Bouřky obecně rozdělujeme na frontální neboli tažné, a bouřky v místní vzduchové hmotě neboli z tepla. S frontálními bouřkami se pravidelně setkáváme při letních přechodech studených front, kdy se na jejich čelní straně kupí bohatá a vertikálně vyvinutá oblaka typu cumulonimbus. Atmosférická fronta je jeden z nejvýraznějších synoptických útvarů, který je zakreslován nejen na odborných meteorologických a leteckých mapách, ale i v lidově srozumitelných obrázcích v denním tisku a na všemožných internetových stránkách, plných indexů dobré nálady a schnutí prádla.
 |
Z toho vyplývá její důležitý význam, který nesmíme při předletové přípravě opomíjet. Z hlediska prognózy se frontální bouřky předpovídají lépe, než bouřky z tepla, protože poloha fronty se dá na nejbližší hodiny docela dobře určit prostou extrapolací z její aktuální polohy, rychlosti a směru postupu.
Ovšem pozor, v létě se často tvoří ještě před studenou frontou tzv. squall line s bouřkami, které ještě nejsou součástí samotné fronty, jež postupuje až za squall line.
Předletovou přípravu zohledňujeme podle blížící se studené fronty, vypočítáme si, kdy kde můžeme být, abychom stihli na cílovém letišti přistát dříve, než tam dorazí čelo studené fronty a aby trasa našeho letu vedla vždy před čárou fronty v teplém sektoru. Tím bychom měli s vysokou pravděpodobností zajistit let mimo bouřkové aktivity.
 |
Bouřky z tepla se utvářejí nikoliv na atmosférických frontách, což je rozhraní mezi dvěma různými vzduchovými hmotami, ale naopak v jediné vzduchové hmotě. K jejich vzniku musí atmosféra splňovat několik předpokladů. Předně musíme pozorovat instabilitu teplotního zvrstvení na aerologickém diagramu, v rozlehlé oblasti nesmí foukat silný vítr, a to jak u země, tak ve vyšších hladinách. Co se týká tlakového pole, neměl by nad daným rozsáhlým územím být žádný výrazný horizontální tlakový gradient, tlakové pole by mělo tvořit nevýraznou plytkou oblast. Ve vyšších hladinách (ale i u země) je žádoucí spíše cyklonální zakřivení izohyps a izobar do tvaru mělké brázdy. Ve vzduchu by měl být dostatek vlhkosti, z níž se budou utvářet bouřková oblaka – meteorologové mluví o vysokém napětí vodní páry, resp. o vysokém parciálním tlaku páry. Na internetových stránkách Českého hydrometeorologického ústavu najdeme aerologický diagram, kde lze vidět stabilitu či instabilitu vertikálního teplotního profilu teploty a také vrstvy s výškovou teplotní inverzí, které by však neměly být moc silné; nejlepší je, když je na vertikálním průběhu teploty nevidíme vůbec. Aerologický diagram byl podrobně zkoumán a experimentálně z něj byly na základě zkušeností a praxe stanoveny výpočty tzv. bouřkových indexů. Vysvětlivky k nim najdeme na internetu ČHMÚ a jejich hodnoty jsou uvedeny přímo v každém diagramu, který se publikuje nový každých 6 hodin. Bouřkový index nám napomůže v rozhodování, zda je či není předpoklad k tvorbě bouřek z tepla, i když jej nemůžeme brát jako hodnotu, na níž stojí a padá předpověď bouřek z tepla – musíme vždy zohlednit i ostatní, výše uvedené faktory i naše vlastní zkušenosti.
 |
Protože meteorologie je pořád tak trochu alchymie, může se stát, že nevyjde ani sebepečlivěji sestavená předpověď i názor zkušených pilotů. Bouřky z tepla se často utvářejí až v odpoledních hodinách, ale někdy nás mohou nečekaně překvapit i třeba časně dopoledne nebo před polednem. Jednotlivé bouřkové oblaky se při svém vývoji slévají do několikačetných celků, z nichž se tvoří multicely, tedy jakési slité bouřkové buňky vpravdě obřích rozměrů.
Letíme-li takovým počasím, můžeme doletět před neproniknutelnou hradbu černých mračen a když se logicky otočíme a chceme se vrátit, zjistíme, že se stejná hradba mraků utvořila i za námi a všude kolem.
Proletět mezi nimi by bylo riskantní i pro výborně vybavené IFR letadlo, kolikrát mají s tímto problémy i dopravní letadla, která musí víceméně létat po předem stanovených trasách a odkloňují se od nich jen v závažných případech, např. právě při vyhýbání se jádrům bouřek.
 |
Nadletět bouřkovou oblačnost je nemožné, protože oblaky typu cumulonimbus zasahují do výšek nad 10 km. Podletět tyto oblaky znamená ohromný risk, jelikož se nás může zmocnit silný výstupný proud a vnést nás do oblaku. V jiných částech bouřkových oblaků už může být silný klesavý proud, utvářející pod kumulonimbem downburst, jenž by nás pravděpodobně doslova spláchl na zem.
Není-li žádná možnost, jak se vymanit z obklopení kumulonimby, je jediné řešení – přistát na prvním vhodném místě.
Tato bouřková situace nastává jen v teplé sezóně, kdy je dobře čitelný terén a jeho povrch s vegetací, takže si před přistáním můžeme dobře prohlédnout a zhodnotit přistávací plochu (pastvina, louka, plocha pro zemědělská letadla, posekané obilné pole). Při bouřce musíme počítat s prudkým nárazovým větrem a intenzivními srážkami, často kroupami. Je proto vhodné po přistání letadlo ukotvit a zajistit proti převrácení. Dobré je, když se z dané plochy může po bouřce zase vzlétnout a odletět domů.
