Trasu jsem naplánoval východně podél Alp přes Graz, Ljublaň, Portorož. Zde dočerpat palivo a hurá do Itálie: Trieste, Benátky, Elba. To celé ve čtyřech dnech. Prosté. Nad celou Evropou je krásně. Máme úplně novou Cessnu 172 firmy Xair, 180 koní, IFRově vybavenou, s autopilotem, dvěma GPS … co víc si přát.
Čtvrtek .
V pět hodin ráno se scházíme na Ruzyni (kamarád, druhý pilot a já) připraveni vyrazit na jih, za sluncem. Hned na začátku nás mírně překvapí, když nám na Ruzyni tvrdí, že žádný letový plán na naše letadlo nemají. Vše se ale vyjasní a my po chvíli pojíždíme na dráhu 13. Chystáme se na odlet před východem slunce. Zdá se, že celá Ruzyně ještě spí, ale jak se blížíme k dráze, 737 ČSA již žádá pojíždění, tak nejsme sami. Konečně stojím na dráze. Dávám plný výkon. Jakmile jsme ve vzduchu, točíme na jih, abychom opustili CTR nad Radotínem. Díky tomu, že v noci se smí v CTR letět výše než během dne, máme pěkný výhled na ještě spící Prahu. Po chvíli míjíme Cukrák a nabíráme kurz na Stockerau. Ve výšce 2 km přelétáme Nové Mlýny, Znojmo a hranice. Pozorujeme východ slunce. Nevím čím to je, ale vím jistě, že nejkrásnější východ slunce můžete pozorovat právě z letadla. Hlavním záměrem brzkého startu bylo, abychom letěli podél Alp při ranním slunci, což je ideální pro fotografování.
|
|
Opravdu to stálo zato, ale záhy jsme zjistili, že plán odletět brzy ráno měl určité slabiny. Zatím ale přelétáme Graz a vstupujeme do Slovinského prostoru. Je znát, že zde byly povodně; na loukách podél řek vidíme rozlitou vodu. Blíží se naše první destinace, začínám klesat a na oblastní frekvenci si kontroluji počasí v Portoroži. A zde se ukázala ta slabina plánu - letiště je otevřeno až od osmi. Je 7:30 a tak vyčkáváme nad pobřežím, obdivujeme přístavy plné jachet, solná pole, město. Ještě, že jsme se zdrželi na Ruzyni, jinak bychom čekali déle. Přistáváme, končí první dnešní let.
|
|
Jediné větší přímořské město Slovinska má letiště menší než Karlovy Vary, ale je tam docela provoz. Dnes je tu na ploše asi 20 letadel, o víkendu tu prý bývá i dvojnásobek. Létají sem hodně Němci, Rakušani a samozřejmě Italové. Po výborném obědě v místní restauraci podáváme letový plán a odlétáme na krátký přelet do Itálie. Navigace je zde jednoduchá - prostě letíme podle pobřeží. Cíl: letiště Terst. Je tu hodně průmyslu, nákladní přístavy, překladiště rudy. V této části severní Itálie je VFR létání možné pouze po VFR trasách. Letíme po jedné z nich a ta nás vede místy nad pevninou, jinde nad mořem docela daleko od břehu. V Terstu přistáváme jen kvůli odbavení. Letiště je podobné Brnu, potkáváme tu MD80 Alitalia a ATR Air Dolomity. Startujeme k poslednímu letu dnešního dne. Jsme opět nad mořem a pokračujeme jihozápadním směrem.
|
|
Pod námi ubíhají nekonečné kilometry pláží. Slunečníky vytvářejí na žlutém písku zajímavé obrazce a lákají ke koupání. Ale je ještě zima – jen málokdo je na pláži nebo ve vodě, naopak lodí na moři je spoustu. Sportovní rychlé čluny, plachetnice, dále od břehu pak vidíme několik tankerů a obchodních lodí. Přilétáme k našemu dnešnímu cíli: Benátkám. Teprve shora vynikne, jak vlastně Benátky vypadají. Několik různě velkých ostrovů v dlouhé úzké laguně. Na jednom z nich, jen dva kilometry od vlastního středu Benátek, je letiště St. Nicholas. Malé sportovní letiště s travnatou plochou. Před přistáním si ještě uděláme zatáčku 360 stupňů, abychom si prohlédli město, a pak už na finále. Dráha vede až k moři; její nadmořská výška je jen půl metru. Snad tu nebude vysoký příliv a neodpluje nám letadlo.... Ubytovali jsme se v kempu kousek od letiště a jdeme na trajekt do Benátek.
|
|
Pátek .
Ráno kontrolujeme počasí, balíme a snídáme přímo pod křídlem naší Cessny. Ještě rychlá kontrola letadla a už nahazujeme motor. Dráha není zrovna dlouhá, navíc je horko, ale 180 koní nás s přehledem zvedá už v polovině dráhy. Znovu si z výšky prohlížíme Benátky. Amsterdamu se sice říká Benátky severu, ty opravdové jsou ale úplně jiné, zajímavější. V Benátkách na vás dýchne historie. Škoda jen, že tu není méně turistů.
|
|
Další půl hodiny pokračujeme podél pobřeží. Stejně jako včera máme nalevo moře a napravo jakoby nekonečnou lagunu. Celou dobu jsme na spojení s oblastním řízení provozu. Zhruba v polovině cesty nad pobřežím nás upozorňují, že naproti nám poletí stíhačka. VFRové trasy tu mají stanoveny rozdílné výšky pro opačné směry letu. A skutečně, po chvíli ji vidíme, jak prolétá 150 metrů nad námi. Je kanárkově žlutá a podobá se české L29 Delfín. Letí také po VFR trase jako sportovní letadla. Dodatečně se dozvídáme, že dnes byly stávky leteckých dispečerů, my jsme ale nic nepozorovali. O nás bylo postaráno se vším všudy.
|
|
Opouštíme pobřeží Jadranu a stáčíme se do vnitrozemí.
|
|
S určitou škodolibostí pozorujeme dopravní zácpy na italských dálnicích. I zde ve 500 metrech je 30°C. Nechtěl bych stát v koloně tam dole. Poletíme jižně od Bologne a potom napříč přes centrální masiv.
Italské centrální hory jsou vysoké a strmé. V jiné oblasti by asi byly zcela vyprahlé. Zde jsme ale kousek od moře a tak tu jistě není nouze o vydatné srážky. Hory jsou hustě porostlé stromy a keři. V nejvyšším bodě jsme na FL 55. Přední strana „boty" se již blíží, přecházíme na oblastní řízení v Pise. Po přeletu hor postupně vyklesáváme.
V dálce již vidíme ostrov Elba, je mírně protáhlý, asi 13 x 8 kilometrů velký. Na ostrově je 1300 metrů vysoká hora, takže je vidět z daleka. Letiště je na jihu za vysokým hřebenem. Přílet ze severu vede skrze úzký kaňon. Hlásím se věži a klesáme k severnímu okraji ostrova. Chvíli poté se ozývá Beechcraft 5 km jižně od letiště a hlásí finále. Je rychlejší a podle hlášení blíže letišti než my. Odhaduji, že za dvě minuty bude na zemi, proto volám věž, že počkáme a půjdeme na přistání jako druzí. Zatím se vracíme nad severní část ostrova. Je zde starobylé město, přístavní pevnost a hrad - to bude nejspíš ten Napoleonův.
Pokračování zde…
Jan Chalupník létá pro společnost Xair,
která Vám zajistí, co potřebujete,
www.Xair.aero
