Mám na to být pilotem?
Facebook Twitter Google+ YouTube RSS E-mail

Kolem světa s Lucky Lady – třikrát jinak

23. dubna 2017
Autor: Tomáš Doležal, celkové hodnocení článku: 3,3
Klíčová slova: Rubrika: Letadla

V 40. letech minulého století začalo USAF realizovat své plány co největšího, nejlépe celosvětového operačního rádiusu svých strojů. Letadla pojmenovaná Lucky Lady v nich hrála významnou roli.

Lucky Lady zkouší obletět svět za 14 dní

22. července 1948 odstartovaly tři Boeingy B-29 Superfortress z arizonské Davis-Monthan Air Force Base s cílem obletět svět za 14 dní. Jejich letem se chtělo náležitě prezentovat americké vojenské letectvo, které se rok před tím osamostatnilo a od září 1947 se stalo coby United States Air Force (USAF) samostatnou částí ozbrojených sil Spojených států.

Pokud by se na blízkém východě tou dobou neválčilo, akce by byla pravděpodobně realizována již o něco dříve. Takto, především vzhledem k arabsko-izraelské válce, nebylo vhodné letět přes dříve uvažovaná území. V červnu 1948 však Sovětský svaz zahájil blokádu západního Berlína, což byl podnět, který motivoval velení amerických vzdušných sil k tomu, aby našel přijatelnou trasu a dal obletu světa zelenou.


Foto U. S. Air Force

Z americké základny tak vyrazily východním směrem stroje 43. bombardovací skupiny pojmenované Pride of Tuscon, Lucky Lady a Gas Gobbler. V podvečer téhož dne všechny B-29 přistály podle plánu pro první doplnění paliva na základně MacDill na Floridě.

Druhý den formace pokračovala přes Atlantik na Azory, opět bez mimořádných událostí. Tím však klidné dny skončily. Asi po půlhodině letu z Azorských ostrovů do Afriky vysadil Gas Gobbleru jeden z motorů. Letouny se vrátily zpět na místo vzletu, kde se posádkám podařilo za sedm a půl hodiny motor vyměnit a mise mohla pokračovat.

Brzy však bylo ještě hůř. Krátce po vzletu z další tankovací zastávky na základně RAF v Adenu se totiž posádce Pride of Tusconu nepodařilo udržet těžký stroj ve vzduchu. Po jeho přetažení následoval pád do moře, který z 18 osob na palubě přežil pouze jediný muž.

I přes tuto tragickou událost letouny Lucky Lady s posádkou vedenou nadporučíkem Arthurem M. Nealem a Gas Gobbler nakonec misi dokončily a 6. srpna 1948 přistály na místě svého prvního vzletu v Arizoně. Na své pouti urazily přes 32 000 kilometrů během necelých 104 zaznamenaných letových hodin. Původní plán, který počítal se 14 dny, se však o jeden den nepodařilo splnit. Navíc byla akce poznamenána nehodou v Adenu.

Oblet zeměkoule se sice podařilo uskutečnit, ale jisté vady na kráse měl, a tak se již rodil nový projekt, který měl mimo jiné eliminovat rizika spojená s tankovacími mezipřistáními na trase.

Lucky Lady II během obletu světa tankuje za letu

Za půl roku a necelé tři týdny k tomu stojí Boeing B-50 Superfortress Lucky Lady II, patřící opět do 43. bombardovací skupiny, na vzletové a přistávací dráze na základně Carswell v Texasu připraven k historicky prvnímu obletu světa bez mezipřistání. Tankovat bude totiž přímo za letu.


Foto U. S. Air Force

Mohlo tomu být i jinak, protože o den dříve odstartovala k prvnímu pokusu Global Queen. Tato B-50 však vzhledem k potížím s jedním z motorů svůj pokus předčasně ukončila. K tomu je třeba podotknout, že celá operace podléhala vysokému stupni utajení. Letový plán neodpovídal skutečnému cíli, navíc obletový stroj absolvoval některé části trasy na letový plán tankeru, takže navenek vše vypadalo jako řada běžných jednorázových letů. Vynucené přistání Global Queen tedy nezpůsobilo nijak mimořádný rozruch a řada byla na Lucky Lady II. A stejně jako v případě jmenovkyně z roku 1948 jí její jméno opravdu štěstí přineslo.

B-50 je pro daný účel upravena tak, aby mohla bez potíží letět s 14člennou posádkou a má zabudovánu přídavnou palivovou nádrž. 26. února 1949 míří po vzletu k východnímu pobřeží Spojených států. Nejdříve pod oblačností, postupně se dostává výše, což je z hlediska spotřeby paliva výhodnější, a usazuje se ve výšce 6 100 metrů. Pokračuje směrem na Azorské ostrovy, kde ji čeká první vzdušné doplnění paliva. Jedná se sice o poměrně čerstvou technologickou novinku, nicméně před samotnou operací provedlo americké letectvo řadu zkoušek a posádky prošly náležitým tréninkem. 43. bombardovací skupina měla svoji vlastní letku pro tankování za letu, která disponovala na verzi tankerů KB-29M upravenými B-29.

První dotankování ve výšce tří kilometrů zvládly posádky obou letounů hladce. Po hodině a půl se tentokrát na druhý pokus úspěšně připojil druhý tanker a Lucky Lady II dočerpala z obou KB-29M celkem téměř 38 000 litrů paliva. Na své cestě doplňovala palivo ještě na třech místech. Během jednoho přečerpávání paliva nad Afrikou se dostaly letouny do písečné bouře. I s takto obtížnými podmínkami si posádky obou strojů poradily a palivo skončilo tam, kde mělo.


Foto LIFE magazine

Během letu sice musela posádka řešit několik technických závad, žádna z nich ale nebyla taková, aby zabránila pokračování akce. Tu nezastavila ani nehoda jednoho ze vzdušných tankerů při návratu na filipínskou základnu za špatného počasí.

Lucky Lady II ve stopách své předchůdkyně všechna úskalí překonala a po 94 hodinách a jedné minutě jako první letoun na světě přistála po obletu zeměkoule bez jediného mezipřistání na stejném letišti, ze kterého vzlétla. Pod velením kapitána Jamese Gallaghera překonala na své cestě vzdálenost téměř 38 000 kilometrů.

Lucky Lady III stačí k obletu světa necelé dva dny

Během studené války americká armáda oživila myšlenku rekordního obletu zeměkoule. O první takový let už se jednat nemohlo, ten měla na kontě Lucky Lady II, ovšem s rozvojem techniky tu byla nová příležitost. První nonstop oblet světa s proudovým letadlem. Vzhledem k napjaté politické situaci měla plánovaná akce i svůj strategický význam. Spojené státy chtěly připomenout schopnost svého letectva dosáhnout jakéhokoliv cíle na zemi. Ostatně součástí chystané mise byl i simulovaný bombový útok v jihovýchodní Asii.

Cílem bylo taktéž obnovit důvěru v letouny B-52 po jejich několika nehodách. Pozvednout prestiž těchto strojů měla už akce Quick Kick, při které osm B-52 v listopadu 1956 obletělo nonstop Spojené státy. Pouhých pět dní po této úspěšné operaci však havarovala další B-52, přičemž o život přišla kompletní desetičlenná posádka.

A letos tomu bylo právě 60 let, kdy při operaci Power Flite trojice bombardérů Boeing B-52 Stratofortress plánového cíle dosáhla. A jako obvykle u toho nechyběla Lucky Lady, přičemž tentokrát byla Lucky Lady III z 93.bombardovacího křídla již od začátku vedoucím letounem skupiny.

16. ledna 1957 z kalifornské Castle Air Force Base vzlétlo celkem pět bombardérů B-52B, z toho dva jako záložní. Jednomu ze strojů se z důvodu zamrznutí přečerpávací cesty nepodařilo dotankovat a musel předčasně přistát už v Kanadě. Pořád zbýval ještě jeden záložní letoun. Ten se od skupiny oddělil později nad Marokem a přistál v Anglii. Zbývající tři B-52 svým letem přes Saudskou Arábii, podél indického pobřeží a přes Pacifik zpět do Spojených států úspěšně rekordní misi dokončily. K dosažení plánovaného cíle musely stroje doplnit ve vzduchu palivo z tankovacích letounů celkem na čtyřech místech.

Po přistání v Kalifornii na March Air Force Base se po překonání téměř 40 000 km zapsal do dějin 45 hodin a 19 minut trvající oblet zeměkoule bez mezipřistání jako v historii vůbec první takový učiněný proudovým letounem.


Foto U. S. Air Force

Velitelem čísla jedna, Lucky Lady III, byl podplukovník James H. Morris. S obletem zeměkoule už měl svoje zkušenosti. V roce 1949 byl totiž druhým pilotem Lucky Lady II, Boeingu B-50 Superfortress, který jako vůbec první takový let uskutečnil. Místo na čtyři vrtule, kdy každou z nich roztáčel 28válcový pístový hvězdicový motor, se tentokrát spoléhal na osm proudových motorů. A rozdíl byl znát. Proudové Lucky Lady III stačila k obletu méně než polovina času v porovnání s vrtulovou Lucky Lady II.


Foto U. S. Air Force

Před třemi lety si o rekordním letu povídal tehdy 97letý James H. Morris s redaktorem serveru Reporter-News. Setkání se zúčastnil a o svých zážitcích vyprávěl i navigátor Lucky Lady III Anthony Dzierski. Velitel vedoucího stroje například upozornil na fakt, že k dotankování skupiny na její cestě musely vzlétnout tankery Boeing KC-97 téměř stokrát.

Ještě není všemu konec

Možná i proto, jak letouny pojmenované Lucky Lady úspěšně zvládaly svoje nasazení, jak se ze strojů druhého sledu dostávaly shodou různých okolností do popředí, misí Lucky Lady III příběh tohoto jména neskončil. Není tak těžké uhodnout, jak se jmenovala jedna ze dvou B-52H, která v roce 1994 ustanovila více jak 47 hodinami ve vzduchu rekord v nejdelší době nonstop letu tohoto strategického bombardéru. Ano, Lucky Lady IV. A jak jinak než během obletu zeměkoule.







Jak oznámkujete tento článek?

Aktuální skóre: 3,3

Jako ve škole, 1 nejlepší, 5 nejhorší.

+
1
2
3
4
5
-


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů
Celkem 0 příspěvků. Dodržujte prosím tato jednoduchá pravidla.


Přidat vlastní zkušenost

Přečtěte si prosím pravidla pro příspěvky

Jméno: Předmět příspěvku:

Ochrana proti spamu - připočtěte k číslu 22 pětku a výsledek zapište do tohoto políčka:

   Adresa autora: 54.158.25.1 xxx

Přehled leteckých simulátorů v ČR





 





Máte připomínku nebo námět k Aerowebu?
Budeme potěšeni za každý váš námět nebo připomínku. Stále je co zlepšovat :-)


Číslo publikace ISSN 1801-6847. Copyright (c) 2005-2014 Aeroweb.cz. All rights reserved.
Server provozuje společnost Mavisys, s.r.o.