Vlna

18.11.2006

"„Vždy když přijedu domů do Česka, tak počasí prostě je.“ Tak reagoval Michal Buryan před letošním Plachtařským mistrovstvím ČR juniorů ve Vysokém Mýtě na věčnou glosu Charlieho Vladaře „Už nikdy nebude počasí“." - aneb článek o létaní v jesenické vlně.

Vlna
Vlna (Zdroj: Aeroweb.cz)

A proto není divu že se to potvrdilo i ve středu 8.11.2006, když Michal přijel z Německa na krátkou dovolenou domů. Meteo situace se vyvíjela podle prognózy Jacka Keruma a tlakové útvary se formovaly do těch správných pozic, které slibovaly jihozápadní až západní proudění o té správné síle.

Příprava

Ještě „krátká“ večerní telefonická konzultace do Krnova s Tondou Bordovským, který potvrdil že „tak je to správné a tak to má být„. Doma proběhl diskuzní večer, jak se ta vlna za Jeseníky vlastně tvoří, jak se létá a co nás může potkat. Také bylo třeba rozhodnout, jak se do ní dostat. Nakonec padla volba na vlek přímo ze Zábřehu. Je to sice cca 40-50 km vleku, ale vzhledem k představě, jak rozkládáme a hlavně skládáme Twin Astira v Krnově, bylo rozhodnuto. Ráno naházet do auta to nejteplejší co dům dal a vzhůru na letiště. Než jsme otevřeli hangár, dorazil Tonda Kutálek, který měl Cirruse složeného ve vozíku. Takže stačilo jen zapřáhnout a mohl vyrazit s Frantou Twardkem do 35 km vzdáleného Krnova, kde se chystali také využít vlnové situace.


Ještě prohlídnout a naplnit vlečnou, zatáhnout Twina na start a už se na letiště dostavil taky Jarda Kolda, v této situaci vlekař. Navléknutí se do zimních „skafandrů“ už byla chvilka a tak jsme mohli vyrazit. Po startu Jarda namíříl nos vlečné směr Praděd a mírným stoupavým letem (na rychloměru 150-160, vůči zemi 105km/h) jsme se přibližovali k horám. Vrbno na dosah ruky a ve vzduchu se pořád nic neděje, vlečná už stoupá pomalu a žádný náznak stoupání. Suchá vzdušnina nedává moc naděje na vznik rotorové oblačnosti, která by nám napověděla kdeže to stoupání vlastně je. Tak ještě kousek, ještě kousek, nad náma lenťák, ještě kousek. Už jsme 30 minut ve vleku. No nic. Vypneme se ve 2000m a zkusíme popotáhnout Twina proti větru. Jarda nám trochu ironicky přeje, ať si to užijeme mizí pod náma a peláší zpět na Zábřeh.


"Smíření s tím, že když to nevyjde, tak máme v zádech záložní Krnov, se snažíme proti větru něco nalítnout. Nula na váriu začíná být první znamení, že uvažovat o Krnovu snad nebude nutné."


Štěstí

Nula se pomalu ale jistě mění v kladnou hodnotu, a tak se snažíme těch 0,5m/s stoupání za pomoci záznamu tratě na obrazovce iPAQu neztratit. Ve 2500m už jsme klidnější, taky díky rádiovému hlášeni Jacka, který startoval z Krnova chvilku před náma a hlásil se ve 3km ve stoupání nad Bělou pod Pradědem.. My raději volíme jistotu našeho stoupání mezi Pradědem a Vrbnem, které zesiluje místy až ke 2m/s a dostává nás do výšky 6km. To už je pěkný rozhled a tak poznáváme Malou Fatru a západní Tatry na východě a Sněžku na západě. Výška by byla, tak vyrážíme na přelet směrem západním, pod krásným lenťákem. Postupně se dostáváme nad otočný bod Bílá Voda a po větru pelášíme zpět k dalšímu otočném bodu směr Bruntál. Mínus 20 na teploměru se projevuje a začínají se ozývat tělesné potřeby. No uvidíme kolik tělo vydrží a dál pokračujeme do místa stoupání směrem k Pradědu. Tam je však rozhodnutí podmíněné jasnou potřebou potřeby. Voláme Ostravu radar a otáčíme ve 4000m a přes Bruntál kloužeme s ručičkou rychloměru zapíchnutou na hodnotě 170km na Zábřeh. 2000m je výška na vyzkoušení Twina v různých letových situacích a za 3,5 hod po ulétnutí 200km přistáváme. Asi za hodinku po našem přistání přilítnul na Zábřeh taky Tonda s Cirrusem. Inu vydařená středa.



 


Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář