NAVIGAČNÍ PŘELET S CESSNOU-150.

Tento zajímavý úkol mě čekal v neděli 1.7. 2007. Dost jsem se těšil a zároveň se obával, zda vše půjde tak jak by mělo. Počasí vypadalo celkem obstojně. Předpověď uváděla vysokou cirrovitou oblačnost a pod ní tvorbu kumulů. Vítr od jihu 2-5 m/s. To sedělo. Taky bylo slušné vedro.

Moje naplánovaná trať byla následující:  Sazená-Žatec-Vrchlabí-Sazená - 310 km, 2hod.36min. Letěl jsem Cessnou 150, OK-MRK. Protože mi chybělo do splnění úlohy 29 /samostatné trať.lety/ od minule asi 6 min., musel jsem ještě před odletem provést krátký navig. letík  do Roudnice a zpátky. Aspoň jsem se pěkně naladil na tu správnou cestovatelskou strunu. Ta bylo docela napnutá, protože do Vrchlabí jsem ještě neletěl. Roudnici jsem stihl za 15 min. a po krátké pauzičce jsem se rozhodl jít na věc.

Musím říct, že v tom vedru se cessničce nahoru moc nechtělo. Namířil jsem si to z polohy po větru nad střed letiště, a pak přímo na Žatec, nějakých 269 st. V Žatci už jsem byl, takže klídek. Trať vedla přes Panenský Týnec, tak jsem ohlásil průlet ATZ , nad letiště a dál na Žatec. Taky jsem se nezapomněl zeptat na vlekání paraglidistů na letišti. Dnes tam nebyli, ale údajně tahají pořád. Budu se tam muset někdy zastavit a pozdravit je.

Až do Žatce pohoda. Srovnávací navigace mně problémy nedělá a docela jsem si už na čtení z mapy zvykl. Je to fakt příjemné, když víte kde jste. U Žatce jsem se ohlásil klasickým „Žatec info, OK-MRK dobrý den“ a nic. Tak ještě jednou a nic. Ohlásil jsem tedy své úmysly: „Žatec info, OK-MRK, Cessna ze Sazené k Vám, západně letiště vstupuji do ATZ a zařadím se do 2. zatáčky pravého okruhu dráhy 11“. Okamžitě jsem si uvědomil, že může foukat úplně jinak než na Sazené a opravil se na: „Do polohy nad letiště a zařazení dle situace“. 

Naštěstí se někdo místní slitoval a sdělil mi : „ORK, lítáme tady výcvik a použíme dráhu 29“. Super! Hned jsem ohlásil přímé přiblížení, právě jsem byl nasměrován na zmíněnou dráhu 29. A povedlo se, trochu bočáček, ale jinak perfektní. Měl jsem radost. Zastavil jsem na pojížděčce, vypnul motor a šel se trochu protáhnout. A taky si odskočit. Bylo tam krásně a koukal jsem na okruhy nacvičující UL. „Jedna třetina za mnou, snad to dám“ říkal jsem si v duchu. Udělal jsem pár fotek a znovu do éra.

Ze Žatce 077st. přes Roudnici n. Labem.

Dnes už potřetí. Minulou neděli jsem tam byl taky na Memorial Air Show, a je zajímavé na tu plochu koukat potom z vrchu. Namířil jsem si to totiž opět nad letiště. Nikdo nic proti tomu nenamítal, ačkoliv tam byl docela frmol. O MAS jsem zde na aerowebu napsal článek, ale nějak se všeobecně nelíbila moje pochvalná slova. Asi jsem se nechal unést atmosférou leteckého dne. Ale na druhou stranu chápu, že všechno asi v pořádku nebylo.
 

Další letiště na trase Mnichovo Hradiště a opět slušný provoz.

Čilá anglická konverzace a omezená afis služba, za což se omlouvali. Tak jsem se slušně ohlásil, sdělil své úmysly a protáhl se nad drábskými světničkami dále na východ. Vpravo jsem měl Trosky a vlevo Kozákov. A zase paragliding. Taky jsem tady lítal. Docela nepříjemná startovačka. Ale jinak pěkné místo a hlavně úžasný výhled do kraje.

Přehoupl jsem se přes kozákovský hřeben, minul Semily a pokračoval dál na Vrchlabí. Bylo to už kousek, ale zatím jsem se trochu hledal. Údolíčko bylo celkem krátké, a za ním se už rýsovaly Krkonoše. „Tak kde to je?“ Měl jsem přeladěno na Vrchlabí info 125,325 a podle komunikace tam probíhaly aerovleky. Zprava mě nadletěl nějaký ultralight a vůbec se nehlásil. Přišlo mi to divné, protože Vrchlabí už bylo na dohled a letiště taky. Na mapě a v databázi jsou okruhy na Jih. Předpokládal jsem dráhu 29 a okruhy levé. Ul si to mezitím sunul někam doleva do kopců, tak jsem ho přestal sledovat. Bylo na čase ohlásit se:

      „Vrchlabí info, OK-MRK, dobrý den.

      „ORK, Vrchlabí info dávejte“.

      „Cessna z Žatce k Vám, západně letiště vstupuji do ATZ, výška 3200 ft na QNH 1014“.

      „Na letišti aerovleky, dráha v užívaní 29“.

      „Info o provozu přijal, dráha v užívaní 29, zařadím se do druhé zatáčky levého okruhu dráhy 29.“

Jaké bylo mé překvapení, když mi bylo sděleno, že se létají pravé okruhy. „No nic“ říkal jsem si a stočil to hned doleva. Moc se mi to nelíbilo, protože na levé straně se terén zvedá, a v prostoru třetí zatáčky je taky pěkný kopeček. Co teď? Tak jsem zahlásil vstup do druhé zatáčky pravého 29, a moc jsem neklesal. Tedy spíš naopak. Výška asi 3200 ft a letiště má 1611 ft. „To bude zajímavé“, říkal jsem si, ale nenechal jsem se rozhodit.

Přeletím kopec, protáhnu si okruh a vyklesám až o kus dál, ne. Tak se taky stalo. Na úrovni toho kopce mě ovšem podlétla místní vlečná, která se vracela z aerovleku. Tak cca o 100-150 m níž. Nejdřív jsem se trochu lekl, ale polohy na okruhu jsem hlásil, tak jsem předpokládal, že o mně ví. Zároveň jsem si uvědomil, že můžu níž, a že mi místní borec ukáže jak na finále. Super. Tak jsem začal klesat, třetí zatáčku spojil se čtvrtou / okruh byl docela úzký kvůli terénu/, dorovnal se na finále a koukal na přistání kolegy vlekaře přede mnou.

Udělal jsem si představu o potřebné výšce a bez otálení vysunul klapky na 30 stupňů. „Vrchlabí….finále dráhy 29“. Trochu jsem si přidal plyn, abych přeletěl stromy před prahem dráhy/ taky paráda/, a pak rychle dolů a podrovnávat. Dráha je mírně z kopce, a v půlce se láme a jde zase do kopce. Pěkně to plavalo a teprve za půlkou jsem přitáhl a krásně dosedl. Uff. Točím doleva z dráhy a zastavuji u bufetu, kde už sedí i C-172. Byl jsem šťastný jak blecha. Vystoupil jsem a šel zjistit místní poměry.

Našel jsem takovou místní partičku u jedné z budov, a hned začal vyzvídat info o letech v Krnapu apod. Musí se lítat minimálně 700m nad terénem. Také jsem se nezapomněl zmínit o mém problematickém pravém okruhu 29, a bylo mi sděleno, že se tak lítá kvůli aerovlekům. Ale kdybych zřejmě letěl levý okruh, nic by se nestalo. Mají je tak uvedeny i v databázi letišť.

Ještě jsem se zmínil o nedaleké Černé hoře, kde právě poletovali padáčkáři, a nezapomněl jsem podotknout, že jsem se tam před dvěma roky na padáku pěkně zřídil. Dodnes mám pozůstatky a nepěkné vzpomínky na svoji unáhlenost. Místní jen přikyvovali a potutelně se usmívali, protože dobře vědí, že pevná křídla, jsou pevná křídla. Ovšem nic proti paraglidingu! Mám na něj i hezké vzpomínky!

Tak jsem se rozloučil, občerstvil se v bufetu, a po letmé kontrole času zjistil, že mám trochu skluz. Rychle do éra. Nastartovat a pryč. Bylo tady hezky. Ještě před odletem jsem dostal informaci o nutném vybočení 15 st. po startu doprava. Je to kvůli problémům s místním obyvatelstvem. Kde nejsou, že. Start byl v pohodě. Před polovinou dráhy jsem se odlepil, nechal éro rozletět, a pak rychle nahoru. C-172 stoupala sice nedlouho přede mnou lépe, ale také je jinak motoricky vybavená.

Opustil jsem Vrchlabí a najednou slyším ve sluchátkách FLY pro ORK. Došlo mi, ze je to pro mě, a trochu jsem se divil co se děje. Ohlásil jsem se a po dotazu: „Jak to šlo“ jsem poznal Michala Raudeňáka, mého instruktora. Pokud nevíte, kdo to je, tak je to ten slavnej instruktor, co byl nedávno v TV pořadu „Hádej kdo jsem“. Naštěstí celebrity uhodli! Po zdařilém startu i přistání jsem nemohl odpovědět jinak, než že: „V pohodě a kde jsi?“ „ U Jičína a teď se vracím“. Byl na vyhlídkovém letu s Piperem 28, a u Kokořína jsme se potkali. Pozdravili jsme se a pokračovali každý svým směrem. To lítání je fakt skvělý!!!

No a to je vše. S desetiminutovým zpožděním jsem přistál na Sazené jak do peřinky a s krásným pocitem splněného navigačního 270km přeletu jsem se po dopsání letové knihy a zápisníku letů odebral domů. Opravdu vydařená neděle.

Teď se budu připravovat na můj první let na řízené letiště Karlovy Vary. Těším se na nové zážitky, o které se s Vámi určitě podělím.