Mám na to být pilotem?
Facebook Twitter Google+ YouTube RSS E-mail

Čínský drak ve vesmíru VI.

19. února 2017
Autor: Stanislav Kužel, 7 příspěvků, celkové hodnocení článku: 3
Klíčová slova: Rubrika: Letadla

15. října 2003 se Číňané konečně dočkali svého prvního muže ve vesmíru. Stal se jím v lodi Šen-čou 5 stíhací pilot čínského letectva Jang Li-wej.

Jang Li-wej. Rodák (*1965) z Chu-lu-tao, města na jihozápadě provincie Liao-ning na západním pobřeží tzv. Pochajského moře. V letech 1995–1998 prošel výběrem budoucích tchajkonautů. Už tehdy měl slušné skóre v počtu nalétaných hodin na různých typech letadel – přes 1 350 hodin. I Jang Li-wej prodělal v rámci výcviku stáž v ruském Hvězdném městečku.

Go, tchajkonauti, go!

Kolem letu Jang Li-weje, trvajícím jedenadvacet hodin (14 obletů Země) sice bylo plno slávy po celé Číně, nicméně z hlediska čínské cesty do vesmíru šlo o pouhopouhý zkušební, byť pilotovaný let. „Úspěšná mise Šen-čou 5 je jen prvním krokem čínského vesmírného programu,“ nechal se tehdy slyšet muž číslo dvě v Čínské kosmické agentuře Čang Čchin-wej. Další léta a lety to jen potvrdily.


Autor s prvním čínským kosmonautem Jang Li-wejem (Praha, 2009)

Vyhodnocování prvního pilotovaného letu Šen-čou trvalo dva roky, vylepšovala se i raketa, neboť Jang Li-wej si stěžoval na velké vibrace při startu. Takže tchajkonauti Fej Ťün-lung a Nie Chaj-šeng (druhý náhradník Jang Li-weje) se podívali na čtyři dny do vesmíru až 12. října 2005 v Šen-čou 6. Orbitální modul už tradičně zůstal na oběžné dráze půl roku, zanikl v atmosféře Země až 1. dubna 2008.

První Číňan ve vesmíru?

Mimochodem, Jang Li-wej nebyl prvním etnickým Číňanem ve vesmíru, byť občanem ČLR ano. Americký vědec a astronaut čínské národnosti Taylor Gun-Jin Wang (Taylor Wang), rodák ze Šanghaje (*1940) se už v létě roku 1985 zúčastnil sedmidenního letu v raketoplánu Challenger (STS-51B). Do USA se dostal s rodiči přes Tchaj-wan a v té době už byl deset let americkým občanem. Z Šanghaje také pocházela Shannon Lucidová, která se v létech 1985–96 podívala do vesmíru na palubách raketoplánů celkem pětkrát, přičemž při posledním letu strávila na ruské stanici Mir 188 dní. A v Honkongu se narodil i astronaut William Anders, člen legendární posádky Apolla 8 (první oblet Měsíce v roce 1968). Americký fyzik a astronom Edward Tsang Lu je sice etnický Číňan, ale už se narodil v USA (*1963, Springfield). Má za sebou tři kosmické lety včetně šestiměsíčního pobytu na ISS a celkově strávil ve vesmíru bez 40 minut 206 dní. A ještě jeden Číňan, Leroy Chiao (*1960 v Milwaukee), pobyl ve vesmíru až 229 dní. Navíc při šesti výstupech poletoval ve volném kosmu téměř 37 hodin (mimochodem byl i dvakrát v Praze, v letech 2009 a 2016).


Fej Ťün-lung a Nie Chaj-šeng – posádka Šen-čou 6

Posádka otestovala nové lehké skafandry a pravda, prováděla vědecké experimenty, převážně lékařsko-biologické. Podrobněji se však o nich neinformovalo – byly totiž vojenského či špionážního zamění, včetně multispektrálního snímkování Tchaj-wanu. Takže nejzajímavější zprávou asi bylo, že prověřili funkci toalety umístněné v orbitálním modulu, ve kterém oba tchajkonauti čtyři dny pracovali a spali. Dnes můžeme usuzovat, že šlo především o prověrku systémů pro budoucí ministanici Tchien-kung.

Několik dní na to pak čínská média citovala šéfkonstruktéra Sie Ming-paa, který upřesnil čínské náklady na pilotovanou kosmonautiku. Start a let Šen-čou 6 údajně přišel na 110 milionů dolarů a dosavadní náklady na celý projekt 912.1 za uplynulých 11 let měly dosáhnout pouhých 2,3 miliardy dolarů. Což je o mnoho méně, než stály obdobné kosmické projekty SSSR a USA. Tato částka je sice až neuvěřitelně nízká, nicméně musíme vzít v úvahu, že Čína už do velké míry kráčí po vyšlapaných cestách.

Na další kosmický let tchajkonautů jsme si museli počkat tři roky. Ovšem let Šen-čou 7 s posádkou Čaj Č’-kang, Liou Po-ming, Ťing Chaj-pcheng byl podstatným krokem vpřed. Když 25. září 2008 vynesla raketa CZ-2F loď se třemi tchajkonauty, bylo známo, že se něco nového chystá. 27. září v 8:38 UTC, po téměř dvoudenní aklimatizaci na stav beztíže, vystoupil do volného vesmíru plukovník letectva Čaj Č’-kang a pobýval v něm 22 minut. Risknout už při třetím pilotovaném letu výstup do volného prostoru vyžadovalo jistou troufalost, nicméně se ukázalo, že Číňané opět velmi dobře zhodnotili získané poznatky zejména z ruských zkušeností. Čaj Č’-kang měl dokonce na sobě skafandr čínské konstrukce Fej-tchien, pilot Liou Po-ming, který se pouze z poloviny vysunul z průlezu orbitálního modulu a Čaj Č’-kanga jistil a natáčel, pak zase ruský typ pro pohyb ve volném kosmu Orlan. Zřejmě pro srovnání. Nebo pro jistotu?

I když se tchajkonauti vyhnuli průvodním potížím prvovýstupů, viz např. problémy Leonova a později i Cernana, nešlo vše zcela jednoduše. Dosti dlouho se trápili s poklopen výstupního otvoru, který ne a ne se otevřít. K potupnému neúspěchu nakonec nedošlo a Čaj Č’-kang se proletěl kolem lodi s rudou vlaječkou ČLR.


Čaj Č’-kang zdraví celý vesmír

Po skončení výstupu se od lodi oddělil mikrosatelit Pej-sing (Souputník) určený ke snímkování lodi. Přistání 28. září pak už proběhlo standardně, v cílové oblasti Vnitřního Mongolska.

Nebeský palác

Číňané se netajili tím, že vyvrcholením Projektu 921 je vybudování stálé družicové stanice. A podobně jako v případě Šen-čou kráčí k tomuto cíli postupnými strategickými kroky. Prvním počinem v tomto směru byl start malé experimentální stanice Tchien-kung 1 (Nebeský palác 1), létající na oběžné dráze ve výšce cca 345 km nad Zemí. Do vesmíru ji vynesla nosná raketa Dlouhý pochod 2F (CZ-2F) – tedy stejná, jako vynáší lodě Šen-čou, 29. září 2011 z kosmodromu Jiuquan Space Center. Poeticky nazvaný modul o hmotnosti 8,5 tuny přes své poměrně malé prostory o délce 10,4 m a vnitřním prostorem cca 15 m3 ovšem umožnil čínským konstruktérům ověřit si řadu prvků budoucích stanic a pověřit možnosti spojení kosmických objektů. V servisní části modulu proto byl instalován onen androgynní spojovací uzel (viz APAS-89) a záhy došlo k jeho prověrce při bezpilotním letu Šen-čou 8 se stejným spojovacím zařízením.

Na zádi služebního úseku ministanice pak byly umístěny i dva hlavní korekční motory o tahu 2 × 490 N. A na vnější straně modulu přibylo ještě 24 motorů pro menší korekce dráhy, systému orientace a stabilizace.


Nebeský palác 1 – dobře je na zádi vidět prstenec spojovacího uzlu

Následující let ke stanici lodi Šen-čou 9 16. června 2012 přinesl další potvrzení promyšlenosti koncepce čínské pilotované kosmonautiky. Nejenže šlo o pilotní prověrku tchajkonautů při spojovacím manévru se stanicí (nejprve automaticky, posléze ruční pilotáží), ale na palubě „devítky“ byla první čínská kosmonautka, Liou Jang. Shodou náhod (?) proběhl start v den 49. výročí letu Valentiny Těreškovové, první ženy ve vesmíru vůbec (Vostok 6).

Zajímavé je i rozdělení funkcí tříčlenné posádky. Velitelem byl Ťing Chaj-pcheng (2. start), Liou Wang zastával funkci tzv. operátora (pilota?) orbitálního modulu a byl zodpovědný za setkávací a spojovací manévry. Tchajkonautka Liou Jang zastávala funkci tzv. operátora návratového modulu a vědeckého programu mise. Nicméně jde zřejmě jen o specifické čínské pojmenování členů posádky na rozdíl od Rusů, kde se užívají tituly velitel, palubní inženýr a kosmonaut-výzkumník…


Liou Jang v trenažéru stanice Tchien-kung 1

Mise trojice z Šen-čou 9 netrvala dlouho, po 13 dnech v kosmu se loď odpojila od stanice a na druhý den, 29. června 2012 v 2:03 UTC úspěšně přistála. Svůj úkol však zřejmě splnila a prověřila nejen spojovací systémy lodí, ale i funkci systémů stanice.

Nebeský palác pracoval v automatickém režimu a čekal na další návštěvu. Mezi experimentální zařízení na jeho palubě nechyběla ani multispektrální kamera pro snímkování zemského povrchu s prostorovým rozlišením 10 m, aparatura pro výrobu krystalů v beztíži či soubor detektorů pro měření kosmické radiace.

Druhá pilotovaná mise ke stanici Tchien-kung 1 v lodi Šen-čou 10 následovala po roce, 11. června 2013, a na její palubě byla ta tříčlenná posádka, která rok před tím tvořila posádku záložní pro Šen-čou 9. Tomu tak bylo i v dalších případech a je vidět, že Číňané se drží podobných pravidel, jako kdysi Američani, nikoliv jako Rusové, kteří s posádkami z různých důvodů stále míchali. Tedy – pokud jsi v záložní posádce, příště poletíš…

A ještě jedno pravidlo se snaží dodržovat – velitelem už bývá zkušený tchajkonaut. V tomto případě Nie Chaj-šeng, účastník letu Šen-čou 6 (2005). Operátor Čang Siao-kuang byl nováček a nechyběla ani žena – pilotka Wang Ja-pching (nálet přes 1 600 hodin především na vojenských dopravních letadlech). To jen potvrzuje čínský názor na ženy ve vesmíru – jsou údajně flexibilnější a prý by mohly dostávat přednost i před muži. Něco může být i na tom, že jsou fyzicky menší než muži a mají menší spotřebu vody i kyslíku…

Za 15 dní posádka splnila řadu technologických i vědeckých experimentů, prověřovala palubní systémy a Wang Ja-pching mimo jiné předváděla čínským školákům pohyb a chování předmětů ve stavu beztíže.

 
Wang Ja-pching při přednášce školákům na palubě Nebeského paláce a následně po přistání 26. června

Čínská experimentální stanice Tchien-kung 1 překročila svoji plánovanou životnost minimálně o dva roky a byla v automatickém režimu aktivní ještě 15. září 2016, kdy se s ročním zpožděním dostala na oběžnou dráhu její zdokonalená sestřička Tchien-kung 2. Záhy se však „jednička“ vymkla kontrole řídícího střediska a má se pravděpodobně rozpadnout a shořet v atmosféře koncem tohoto roku.

Přímý tah na branku

Nový Nebeský palác je rozměrově i pohledově prakticky stejný jako předchůdce, ale vnitřní prostory byly optimalizovány pro delší a pohodlnější pobyt posádky. CNSA také připravila mnohem více vědeckých experimentů. Několik týdnů pracovala Tchien-kung 2 v automatickém režimu a po ověření funkce palubních systémů ji první dvoučlenná posádka osídlila 18. října 2016. Dopravila ji tam kosmická loď Šen-čou 11 se dvěma tchajkonauty – velitelem byl veterán dvou kosmických letů (Šen-čou 7 a 9), devětačtyřicetiletý Ťing Chaj-pcheng, a operátorem Čchen Tung, nováček z výběru čínských kosmonautů z roku 2010. Bylo před nimi 30 dnů práce v nové laboratoři, když měli prověřit systémy podpory života a technologie, které mají už příští rok (2018) umožnit postupné budování stálé čínské družicové stanice.


Ťing Chaj-pcheng, a Čchen Tung při TV přenosu z Nebeského paláce 2

Tchajkonauti tudíž provedli řadu technologických, biologických a lékařských experimentů. Mezi nejzajímavější vybavení na palubě Nebeského paláce 2 patří atomové hodiny (měří čas na základě rezonanční frekvence atomů) šanghajské výroby, které se za miliardu let opozdí o pouhou sekundu. Jde o první atomové hodiny na světě pracující ve vesmíru. To má logicky vojenské i civilní uplatnění, podobně jako další zajímavý experiment – prověrka tzv. kvantové komunikace s družicí, kterou Čína jako první na světě vypustila v srpnu 2016. Satelit nese zařízení schopné kvantové kryptografie a má tak zabezpečit komunikaci před hackery a odposloucháváním. Na využívání této nové technologie ovšem pracují také Spojené státy, Japonsko a další země zřejmě včetně Ruska. Jeden z expertů, kteří se na vypuštění nového satelitu podíleli, Pchan Ťien-wej, prohlásil, že Čína „očekává vytvoření globální sítě kvantové komunikace do roku 2030“. No, uvidíme…

Astrofyziky jistě potěší výsledky práce s třicetikilogramovým gama detektorem POLAR, který vznikl ve spolupráci čínských, polských a švýcarských vědců. Ten má umožnit sledovat stále ještě tajemné gama záblesky ze vzdálených galaxií, vznikající při explozích hvězd a vznik neutronových hvězd či tzv. černých děr.

Posádka Šen-čou 11 přistála po 33 dnech ve vesmíru. Podle oficiálních zpráv splnila své úkoly na výtečnou a stanice čeká v automatickém režimu na další návštěvy v letošním roce.

Pokud se nestane nic překvapivého, hodlá Čínská kosmická agentura vyslat na oběžnou dráhu už příští rok základní modul permanentní družicové stanice. S tím souvisí na duben letošního roku plánovaná velmi důležitá mise zásobovací lodi Tianzhou-1 (Tchien-čou i chao). Ta na rozdíl od ruských progresů není odvozena od pilotované lodi a konstrukčně přímo vychází z modulů Tchien-kung. Vynese ji nová raketa Dlouhý Pochod 7 (CZ-7, 13,5 tuny na LEO), která si svoji premiéru odbyla v červnu loňského roku. Byl to mj. první start z nového kosmodromu Wenčang na ostrově Hainan a CZ-7 vynesla zmenšenou maketu návratové kabiny budoucí čínské kosmické lodi (!).


Simulace spojovacího manévru Tianzhou-1 a Tchien-kung 2
  

Zůstaňme ale u stanice Tchien-kung 2 a plánované Tianzhou-1. Náklaďák o nosnosti pět tun by se měl ke stanici připojit v plně automatickém režimu a mimo jiné vyzkoušet doplňování zásoby paliva do jejích motorů. Letos, zřejmě až ve druhém pololetí, po odpojení Tianzhou, by také měla ke stanici Tchien-kung 2 odstartovat další posádka v lodi Šen-čou 12.

Nejdříve stanice a pak – na Měsíc a Mars!

Poklud tyto technologické prověrky dopadnou dobře, dočkáme se údajně už v příštím roce startu tzv. základního modulu první stálé čínské družicové stanice. To jen potvrzuje racionální a efektivní přístup čínské vlády a její kosmické agentury k průzkumu a – nebojme se to říci – ovládnutí blízkého vesmíru. Všimněme si jen toho faktu, že např. sovětská cesta k permanentní družicové stanici Mir (start základního modulu 19. února 1986) trvala 15 let od vypuštění Saljutu 1 (duben 1971) a byla vykoupena i smrtelnými nehodami. Američané po úspěšné stanici Skylab (1973-1974) pak od 80. let spoléhali na moduly integrované s raketoplány (SPACEHAB a Spacelab) a permanentní stanici hodlali vybudovat až v 90. létech – posléze s mezinárodní, zejména pak ruskou účastí. Ostatně, prvním, základním kamenem nynější ISS byl ruský modul Zarja se spojovacími uzly a´la Mir (listopad 1998). Velmi podobně ovšem vypadá i čínský základní modul Tchien-kung 3, byť je o něco delší a hmotnější (22 tuny, délka 18 m, maximální průměr 4,2 m) než ruská Zarja (21 tun, délka 13,13 m, maximální průměr 4,15 m, 5 uzlů na kulovitém přechodovém úseku, šestý na zádi).


Základní modul čínské stanice Tchien-kung 3 ne nepodobný Zarje

Plán CNSA předpokládá postupné připojení dalších dvou laboratorních modulů, aby stanice mohla být v plném provozu zhruba v roce 2022. Vynášet je budou z kosmodromu Wenčang nejnovější, stavebnicové rakety CZ-5 v nejsilnější variantě s nosností 25 tun na nízkou oběžnou dráhu a 14 tun na dráhu přechodovou ke geostacionární (první start 3. listopadu 2016). Tím bude tento nosič konkurovat nejen ruskému Protonu či francouzské Ariane 5, ale i nejsilnější americké raketě současnosti Deltě IV Heavy. Není bez zajímavosti, že nová série čínských kosmických nosičů Dlouhý pochod, CZ-7 (viz Tiangong) a CZ-5, opouští kombinaci toxických pohonných hmot N2O4/UDMH a jejich motory spalují kerosin a kapalný kyslík, lehkou CZ-11 pak pohání motory na tuhá paliva.


Čínská superraketa CZ-5 má mít až šest různých modifikací s odlišnou nosností pro různé typy nákladu a postupně nahradí typy řady CZ-2, CZ-3 a 4

Stanici mají obsluhovat dopravní lodě Šen-čou a zásobovací moduly Tianzhou. Má být domovem zpravidla tříčlenných osádek, které se budou v pravidelných intervalech střídat. V zásadě jde o podobnou koncepci, jakou představuje ruský Mir, ale bude mít jen šestinu hmotnosti ISS. Vzhledem k tomu, že její životnost se plánuje na 10 let, může se stát, že po ukončení prací na ISS v roce 2025 bude jediným obydleným objektem na oběžné dráze kolem Země.

Pravda, poletují éterem informace, že Čína nabídne prostory své stanice i jiným, například evropským zemím z ESA, kde se už údajně někteří kandidáti na let učí čínsky. A vedou se i jednání o možném zásobování stanice Tchien-kung 3 pomocí nákladních lodí ATV a také o umístění evropských experimentů na její palubě. No, nechejme se překvapit…

Ostatně byl by to vůči USA skvělý return, protože právě na nátlak Američanů byla Čína vyškrtnuta z působení na ISS. Prý z obav vojenského charakteru čínského kosmického programu. Jistě, ani ČLR nezastírá, že její kosmonautika má vojenské aspekty, umí nakonec sestřelit i družici (zatím vlastní), ale která velmoc by je pominula?


Laboratorní modul Ventjan má dublovat některé funkce modulu základního včetně možnosti výstupu do prostoru

Nyní čínští odborníci, jak bylo ale u nich vždy pravidlem, sbírají zkušenosti, kde se dá. Mimo jiné navštívili Kanadu, kde studovali konstrukci známé robotické paže (viz raketoplány a ISS) a její obdobu použijí (2x) na své stanici. Moduly totiž budou vždy přistávat u hlavního uzlu (v podélné ose) a rameno je posléze přemístí na určený uzel boční. Italové jim zase měli odtajnit technologii „vyhlídkového“ modulu Cupola na ISS. S ní se zřejmě na Tchien-kung 3 nesetkáme, nicméně co je doma, to se počítá, že. A u této stanice Číňané určitě nezůstanou, protože jim prostě nejde jen o „nakouknutí“ do vesmíru.

Je otázkou, zda v polovině 20. let, po plánovaném ukončení prací na mezinárodní stanici, bude Rusko mít svou orbitální stanici (uvažuje se dokonce o osamostatnění ruského segmentu na ISS), ale rýsuje se i užší spolupráce v kosmu právě s Čínou. Nedávno to v souvislosti s upřesněním, zda je Čína pro Rusko rozhodující (ekonomický) partner uvedl prezident Vladimír Putin: „Máme velmi rozsáhlé společné projekty. Přemýšlíme o možné spolupráci a spolupracujeme ve vesmíru aktivně a dvoustraně, máme zde dobré vyhlídky." 


Takto má vypadat kompletní stanice Tchien-kung 3 s připojeným Tianzhou a Šen-čou

CNSA, Čínská kosmická agentura, plánuje po roce 2024 dopravit prvního kosmonauta na Měsíc a na rok 2050 plánuje misi na Mars. Podle slov předsedy CNSA, profesora Sun Laj-jena, by ale mělo konečné rozhodnutí padnout až poté, co bude stanice v provozu několik let. V případě Měsíce uvažujme spíše o létech 2025–2030. Svůj lunární program myslí vážně a plánuje nejen výzkum automaty (viz vozítko Nefritový králík), ale i vybudování stálé základny či základen na „pólech“ naší přirozené družice.

Čína ovšem svým kosmickým programem sleduje víc než jen ukazování svalů a poučena z minulých desetiletí, plánuje v časovém horizontu několika dekád. Dnes, kdy NASA ani Roskosmos nemají jasnou koncepci rozvoje kosmonautiky, ať už z finančních nebo politických důvodů, má Čína díky koncepčnímu tahu na pomyslnou „nebeskou bránu“ šanci, že se stane lídrem v dobývání kosmu. Ovšem „dobývání“ je nepřesný termín. Číně totiž nejde jen o to stát se ve vesmíru stálým činitelem, ale také o šanci využívat v budoucnu zdrojů, které se nabízejí za hranicemi naší rodné planety.

Rozvířila např. novou debatu i na tak ambiciózní téma, jako je možné získávání solární energie z vesmíru a její distribuce na Zemi prostřednictvím mikrovln (o čemž se v SSSR či USA už dávno jen bájilo) nebo o dobývání nerostného bohatství z povrchu Měsíce (např. Helium 3, vynikající zdroj energie) či drahých kovů z asteroidů. Podobný zálusk ovšem mají i americké soukromé či nadnárodní společnosti, které upozorňují na fakt, že mezinárodní dohoda z roku 1967 zakazuje jakémukoliv státu přivlastnit si kosmická tělesa jakožto své suverénní teritorium. Ovšem dohoda je poměrně vágně formulována ohledně možného získávání zdrojů z kosmu a tendence k její novelizaci nejsou žádné…

Šéf Projektu 921, tedy pilotovaných letů, Chuan Čchun-pching nedávno prohlásil, že „lidstvo musí využít vesmírných zdrojů. Lidé ve vesmíru vytvoří nové životní prostředí nepředstavitelné na Zemi a získají neomezený životní prostor s novým životním stylem.“


Zatím jen představa: Tchajkonauti v základně na Měsíci…a na Marsu? 2020 zatím jen Marsrover

Pokud by se Američani do poloviny 20. let na Měsíc nevrátili (uvidíme, jak napraví Obamovy kopance prezident Trump) a nepřistáli tam i Rusové (kteří expedici stále odkládají), byl by to oběma mocnostem, které zatím slastně podřimují a tváří se, že je nějací tchajkonauti neohrozí, pořádný políček.

Pro Čínu to jistě nejsou jenom sny. Je jasné, že své kosmické plány myslí vážně, a že hodlá realizovat touhy průkopníků kosmických letů ze 60. let, Koroljova, von Brauna či jejich Čchien Süe-šena.

A v momentě, kdy USA a Rusko – či ostatní svět – vůbec pochopí, že let na Měsíc, pak k např. asteroidům a dál, na Mars, je jenom částí čínského „Dlouhého pochodu“ k podmanění blízkého vesmíru a využití jeho zdrojů nejen k mírovým účelům, se možná probudí a začnou jednat. Okolí Země například čínská generalita považuje mimo jiné za prostor, předurčený k vedení příštích válek. Ani to nejsou zbytečně vypuštěná slova.

A tak rukavice, kterou Čína vyzývavě hodila kosmickým mocnostem do tváře, by mohla nejen uspíšit návrat na Měsíc, ale třeba i realizaci mezinárodní expedice na Mars v příštím desetiletí.





Stanislav Kužel

Letecký fanda, kitař a novinář, který patří k dlouholetým popularizátorům vědy, techniky a kosmonautiky v rozhlase či řadě časopisů (v poslední době např. ve 21. století). S řadou kosmonautů či astronautů se znal a zná osobně ze své rozhlasové éry, reportoval např. i kosmický let Sojuz-Apollo, start Vladimíra Remka či Jean-Loup Chrétiena. Jako první Čech si vyzkoušel simulátor kosmické lodi Sojuz (1975). Standa Kužel je m.j. i autorem několika knih (kosmonautika, science-fiction – viz antologii Slovník české literární fantastiky a science-fiction /Ivan Adamovič, Praha 1995/), povídek (viz Ikare či výběr „Kříšťálové sféry“) a řady populárně-vědeckých článků z různých oborů. Na letiště to má kousek a když s ním někdo odstartuje, rád se drží kniplu.

| Kontakt | Články autora |



Jak oznámkujete tento článek?

Aktuální skóre: 3

Jako ve škole, 1 nejlepší, 5 nejhorší.

+
1
2
3
4
5
-


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů
Celkem 7 příspěvků. Dodržujte prosím tato jednoduchá pravidla.

Atomové hodinyOta 20. 2. 2017 8:30:00Odpovědět
Dobrý den, obdivuji vaše články a vždy netrpělivě vyhlížím nové. Rád bych se zeptal co se v tomto článku myslí větou, cituji: "Jde o první atomové hodiny na světě pracující ve vesmíru". Vždyť například družice GPS (GNSS obecně), pracují z hlediska principu funkce s Rb/Cs atomovými hodinami, nebo ne? Děkuji
RE: Atomové hodinyTomas 20. 2. 2017 12:51:00Odpovědět
Máte pravdu. Navíc samotná definice sekundy je odvozená od rezonanční frekvence atomu cesia, takže je otázka co by vlastně případné "přesnější" atomové hodiny měřily.
RE: Atomové hodinyJonatan 20. 2. 2017 14:16:00Odpovědět
Málo kdo to ví, a z praktického hlediska to asi není podstatné. Ale GPS čas není "přesný čas". Z provozních důvodů se občas zaokrouhlí. V tuhle chvíli je myslím rozdíl asi 14s-oproti tomu, který známe jako UTC.
atomové hodinyStK 21. 2. 2017 14:56:00Odpovědět
Vážení, bohužel neznám detaily ve všech případech, viz právě čínské atomové hodiny. Nicméně jsem tento fakt převzal z agenturních zpráv. Pokud jde o porovnání s GPS, domnívám se, že rozdíl je v tom, že Číňané to prostě mají na palubě své mini stanice. Fakt si nejsem jistý, že by každý GPS sat měl na palubě totéž v bleděmodrém :-) Není to právě levná záležitost. zdraví autor
studené hodinyRadek 21. 2. 2017 16:36:00Odpovědět
Existuje několik typů atomových hodin a mnoho z nich létá ve vesmíru už léta. Číňané jsou první, kteří mají ve vesmíru tzv. studené atomové hodiny, kde jsou atomy rubidia podchlazeny na nízkou teplotu. Tento typ hodin je mnohem přesnější než běžné atomové hodiny, protože jsou značně eliminovány chyby při "čtení" hodnot. Jinak každý GPS satelit má na palubě nejméně 4 atomové hodiny.
RE: studené hodinyOta 22. 2. 2017 17:00:00Odpovědět
Jestli to tedy chápu schválně, tak studené hodiny jsou svým principem funkce řádově přesnější, než "klasické" atomové hodiny.
Re: studené hodinyRadek 23. 2. 2017 16:12:00Odpovědět
Princip funkce je zhruba stejný. Měření oscilační frekvence atomů je však ovlivněno různými nežádoucími efekty (např. Dopplerovým jevem, vzájemnými srážkami atomů, magnetickým a a elektrickým polem, atd.) Schlazením atomů na velmi nízkou teplotu (v řádu mili-kelvinů nebo mikro-kelvinů) se některé tyto nežádoucí efekty výrazně sníží a tím vzroste přesnost měření.

Přidat vlastní zkušenost

Přečtěte si prosím pravidla pro příspěvky

Jméno: Předmět příspěvku:

Ochrana proti spamu - připočtěte k číslu 13 pětku a výsledek zapište do tohoto políčka:

   Adresa autora: 54.161.217. xxx
Pane, to je kvalita. Za celou dobu co prodávám záložní padáky, jsem ještě neměl ani jedinou reklamaci.

Přehled leteckých simulátorů v ČR





 





Máte připomínku nebo námět k Aerowebu?
Budeme potěšeni za každý váš námět nebo připomínku. Stále je co zlepšovat :-)


Číslo publikace ISSN 1801-6847. Copyright (c) 2005-2014 Aeroweb.cz. All rights reserved.
Server provozuje společnost Mavisys, s.r.o.