů, natož kosmických lodí, že jsou nejen vědci, ale i konstruktéři z toho až zoufalí. Při dodržení současných bezpečnostních předpisů by v šedesátých letech Gagarin ani Armstrong nikdy do vesmíru neodstartovali… Byrokrati jásají! Jsme jako krtci zahrabaní v zemi. A náhle se objeví člověk, pravda, multimiliardář, a hází všem do tváře rukavici s nápisem MARS! Říká – leťme na Mars, ale ne jenom na otočku. Leťme tam a kolonizujme jej! Mám vizi, mám reálný plán. Vyvíjím a provozuji rakety, pravda – zatím vozím zásoby jen na ISS. Ale do čtyř pěti let budu mít raketu a meziplanetární, mnohonásobně použitelnou loď pro stovku zájemců. A zavedu pravidelnou dopravu mezi Zemí a Marsem! „Existují jen dvě cesty, kterými se naše civilizace může vydat. Buď zůstaneme pouze na Zemi a je jen otázkou času, než nás zahubí nějaká ničivá událost. Druhou možností je pak umožnit lidem cestovat a osidlovat jiné planety, což je ta správná cesta,“ tvrdí Elon Musk. A jeho SpaceX chce dosáhnout bodu, kdy cesta na Mars bude nejen reálná, ale také realizovatelná a dosažitelná i pro běžné lidi… Samozřejmě, že se vynoří množina argumentů „proti“. Renomovaní vědci budou dokazovat, že kolonisty už cestou „otráví“ kosmické záření, že podobně jako krysy zbavené magnetického pole se lidé na Marsu (kde magnetické pole neexistuje) mezi sebou porvou a pozabíjejí. Že lidé nedokáží nastálo žít v umělém prostředí habitatů a jako vycházkový oblek mít jen skafandr. Že nikdo neufinancuje pravidelné lety Země-Mars. Že… Ale Elon Musk, kterému bouřlivě tleskal nabitý kongresový sál v mexické Guadalajaře, ve své vizi míří ještě dál. Na Jupiterův měsíc Europa, na Saturnův Enceladus. To je Muskova odpověď na Bradburyho otázku, co až zhasne Slunce… To je odpověď na – s odpuštěním – „zaprděnost“ globálního společenství na Zemi. Musk je člověk, který konečně po dlouhých letech nabízí lidstvu vizi s velkým „V“, za kterou stojí za to se bít. Vizi opravdové kosmické civilizace. Držme mu palce!
|
